BIOTRIN je nezisková organizace vytvořená vědeckými
pracovníky pro šíření informací o moderních biotechnologiích.
Je tu pro vaši informaci a jako fórum vašich názorů.

Plesnivý kalendář

Dnes, právě tak jako po řadu minulých let, mám zase na stole nový kalendář od přátel či kolegů z Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě (VÚHB). Připomíná mi spolupráci, která začala málem před půl stoletím, v čase razantního vstupu moderních biotechnologií do šlechtitelské praxe. Právě druh Solanum tuberosum se stal naším společným předmětem zájmu v řadě směrů.

Od vzniku prvních in vitro genobank s ozdravenou, zejména bezvirozní sadbou, až po přípravu rostlin „somaticky hybridních“ či dokonce geneticky modifikovaných. Jedním z hlavních praktických cílů bylo šlechtění na odolnost k různým stresorům, patogenům či škůdcům. A samozřejmě v těch programech nemohla chybět problematika odolnosti k plísni bramborové (fytoftoře).

Phytophtora infestans de Bary je i laikům historicky známa jako hlavní příčina irského hladomoru před bezmála sto sedmdesáti lety. Nevyhnula se však ani kontinentální Evropě, včetně zemí tehdejšího c.k. mocnářství. Hladové bouře třebas ve východních Čechách líčí živě kupř. Kutnarovy Malé dějiny brambor (2005).

Kombinací moderních technik ochrany rostlin a klasického šlechtění na odolnost k tomuto patogenu se postupně zdařilo extrémně kalamitní stavy omezit. Ale příroda je mocná a patogeni houževnatí, zvláště když jim nahrává aktuální klima.

A tak nikoliv náhodou je letošní kalendář věnován profilově právě plísni bramborové.

     

Jakže to stojí v jeho úvodu?

„Po suchých letech bylo vody najednou až příliš. Pro nás bramboráře to znamenalo krásné porosty s nebývale bujnou natí a slušný výnos, ale také nízký obsah škrobu, obtížnou sklizeň a boj s chorobami, které mají rády mokro, jako jsou bakteriózy a plíseň bramboru.“

A jaké že zbraně pro tento boj světoví bramboráři v současnosti mají? Inu, hlavně stále bohatší kolekci pesticidů – insekticidů proti přenašečům všech těch chorob, jen zřídka používaných virostatik a přípravků baktericidních. A široké spektrum fungicidů, zejména právě proti bramborové plísni.

Životní prostředí je tak volky nevolky obohacováno těmito „tunami chemie“. A mezi výrobci samozřejmě nechybějí ani „biotechnologické kolosy“ typu Syngenta nebo Bayer. Najdete je v kalendáři. Jen tou biotechnologií by se neuživily.

Alternativou je samozřejmě šlechtění, tedy vnášení nejrůznějších genů resistence, jež vlastní různé plané druhy bramboru. Žel, s kulturním bramborem bezprostředně nekřižitelné.

Věda a výzkum si tady prošly i trnitou a finálně neúspěšnou cestou parasexuálního genového přenosu pomocí somatické hybridizace. Výsledkem několikaletého snažení řady světových týmů, včetně kolegů z VÚHB byli sice různí somaticko-hybridní regeneranti, v případě VÚBHB  třeba mezi Solanum tuberosum  x S.verrucosum či S.pinnatisectum, ale cesta od nich ke komerčně využitelným odrůdám byla zjevně „zarúbaná“.

Úspěšným řešením se ukázal být až přímý genový přenos. Cituji ze svého blogu, který byl napsán před cca jedenácti lety.

„Firma BASF má již řadu let v šuplíku hotovou, polními zkouškami ověřenou fytoftorovou resistenci, kterou vykazuje transgenní odrůda bramboru. S vloženými geny, původem ze Solanum bulbocastanum, což je vlastně okrasný brambor s krásným anglickým jménem ornamental nightshade…A tím pádem s krásnými, pro češtinu atraktivními zkratkami blb1 a blb2.“ 

Evropskou legislativu ovšem ta noční krása neobměkčila. A firma BASF projekt nakonec ukončila coby politicky neprůchodný.

Svět ovšem nečekal. A tak se už několik let nato, v lednu 2016, i čtenáři našeho webu dočkali informace, že v USA byly schváleny geneticky modifikované (dále „GM“) brambory, které přinášejí hned několik výhod oproti klasickým bramborám.

Jednalo se o GM brambory Innate™ 2. generace, které vyprodukovala americká společnost J.R. Simplot Company, a které byly krom jiného vylepšené ve své odolnosti vůči plísni bramborové. Jejich pěstování mělo být tedy provázeno až 45% poklesem spotřeby fungicidů.

Listopadový příspěvek dokonce oznamoval nabídku dalších dvou GM odrůd – Ranger Russet potato X17 a Atlantic potato Y9, s obdobnými vlastnostmi. Ale také konstatoval, že po masivních protestech místních antiGMO aktivistů řetězec McDonald´s využití Innate posléze odmítl. Mýtické obavy ze zdravotních účinků GM produktů měly opět u veřejnosti větší váhu než zcela průkazná kancerogenita akrylamidu či „přirozených“ mykotoxinů.

Evropa si opět dala načas. Občas se objevovaly zprávy o započetí víceletých polních zkoušek zejména na britských ostrovech či v Irsku. Ne tak o jejich ukončení a uvolnění jejich produktů pro domácí trh.

Největší pozornost tak na sebe soustředil společný projekt norwichské Sainsbury Laboratory společně s NIAB Cambridge z konce roku 2019. Ti oznámili spuštění tříletých polních pokusů s celkem dvanácti GM liniemi (ve Velké Británii nejvíce pěstované) odrůdy Maris Paper, obsahujícími „resistenční geny“ původem ze Solanum americanum či Solanum venturii.

Během zkoušek má být hodnocena jak fytoftorová odolnost samotných porostů, tak odolnost k hnilobě u skladovaných hlíz. Komerční motivace je zřejmá – podle sdělení šéfa projektu profesora Jonathana Jonese britští farmáři utratí ročně za chemickou ochranu proti fytoftoře 60 milionů liber. A bez ní riskují naprostou ztrátu úrody už během dvou týdnů.

Tedy ušetří farmáři – a oddychne si také životní prostředí?  

Nu, uvidíme, jak úspěch těchto projektů ovlivní kombinace brexitu s kovidem.

A jakému tématu se bude věnovat havlíčkobrodský kalendář pro rok 2023 …

 

Autor článku: prof. RNDr. Zdeněk Opatrný, CSc., emeritní profesor Přírodovědecké fakulty UK v Praze a člen BIOTRINu, z.s.

 

Aktuálně

NOVÁ publikace


sběr podpisů
PETICE 
opět prodloužen do
25. 7. 2021


21. října 2021
Promítání Well fed ODLOŽENO na říjen  

Top