…jen v USA umírá každý den minimálně deset pacientů na čekací listině na transplantaci životně důležitých orgánů, tkání nebo buněk, protože na ně nepřijde řada včas?

Pojem xenotransplantace je definován jako jakýkoliv postup, který zahrnuje transplantaci, implantaci, nebo infuzi živých buněk, tkání nebo orgánů, ze zdroje, kterým není člověk. Současně se může jednat o lidské tělní tekutiny, buňky, tkáně nebo orgány, které byly v kontaktu s živými buňkami, tkáněmi nebo orgány jiného než lidského původu.

Xenotransplantační produkty zahrnují produkty z transgenních nebo netransgenních živočichů a složené produkty, které obsahují xenotransplantační produkty v kombinaci s léčivy nebo jinými prostředky. Jedná se např. o zapouzdřené buňky prasečích ostrůvků, kostní dřeň paviána, nebo prasečí neuronální buňky.

Poprvé byly xenotransplantace provedeny téměř před sto lety, přičemž se neustále diskutovala etická stránka tohoto postupu, která byla na svou dobu velmi kontroverzní. Ve druhé polovině 20. století bylo dosaženo velkého pokroku, kdy byly transplantovány šimpanzí ledviny pacientům po selhání ledvin, srdce paviána novorozenci s hypoplastickým levým srdcem nebo prasečí kůže pacientům s popáleninami. V poslední době byly ke xenotransplantaci použity orgány z geneticky modifikovaných prasat s vyřazenými některými geny.

Vývoj xenotransplantací byl na konci 90. let 20. století zpomalen objevem prasečího retroviru. Obavy z rizika mezidruhových infekcí vedly k odložení klinických zkoušek xenotransplantací.

Přestože potenciální přínosy xenotransplantace jsou velké, její použití vyvolává obavy ohledně možné infekce příjemců rozpoznanými i nerozpoznanými infekčními agens, a možného následného přenosu na jejich blízké kontakty a na běžnou lidskou populaci. 

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorky textu: Kristýna Kliková, Tereza Branyšová