BIOTRIN je nezisková organizace vytvořená vědeckými
pracovníky pro šíření informací o moderních biotechnologiích.
Je tu pro vaši informaci a jako fórum vašich názorů.

Biologická bezpečnost

  • Co je protokol o biologické bezpečnosti? skrýt odpověď

    Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti se snaží chránit biologickou rozmanitost před potenciálními riziky, která mohou představovat živé modifikované organismy (LMO), jež jsou výsledkem moderní biotechnologie.

    Hlavní části Protokolu zahrnují i postupy pro mezistátní pohyb LMO, které jsou záměrně uváděny do prostředí (postup pro předchozí informovaný souhlas (AIA)), a pro LMO, které jsou zamýšleny pro přímé využití jako potraviny či krmiva či pro další zpracování. Dovozce se rozhoduje v souladu s vědecky podloženým odhadem rizika. Protokol stanovuje principy a metodologii ohledně odhadu rizik.

    Strany Protokolu také musí zajistit, aby zacházení s LMO určené k záměrnému mezistátnímu pohybu, jejich balení a přeprava probíhaly za bezpečných podmínek a aby byla vedena příslušná dokumentace.

    Pro podporu a zajištění implementace Protokol zakládá Biosafety Clearing House (BCH) pro výměnu informací, a obsahuje mnoho důležitých opatření včetně budování kapacity, finančních mechanismů, procedur souhlasu a informovanosti a zapojení veřejnosti.

    Protokol se odkazuje na přístup předběžné opatrnosti zakotvený v Principu 15 Deklarace z Rio o životním prostředí a rozvoji a také zakládá Biosafety Clearing House, který má pomáhat s výměnou informací a zkušeností s LMO a asistovat státům s implementací Protokolu.

    Přijatý stranami konvence o biologické rozmanitosti v lednu 2000 vstoupil Cartagenský protokol v platnost 11. září 2003, potom co byl ratifikován 50 různými státy.

    Agenda 21

    V roce 1992 se konala v Rio de Janeiro konference Spojených Národů bezprecedentní velikostí i rozsahem záběru: Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, také známá jako Summit Země. Na této konferenci se dohodlo 172 vlád na několika dokumentech, mezi nimiž byla Agenda 21 a Konvence o biologické diverzitě.

    Kapitola 16 Agendy 21 se týká ekologicky důkladného řízení biotechnologie a uvádí dvě hlavní skutečnosti: 1) ačkoli biotechnologie není všespásnou, slibuje významně přispět k udržitelné produkci potravin, zlepšení lékařské péče a ochrany životního prostředí. 2) společnost jako taková může maximálně těžit z potenciálu moderní biotechnologie, pokud se bude rozvíjet s rozmyslem a pokud budou fungovat adekvátní bezpečnostní mechanismy. V tomto kontextu Agenda 21 udává plán pro mezinárodní spolupráci na dalším vývoji a aplikacích biotechnologie a biologické bezpečnosti.

    Konvence o biologické diverzitě

    Jeden z klíčových dokumentů, který byl na Summitu Země v Riu přijat, byla Konvence o biologické diverzitě. Cíle Konvence jsou zachování (konzervace) biologické diverzity, udržitelné využívání jejích součástí a spravedlivé a rovnocenné sdílení přínosů plynoucích z využití genetických zdrojů.

    Konvence se zabývá otázkami biologické bezpečnosti ve dvou článcích, jmenovitě článek 8 pojednává o in-situ konzervaci, a článek 19 o Zacházení s biotechnologií a distribuci přínosu.

    Článek 8 (g) ukládá stranám závazek založit nebo udržovat prostředky k regulaci, řízení či kontrole rizik spojených s využíváním a uvolňováním LMO do prostředí.

    Článek 19.3 vyzývá strany, aby zvážily potřebu a formy protokolu, stanovujícího příslušné postupy včetně zejména předchozího informovaného souhlasu v oblasti bezpečnosti přenosu, zacházení s LMO a jejich využíváním.

    Na tomto základě byl 29.ledna 2000 po pěti letech vyjednávání přijat Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti.

    Související otázky:

  • Co se stane, když jsou do prostředí uvolněny geneticky modifikované mikroorganismy? skrýt odpověď

    Uvolnění geneticky modifikovaných (GM) mikroorganismů je spojeno v podstatě se stejnými otázkami jako uvolnění patogenních mikroorganismů. Úniku musí být striktně zabráněno a ochrana lidí a životního prostředí zaručena. Pro laboratorní experimenty nebo pro průmyslové využití se mikroorganismy pěstují v kontrolovaných, uzavřených systémech podle stupně rizika představovaného náhodným uvolněním příslušných mikroorganismů.

    Většina GM mikroorganismů používaných pro průmyslové účely není patogenní a jejich pěstování je optimalizováno pro podmínky laboratorní výroby. Náhodné uvolnění by nepředstavovalo zdravotní riziko. Takové mikroorganismy by pravděpodobně neměly žádnou nebo jen velmi malou šanci na přežití venku mimo laboratoř nebo průmyslový fermentační prostor. Přesto musí být užívání GM mikroorganismů oznámeno (pokud není známo žádné riziko) anebo povoleno kompetentními úřady. Také všechny nehody musí být hlášeny spolu s popisem všech přijatých bezpečnostních a dekontaminačních opatření.

    Například, zamýšlené uvolnění nepatogenních GM mikroorganismů vytvořených k dekontaminaci lokality je předmětem stejně přísných postupů autorizace a kontroly jako uvolnění GM rostlin pro polní využití.

    Celosvětově platí oficiální zákaz úmyslně uvolňovat do prostředí riskantní nebo patogenní geneticky modifikované mikroorganismy pro bio-teroristické nebo vojenské účely. Nicméně, mezinárodní úmluva o biologických zbraních je velmi slabá, kontrola téměř nemožná a ochrana proti takovým útokům složitá.

    Související otázky:

  • Co znamená princip předběžné opatrnosti? skrýt odpověď

    Předběžná opatrnost nás vyzývá k tomu, abychom zabránili škodě předtím, než k ní dojde. To znamená, že tam, kde existuje vědecký doklad o tom, že aktivita ohrožuje volně žijící organismy, prostředí či lidské zdraví, mela by být přijata ochranná opatření, i když neexistuje úplná vědecká jistota. Deklarace z Rio o prostředí a rozvoji princip 15. říká: " Přístup předběžné opatrnosti za účelem ochrany prostředí bude ve státech široce uplatňován podle jejich schopností. Kde hrozí vážné nebo nevratné poškození, nebude nedostatečná vědecká jistota použita jako důvod k odložení cenově přístupných opatření prevence zhoršování životního prostředí. "

    Tento přístup si získal širokou podporu jako vedoucí princip v rozhodování o otázkách životního prostředí. Princip předběžné opatrnosti byl ošetřen mezinárodními dohodami týkajícími se vysokého rizika ekologických otázek kolem vědecké nejistoty, obzvláště Cartagenským protokolem o biologické bezpečnosti (leden 2000). Tento protokol vstoupil v účinnost 11.září 2003 a podává vodítka pro mezinárodní obchod s živými geneticky modifikovanými organismy (LMOs). Mel by se stát řídícím rámcem pro politiku životního prostředí, zatímco odhad rizika zůstává důležitým pro urovnání potenciálních konfliktu mezi obchodními a ekologickými zájmy, neboť přijatá opatření bez vědeckého zdůvodnění jsou vnímána jako nelegální ochranářství vnitrního trhu.

    Související otázky:

  • Genetické inženýrství je nová vědecká disciplína. Jak lze hodnotit dlouhodobá rizika? skrýt odpověď

    Poprvé byly uvolněny transgenní rostliny do prostředí v osmdesátých letech. Všechny kultury transgenních rostlin byly předmětem předchozí autorizace a posouzeny jako bezpečné. Nicméně, dlouhodobá rizika genetického inženýrství, a to především nepřímá či odložená rizika způsobená extensivní kulturou transgenních plodin pro prostředí a lidské zdraví jsou dosud spekulativní a předmětem odborné i laické debaty. Údaje o možných dopadech, pokud vůbec jsou, transgenních plodin na prostředí se shromažďují.

    Účelem správně navrženého systematického monitorování, jak se předvídá v evropských směrnicích o pěstování a trhu transgenními plodinami, je shromáždit údaje a poskytnout základ pro více podložený odhad nejistot a rizik (pokud vůbec nějaká jsou) spojovaných s produkty genetického inženýrství aplikovanými v zemědělství. Periodické zprávy o výsledcích monitorování legitimují rozhodnutí o odstranění nepodložených bezpečnostních opatření, pokud je možné riziko vyloučit; nebo o jejich posílení, pokud bylo identifikováno nové předpokládané riziko. Také mohou ospravedlnit rozhodnutí o dalším monitorování.

    Související otázky:

  • Lze kontrolovat biotechnologie? skrýt odpověď

    Tak jako u jakékoliv jiné činnosti nelze dosáhnout 100% kontroly a 100% bezpečnosti. Kontrola biotechnologie je národní i mezinárodní záležitostí. Zakládá se na spletité legislativě a je prováděna pověřenými úřady. Většina zemí má zákony, které regulují rozvoj biotechnologie podle mezinárodně přijímaných vodítek. Nicméně, v případě kontroly biotechnologie je obecný pocit takový, že platná legislativa často zaostává za vědeckým a průmyslovým pokrokem.

    Související otázky: