BIOTRIN je nezisková organizace vytvořená vědeckými
pracovníky pro šíření informací o moderních biotechnologiích.
Je tu pro vaši informaci a jako fórum vašich názorů.

Rýže železná a zlatá?

Podle sdělení filipínského IRRI  (International Rice Research Institute) v Los Baňos ze 23. července tohoto roku, se „filipínští farmáři stanou prvními na světě v pěstování rýže obohacené ve svých zrnech o beta-karoten, coby provitamín vitaminu A“. Ano, oné „zlaté rýže“ (Golden Rice, GR), v prvé řadě chránící dětské konzumenty proti důsledkům deficience vitaminu A (vitamin A deficiency, VAD). Těmi jsou raná slepota a poruchy imunitního systému s krutými následky i v dospělosti. Statistiky jsou neúprosné, ohroženo je celosvětově až 150 milionů dětí. U nejchudších vrstev obyvatelstva Filipín, u nichž mnohdy představuje loupaná bílá rýže celoživotně jedinou potravu, je VAD postiženo nejméně jedno dítě z pěti.

Více než dvacetiletý příběh GR je obecně známý a zápas o její přijetí mezi bezpečné  potraviny průběžně dokumentovaný (např. na stránkách  časopisů VesmírBiCheZ)  Poměrně nedávno se mu věnoval i náš web

Připomeňme si, že vstupní „certifikát potravinové bezpečnosti“ obdržela varieta GR2E, vyšlechtěná v IRRI, již před rokem od příslušných úřadů Austrálie, Nového Zélandu, Kanady a USA. U prvních dvou jmenovaných se to neobešlo bez vášnivých protestů tamních ekologistických aktivistů. Pro tyto pokročilé země však nepředstavuje VAD zásadní zdravotní problém. Motivace filipínská je však zřejmá. Procento obyvatelstva, pro něž jsou rady typu „doplňte svůj jídelniček o jiné zdroje vitaminu A, od špenátu po vajíčka, játra či rybí tuk“ mírně řečeno absurdní, je příliš vysoké. Obdobně je na tom také třebas Bangladéš. Politicky je tam však příslušné rozhodnutí méně průchodné.

Jak bude ale dál vypadat filipínská realita? Dle současných odhadů by mělo stačit k ochraně předškolního dítěte před VAD nějakých 70 g žlutých zrnek denně, jak ve svém nedávném článku  konstatuje profesor Jaroslav  Petr. Pod názvem "Na stůl Filipínců míří navzdory odpůrcům GMO zlatá rýže“ stručně rekapituluje historii jejího uvádění do života, ale také zvažuje, jaká různá úskalí mohou realizaci v praxi ještě čekat. 

Nebuďme naivně optimističtí. Odpůrci GM technik, ať ti „hloupí“ nebo „chytří“ ve svém úsilí rozhodně nepřestanou. A budou čerpat z letitých zkušeností jak mediálních kampaní, tak možná i „přímých akcí“. Před dvaceti lety byly prvním terčem švýcarské GM skleníky, ještě nedávno pokusná pole přímo na Filipínách, nyní možná i ta farmářská. Významná bude samozřejmě i ekonomika jejího pěstování. Běžný farmář, ani ten filipínský, jistě není v prvé řadě lidumil. Bude o jeho zlatou rýži takový místní zájem, aby jej náležitě finančně motivoval? Budou vlády Filipín či dalších zemí ochotny tyto programy dotovat? Rockefellerova nadace či subvence Billa a Mellindy Gatesových už takovou roli, jako kdysi v počátcích GR projektu, rozhodně hrát nebudou.   

Co o tom všem asi dnes soudí hlavní autoři tohoto obdivuhodného projektu, tedy profesoři Ingo Potrykus a Peter Bayer? S druhým jmenovaným jsem se nikdy osobně nesetkal a myslím, že se v těch dílčích bitvách za přijetí GR ani příliš neangažoval. 

S Ingo Potrykusem mne však pojí celoživotní přátelství od pozdních osmdesátých let. Měl jsem to štěstí být přítomen jeho první veřejné presentaci nadějných výsledků na symposiu ETH Zurich v roce1999, ale také některým jeho pozdějším vystoupením pro švýcarskou veřejnost. Bylo to pro mne tenkrát první setkání „naživo“ s militantními odpůrci i z řad vysokoškolských studentů. A vyprovokovalo mne k emocionálnímu vystoupení na jeho obranu, v němž padla i věta „…pocházím ze země, která dala světu Johanna Gregora Mendela, a tak doufám, že u nás doma se s takovýmto přístupem nikdy nesetkám…“ Ach, má svatá naivita.

Z těch dalších si asi nejvíce pamatuji uličku hanby při zahájení tzv. Trieniální biotechnologické konference v alsaském Colmaru, tuším v roce 2005. Slavnostní recepce se konala v sále místní radnice. Cestu k ní vlahým večerem však lemoval špalír „veřejnosti různého věku a pohlaví“, vyzbrojený plechovými sběračkami a hrnci. Úhonu naštěstí obdržely jen naše uši.

Ingo se narodil v prosinci 1933, blíží se tedy devadesátce. Soudě z naší občasné korespondence, těší se nadále slušnému zdraví, rozhodně tomu mentálnímu. O současnosti GR a vůbec GMO se však již odmítá bavit. Různé akce militantních zelených škodičů jej již nepřekvapují. Samozřejmě jej zasáhl ten mnohaletý zápas ideologie, resp. politiky s vědeckou pravdou, v kontextu s ryze humanitárním, nikoliv komerčním projektem. V posledních letech má však mimo jiné za zlé některým zastáncům  zejména  genově-editačních technik, že dostatečně  nebojují za změnu legislativního přístupu k veškerým genovým manipulacím. Vytvořením kategorie nových technik šlechtění (new breeding techniques, NBT) tak posilují laické vnímání transgenoze jako technologie překonané, riskantní, nebezpečné člověku i přírodě.  

Ale buďme trochu optimisty. Snad se podaří prosadit do praxe i některé další cíle onoho dávného „potrykusovsko-bayerovského projektu“. Ten totiž měl širší název „Engineering Rice for high beta-Carotene, vitamin E, and enhanced iron and zinc bioavailability„, zahrnující kromě vysokého obsahu beta-karotenu v rýži i vitamin E a zlepšenou biologickou dostupnost železa a zinku. Vzpomínám, jak jsem tehdy přednášel studentům, inspirován historickými konotacemi, o „rýži železné a zlaté“. 

V souladu s touto vizí si i současný program IRRI zvaný „Healthier Rice“ si klade za cíl vytvořit odrůdy bohaté nejen beta–karotenem, ale také zinkem a železem pro léčbu relevantních zdravotních defektů u nejméně dvou miliard lidí světové populace.

                                             

Autorský komentář prof. RNDr. Zdeňka Opatrného, CSc., emeritního profesora PřF UK v Praze

Aktuálně

21. října 2021
Promítání Well fed ODLOŽENO na říjen  
možnost sledovat 
i on-line


Publikace

Top