Zemědělství a potraviny

Jak je regulováno značení geneticky modifikovaných potravin? skrýt odpověď

Potraviny jsou značeny, aby měli konzumenti obšírné informace o obsahu a skladbě potravinových produktů a mohli tak provést informovanou volbu.

Na evropské úrovni byla 22. září 2003 přijata Nařízení (CE 1829/2003 a 1830/2003) o sledovatelnosti a značení potravin odvozených od GMO. Doplňují Směrnici 2001/18 EC o bezpečnosti a značení GMO potravin a další směrnice o bezpečnosti potravin a značení potravin. Jsou v souladu s dalšími mezinárodními dohodami a bezpečnosti a značení potravin, jak je určeno v Codex Alimentarius. Nařízení musí být členskými státy EU přijata v původní formě. Proto také platí v Česku.

Úprava značení GMO potravin usnadňuje spotřebiteli výběr:

Rozšířením současných požadavků na značení
- Na všechny potraviny vyrobené z GMO bez ohledu na to, zda je ve finálním produktu DNA nebo protein GM původu
- Rafinovaných substancí vyrobených za pomoci GM organismů
- Konvenčních potravinových produktů s obsahem stopových množství GMO, které jsou výsledkem náhodné nebo technologicky nevyhnutelné kontaminace nad prahovou hodnotu 0,9%.
Požadavkem na to, aby všechna dokumentace umožnila vysledovat jakoukoliv potravinu procesem výroby a distribuce
Inspekčními a kontrolními opatřeními, která jsou předvídána na národní úrovni. Pro usnadnění harmonizace a toku informací bude na úrovní komunit vytvořen centrální registr. Registr bude obsahovat všechny dostupné návazné informace a referenčních materiálů ke schváleným GMO, a pokud možno i k těm neschváleným.

Potraviny z GM plodin schválené v USA jsou považovány za bezpečné. Současnou US legislativou není žádné značení GM produktů požadováno.

Oficiální texty a další informace na stránkách:

http://europa.eu.int/comm/food/index_en.html s odkazy na mnohé oficiální texty a studie Evropské Komise
http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2003/l_268/l_26820031018en00240028.pdf: text směrnice o značení a vysledovatelnosti GM potravin

Související otázky:

Jak jsou transgenní rostliny vyvíjeny? skrýt odpověď

Transgenní rostliny jsou získány za užití technologie rekombinantní DNA nebo techniky buněčné fůze, které dodají nové genetické vlastnosti dané rostlinné odrůdě. V konvenčním šlechtitelství se mění genetická informace rostlin např. křížením nebo mutacemi. Následně jsou rostliny, které obsahují vylepšený rys, izolovány výběrem. Touto technikou nemůže rostlina získat vlastnost, která není přítomna v rodičích.

Během vývoje transgenních rostlin se používají specifické techniky pro zavedení jednoho nebo několika genů nesoucích požadované rysy do genomu rostliny, který se skládá z desetitisíce genů. Vložení nového genetického materiálu z jakéhokoliv jiného organismu, viru, bakterie nebo DNA syntetizované v laboratoři do rostlin by nebylo možné klasickou technologií šlechtění. Vložení nové genetické vlastnosti je docíleno jednou ze dvou základních technologií:

užitím půdní bakterie Agrobacterium jako nosiče cizího genu/cizích genů do rostlin, které je možno nakazit přirozeně těmito bakteriemi.
bombardováním izolovaných rostlinných buněk částicemi obalenými DNA.

Nová vlastnost může být uložena na jediném genu odpovědném za syntézu dané bílkoviny. Příkladem jsou Bt rostliny odolné proti hmyzu. Tyto rostliny nesou Bt-gen odvozený z bakterie Bacillus thuringiensis. Bt-proteiny mají toxické účinky specificky pro některé hmyzí škůdce (např. zavíječe kukuřičného který působí velké škody), a tak chrání transgenní rostliny. Dalšími případem jsou geny, která způsobují snášenlivost herbicidů, odolnost proti virům a další agronomické kvality.

Každopádně, volba úspěšně transformovaných rostlin a regulované exprese nové vlastnosti vyžadují použití pečlivě upravených molekul DNA.

Vývoj nové transgenní plodiny vyžaduje mnohem více než pouhé úspěšné zavedení cizí sekvence DNA do rostliny. Zabere to asi 10 let od sklizně několika transgenních rostlin získaných v laboratoři do uvedení na trh.

Transgenní rostliny z laboratoře se musí nejdříve důkladně popsat kvůli expresi nových očekávaných rysů, absenci nečekaných nových nepříznivých rysů i udržení charakteristických rysů dané odrůdy.
Pokud jsou výsledky uspokojivé, další kroky vývoje jsou povinné a hlásí se kompetentním úřadům pro schválení. První malé experimentální uvolnění na pole je nutné pro opakování výsledků laboratorních a skleníkových pokusů v poli.
- Tento test bude schválen za předpokladu, že se nová odrůda zdá být užitečnou a nepředstavuje identifikované riziko pro zdraví a prostředí. V každém případě musí být předvídána předběžná bezpečnostní opatření.
- Tento krok může být opakován pro otestování stability nové rostlinné odrůdy a pro porozumění možným nepříznivým dopadům na půdu, živočichy a rostliny nebo pro vyloučení takových rizik (posouzení rizik).
- Další kroky od experimentální rostliny ke komerční odrůdě zahrnují především křížení nové variety s místními odrůdami a kulturami na velkých plochách.

Novou odrůdu lze schválit pro běžné pěstování a potraviny či krmiva pouze pokud představuje očekávané výhody bez identifikovaných nepříznivých dopadů na zdraví živočichů a lidí či na biodiversitu a životní prostředí.

Vývoj GM plodiny od laboratoře na trh trvá přibližně 10 let. Náklady na celý proces včetně povinných bezpečnostních testů jsou více než 100 milionů USD. Z důvodu takto časově a finančně nákladného postupu vyvíjejí transgenní rostliny z laboratoře až na trh hlavně finančně silné společnosti. Po tak velkých investicích společnosti potřebují dostat je zpět s patřičným ziskem. Proto jsou jejich investice normálně chráněny patenty. V některých zemích jako jsou Indie nebo Čína přijali jiné řešení : tam je vývoj transgenních plodin financován ze státních podpor.

Související otázky:

Jaká jsou rizika a obavy plynoucí z aplikace moderních biotechnologií v zemědělství, výrobě krmiv a potravin? skrýt odpověď

Aplikace biotechnologií (a zvláště genetického inženýrství) v zemědělství a výrobě potravin a krmiv představuje krátkodobá i dlouhodobá rizika nebo nejistoty pro prostředí. Některá z nich mohou být považována za nepředvídatelná a nevratná a jako taková některými lidmi za nepřijatelná. Jindy se zvažují možné efekty GM potravin a krmiv na zdraví lidí a zvířat. Některé socioekonomické efekty jsou také předmětem zájmu.

Některé příklady otázek, které byly položeny v souvislosti s GM plodinami v zemědělství:

Geneticky modifikované potraviny a krmiva mohou způsobovat alergie nebo obsahovat neočekávané množství toxických látek škodlivých pro zdraví lidí a zvířat:
- Příklad: při laboratorních pokusech se zjistilo, že transgenní soja navrhnutá pro užití jako krmivo obohacené o esenciální aminokyseliny, je alergenní. Další vývoj této transgenní soji s expresí alergenního proteinu para ořechu byl zastaven. V Evropě a v USA jsou všechny GMO používané k výrobě potravin předmětem intenzivní kontroly předtím než dostanou povolení pro uvolnění pro trh.
Geneticky modifikované rostliny obsahující geny vytvořené tak, aby toxiny mířené proti určitým škůdcům mohou mít škodlivé vedlejší účinky na necílové organismy.
- Příklad: Při laboratorní studii byly housenky amerických motýlů monarchů krmeny ve vysokých koncentracích pylem z Bt kukuřice odolné proti hmyzu. V těchto extrémních podmínkách měl pyl toxické účinky na housenky monarchů. Tento efekt přisouzený Bt proteinu přítomnému v pylu Bt kukuřice nemohl být opakován při polních testech. Nicméně, tento aspekt by měl být zahrnut do monitorování.
K nezamýšlenému a nekontrolovanému přenos nově zaváděných genů na další rostliny by mohlo dojít přímo prostřednictvím pylu. To by mohlo vyústit v negativní účinky na ekosystém a ve zvýšeném množství plevele odolnému proti herbicidům, pokud by transgen dodal selektivní výhodu svému příjemci.
Nekontrolovaný přenos by mohl nevratně ohrozit prodej produktů biologického zemědělství.
Extensivní kultura modifikovaných plodin v globálním měřítku by mohla snížit nebo dokonce zničit "genovou banku " (hodnotné rysy) konvenčně pěstovaných plodin.
Geneticky modifikované rostliny by mohly zvýšit závislost rozvojových zemí na nadnárodních koncernech z průmyslových států.
Možná dlouhodobá rizika nejsou známa, obtížně se odhadují a chybí zkušenosti na tomto poli. Probíhá jen velmi málo studií, které mají poznat rizika, a organizace monitorování zaměřeného na podporu risk managementu povětšinou také chybí.

Vědecká fakta vztahující se k obavám zde zmíněným můžete nalézt v příslušných odpovědích na detailní otázky (viz „podobné otázky“)

Níže uvedené skutečnosti jsou významné pro mnoho obyvatel evropských zemí. Nepředstavují rizika, ale silně ovlivňují časté negativní vnímání geneticky modifikovaných rostlin veřejností.

Geneticky modifikované rostliny a potravinové produkty z nich nemají v současnosti pro konzumenty žádnou výhodu
Geneticky modifikované potraviny (nebo-li potraviny obsahující komponenty GMP) mohou být nedostatečně značeny, v rozporu s požadavky svobodné volby vyjadřované valnou většinou konzumentů.

Více informací k tématu otázek:

na internetových stránkách ICGEB Biosafety WebPages (http://www.icgeb.org/~bsafesrv/bsfconc.htm)
nebo AGBioWorld. (http://www.agbioworld.org/biotech_info/articles/critical.html)

Související otázky:

Jaká jsou rizika při přenosu pylu mezi rostlinami geneticky modifikovanými a volně rostoucími? skrýt odpověď

Přenos pylu je přirozeným procesem oplodnění, při kterém vítr nebo hmyz přenáší pyl z jedné rostliny na druhou. Tento proces, také nazývaný horizontální přenos genů, je v přírodě velmi běžný. V případě transgenních rostlin, které jsou schopné opylit své konvenční odrůdy nebo volně rostoucí příbuzné, představuje riziko. Toto riziko závisí na mnoha faktorech jako:

pravděpodobnost přenosu pylu
přítomnost příbuzných schopných křížení a jejich vzdálenost od GM rostliny
plodnost výsledného rostlinného hybridu
exprese transgenu u potomstva
selekční výhoda hybridu.

Přenos genů pylem musí být hodnocen případ od případu, přičemž musí se brát v potaz převažující biogeografické podmínky.

Hodnocení rizika přenosu genů opylením musí brát v potaz:

Pravděpodobnost křížení určité GM plodiny a jejích přírodních příbuzných: Křížení řepky olejné s některými přírodními příbuznými je pravděpodobné v poli nebo blízko zemědělských ploch v Kanadě a v Evropě. V tomto případě je riziko vysoké. U kukuřice je riziko v těchto regionech nulové, protože původní přírodní kukuřice, která by mohla být opylena, roste pouze v Mexiku. Proto je riziko křížového opylení s transgenní kukuřicí jen v Mexiku.
Vzdálenost na kterou může pyl cestovat s větrem nebo opylujícím hmyzem je dalším parametrem. Podle toho se musí řídit izolační vzdálenosti. U plodin jako je pšenice, které jsou samosprašné, nepředstavuje křížové opylení s příbuznými travinami skutečné riziko.
Plodnost výsledné hybridní rostliny: Některé rostliny mohou vytvořit křížence s kulturními plodinami; nicméně fertilita takových hybridů bývá často mizivá až nulová. Čili křížení automaticky neznamená, že se transgen rozšíří v přírodě.
Povaha transgenu: Pokud neposkytuje žádnou selektivní výhodu, nový gen zmizí v budoucích generacích a tok genu pravděpodobně nebude znamenat žádný skutečný problém, protože plevele s novým genem nevítězí nad jinými přírodními rostlinami. Situace je zcela jiná u genu pro snášenlivost herbicidů, protože poskytuje selektivní výhodu v přítomnosti patřičného herbicidu. Vysoké riziko je také spojeno s transgenem(y), které zvyšují snášenlivost k nepříznivým podmínkám jako je sucho, záplavy, chlad, vysoké obsahy solí v půdě, atd. V případě přenosu mohou takové geny stvořit nové plevele přizpůsobené právě takovému prostředí.
Je nutné zvažovat podmínky, které v daných regionech převažují.

Další informace na http://www.agbioworld.org/, stránce dobrovolnické nezávislé nadace, která vychází z akademických kořenů a hodnot.

Související otázky:

Jaké jsou účinky transgenních plodin na konvenční a organické zemědělství? skrýt odpověď

Množství a charakteristika transgenních plodin, které se pěstují v některých zemích, stejně jako přírodní podmínky povětrnostní či srážkové jsou možnými příčinami vystavení konvenčních nebo organických plodin stopám GM plodin z okolních farem. Náhodné smísení během zacházení s osivem je další příčinou se závažnými důsledky na zachování identity příbuzných plodin. Efekty transgenních plodin na jiné typy zemědělství jsou považovány zastánci těchto typů za nevratné. Mnozí organičtí zemědělci mají obavu, že náhodná přítomnost transgenů může ovlivnit jejich komerční zájmy.

Otázka je extrémně složitá a dlouhodobé efekty náhodného rozšíření transgenů jsou stále povětšinou neznámy. Hodnocení dopadu takového náhodného úniku je součástí studií požadovaných národními kompetentními úřady pro souhlas s novou transgenní plodinou. Taková hodnocení rizik jsou doplněna popisem specifických opatření, která by měla zvládnout koexistenci geneticky modifikovaných, konvenčních a organických plodin.

Problém koexistence různých typů zemědělství není jen vědecký a obchodní, ale i politický. Legislativa musí být přijatelná pro zainteresované strany, od nadnárodních koncernů na jedné straně až po organické zemědělce a nevládní organizace včetně spotřebitelských organizací na straně druhé.
Problém koexistence transgenních rostlin s konvenčním a organickým zemědělstvím musí být hodnocen případ od případu. Například, v oblastech, kde nemá kukuřice žádné pohlavně kompatibilní příbuzné, je pravděpodobnost křížové kontaminace příbuzných transgenem z kukuřice velmi omezená. V tomto případě rozšíření pylu nemusí představovat přímý problém pro ostatní zemědělce. Naopak v Kanadě je na zemědělské ploše či blízko ní mnoho přírodních příbuzných jarní řepky a odrůd, které mohou být snadno „kontaminovány“ transgenem uniklým z řepky. Drift genetických rysů jako je odolnost k herbicidům (existují transgenní i netransgenní odrůdy) představuje další příklad skutečného rizika, kdy jsou tyto herbicidy vybírány pro zemědělské použití. Pokud transgen nedodá plevelu selektivní výhodu, plevel nevytlačí ostatní přírodní rostliny. Pokud transgen dodá plevelu selektivní výhodu, takový drift může mít za následek nevratnou změnu ekosystému a u dalších kultivovaných plodin. Přes pokrok v hodnocení rizik a řízení rizik, platná opatření nejsou shledávána organickými zemědělci jako uspokojivá.

Důkladná segregace produktů různého původu není naneštěstí řešením všech problémů. Transgenní pyl může být přenesen větrem na velké vzdálenosti a křížově opylit nonGM rostliny. Organičtí zemědělci proto považují kultury transgenních rostlin za nepřijatelné riziko pro integritu jejich produktů s označením „bio“, což znamená prosté pesticidů, hnojiv a GMO (dokonce i stop náhodné kontaminace).

Nicméně, také plodiny používané organickými zemědělci nejsou „přírodní“ ve smyslu „nevytvořené člověkem“. Například, mnoho plodin užívaných v konvenčním a organickém zemědělství obsahuje uměle mutované geny, které jsou výsledkem radiační mutace.

Viz také http://www.fao.org/docrep/X5646B/X5646B00.htm#Contents, kde naleznete informace o biologickém zemědělství v Evropě

http://www.ofrf.org/general/about_organic/index.html, internetová stránka Nadace Výzkumu Organického Zemědělství (Organic Farming Research Foundation)

Související otázky:

Jaké jsou výhody geneticky modifikovaných rostlin? skrýt odpověď

Transgenní plodiny se vyvíjejí, aby vylepšily konvenční plodiny o takové vlastnosti, kterých se nedá dosáhnout prostřednictvím běžných šlechtitelských metod. Přes rizika a nejistoty spojené s kulturou transgenních plodin, z jejich výhod mohou mít prospěch nejenom zemědělci z rozvojových i vyspělých států, ale také spotřebitelé, životní prostředí a vědci.

Pro farmáře jsou očekávané výhody transgenních rostlin:

Odolnost proti škůdcům či plevelům s menší potřebou pesticidů a herbicidů.
Vylepšené vlastnosti rostliny jako je větší výživnost, nižší citlivost na transport a skladování.
Méně námahy a používání strojů v zemědělství.
Více oblastí osetých plodinami uzpůsobených extrémním podmínkám, zátopám či suchům, soli v půdě, či podobně.
Vyšší náklady na osivo a licence jsou vyváženy vyššími výnosy.

Tyto výhody představují nicméně obchodní riziko pro všechny ostatní farmáře, od těch konvenčních po organické.

Pro spotřebitele:

Přístup k potravinám s lepší výživnou hodnotnou.
Rostliny bez obsahu známých toxických a alergenních komponent.
Rostliny, které jsou chutnější, lépe přizpůsobené transportu
Snížené riziko představované možnou přítomností toxických agrochemických reziduí a mykotoxinů v plodinách.
Lepší znalost zdravotních charakteristik potravin, protože transgenní rostliny se musí přísně posuzovat. To není případ potravin z konvenčního a organického zemědělství.

Transgenní rostliny s přímým jasným užitkem pro spotřebitele průmyslových zemí jsou ještě ve fázi vývoje. produkce začne tehdy, pokud objem trhu pokryje vývojové náklady.

Pro rozvojové země:

Bezpečnější potraviny v rozvojových zemích
- Adaptace na nehostinné prostředí a rozšíření obhospodařovaných ploch
- Odolnost proti škůdcům a plevelům
- Rostliny, které jsou méně toxické (jako je nezpracovaný maniok)
- Výživnější (rýže či maniok) nebo stravitelnější rostliny
Nižší riziko vystavení se toxickým agrochemikáliím během rozsevu.

Pro životní prostředí:

Méně agrochemikálií obzvláště u transgenních plodin odolných proti hmyzu, které mohou ušetřit tuny insekticidů.
Nahrazení celé baterie nejrůznějších herbicidů s obvykle dlouhou dobou přetrvávání v půdě jedním herbicidem s relativně krátkým poločasem rozpadu v půdě.
Transgenní plodiny tolerantní k herbicidům umožňují bezorbovou technologii proti konzervativní orbě. To chrání půdní vlhkost, humus a strukturu. Bezorbová technologie brání erozi půdy.

Tyto výhody jsou odpůrci transgenních rostlin upírány kvůli hypotetickému nebezpečí pro biodiversitu a ekosystém v důsledku přítomnosti transgenních plodin v přírodě.

Pro vědce:

Výhodou transgenních plodin je to, že GM rostliny jsou mnohem lépe charakterizovatelné než jejich konvenční či přirozené protějšky. Důkladná charakterizace je povinná, a má hodnotit jakýkoliv možný zdravotní nebo environmentální dopad takových rostlin. Zjišťuje se, zda jsou identické svým mateřským konvenčním plodinám kromě zavedeného rysu či rysů blízko polohy nového genu. Studium transgenních rostlin takto zlepšuje naše znalosti jejich divoce rostoucích přirozených příbuzných. Při tom se zjistí množství a povaha mutací, ke kterým došlo během výběru konvenčních mateřských plodin.

Internetové stránky:

http://www.greenpeace.org/international_en/campaigns/intro?campaign_id=3942 postoj organizace Greenpeace, která bojuje proti jakémukoli využití genetického inženýrství v potravinářství a v životním prostředí.
http://www.isaaa.org/, stránka mezinárodní neziskové organizace, která přináší statistické informace a definuje výhody nových zemědělských biotechnologií do rozvojových zemí
http://www.cimmyt.cgiar.org/ organizace zaměřená mj. na šlechtění plodin ke zmírnění hladu a chudoby.

Související otázky:

Jaký je rozdíl mezi biofarmingem a ekologickým zemědělstvím? skrýt odpověď

Biofarming (nebo-li biopharming) označuje používání transgenních rostlin pro produkci vysoce hodnotných proteinů, nových nepotravinových produktů jako jsou orální vakcíny, veterinářské produkty nebo průmyslové enzymy. Biofarming nabízí potenciální oblasti diversifikace pro zemědělství a zahradnictví.

Biologické zemědělství (nebo-li ekologické zemědělství) se vztahuje k praktikám používaným rostlinné a živočišné výrobě. Tyto praktiky se spoléhají na vývoj biologické rozmanitosti na poli, které rozruší habitat škodlivých organismů a na záměrné údržbě a doplňování úrodnosti půdy. Údržba bezpečnostních pásem brání náhodné kontaminaci z přilehlých konvenčních polí. Systém detailního vedení záznamů sleduje všechny produkty z pole až k prodeji. Ekologičtí zemědělci nesmějí používat syntetické pesticidy, umělá hnojiva ani geneticky modifikované organismy. Ekologické zemědělství se v Česku řídí zákonem č. 242/2000 Sb., „o ekologickém zemědělství“, který zohledňuje obecné zásady zákona o zemědělství a dále stanovuje podmínky hospodaření v režimu ekologického zemědělství i podmínky pro výrobu biopotravin.

Na stránkách Organic Farming Research Foundation http://www.ofrf.org/general/about_organic/index.html

Příklad bezpečnostních opatření diskutovaných v prosinci 2002 k zajištění toho, aby kukuřice vytvořená pro farmaceutické účely nekontaminovala plodiny určené pro potravinářství na http://www.mindfully.org/GE/GE4/Pharming-Done-Safely17dec02.htm

Související otázky:

Jsou biotechnologicky vyráběná agens jako vitamíny stejně zdravá jako ta, která jsou vyráběna konvenčně? skrýt odpověď

Vitamíny jsou chemicky přesně definované molekuly, které jsou identické bez ohledu na svůj původ a produkci nebo proces izolace. Pro svou fyziologickou aktivitu a spojený zdravotní užitek nelze rozlišovat mezi přirozenými, syntetickými nebo biotechnologicky vyrobenými vitamíny, výživnými látkami a potravinovými doplňky.

Komercializace vitamínů a potravinových doplňků je předmětem autorizace. Musí být dobré kvality, bezpečné a výživné. Postupy autorizace berou v úvahu (mezi jinými aspekty) čistotu látky a nepřítomnost kontaminantů, které by mohly být toxické.
V mnoha zemích je komercializace potravinových doplňků z nových procesů a jejich zahrnutí do potravinových výrobků předmětem autorizace, která dodržuje mezinárodní vodítka stanovená Potravinovým kodexem (Codex Alimentarius, od FAO-Food and Agriculture Organisation v Římě). Tyto standardy, vodítka a doporučení jsou celosvětově uznávány pro svou rozhodující roli v ochraně spotřebitele a umožňují mezinárodní obchod.

Vitamín B2 produkovaný geneticky vytvořeným Bacillem subtilis, na příklad, je mnohem čistší (minimálně 98%) než stejný vitamín vyráběný konvenčními postupy. Nový proces je také přátelštější k životnímu prostředí. Přidávání vitamínu B2 do krmiv a potravin má dlouhou tradici a nikdy nemělo nepříznivé vedlejší účinky, které by se daly vztahovat k samotnému vitamínu. Vskutku, komercializace potravinových doplňků je předmětem pravidel, která jsou mnohem přísnější než u farmaceutických produktů. Pro farmaceutické produkty jsou některé nepříznivé vedlejší účinky přijatelné kvůli očekávanému užitku. Nepříznivé vedlejší účinky jsou naprosto nepřijatelné u produktů, která se dají jíst celý život bez žádné kontroly. Proto jsou potravinové doplňky vyráběny podle Good Manufacturing Practices (Správná Výrobní Praxe) se systematickou kontrolou kvality a detekcí kontaminantů.

Více o bezpečnostních vodítkách z Potravinového KodexuMore (Codex Alimentarius): http://www.fao.org/docrep/T3530E/t3530e00.htm

Související otázky:

Kdo má zájem na výrobě transgenních rostlin? skrýt odpověď

Výrobci osiv i zemědělci mají přímý zájem na pěstování transgenních rostlin, což je dokázáno tím, že neustále roste plocha osetá transgenními plodinami, především v Severní Americe, Kanadě, Argentině, Brazílii a Číně.

Očekávané výhody transgenních plodin:

vyšší výnosy při nižší potřebě drahých pesticidů
nižší ztráty při sklizni důsledkem škůdců a plevele
méně práce a strojů
výživnější rostliny
rostliny které jsou přizpůsobené extrémním podmínkám, záplavám či suchu.

Tyto výhody by mohly být zvláště důležité pro zajištění potravy v rozvojových zemích. Měly by přinést vyšší příjmy zemědělcům ve srovnání s konvenčními plodinami, přičemž zvýšené výnosy by měly vyvážit vyšší náklady na osivo a licence. Transgenní rostliny se zřejmými výhodami pro spotřebitele průmyslových zemí jsou stále ve vývoji.

Kvůli rizikům a nejistotám spojeným s kulturami transgenních rostlin, jsou tyto očekávané výhody brány v potaz některými nevládními organizacemi a některými zemědělci, obzvláště těmi, kteří náležejí k ekologickému zemědělství.

Podle zprávy ISAAA publikované v roce 2005 dosáhla plocha osetá v roce 2004 transgenními plodinami 81 milionů ha na celém světě, oproti roku 2003 došlo tak k 20%-nímu nárůstu. Za období 1996 až 2004 vzrostla plocha transgenních plodin víc než 47x (z 1,7 na 81 milionů ha). Nicméně, v Evropské Unii je jedinou zemí, kde se pěstují transgenní plodiny ve významném množství, Španělsko (58 tisíc ha). Osm a čtvrt milionů farmářů v 17 zemích – více než 90% chudých farmářů v rozvojových zemích – volilo v roce 2004 pěstování transgenních plodin. V rozvojových zemích jsou považovány biotechnologie a transgenní plodiny za „nové zbraně ve válce proti chudobě a hladu“ (Florence Wambugu z Keni). Při pěstování transgenních rostlin odolných proti hmyzu přináší vyšší výnosy, obzvláště v rozvojových zemích, kde mohou škody způsobené škůdci dosahovat velmi velkého rozsahu. V některých z těchto zemí se očekává, že používání transgenních plodin zlepší zdraví farmářů, kteří trpí následkem aplikace pesticidů bez patřičné ochrany. Zdraví spotřebitelů, kteří budou jíst výživnější rostliny, by se mělo také zlepšit.

V rozvinutých státech se stále čeká, jaký bude skutečný užitek z transgenních rostlin pro spotřebitele. To je jeden z důvodů, proč se evropští konzumenti zdráhají je kupovat.

Podrobné informace můžete nalézt na http://www.isaaa.org/, stránce mezinárodní neziskové organizace, která přináší informace o nových zemědělských biotechnologiích. http://www.modifyingafrica.com/ je adresa stránky knihy F.Wambugu.

Související otázky:

Mohly by geneticky modifikované rostliny vyvést eko-systém z rovnováhy? skrýt odpověď

Geneticky modifikované rostliny (většina z nich jsou v současnosti plodiny) jsou vytvořené tak, aby se lišily od svých tradičních protějšků přítomností jednoho souboru genů kódujících proteiny, které jsou odpovědné za určitý rys (např. odolnost proti hmyzu nebo snášenlivost herbicidů) a jeho správnou regulaci. Pokud nový rys nedává rostlině vysokou selektivní výhodu (pro její přežití a/nebo rozšíření), je transgenní rostlina považována za nepravděpodobný zdroj nepříznivého efektu pro životní prostředí. Tabák bez obsahu nikotinu by pravděpodobně spadal do této kategorie.

Oproti tomu je věnován důkladný zájem u jakékoliv nového rostlinného druhu, který je zaváděn do nového prostředí, ať už je produktem genetického inženýrství nebo klasického šlechtění. Pokud zlepšuje adaptabilitu na podmínky prostředí (odolnost proti suchu, například), přenos odolnosti na volně rostoucí rostliny by mohl mít za následek vznik nových invazivních plevelů. Účelové uvolnění organismů do nového prostředí je předmětem postupů přísné autorizace včetně obsáhlého a patřičného hodnocení rizika a požadované praktiky zvládání rizik (mezi jinými monitoring).

Související otázky:

Mohou geneticky modifikované rostliny nebo potraviny vyrobené z nich způsobit zdravotní problémy? skrýt odpověď

Transgenní plodiny jsou předtím, než jsou uvolněny pro trh, důkladně popsány a kontrolovány. Riziko zdravotních problémů (toxicita nebo alergenicita) zkoumaly příslušné vědecké a úřední orgány (jako jsou FAO, WHO, EFSA aj.). Jejich závěr zní, že potenciální riziko potravin vyrobených ze schválených GMO je stejné či nižší než riziko u konvenčních potravin.

Jakákoliv potravina může způsobit alergii. Nicméně, nejběžnější alergenní skupiny, alergeny přítomné v arašídech, sojových bobech, korýších atd., se snadno identifikují a jsou dobře popsány. Imunitní reakce, které provokují v citlivém organismu, jsou také známé. Pravděpodobnost, že by genetická modifikace takové alergeny zanesla do plodiny, je velmi nízká a systematicky se testuje. Skladba nových proteinů vnášených do transgenních plodin se analyzuje a porovnává se známými alergeny. Stravitelnost transgenních rostlin a z nich vyrobených produktů je předmětem hodnocení a jejich alergenicita se kontroluje in vitro i testováním na zvířatech. Díkys všem povinným testům pro registraci nové transgenní rostliny, lze zabránit přítomnosti známých alergenů v GM rostlinách užívaných v potravinách.

Přítomnost genů odolnosti proti bakteriálním antibiotikům v určitých transgenních plodinách, ačkoliv se jejich exprese neprojevuje přímo v rostlině, představuje další zdravotní téma. Jde o "selekční geny", které jsou nutné pro selekci buněk obsahujících DNA vektoru s transgenem. DNA přítomná v potravině je strávena v zažívacím traktu, a tak je přenos odolnosti proti antibiotikům na střevní bakterie extrémně nepravděpodobný.

Kromě toho, geny odolnosti proti antibiotikům používané při vývoji transgenních rostlin, jsou přirozeně rozšířené a vyskytují se v mnoha bakteriích v životním prostředí. Tyto geny jsou tak přejímány s běžným jídlem a krmením, které vždy obsahuje mnoho bakterií.Dostávají se do zažívacího traktu naprosto bez transgenních plodin.

Zatím neexistuje důkaz přenosu genů pro odolnost k antibiotikům z rostliny na bakterie Nicméně, jelikož jsou nyní dostupné jiné metody, jejich používání je zakázáno.
Alergie je imunitní reakcí na určité chemické skupiny nazývané epitopy, které vyvolají vytvoření specifických imunoglobinů. Epitopy silných alergenů jsou známy. Většina z nich jsou glykoproteiny -proteiny s obsahem cukru. Cukry brání plnému strávení proteinů, ale fragmenty jsou dostatečně malé, aby prošly střevní stěnou. V krvi vyvolají charakteristické imunitní obranné reakce. I když transgen pochází z organismu známého pro způsobení alergie, pravděpodobnost náhodného přenosu genu kódujícího příslušný potenciálně alergenní protein je velmi nízká. Jednou k tomu došlo u krmné soji vyvíjené obohacení o proteiny pomocí genu z paraořechu. Sami výrobci zastavili vývoj této krmné odrůdy. I kdyby vývoj nezastavili, transgenní rosltina by nebyla povolena.

Takové důsledné testování není povinné u nových odrůd rostlin pocházejících z „konvenční selekce“ (například u mutací vyvolaných radiací), které se používají pro výrobu krmiv a potravin.

http://europa.eu.int/comm/food/fs/gmo/gmo_index_en.html podává informace Evropské komise o bezpečnosti GM potravin, s přístupem k oficiálním textům předpisů EU ve všech evropských jazycích.