V dalším příspěvku Jana Vrzalová o prohlídce výzkumných ploch GM plodin ve výzkumné stanici Schaugarten v Üplingenu ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko v Německu, kterou organizovaly Evropská asociace pro bioprůmysl EuropaBio ve spolupráci s německým Ministerstvem pro vzdělání a výzkum.

Cílem akce bylo ujasnit si, jak daleko jsou moderní výzkumy rostlinného materiálu v Německu a zda mohou geneticky pozměněné plodiny přispět k trvale udržitelnému zemědělství. V současné době fungují tyto pokusné plochy již třetím rokem. S pomocí genetického inženýrství je možné identifikovat geny rezistentní k chorobám a škůdcům a přesunout je na jiné rostliny. Na pokusných plochách mohli zájemci zhlédnout brambory s genem rezistence vůči plísni bramborové získaným z planých brambor rostoucích v Jižní Americe. Jinému druhu brambor prezentovaných v Üplingenu bylo prostřednictvím biotechnologií geneticky pozměněno složení škrobu, takže jej lze využívat ve škrobárenském průmyslu například k produkci bioplastů. Další výzkum se zabývá například ochranou proti houbovým chorobám v pšenici, přičemž obranný mechanismus proti chorobám byl přenesen z kukuřice na pšenici.

Když se v Evropě hovoří o „genové kukuřici“, je většinou myšlen typ kukuřice MON810. Na pokusné ploše v Üplingenu se pěstují její různé varianty - jedna produkuje účinné látky proti škůdcům, jiná disponuje tolerancí k herbicidům, takže lze účinněji bojovat s pleveli. K vidění jsou ale i nové odrůdy kukuřice s více užitečnými vlastnostmi, které by ocenil nejeden pěstitel.

Mladé rostlinky cukrové řepy se nemohou kvůli konkurujícím plevelům, které jim odebírají vodu, světlo i živiny, na poli vůbec prosadit. Bez náročného boje proti plevelům zůstávají výnosy velmi nízké.

S nově vyvinutou cukrovou řepou, která je rezistentní ke glyfosátu, to však může být jiné, protože zemědělci mohou předcházet zaplevelení šetrně k životnímu prostředí a s dostatečným časovým předstihem. Ve Spojených státech byla nová cukrová řepa uvedena na trh s velkým úspěchem a v Üplingenu se již zkouší v podmínkách obdobných praxi.

Časem budeme rostliny využívat například k produkci vakcín či jiných farmaceutických látek. Jako testovací systém vyvinuli vědci z Max-Planck-Institutu pro molekulární rostlinnou fyziologii v Postupimi speciální rostlinu tabáku, do jehož genomu plastidu přidali jeden lehce identifikovatelný gen. Při použití této metody však musí být zjištěno, zda mohou být geny v genomu plastidů spolehlivě obklíčeny. Ve velmi vzácných případech, když jsou rostliny vystaveny stresovým situacím, mohou být plastidy přes pyl přeneseny nebo může dojít k transferu genů z genomu plastidů do genomu buněčného jádra rostliny.

referuje o polním testování nové transgenní rostliny které zahajují ugandští vědci: banánovníků, které odolávají vadnutí způsobenému bakteriemi.

Východoafrické horské odrůdy banánů jsou pro obyvatele Ugandy natolik důležité, že jejich jméno „matooke“ je v jednom z místních jazyků synonymem pro „jídlo“. Hlavním postrachem zdejších banánových plantáží jsou bakterie Xanthomonas campestris. Infikované banány předčasně dozrávají a celá rostlina může uvadnout a shnít. Onemocnění pochází z Etiopie, ale v roce 2001 bylo objeveno právě v Ugandě a rychle se rozšířilo do Demokratické republiky Kongo, Rwandy, Keni, Tanzanie a Burundi. Ugandští vědci se problém pokoušejí vyřešit genetickou modifikací banánovníků. Do rostlin vnesli gen, který pochází z chilli papriček (Capsicum annuum). Jím kódovaný protein HRAP zvyšuje schopnost rostlin izolovat nakažené buňky a tím zesiluje jejich odolnost vůči bakteriím Xanthomonas: šest z osmi GMO kmenů banánovníků je stoprocentně rezistentních. Technologie pochází z Taiwanu a je to poprvé, co byla vyzkoušena na africké půdě. Tento týden by měly být zahájeny zahájeny polní testy. Kdy se odolné banánovníky dostanou do rukou farmářům, však závisí nejen na výsledcích testování, ale také na legislativě týkající se geneticky modifikovaných potravin. Zdroj: Nature News, Molecular Plant Pathology

(Jana Štefanová) se zabývá bio potravinami. Uvádí zakořeněnou pověru, že jsou zdravější a chutnější. Dokonce na její šíření má Zdravotní pojišťovna grant. Dále vysvětluje předpisy pro označení bio. Není sporu, že zvířata se v biofarmě asi cítí lépe a také omezení chemizace přírodě prospívá. Autorka poctivě uvádí i negativa.

uvádějí zprávu: Geneticky upravená kukuřice zvyšuje výnosy i na polích s klasickými odrůdami. Téměř jako hollywoodská pohádka situovaná na středozápad Spojených států vypadá studie zveřejněná v časopisu Science. Dva na pohled nesmiřitelní soupeři zjistí, že se vlastně vhodně doplňují, a odejdou div ne ruku v ruce do slunka zapadajícího nad nekonečnými kukuřičnými lány.

Nejzajímavější je ovšem »pointa« této vědecké práce. Autoři totiž tvrdí, že i pěstitelé, kteří nechtějí geneticky modifikované plodiny na svých polích, vydělávají na sousedech s opačným názorem. Sňatek z rozumu Hlavními aktéry příběhu jsou geneticky modifikovaná kukuřice a její starší, tradičně šlechtěná sestra. Nejsou to žádné mladice. Kukuřici lidé pěstují patrně už více než devět tisíc let. Entomolog William Hutchison z Univerzity v Minnesotě sledoval ekonomiku zemědělců pěstujících běžnou a Bt kukuřici. Soustředil se přitom na pět států USA, kde kukuřice patří mezi hlavní plodiny (viz mapa Stav osevu kukuřičných polí v USA).

GM technologie podle studie ve Spojených státech ušetřila od svého zavedení v roce 1996 přibližně 6,9 miliardy dolarů, a to zejména na postřicích a naftě. Nejzajímavější přitom je, že přibližně 62 procent této částky, tedy 4,3 miliardy dolarů, ušetřili pěstitelé klasických odrůd.

Vysvětlení je jednoduché. Bt kukuřice zabíjí zavíječe tak spolehlivě, že populace škůdce se snižuje v celé kukuřičné oblasti USA. Hutchison s kolegy uvádí, že míra výskytu zavíječe za posledních čtrnáct let klesla v pěti sledovaných státech o 27 až 73 procent.

Méně škůdců pak znamená i menší škody na rostlinách, které se bránit neumějí. »Pole s modifikovanou kukuřicí neuškodí ani organickým farmářům, ba naopak. Vytváří cosi jako obrovský feromonový lapač na škůdce,« přibližuje Zdeněk Opatrný z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Při bližším pohledu je jasné, že běžní zemědělci ve zkoumaných oblastech díky svým sousedům de facto ušetřili hned dvakrát. Jednak nemuseli kupovat dražší osivo modifikované kukuřice a ani nemuseli tolik utrácet za chemické ošetřování rostlin. Nejedná se o zanedbatelné položky, jak ukazuje i pohled na strukturu nákladů českých zemědělců. »Cena chemického ošetření činí 500 až 1000 korun na hektar, přitom s nejistou a proměnlivou účinností, která kolísá od 60 do 90 procent,« říká Josef Soukup z České zemědělské univerzity, který se problematice pěstování modifikovaných plodin věnuje. Osivo GM kukuřice se podle jeho slov prodraží o 800 až 1200 korun na hektar.

Zemědělci za zrno z jednoho hektaru dostávají v posledních letech mezi 25 až 30 tisíci korun. V USA jsou ceny podobné. »Naopak celkové náklady na vypěstování hektaru kukuřice se pohybují v Česku kolem 22 až 25 tisíc korun na hektar,« uvádí Soukup.

V oblastech s vysokým výskytem zavíječe se pěstitelům vyplatí spíše investovat do GM odrůdy, radí odborníci. »Užití Bt kukuřice se začíná vyplácet, pokud zavíječ způsobuje škody tři až jedenáct procent z úrody,« tvrdí Soukup. Přesné číslo se odvíjí od výnosu, výkupní ceny a dalších faktorů. »V Česku platí, že v místech výskytu zavíječe pokles výnosu dosahuje deset až 20 procent,« dodává

oznamuje diskusi o GMO. Je pěstování těchto plodin ekonomicky výhodnější? Jsou nebezpečné pro člověka? Ptejte se Josefa Soukupa z České zemědělské univerzity.

Na dotazy čtenářů serveru www.Ekonom.cz bude odpovídat v pátek 22. října od 10.00.

(Libuše Alterová) se zabývá situací v evropském trhu potravin. Konstatuje: Konkurenceschopnost evropského potravinářského a nápojářského průmyslu není velká. Mimo jiné ji brzdí rostoucí problémy v celém zásobovacím řetězci dané zejména zvyšující se koncentrací obchodu. Náklady zvedají firmám i předpisy o snižování emisí či ochraně životního prostředí a také emotivní odmítání geneticky modifikovaných organismů. Konkurenceschopnost omezují i předpisy týkající se omezování emisí a ochrany životního prostředí. Není možné, aby všem podnikům v unii nejvíce vyhovovalo jediné technické řešení, upozorňuje CIAA v souvislosti s revizí směrnice o integrované prevenci a ochraně před znečišťováním (IPPC). Federace připomíná další problémy, které je podle ní třeba vyřešit. Jde zejména o otázku zdravotních tvrzení, dále o novelu legislativy o nových potravinách. Potravináře hodně trápí asynchronní schvalování geneticky modifikovaných organismů (GMO) v EU a ve světě. Vysoké náklady jim způsobuje skutečnost, že v surovinách a ve výrobcích podle současné legislativy nesmí být přítomno sebemenší množství v unii neschválených GMO. Stanovení jejich reálného limitu pokládá CIAA za jednu ze zásadních priorit.

Stav oboru analyzuje zpráva Federace potravinářského a nápojářského průmyslu Evropské unie (CIAA). Jak uvádí, hodnota produkce oboru v EU od roku 2008 sice stále roste a ve zmíněném roce dokonce rychleji než v jiných průmyslových zemích, například v Kanadě. Zaostává však stále víc ve srovnání s posilujícími ekonomikami, jako je Čína či Brazílie. Zpomalování růstu podniků v unii je patrné i ze srovnání podílu jednotlivých zemí (a jejich uskupení) na exportu v letech 1998 a 2008. Zatímco v roce 1998 představoval vývoz potravin a nápojů z evropské sedmadvacítky 24,6 procenta ze světového exportu, o deset let později držela unie sice stále první místo, ale již jen se 17,5 procenta podílu na globálním trhu. Poklesl i podíl USA, a to z 14,9 na rovných 11 procent. Podobný vývoj měla i Kanada (z pěti na 3,9 procenta) či Austrálie (z 3,9 na tři procenta). Nový Zéland si ve zmíněném období udržel stejný podíl na světovém exportu ve výši 2,9 procenta. Naopak, posílila například Čína (ze 4,6 na šest procent) či Brazílie (ze 4,9 na 7,3 procenta). Citelně rostl i export z dalších zemí. Jeho podíl se ve zmíněném desetiletí zvedl o více než devět procentních bodů.

Unie také málo podporuje výzkum a vývoj v potravinářství a nápojářství. Zatímco Japonsko vydává na tyto účely více než jedno procento hodnoty produkce, Norsko téměř 0,6 procenta a USA 0,45 procenta, v EU-27 je to jen 0,37 procenta.

V celkovém počtu představují velké společnosti jen 0,9 procenta subjektů, ale poskytují 51,3 procenta obratu. Federace uvádí, že tři největší obchodní řetězce drží více než polovinu maloobchodního prodeje potravin a nápojů ve většině zemí EU. V některých se tento podíl dostává až k 80 procentům. CIAA poukazuje zejména na privátní značky obchodních řetězců a žádá o prověření jejich dopadů na prosperitu oboru. Jak federace upozorňuje, privátními značkami se řetězce dostávají v poměru k potravinářskému a nápojářskému průmyslu do dvojí role. Stávají se totiž nejen odběratelem produkce sektoru, ale také nabývají postavení jeho konkurenta. Přitom podíl privátních značek dosahuje například u řetězce Tesco 50 procent, u skupiny Schwarz Group 60 procent a u firmy Aldi se pohybuje dokonce kolem 90 procent.

v další zprávě oznamuje, že

Evropská komise chce dočasně pozastavit klonování zvířat pro produkci potravin v Evropské unii. Má také v úmyslu prozatímně přerušit používání klonovaných hospodářských zvířat a uvádění potravin z klonů na trh. Všechna dočasná opatření se mají po pěti letech přezkoumat. Počítá se také se zavedením systému sledovatelnosti při dovozu reprodukčního materiálu pro klonování, jako je sperma a embrya klonů. Tento systém umožní zemědělcům a potravinářskému odvětví vyvinout databázi pro registraci zvířat, která by vznikla z tohoto reprodukčního materiálu. Po geneticky modifikovaných organismech jde o další citlivé téma. Z prohlášení komisaře pro zdraví a ochranu spotřebitele Johna Dalliho je zřejmé, že komise reaguje dočasným zákazem na tlak Evropského parlamentu i některých členských států, aby vznikla specifická politika EU zaměřená jen na klonování. Komisař zdůraznil, že se návrh nedotkne klonování pro jiné účely, než je výroba potravin. Nebude se tedy týkat výzkumu, zachování ohrožených druhů nebo používání zvířat pro výrobu léčiv. Komise vydala sdělení, které předkládá k posouzení technologie klonování v souvislosti s produkcí potravin, podrobuje rozboru aspekty klonování z hlediska současného právního rámce a bere v úvahu i jeho etickou stránku.

Zemědělc uvádí v další příspěvku zprávu o stavu pěstování Bt kukiuřice. Podle informací Ing. Marie Křístkové, PhD., z ministerstva zemědělství poklesly plochy s GM kukuřicí oproti minulému roku téměř o třetinu na 4680 ha. Důvodem jsou odbytové problémy, v mnoha podnicích rozhodovalo i nejisté počasí a s tím související snaha ušetřit na osivu.

Jak Ing. Křístková upozornila, pěstování Bt-kukuřice není zcela jednoduché, ale ani příliš složité. Oproti loňskému roku dokonce odpadla povinnost informovat ministerstvo o pěstování Bt-kukuřice před zasetím. Do budoucna také nebude pravděpodobně nutné dvojí ohlašování (v současné době na ministerstvo zemědělství i ministerstvo životního prostředí).

Velmi důležité je ale po sklizni označit produkt Bt-kukuřice jako geneticky modifikovaný organismus, tato povinnost se však nevztahuje na siláž pro zvířata ani bioplynové stanice, doplnila Ing. Křístková. Více informací lze nalézt na internetových stránkách ministerstva zemědělství.

Zatímco Evropa zaujímá vesměs k biotechnologiím negativní postoj, v Jižní Americe, jižní Africe, Asii, Austrálii, po suchém a velmi teplém létě i v Rusku a dalších oblastech zájem o GM plodiny neustále roste.

Bloger ZDENĚK OPATRNÝ Také jste doteď žili v přesvědčení, že geneticky modifikované plodiny představují pro biofarmáře jen noční můru a ohrožení jejich vlastní GMprosté produkce a tím i výdělku? Věřte tomu klidně dál - ale nečtěte pak raději nejnovější studii Hutchinson a kol. 2010... (...) Autoři totiž, a to, soudím, přesvědčivě, tvrdí opak.