…moderní biologické preparáty založené na protilátkách obsahují protilátky odvozené od různých organismů?

Objev hybridomové technologie umožňující produkci monoklonálních protilátek byl přelomovým okamžikem pro řadu vědních a medicínských oborů. Za tento objev byla v roce 1984 udělena Nobelova cena a již o dva roky později (rok 1986), bylo schváleno první léčivo obsahující myší monoklonální protilátku. Jednalo se o preparát s názvem Orthoclone OKT3, který i přes veškeré nevýhody, které jeho aplikaci provázely, znamenal zásadní posun v oblasti transplantologie.

Hlavní nevýhoda preparátů tohoto typu spočívala ve skutečnosti, že myší protilátky jsou lidským organismem snadno rozpoznávány jako cizorodé a aktivují imunitní odpověď, která vede k jejich eliminaci. Výzkum se proto v této době zaměřil na nalezení postupu pro přípravu protilátek, které by svou strukturou co nejvíce odpovídaly protilátkám přirozeně produkovaným v lidském organismu. 

V prvním kroku byly na trh zavedeny protilátky chimérní (rok 1994), ve kterých byly konstantní oblasti myších protilátek nahrazeny odpovídajícími oblastmi lidského původu. Záhy následovaly protilátky humanizované (rok 1997), v nichž byly myšího původu již jen části variabilních oblastí (tzv. CDRs – complementarity determining regions). Tímto způsobem byly úspěšně připraveny preparáty vykazující výrazně nižší imunogenitu než původní preparáty obsahující protilátky myší.  

Od roku 2002 jsou na trhu dostupné i preparáty, které obsahují protilátky plně lidského původu. K jejich přípravě může být přistupováno různými způsoby. Využity mohou být například transgenní myši, do jejichž genomu byla vložena genetická informace pro syntézu lidských protilátek nebo metoda fágového displeje. 

Díky výše popsaným inovacím je v současné době možné vyvíjet účinnější biologické léky, u nichž je výskyt nežádoucích účinků výrazně nižší než u původních preparátů, což umožňuje naplno využít jejich medicínský potenciál.

Více informací na toto téma můžete najít zde:
Harding FA, Stickler MM, Razo J, DuBridge RB. The immunogenicity of humanized and fully human antibodies: residual immunogenicity resides in the CDR regions. MAbs. 2010 May-Jun; 2(3):256-65. doi: 10.4161/mabs.2.3.11641. 
The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1984 – Press release – NobelPrize.org  (https://www.nobelprize.org/prizes/medicine/1984/press-release/, staženo 10.5.2025)

Autorka textu: Eva Benešová, editorka textu: Tereza Branyšová​​