...existovaly snahy i o geneticky modifikované ředkvičky?

Z genetického hlediska patří ředkvička mezi obtížně modifikovatelné plodiny, protože na zásahy genetického inženýrství reaguje velmi nepříznivě. Právě tato vlastnost dlouhodobě komplikovala snahy odstranit jeden z jejích nejproblematičtějších rysů – předčasné vykvetení při poklesu teplot, kdy rostlina přesouvá zásobní látky z kořene do stonku a kořen se stává nekonzumovatelným.

Zatímco v západním světě je vnímána především jako drobná kořenová zelenina, ve východní Asii právě dominují odrůdy větších ředkviček s vysokou výnosností a nutriční hodnotou, přičemž představují základní potravinu milionů lidí. Tyto ředkvičky mohou dosahovat hmotnosti až 14 kg, konzumují se syrové i vařené a jsou významným zdrojem vitaminů skupiny B a vitaminu C.

Snaha prodloužit vegetační období a zabránit předčasnému vykvetení vedla k zapojení britského odborníka Iana Curtise, který opustil tehdejší klasické postupy genetické modifikace založené na tkáňových kulturách, jež se u ředkviček ukázaly jako nefunkční. Místo toho vyvinul alternativní přístup, při němž byla klíčová pletiva vystavena bakteriálnímu roztoku schopnému geneticky modifikovat semeno. Výsledné rostliny vykazovaly prodloužení vegetačního období přibližně o tři týdny, čímž bylo zabráněno osevu celých polí, což mělo zásadní význam pro potravinovou bezpečnost v regionech závislých na této plodině.

Z hlediska geneticky modifikovaných plodin tak ředkvička představuje zajímavý, byť dosud nedostatečně využívaný model. Vývoj účinných systémů genového přenosu umožňuje cílené zavádění specifických znaků a výrazně urychluje šlechtění nových linií, což bylo prokázáno právě na příkladu pozdně kvetoucích ředkviček a současně otevřelo cestu k využití ředkvičky i jako perspektivní plodiny s farmaceutickým potenciálem.

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová