Víte, že..?

Podle studie Evropské akademie pro alergie je meloun druhou nejčastější potravinou, která u Španělů vyvolává alergické reakce. Vědci z Polytechnické univerzity v Madridu proto vyvinuli meloun s upraveným proteinem profilinem, jenž stimuluje imunitní systém k nealergické reakci. Tento přístup by do budoucna mohl nahradit klasickou imunoterapii bez jejích vedlejších účinků a najít uplatnění i při léčbě například pylových alergií.

Jiným příkladem úprav melounu jsou bezsemenné melouny. Nejde však o genetickou modifikaci, ale o výsledek tradičního křížení diploidních a tetraploidních rostlin. Vznikají tak triploidní melouny, které sice plodí sladké plody, ale nejsou schopny vytvářet životaschopná semena. Díky absenci tvrdých jader se snadno krájí a konzumují, což z nich činí jednu z nejoblíbenějších variant. Podobně vznikají i mini melouny či barevné odrůdy lišící se velikostí, chutí nebo obsahem přírodních pigmentů, například lykopenu – všechny však stále spadají do kategorie tradičně vyšlechtěných plodů.

Kromě šlechtění se u melounů využívají i speciální pěstitelské techniky. V Japonsku se například pěstují v průhledných formách, díky čemuž získávají tvary kostek, pyramid nebo i srdcí. Zároveň se tam rozvinulo i umění zvané melon carving, kdy se do kůry vyřezávají složité vzory a plody se mění v jedlá umělecká díla. Ať už jde o bezsemenné, barevné či netradičně tvarované melouny, všechny spojuje jedno – jsou výsledkem šlechtitelských inovací i pěstitelské kreativity.  

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová​​​​​​

V dubnu letošního roku zahájila švýcarská vláda veřejnou konzultaci k návrhu zákona o šlechtitelských technologiích (Breeding Technologies Act, BTA). Nový zákon navrhuje regulovat rostliny vyvinuté pomocí nových šlechtitelských technologií, jako je CRISPR/Cas, které umožňují cílené genetické modifikace bez zavádění cizí DNA.

Podle stávající legislativy jsou tyto rostliny posuzovány stejně jako klasicky  geneticky modifikované organismy a podléhají přísným pravidlům, včetně zákazu pěstování. Nový návrh znamená změnu v regulačním prostředí země a zavádí systém povolování založený na rizicích, který odráží potenciál NBT a potřebu vhodných ochranných opatření.

Návrh BTA navrhuje zjednodušený regulační rámec pro rostliny vyvinuté pomocí NBT v zemědělství, lesnictví a zahradnictví, který zahrnuje tři fáze: 

  • kontrolované zacházení v uzavřeném systému pro počáteční výzkum a posouzení rizik (vyžadující oznámení nebo povolení na základě rizika)
  • povolené pokusy s uvolněním v kontrolovaném venkovním prostředí (pouze pokud nelze potřebná data získat v interiéru)
  • povolení k uvedení na trh pro komercializaci (vyžadující důkaz o přínosech a srovnávací data).

Návrh BTA také ukládá povinnost jasného označení rostlin NBT jako „z nových šlechtitelských technologií“ nebo „z nových genomických procesů“ při uvedení na trh. Návrh byl v konzultaci do 8. července 2025 a bude muset projít úplným legislativním procesem.

Zákon má zjednodušit nakládání s těmito rostlinami, zvýšit flexibilitu jak výzkumným pracovníkům, tak producentům, a posílit pozici Švýcarska jako centra pro inovace a moderní šlechtění.

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová​​​​​​

Trh s jahodami je ideálním místem pro inovace. Každoročně se vyhodí přibližně 35 % čerstvých jahod, nejčastěji kvůli krátké skladovatelnosti nebo nevhodnému uchovávání. Očekává se proto, že právě využití nových šlechtitelských metod výrazně omezí tento odpad, zamezí velkým ztrátám a nabídne spotřebitelům kvalitnější ovoce.

Na vývoji geneticky modifikovaných jahod pracuje americká společnost JR Simplot ve spolupráci s biotechnologickou firmou Plant Sciences Inc. (PSI) v rámci projektu. Tato strategická aliance spojuje technologické know-how Simplotu s odbornými znalostmi a zárodečnou plazmou jahod, kterou disponuje PSI. Společnost Simplot své první kroky v této oblasti oznámila už v roce 2021 a v roce 2024 avizovala, že v Kanadě plánuje uvést první GM jahody na trh už v roce 2025. Dosud však k dispozici žádné informace o skutečném uvedení na trh nejsou. 

Obě společnosti očekávají, že nové odrůdy přinesou výhody jak pěstitelům, tak spotřebitelům. Měly by zajistit vyšší výnosy, menší potřebu pesticidů, vody a pracovní síly a zároveň nabídnout delší trvanlivost a lepší kvalitu plodů. Simplot má navíc zkušenosti s komercializací jiných geneticky upravených plodin, například brambor Innate®, takže nejde o jeho první projekt tohoto typu. Partnerství s PSI má podle obou firem představovat zásadní průlom v pěstování jahod a otevřít cestu k novým odrůdám, které budou oceňovat pěstitelé i spotřebitelé.

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová​​​​​​

Společnost Moolec Science, hlavní průkopník molekulárního zemědělství, přináší zcela nový a inovativní přístup ke šlechtění plodin. Jejím cílem je vývoj a výzkum geneticky modifikovaných plodin, které jsou schopny produkovat živočišné proteiny přímo v rostlinách, což představuje zásadní krok směrem k udržitelnějším potravinovým systémům.

Jedním z těchto produktů je GLASO; olej získaný ze semen geneticky modifikované světlice barvířské, obohacený o GLA – omega-6 mastnou kyselinu s přínosy pro lidské zdraví. V současné době již probíhá výroba geneticky modifikované světlice barvířské, přičemž  sklizeno by mělo být dle předpokladů 300-400 tun jejích semen. Zahájení prodeje produktu GLASO by pak mělo začít ještě v roce 2025​.

Další novinkou je Piggy Sooy – sója upravená tak, aby docházelo k produkci vepřového proteinu. Tento inovativní způsob umožňuje produkci živočišného proteinu v rostlinné podobě, přičemž komerční spuštění je plánováno na rok 2027.

Třetím geneticky modifikovaným produktem je hrách PEEA1, který produkuje bovinní myoglobin – protein, jenž nejen zvyšuje obsah železa, ale zároveň přispívá k barvě a chuti masa. Schválení proběhlo na podzim 2024 a nyní se produkt připravuje na polní testy a komercializaci, přičemž na trh by měl vstoupit v roce 2028.

Celkově může přístup společnosti Moolec Science představovat zásadní změnu v produkci alternativních bílkovin – nejen z hlediska efektivity a udržitelnosti, ale i nutriční hodnoty. Technologie molekulárního zemědělství tak může pomoci překlenout výživové rozdíly mezi rostlinnou a živočišnou stravou a nabídnout konzumentům nové možnosti v oblasti zdravějších a ekologičtějších potravin.

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová​​​​​​

Vědcům z Harvardské univerzity se podařilo propojit umělou inteligenci (AI) přímo s nervovou soustavou červa Caenorhabditis elegans a naučili ji řídit jeho pohyb směrem k potravě – k bakteriím E. coli. Využili k tomu techniku tzv. hlubokého posilovaného učení (deep reinforcement learning), při níž se AI učí ze zpětné vazby z prostředí – provádí akce, sleduje výsledky a upravuje své chování tak, aby dosáhla cíle.

Červi byli geneticky upraveni pomocí optogenetiky – metody, která umožňuje ovládat aktivitu neuronů pomocí světla. Díky tomu se AI mohla učit řídit jejich pohyb – světlem aktivovala konkrétní neurony a sledovala, co se stane. Vědci systém otestovali na šesti genetických liniích s různou citlivostí na světlo. Nejprve během pěti hodin náhodně blikali světlem, čímž získali tréninková data pro neuronovou síť.

Výsledky byly překvapivé. U pěti ze šesti linií, včetně té, kde na světlo reagovaly všechny neurony, se AI naučila nasměrovat červa k potravě rychleji než náhodné blikání nebo červ bez řízení. Navíc mezi AI a červem probíhala určitá forma spolupráce: pokud AI navrhla přímou cestu k potravě, ale v cestě byly překážky, červ je sám aktivně obešel.

Systém tak nejen zlepšil navigaci červů, ale poskytl i nové poznatky o tom, jaké konkrétní neurony se podílejí na řízení pohybu. Zároveň ukázal, že AI může sloužit nejen jako nástroj pro ovládání živých organismů, ale i jako užitečný partner pro výzkum mozku. Vědci věří, že podobný přístup by mohl v budoucnu pomoci i lidem – například při léčbě Parkinsonovy choroby pomocí inteligentně řízené mozkové stimulace přizpůsobené na míru každému pacientovi. Studie tak naznačuje, že umělá a biologická inteligence mohou spolupracovat – AI zde funguje jako doplněk, ne jako nadřízený systém, a společně s nervovou soustavou zvířete hledá nejlepší cestu k cíli.
 
Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová​​​​​​

 

K produkci rekombinantních proteinů, které jsou následně využívány jako účinné látky v preparátech biologické léčby, se používá celá řada různých produkčních organismů:

  • Mezi prokaryotní systémy patří především bakterie E. coli.
  • V oblasti eukaryotních systémů se využívají kvasinky, hmyzí buňky nebo několik typů tkáňových buněčných linií.

Méně známá je však skutečnost, že některá biologická léčiva se dnes vyrábějí přímo v tělech transgenních zvířat. Prvním schváleným přípravkem tohoto typu byl ATryn, určený k léčbě dědičné antitrombinové deficience. Rekombinantní antitrombin, tedy přirozený inhibitor krevní srážlivosti, je v tomto případě produkován do mléka transgenních koz. 

V dalších letech přistoupily světové organizace ke schválení i dalších přípravků. Patří mezi ně například: 

  • Kanuma obsahující rekombinantní lysosomální kyselou lipasu produkovanou do vaječného bílku kura domácího využívaná k léčbě vzácného lysosomálního onemocnění, při kterém se v těle hromadí tuky. 
  • Ruconest obsahující analog lidského inhibitoru C1 produkovaný s využitím transgenních králíků a určený k potlačení akutních záchvatů při hereditárním angioedému.
  • Sevenfact obsahující rekombinantní koagulační faktor VIIa, pro jehož výrobu jsou taktéž využíváni transgenní králíci a jehož indikací je léčba krvácivých epizod během hemofilie A a B. 

V budoucnu lze očekávat schválení i dalších přípravků, při jejichž výrobě bude využito transgenních zvířat, a to i přes všechny komplikace, které tuto techniku produkce rekombinantních proteinů provázejí. Za všechny jmenujme:

  • Zajištění stálosti složení matrice, ze které je protein izolován (mléka, krve apod.)
  • Riziko přítomnosti živočišných patogenů
  • Technická náročnost genetické modifikace příslušných zvířat
  • Nežádoucí vliv cizorodého proteinu na producenta. 

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Eva Benešová, editorka textu: Tereza Branyšová​​

Cílené šlechtění (precision breeding − PB) představuje techniku moderní biotechnologie umožňující cílené genetické úpravy rostlin bez zavádění cizí DNA. Výsledné cíleně šlechtěné organismy (PBOs) by mohly vzniknout i přirozenou cestou nebo tradičním šlechtěním, avšak díky technologiím jako CRISPR je tento proces výrazně rychlejší a přesnější. Tento přístup nabízí potenciál k vývoji odolnějších a udržitelnějších plodin, které lépe reagují na klimatické změny a snižují závislost na pesticidech.

Tímto směrem se Velká Británie vydala již v roce 2023, kdy byl navržen zákon, tzv. Genetic Technology (Precision Breeding) Act, týkající se právě těchto cílených šlechtitelských technik. K jeho uvedení do praxe však bylo třeba přijmout právě prováděcí předpisy, které nastavují pravidla pro zavádění PBOs do praxe, resp. upřesňují podmínky autorizace, sledování, označování a kontroly PBOs i produktů z nich.

Nařízení o cíleném šlechtění z roku 2025 zavádí dvoustupňový schvalovací proces:

  • Společnosti nejprve podávají žádost o „oznámení o uvedení na trh“, během kterého se ověřuje, zda jde skutečně o cíleně šlechtěné organismy (PBOs), a nikoli o geneticky modifikované organismy (GMO). 
  • Následuje žádost na Úřad pro potravinové standardy (FSA), která se týká schválení použití těchto organismů v potravinách a krmivech.

Transparentnost pak zajišťuje veřejný registr a dvoustupňové hodnocení bezpečnosti pod dohledem příslušných orgánů:

  • V prvním stupni jsou posuzovány produkty s nízkým rizikem, které mohou být schváleny zjednodušeně a především rychleji.
  • Druhý stupeň je určen pro případy, kdy existuje podezření na možnou alergenicitu nebo jiné specifické riziko, a vyžaduje podrobnější posouzení. 

Jde o klíčový krok směrem k moderním a udržitelným biotechnologiím s komerčním potenciálem. Nová pravidla zároveň posilují domácí biotechnologický sektor, snižují náklady i emise a přibližují zemi regulačním rámcům států jako Kanada, USA nebo Japonsko.  Veřejnost přitom změnu většinově podporuje – podle průzkumu souhlasí s využitím genových úprav 69 % Britů, nejvíce generace Z (80 %). Hlavními motivy jsou ekologické přínosy a snížení cen potravin.

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová​​​​​​

Hořčice patří v současné době k nejdůležitějším olejninám, v Indii je dokonce nejvýznamnější olejninou. Kvůli nízkému růstu výnosů, ale stále zvyšujícímu se počtu obyvatel a rostoucí spotřebě jedlých olejů (dovoz přes 14 milionů tun ročně) se Indie rozhodla podpořit domácí produkci zavedením geneticky modifikovaných hybridů hořčice.

V říjnu 2022 schválilo indické Ministerstvo životního prostředí uvolnění hybridní geneticky modifikované hořčice DMH-11 do životního prostředí. Tento hybrid DMH-11 byl vyvinut Univerzitou v Dillí pod vedením prof. Deepaka Pentala. Vznikl křížením indické odrůdy Varuna s východoevropskou linií EH-2 a využívá genový systém barnas-barstar, který byl získán z nepatogenní půdní bakterie Bacillus amyloliquefaciens, a který umožňuje efektivní produkci hybridních semen.

Hořčice je přirozeně samosprašná (schopna samoopylení), což ztěžuje vývoj výnosnějších hybridů. Pomocí genového systému barnase-barstar je vytvořena samčí linie ♂️ a linie obnovující plodnost, jejichž křížením vznikají plně plodné hybridy. Obě linie obsahují také gen bar, který zajišťuje odolnost vůči herbicidu fosfinothricinu. Výsledná potomstva jsou vysoce výnosná a schopná produkovat semena/zrna ve druhé samčí plodné linii.

Technologie hybridu GM hořčice navazuje na úspěšný model hybridu GM řepky, která se pěstuje po celém světě již více než 25 let. Olej i šrot z těchto plodin jsou běžně používány v potravinářství i krmivářství. Genetická modifikace tak přináší nové možnosti pro šlechtění hořčice – podporuje vyšší výnosy, odolnost vůči chorobám a herbicidům, a zlepšuje kvalitu oleje i šrotu. Hybridy jako DMH-11 jsou nadějí pro zajištění potravinové a ekonomické bezpečnosti Indie.

Více informací na toto téma můžete najít zde:
https://biotech.co.in/sites/default/files/GM-Mustard_%2002.01.24.pdf
https://vajiramandravi.com/upsc-exam/gm-mustard/

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová​​​​​​

Americká společnost Pairwise proto vyvinula první bezsemennou ostružinu na světě. Pomocí moderní technologie úpravy DNA zvané CRISPR se vědcům podařilo upravit rostlinu tak, aby plody neobsahovaly tvrdá semena. Nové ostružiny mají jemná, měkká semínka podobná těm v hroznech nebo melounech, které označujeme jako "bezpeckové". Je očekáváno, že tato vlastnost nejen promění trh s ostružinami, ale také položí základy pro urychlený pokrok v odstraňování pecek a semen z mnoha dalších druhů ovoce, jako jsou např. třešně. 

Kromě odstranění semínek vědci rostlinu upravili i tak, aby neměla trny a byla kompaktnější – tedy menší a vhodná pro hustší výsadbu. To usnadňuje sklizeň, zvyšuje výnosy a šetří vodu i půdu. Navíc zůstává zachována výborná chuť a kvalita plodů po celý rok. Tato inovace tak není jen o pohodlnějším ovoci pro spotřebitele, ale i o udržitelnějším a efektivnějším zemědělství. 
 
Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová​​​​​​

 

Nový návrh nařízení o rostlinách získaných některými novými genomickými technikami a jejich potravinách a krmivech byl představen 5. července 2023. Návrh zahrnuje i uvolňování NGT rostlin do životního prostředí a uvedení rostlin, potravin, krmiv a dalších produktů vyrobených za pomoci NGT na trh. Jedná se však pouze o rostliny – živočichové ani mikroorganismy v návrhu zahrnuty nejsou. Zároveň byly NGT rozděleny do dvou kategorií: 

  • NGT 1 – jsou rostliny s max. 20 cílenými změnami a bez cizí DNA – podobné konvenčním, nepodléhají GMO předpisům (nutné označení)
  • NGT 2 – jsou rostliny se složitějšími úpravami – podléhají současným GMO požadavkům, včetně označení a hodnocení rizik ​.

Postoje členských států se liší:

  • Nizozemsko, Španělsko, Česko a řada dalších zemí Evropy návrh podporují – ČR přitom zdůrazňuje potřebu rychlého přijetí a zachování volby mezi různými formami zemědělství.
  • Rakousko, Chorvatsko, Slovensko a Maďarsko jsou naopak proti.
  • Německo ​nebo Francie se vyjádřily s výhradami ohledně ekologických dopadů a požadavků na označování.

Za nejednotnými postoji členských států stojí především některé sporné body návrhu – například zákaz využití NGT v ekologickém zemědělství nebo původní návrh zákazu patentů​​, který by mohl zvyšovat nejistotu i náklady. 

Dne 14. března 2025 dosáhla Rada EU kvalifikované většiny pro mandát k jednání s Evropským parlamentem – zahajuje se tak tzv. trialog mezi Evropským parlamentem, komisí a Radou EU. Patenty na NGT 1 již nebudou zakázány, ale je vyžadováno zveřejnění patentových nároků při registraci v databázi a bude zřízena expertní skupina pro patenty. Zároveň komise do roku 2026 vydá studii o dopadu patentů na inovace, přístup pěstitelů a konkurenční prostředí; následná zpráva má proběhnout za 4-6 let. Rovněž členské státy mohou zakázat pěstování NGT 2 na svém území a zavádět opatření pro soužití různých kategorií rostlin.

Schválení se očekává do konce roku 2025 ​; dokument by poté musel být publikován v Úředním věstníku EU a členské státy by implementovaly novou legislativu. Do té doby však platí stávající pravidla pro GMO.

Zdroje:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová​​​​​​

Topoly (Populus spp.) jsou jedním z nejčastěji používaných modelových stromů pro genetické inženýrství. Díky rychlému růstu, relativně malému genomu, který byl jako první u dřevin kompletně sekvenován, a snadné regeneraci v in vitro podmínkách se hodí pro výzkum i praktické aplikace v oblasti bioekonomiky a lesnictví.

Jedním z nejznámějších projektů geneticky modifikovaných topolů je práce americké biotechnologické společnosti Living Carbon. Tento startup se zaměřuje na vývoj tzv. „superstromů“ – geneticky upravených dřevin, které rostou rychleji a mají zvýšenou schopnost ukládat uhlík. Do chloroplastů topolu byly vloženy tři geny pocházející z tykve, dýně a zelených řas. Tyto úpravy mají zefektivnit fotosyntézu a omezit ztráty způsobené fotorespirací, což vede ke zvýšenému růstu a vyššímu příjmu CO₂.

Základní experimenty byly provedeny jak ve skleníku, tak na poli. První polní výsadba těchto geneticky upravených stromů proběhla v roce 2023 v jižní Georgii. Od té doby byly zahájeny i další testy – například v Oregonu (ve spolupráci s Oregon State University), Pensylvánii a Kalifornii. Stromy jsou vysazovány především na opuštěných nebo znehodnocených plochách, jako jsou bývalé těžební lokality či degradované zemědělské půdy. Ve skleníkových podmínkách dosáhly tyto GM topoly za pět měsíců až o 53 % vyšší biomasy než kontrolní rostliny a absorbovaly přibližně o 27 % více oxidu uhličitého. 

Ačkoliv laboratorní výsledky vypadají slibně, přenos těchto výsledků do reálného prostředí vyžaduje další a důkladné ověření. Zda se GM topoly stanou běžnou součástí moderního lesnictví, nebo zůstanou jen experimentem s omezeným dosahem, ukáže až čas ​​ a další výzkum.

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová​​​​​​

Přestože je dnes větší tlak na zdravé stravování a zároveň je dostupnost téměř všech potravin snazší, většina lidí stále nekonzumuje doporučené množství ovoce a zeleniny. Z tohoto důvodu se vědci Universitat Politècnica de València ve Španělsku rozhodli geneticky upravit klasický salát, aby zvýšili jeho nutriční hodnotu. Výsledkem je odrůda „zlatého salátu“ obsahující až 30x více živin a vitamínů než běžný salát.

Vědci se zaměřili na zvýšení obsahu betakarotenu, pigmentu s antioxidačními vlastnostmi, který slouží jako prekurzor vitaminu A. Běžně se vyskytuje v zelenině jako je mrkev, dýně, nebo brambory a dává plodinám typické nažloutlé až oranžové zbarvení listů. Jeho dostatečný příjem je klíčový pro zdravý zrak, imunitní systém nebo při prevenci srdečních onemocnění. 

Za normálních podmínek se betakaroten syntetizuje v chloroplastech, které zajišťují přeměnu slunečního záření na energii. Pokud je ho tam však příliš, může to negativně ovlivnit účinnost fotosyntézy. Proto tým španělských vědců vyvinul technologii, která umožňuje přesunout betakaroten do jiných částí buňky, kde není narušeno fungování chloroplastů.

Samotný salát obvykle nebývá považován za výživově výraznou plodinu – často se používá jen jako doplněk v sendvičích, salátech či jiných pokrmech. Význam tzv. zlatého salátu však spočívá nejen ve zvýšeném množství betakarotenu, ale i v jeho lepší biologické dostupnosti – pro lidský organismus snáze využitelný než z některých běžných druhů zeleniny.

Obdobně jako zlatá rýže, i zlatý salát má velký potenciál v boji proti nedostatku vitaminu A, který představuje vážný problém zejména v rozvojových zemích a každoročně způsobuje milionům dětí nemoci ​, ztrátu sluchu, nebo zraku.

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová​​​​​​

Princip předběžné opatrnosti je pravidlo, které preferuje postupovat zdrženlivě, pokud nemáme dostatečně pevné vědecké důkazy o vhodnosti a bezpečnosti nové technologie. První zmínky se objevily už v 70. letech 20. století, ale větší pozornost si vysloužilo až v roce 1992 na Summitu Země v Rio de Janeiru.

Potenciální rizika, která přináší nakládání s GMO (nebo jakýmikoliv jinými organismy, produkty), lze rozdělit do dvou hlavních kategorií:

  •  rizika pro lidské zdraví, jako je možnost přenosu nebo tvorby nových toxinů a zvýšená alergenicita
  • rizika pro životní prostředí, jako ohrožení druhové rozmanitosti, invazivní chování GMO, křížení s volně se vyskytujícími druhy a vznik agresivních plevelů či rostlin se zvýšenou rezistencí vůči chorobám.

Další obavy zahrnují například úbytek tradičních odrůd a s tím související snížení biologické rozmanitosti, případně narušení ekologických cyklů a rovnováhy v ekosystémech. Zvýšená konkurenceschopnost GMO může vést k vytlačování původních druhů a k přeměně přirozeného prostředí. Nelze opomenout ani sociálně-ekonomické dopady, jako je změna v tradičním zemědělství, závislost zemědělců na patentech, nebo změny ve struktuře trhu (dominance nadnárodních společností).

Ačkoli je princip předběžné opatrnosti pevnou součástí právních předpisů mnoha států, jeho používání provází několik výzev, neboť si jej každý stát vykládá jinak. Navíc může docházet ke zpomalování zavádění užitečných inovací a občas se stává záminkou k obchodnímu protekcionismu, což může potlačit vědecké argumenty.

A jak to řeší Evropská unie? V EU je princip předběžné opatrnosti uplatňován i po schválení GMO pro uvedení na trh – například při odůvodnění národních zákazů pěstování geneticky modifikovaných plodin, při monitorování GMO a jejich produktů po uvedení na trh nebo v rámci hodnocení případných nově vzniklých rizik. Doposud však nebylo u žádného GMO schváleného v EU prokázáno opomenuté riziko, které by mělo negativní dopad na lidské zdraví nebo životní prostředí.

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová

GalSafe prasata byla poprvé vyvinuta v roce 2020 společností Revivicor. Jedná se o geneticky modifikovaná prasata, která neprodukují sacharid galaktózu – cukr nazývaný alfa-gal (α-1,3-galaktóza). Běžně se tento cukr vyskytuje ve většině tkání savců. U osob s AGS, tedy alergií na červené maso, která vzniká v důsledku kousnutí klíštěte, může přítomnost alfa-gal v potravě vyvolávat silné alergické reakce.   

GalSafe prasata byla schválena americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) v roce 2020 pro lidskou spotřebu a potenciální terapeutické využití. FDA potvrdila, že maso z těchto prasat je bezpečné. Přesto není běžně dostupné  v supermarketech, ale pouze prostřednictvím objednávek.

GalSafe prasata hrají aktuálně klíčovou roli ve výzkumu xenotransplantace (přenos orgánů, tkání nebo buněk mezi jedinci různých druhů, například ze zvířete na člověka). V roce 2024 byly úspěšně transplantovány ledviny z GalSafe prasat lidským pacientům, přičemž orgány fungovaly po dobu přesahující 48 hodin bez známek akutního odmítnutí. Již tento krok je brán jako velmi pozitivní.

V současné době firma Revivicor pokračuje ve výzkumu a vývoji produktů, jako je např. UThymoKidney™, což je ledvina z GalSafe prasat určená pro transplantace u pacientů s konečným stádiem selhání ledvin. Tento produkt je zatím ve fázi vývoje a zatím stále nebyl schválen pro klinické použití. 

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová

​​

Objev hybridomové technologie umožňující produkci monoklonálních protilátek byl přelomovým okamžikem pro řadu vědních a medicínských oborů. Za tento objev byla v roce 1984 udělena Nobelova cena a již o dva roky později (rok 1986), bylo schváleno první léčivo obsahující myší monoklonální protilátku. Jednalo se o preparát s názvem Orthoclone OKT3, který i přes veškeré nevýhody, které jeho aplikaci provázely, znamenal zásadní posun v oblasti transplantologie.

Hlavní nevýhoda preparátů tohoto typu spočívala ve skutečnosti, že myší protilátky jsou lidským organismem snadno rozpoznávány jako cizorodé a aktivují imunitní odpověď, která vede k jejich eliminaci. Výzkum se proto v této době zaměřil na nalezení postupu pro přípravu protilátek, které by svou strukturou co nejvíce odpovídaly protilátkám přirozeně produkovaným v lidském organismu. 

V prvním kroku byly na trh zavedeny protilátky chimérní (rok 1994), ve kterých byly konstantní oblasti myších protilátek nahrazeny odpovídajícími oblastmi lidského původu. Záhy následovaly protilátky humanizované (rok 1997), v nichž byly myšího původu již jen části variabilních oblastí (tzv. CDRs – complementarity determining regions). Tímto způsobem byly úspěšně připraveny preparáty vykazující výrazně nižší imunogenitu než původní preparáty obsahující protilátky myší.  

Od roku 2002 jsou na trhu dostupné i preparáty, které obsahují protilátky plně lidského původu. K jejich přípravě může být přistupováno různými způsoby. Využity mohou být například transgenní myši, do jejichž genomu byla vložena genetická informace pro syntézu lidských protilátek nebo metoda fágového displeje. 

Díky výše popsaným inovacím je v současné době možné vyvíjet účinnější biologické léky, u nichž je výskyt nežádoucích účinků výrazně nižší než u původních preparátů, což umožňuje naplno využít jejich medicínský potenciál.

Více informací na toto téma můžete najít zde:
Harding FA, Stickler MM, Razo J, DuBridge RB. The immunogenicity of humanized and fully human antibodies: residual immunogenicity resides in the CDR regions. MAbs. 2010 May-Jun; 2(3):256-65. doi: 10.4161/mabs.2.3.11641. 
The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1984 – Press release – NobelPrize.org  (https://www.nobelprize.org/prizes/medicine/1984/press-release/, staženo 10.5.2025)

Autorka textu: Eva Benešová, editorka textu: Tereza Branyšová​​

Ve Spojených státech amerických (USA) platí od roku 2022 federální nařízení, které vyžaduje označování GM produktů jako „bioengineered“. Toto označení může být uvedeno formou textu, QR kódu nebo příslušného symbolu. Studie ukázaly, že zavedení povinného označování vedlo k poklesu prodeje GM potravin o 5,9 %, zatímco prodej ne-GM a bioproduktů mírně vzrostl. Tyto výsledky naznačují, že označování může ovlivnit spotřebitelské preference a nákupní chování, přestože GM potraviny často vynikají vyšší kvalitou, výživovou hodnotou a delší skladovatelností ve srovnání s konvenčními produkty.

V Kanadě je označování GM potravin dobrovolné, pokud se jejich vlastnosti významně neliší od konvenčních potravin. Dohled nad bezpečností a regulací GMO zde zajišťuje Kanadský úřad pro inspekci potravin a Ministerstvo zdravotnictví. Dobrovolné označování GM potravin nadále platí i na Filipínách, přestože zákony o povinném označování již byly těsně před schválením.

V Jižní Americe se pravidla pro označování GM produktů výrazně liší v závislosti na legislativě jednotlivých států. V Brazílii je povinné označovat GM potraviny, pokud obsahují více než 1 % GM složek, přičemž na obalu musí být symbol „T“ v trojúhelníku a nápis informující o obsahu GMO. Naopak v Argentině, která patří k největším producentům GM plodin, není označování GM potravin na obalech vyžadováno.

V Japonsku se povinné označování GM potravin vztahuje pouze na vybrané základní produkty, jako je sója nebo kukuřice, a to jen v případě, že obsahují více než 5 % GM složek. V Číně je označování povinné pro GM plodiny, avšak nemusí se vztahovat na všechny potraviny z nich vyrobené. Jihoafrická republika vyžaduje označování všech GM produktů i potravin s obsahem GM složek do 5 %, zatímco Keňa má ještě přísnější pravidla a označení je povinné u potravin s více než 1 % GM složek. Povinné značení GMO je zavedeno také v Malajsii a Austrálii, kde se vztahuje na potraviny obsahující více než 1 % GM složek a nesou označení „geneticky modifikované“.

Přístup jednotlivých zemí k označování GM potravin vychází nejen z legislativních požadavků, ale i z veřejného mínění a míry důvěry ve vědecké poznatky. Vývoj v této oblasti proto nadále ovlivňují politická rozhodnutí, technologický pokrok i měnící se preference spotřebitelů.
 
Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová

Papája pochází z jižního Mexika a Střední Ameriky, dnes se však pěstuje v tropických a subtropických oblastech po celém světě. Původní divoké formy papáji mají jen malé plody s minimem dužiny, zatímco domestikované odrůdy byly šlechtěny pro větší výnos. Hlavním problémem tradičně pěstované papáji je jejich vysoká citlivost na virus kroužkovitosti papáji, tzv. Papaya Ringspot Virus, který způsobuje zakrnění rostlin a ztrátu úrody.

Papaya Ringspot Virus poprvé zasáhl ve 40. letech 20. století na Havaji a do 90. let se rozšířil do téměř všech oblastí, kde se papája pěstovala, což vedlo k poklesu produkce o 50 % mezi lety 1993-2006. Aby se zabránilo úpadku pěstování papáji, havajský vědec Dennis Gonsalves z Cornell University vyvinul geneticky modifikovanou odrůdu Rainbow papaya, která byla odolná vůči viru. Tato odrůda, uvedená na trh v roce 1998, obsahuje část genomu viru, díky čemuž rostlina produkuje virové proteiny a získává imunitu vůči infekci. To nejen zvýšilo výnosy papáji a její odolnost vůči škůdcům, ale také snížilo potřebu chemických postřiků a hnojiv.

Aby byla GM papája dostupná co největšímu počtu farmářů, spolupracoval Gonsalvesův tým s veřejným i soukromým sektorem na jejím rozšíření. Dnes GM papája tvoří více než 90 % produkce papáji na Havaji a celkově v USA. V roce 2011 schválilo Japonsko její dovoz, čímž havajští pěstitelé získali významný exportní trh. Mezitím Čína vyvinula vlastní geneticky modifikovanou papáju a stala se tak jedním z jejích největších producentů. Kanada GM papáju sice dováží, ale nepěstuje ji komerčně. Evropská unie dosud neschválila její dovoz ani pěstování.

Více informací o GM papáje můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová

Nejpřísnější pravidla pro označování GM produktů má Evropská unie (EU). Označování GM produktů podléhá Nařízení Evropského parlamentu (EP) a Rady (R) č. 1829/2003 článku 13(1) a 25(2) a Nařízení EP a R č. 1830/2003 článku 4(6). Označit GMO a jejich produkty je povinen pěstitel GM plodiny, dovozce, zpracovatel, přepravce nebo kdokoliv, kdo nakládá s GMO.

V EU platí, že veškeré potraviny a krmiva obsahující více než 0,9 % GM složek musí být jasně označeny. Konkrétně to znamená, že pokud potravina obsahuje více než 0,9 % GM složek, musí být na obalu uvedeno označení jako "geneticky modifikovaný organismus",  „obsahuje geneticky modifikovaný organismus“ nebo „vyrobený z geneticky modifikované řepky/kukuřice” atd. Zároveň to platí i pro zpracované produkty, pokud obsahují složky vyrobené z GM plodin. Naopak pokud se jedná o živočišné produkty jako je maso, mléko nebo vejce od zvířat krmených GM krmivem, označení se nevyžadují.

U nebalených GM produktů nebo u balených produktů malých rozměrů (plocha menší než 10 cm2), musí být označení o GMO na boxu nebo regálu s vystaveným produktem (nebo těsně vedle produktu). Pokud se nejedná o potravinu, ale komoditu, krmivo či surovinu s jiným účelem použití (např. GM řepka pro výrobu bioplynu), je požadováno označení “není určeno pro pěstování“. Povinné značení se týká pouze GMO, které byly v EU povoleny na trh. Pokud nemá daný GM produkt povolení v EU, žádná tolerance u něj neplatí.

Některé země EU, jako Rakousko, Francie, Lucembursko nebo Německo, si stanovily vlastní pravidla pro označování. Zavádějí označení „bez GMO“ pro potraviny, které geneticky modifikované složky běžně neobsahují. Tento přístup slouží především jako marketingová strategie a poskytuje spotřebitelům možnost vědomě si vybrat produkty bez GMO.

Označování a kontrola GM produktů hrají klíčovou roli v informovanosti spotřebitelů a zajištění bezpečnosti potravinového řetězce. Různé přístupy v jednotlivých zemích však mohou vést k rozdílným podmínkám pro pěstování, distribuci a prodej GM potravin po celém světě.

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová

mRNA vakcíny představují zcela nový typ vakcín, ve kterém nejsou využívány celé organismy, či jejich proteiny, aby vyvolaly imunitní odpověď organismu, ale pouze genetická informace, která představuje návod k syntéze příslušného proteinu až uvnitř organismu. Většina z nás má mRNA vakcíny spojené s obdobím pandemie COVIDu-19, během kterého byla schválena první vakcína tohoto typu.

Věda se však s takto omezeným využitím nově nabytých poznatků nesmířila a snaží se tento potenciál využít v boji proti dalším onemocněním. Mezi největší hráče na tomto poli patří firmy BioNTech, Moderna, Pfizer či CureVac. Vzhledem k úspěšnému použití prvních schválených mRNA vakcín v boji proti koronaviru SARS-CoV-2 není s podivem, že mnoho dalších vakcín, které jsou nyní v různých fázích klinických testů, je cíleno na infekční onemocnění včetně AIDS či chřipky. Zároveň je však testována i celá řada přípravků určených k léčbě nádorových onemocnění, včetně tak obávaných typů rakoviny, jako je rakovina slinivky břišní, rakovina plic či melanom. 

Do budoucna se proto otevírá otázka, zda to budou právě mRNA vakcíny, které přinesou nové možnosti léčby těchto závažných onemocnění. 

Více informací na toto téma můžete najít zde:

Autorka textu: Eva Benešová, editorka textu: Tereza Branyšová​​

​​​​​​

Rajčata patří mezi základní potraviny každodenní stravy – jsou nedílnou součástí salátů, sendvičů i základem omáček a kečupů. Právě jejich široké využití podnítilo vědce k intenzivnímu výzkumu a hledání způsobů, jak rajčata upravit tak, aby měla vyšší výživovou hodnotu, větší výnosnost a obsahovala více prospěšných látek podporujících lidské zdraví.

Výzkum fialových rajčat odstartoval před více než 20 lety na Univerzitě v Cambridge ve spolupráci se společností Norfolk Plant Sciences, kdy vědci usilovali o vytvoření transgenní odrůdy pomocí genů z květu hledíku, jedlé rostliny známé svými sytě zbarvenými květy. Tyto geny ovlivňují nejen barvu rajčat, ale zároveň zvyšují obsah antokyanů – látek, které dodávají typické zbarvení borůvkám, ostružinám či lilku, a přispívají k jejich zdravotním benefitům, jako jsou protirakovinné, protizánětlivé a antioxidační účinky. Výsledkem jsou rajčata s výraznější chutí a lepšími výživovými hodnotami.

Přibližně ve stejné době začala vědecká skupina pod vedením profesora Myerse tradičním šlechtěním křížit rostliny planých druhů rajčat, jako Solanum cheesmaniae z Galapág a Solanum chilense z Jižní Ameriky, s moderními odrůdami, aby vytvořili kolekci rajčat Indigo. Výsledkem bylo například rajče „Indigo Rose“ uvedené na trh v roce 2011, které má tmavě modrou slupku, narůžovělou dužinu a vyšší obsah antokyanů. Dnes existuje přes 50 kultivarů Indigo pěstovaných po celém světě – od malých farem po velké společnosti. Myers zdůrazňuje, že zatímco Indigo vznikla konvenčním šlechtěním, geneticky modifikovaným rajčatům, jako je Purple Tomato, trvalo mnohem déle, než se dostala na trh.

Ať už rajčata vznikla tradičním šlechtěním nebo genetickou modifikací, obě tyto inovace – jak rajčata Indigo, tak fialová rajčata Purple Tomato – ukazují, že cílem vědců je nejen zlepšit chuť a výživovou hodnotu plodin, ale také přispět k lidskému zdraví. Přestože fialová rajčata mohou narazit na překážky spojené s vnímáním GMO, jejich přínos v podobě vyššího obsahu prospěšných látek je nepopiratelný. Jak bude veřejnost tyto nové odrůdy přijímat, ukáže čas, ale je jisté, že budoucnost rajčat už není jen červená.
 
Více informací o fialovém rajčeti můžete najít zde:

Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová