BIOTRIN je nezisková organizace vytvořená vědeckými
pracovníky pro šíření informací o moderních biotechnologiích.
Je tu pro vaši informaci a jako fórum vašich názorů.

Etika a společnost

  • Jak biotechnologii vnímá veřejnost? skrýt odpověď

    Pravidelné průzkumy ukazují na obecně nízkou úroveň přijetí aplikací biotechnologie v zemědělství a potravinářství v Evropě. Aplikace v sektoru lékařství jsou přes obavy spojované s některými aplikacemi mnohem více akceptovány.

    Toto rozložení skepticismu ovlivňují různé faktory:    Samo vnímání, které se zaměřuje především na potenciální nebezpečí plynoucí z GMO
        Obavy o křehkost přírody a nenávratnost efektů GMO
        Strach či obavy, jak ovlivní konvenční (tradiční) a biologické zemědělství
        Strach z nepředvídaných dlouhodobých účinků GM potravin
        Rovnováha mezi vnímanými nebezpečími a přínosem je negativní, protože pro evropské konzumenty užitek neplyne anebo není vnímán.
        Pocit, že obavy veřejnosti nejsou ze strany úřadů brány vážně.
        Extensivní publicita věnovaná aplikacím genové technologie, aniž by se stejnou měrou věnovala odpovědím na otázky kritiků a obavy vyjadřované veřejností.
        Zájmy obyvatel a podniků či mocných nadnárodních koncernů nejsou v harmonii.


    V mnoha evropských zemích existují skupiny šířící silný odpor proti GMO. Jejich cílem bylo zabránit dalšímu rozšiřování transgenních plodin evropským moratoriem, zaměřeným na ochranu místního zemědělství. Nedostatečné informace a veřejný skepticismus k zemědělské biotechnologii přispívají k tomu, že biotechnologické firmy Evropu opouštějí. Moratorium však bylo zrušeno a další transgenní odrůdy povoleny k pěstování. Např. Bt kukuřice v ČR.

    V jiných částech světa je situace odlišná. Po celém světě více a více zemědělců přechází na transgenní plodiny a konzumenti GM potraviny kupují. Mezi jinými, úřady v USA, Kanadě a Číně považují tyto produkty za stejně bezpečné jako jsou jejich konvenční protějšky. Některé rozvojové země (např. Keňa) dokonce vedou kampaně proti nevládním organizacím, které se staví proti GMO, proto aby bylo možné si svobodně zvolit způsob zemědělského hospodaření a mít volný přístup k technologii.

    Související otázky:

  • Jaké jsou důsledky genetického inženýrství a genomiky pro společnost? skrýt odpověď

    Úspěchy biotechnologie a genové technologie nacházejí široké uplatnění od industriálních procesů po genetické úpravy rostlin a živočichů až k možnosti manipulovat lidská embrya. Také zahrnují výrobu nových látek jako jsou vakcíny, diagnostické testy a nové léčebné postupy. Potenciál biotechnologie zdaleka nedosáhl svého konce. Vskutku, biotechnologie jsou považovány za jednu z klíčových technologií tohoto století. Zároveň toto mocné know-how a jeho vývoj představují dramatickou změnu našeho chápání života a přírody. Vznikají nová rizika a bezprecedentní etické otázky. Pokrok ve vědomostech a praktický přínos i nové otázky, rizika a nejistoty významně ovlivňují společnost jako celek.

    "Biotechnologie je v jistém smyslu metafora pro všechny záležitosti globalizace," řekl David Ignatius, výkonný redaktor francouzského vydání International Herald Tribune. Podobně jako u globalizace "přísliby jsou překvapivé, ale kdo pracuje v průmyslu dobře ví, že s každými dveřmi, které otevře pro naše nové možnosti nás konfrontuje s novým neznámem a otázkami." Sociálních důsledků biotechnologií je mnoho, některé pozitivní, některé negativní.   

    • V lékařství dovoluje zavádět dokonalejší a účinnější metody, ale jsou také mnohem dražší. To může rozšiřovat propast mezi dostupností zdravotní péče majetným a nemajetným, průmyslovým a rozvojovým zemím.
    • Technické možnosti manipulovat přírodou a životem lidí jsou nevratné jak v pozitivním (zlepšení života a záchrana životů) tak negativním (eugenika a ekologické katastrofy) smyslu. Úkol pro vědce a regulátory je předvídat důsledky nových biotechnologií a předcházet zneužití.
    • Důkazem, že tyto otázky se berou vážně jsou mezinárodní dohody a snaha regulovat biotechnologie v mezinárodním měřítku.
    • Vztah veřejnosti k "zelené" biotechnologii je v Evropě velmi zdrženlivý. Z veřejných diskusí plyne restriktivní evropská legislativa vztahující se k oblasti rizik pro přírodu a nezávadnosti potravin.
    • Hodnocení rizika se stává vědeckou disciplinou, která v budoucnu může být aplikovaná v jiných oblastech, např. nanotechnologiích.
    • Všechny přínosy biotechnologií mohou být ku prospěchu rozvojovým zemím, pokud bohaté země s pokročilou technologií nabídnou partnerství. Pokud by se nevytvořilo, prohloubila by se propast mezi tzv. Severem a Jihem s dalšími politickými důsledky.
    • Nelze očekávat rozšíření diskuse o etických důsledcích v konceptu hodnoty života.

    Související otázky:

  • Jaké jsou etické otázky ve spojení s biotechnologií? skrýt odpověď

    Pomocí biotechnologie lze zavést dědičné genetické modifikace do jakéhokoliv živého organismu. Mezi ně patří mikroorganismy, rostliny a živočichové, a teoreticky i lidé. Genová technologie otevřela cestu k novým postupům týkajících se lidí i jiných živých bytostí a jejich využití vyvolává mnoho zásadních etických otázek:    

    • Je genetické inženýrství ve své podstatě „hříchem“, který dává lidstvu nevídanou moc nad životem?
    • Mají vědci a lidské bytosti vůbec právo “manipulovat” životem, zasahovat nevratně do přírody?
    • Jaké jsou praktické a etické důsledky této mocné techniky pro ekosystémy, živočichy a lidi?
    • Máme právo zkoušet vše, co je technicky možné?

    Vědci, a to hlavně filosofové a bio-etikové, církve a společnost jako celek musí hledat odpověď na tyto etické a socio-kulturní otázky vztahující se ke konceptu a respektování života.

    K odpovědi na nové etické otázky vyvolané moderní biotechnologií zřizují státy zvláštní bioetické komise. Mají vyvolat veřejnou diskusi o bioetice a přispět k vytváření vhodné politiky v této oblasti.

    Příklady použití biotechnologie vzhledem klidem, které vyvolává etické otázky:   

    • Informace získané genetickou analýzou o genetice lidského chování
      • o genetice duševních poruch
      • při genetickém testování
      • z hlediska ochrany osobních dat
      • ve vztahu k eugenice
      • z hlediska práva vědět a práva nevědět
      • týkající se predikativního lékařství
      • spolu s diagnosou a informací bez možnosti léčit
    • Produkce a využití lidských tkání
    • Použití živočišných tkání pro transplantace (xenotransplantace)
    • Vytváření a využití lidských embryí (buněk a tkání)
    • Vytváření a využití embryonálních kmenových buněk

    Příklady dalších použití biotechnologie, které vyvolávají etické otázky:   

    • Pěstování a konzumace geneticky modifikovaných plodin
    • Možné nevratné změny způsobené těmito plodinami v přírodě
    • Zavádění těchto plodin do rozvojových zemí
    • Patentování DNA, genů a genových sekvencí
    • Výzkum používající zvířat a příprava transgenních zvířat

    Universální deklarace o lidském genomu a lidských právech byla jednomyslně přijata na 29. zasedání generální konference UNESCO 11 listopadu 1997.

    Související otázky:

  • Není nepřirozené geneticky měnit živé organismy? skrýt odpověď

    Ke genetickým modifikacím dochází v přírodě neustále, u všech živých organismů, a docházelo k nim po miliardy let. Tyto modifikace jsou mutacemi nebo rekombinacemi, které dávají genetický základ biologické rozmanitosti a evoluci živých organismů na Zemi. Také stojí za neočekávanou genetickou podobností organismů tak rozdílných jako jsou lidé a mouchy. Od prehistorických časů byly dědičné genetické modifikace užívány, aniž by byly známé, pro výběr a šlechtění rostlin a živočichů lépe uzpůsobených potřebám lidí. Sama o sobě není genetická modifikace nepřirozená, a všechny živé organismy obsahují enzymy a další molekuly, díky kterým jsou schopné opravit poškození DNA, přearanžovat části DNA nebo inkorporovat části cizí DNA:

    Biotechnologie a genetické inženýrství umožňují pochopit a užívat molekulární mechanismy a nástroje za těmito přirozenými modifikacemi genetického materiálu. Nepřirozená je akcelerace kroků přirozeného výběru a schopnost zamířit určitou genetickou zprávu do nepříbuzného vybraného organismu. I když je to teoreticky možné, takové genetické rekombinace mezi organismy, které se v přírodě nepáří, by neměly šanci se přirozeně vyskytnout, přinejmenším ne po dobu odpovídající lidské zkušenosti. Nebývalé etické otázky spojené s tímto know-how plynou z možnosti, že vědci a průmysl dědičně a nenávratně zasáhne do přírody a lidí, ať už k lepšímu nebo k horšímu. Mezinárodní konvence a národní a mezinárodní regulace aplikací této nové technologie ukazují, že možné zneužití a nově vzniklá rizika jsou brána velmi vážně a po celém světě velmi pečlivě řízena.

    Související otázky: