referuje, že členské státy jsou proti tomu, aby mohl každý z nich samostatně rozhodovat o tom, zda na svém území povolí či zakáže pěstování některé z geneticky modifikovaných plodin (GMO). (viz media červenec). Kromě strachu o jednotu unijního trhu se přetřásá také možnost, že by nová pravidla neprošla u Světové obchodní organizace. To nepřímo potvrdil i jeden z vysoce postavených úředníků americké administrativy, který se nechal slyšet, že by regule neodpovídaly „mezinárodně přijatelným vědeckým standardům“. Proti jsou také asociace potravinářů a zemědělců, které se svorně bojí, že by nová pravidla ohrozila „vnitřní trh pro již schválené GMO produkty“. Přibyla by řada nových právních a obchodních rizik, argumentují.

referuje podrobně o téže problematice včetně různých souvislostí.

se také zabývá tímto opatřením. Brusel po letech marné snahy vynutit respektování již dohodnutých pravidel vzdává snahu o přísnou centrální regulaci této technologie a chce vrátit část pravomocí členským státům. Návrh Evropské komise hloubí zákopy napříč mnoha tradičními názorovými tábory. Pokud bude nakonec schválen Evropským parlamentem, půjde zřejmě o vůbec první tak rozsáhlý přesun kompetencí z bruselského centra zpět na členské státy.

(Helena Štorchová) podrobně a věcně popisuje historii zlaté rýže – tedy transgenní rýže obsahující provitamin A a dalších možností, které transgenose – genetická modifikace – nabízí.

Bohužel, příspěvek obsahuje některá tvrzení spíše desinformačního charakteru. Např. Některé polní pokusy ovšem prokázaly, že Bt kukuřice může poškodit také housenky motýlů, kteří jsou vzácní a chránění, například stěhovavých monarchů. Studií z terénu je bohužel stále málo a laboratorní pokusy či experimenty ve skleníku nepostihnou celou složitost přírodních podmínek. Konference světových entomologů, z nichž dvě proběhly v Praze (poslední letos v srpnu viz http://icird.bc.cas.cz/), ukázaly, že toto riziko je zanedbatelné proti obrovským škodám způsobeným „tradičním“ postupem – tj. postřikem insekticidem, který má navíc kolísavý ochranný účinek. Další zavádějící je tvrzení Sociologové pak upozorňují na to, že některé modifikované plodiny mohou chudé rolníky rozvojového světa uvrhnout do závislosti na velkých západních společnostech (zemědělci si od nich musejí každý rok kupovat transgenní osivo). To netvrdí sociologové, ale agitátoři proti GMO, kteří upírají zemědělcům schopnost počítat. Také u nás si zemědělec kupuje každoročně osivo hybridní kukuřice, protože si dovede spočítat, že vydělá víc, než s použitím liniové sadby, kterou by mohl přesívat. „Sociologové“ by museli dokumentovat případ, že zemědělec je NUCEN si transgenní osivo koupit, i když je to pro něj nevýhodné.

V tištěné verzi 9.8.

uvádí, že zemědělci v Evropské unii sepsali petici na podporu biotechnologií. Požadují přijetí takových pravidel pro přístup k novým zemědělským technologiím a nástrojům, které jsou založeny na fundovaných vědeckých poznatcích tak, aby se udržela konkurenceschopnost evropských zemědělců na trhu a byla zajištěna trvale udržitelná produkce potravin, krmiv, vláknin a výroby paliv v rámci unie.

Informuje: Sdružení evropských farmářů s názvem Farmer Biotech Network, v němž Českou republiku zastupuje Štěpán Čížek, agronom ze ZD Mořina, zaslalo v uplynulých dnech Evropskému parlamentu petici. Žádají v ní změnu v postoji ke geneticky modifikovaným potravinám. Evropská unie je totiž ve světě známá svým zpátečnickým chováním a mnohem více než ostatní státy vyjadřuje obavy z GM kukuřice, sóji, bavlny, ale i brambor, tabáku a dalších plodin. „My, níže podepsaní, jsme si vědomi toho, že naše schopnost zvyšovat výrobu bezpečnějších, vysoce kvalitních potravin závisela v průběhu posledních sto let na tom, jaký jsme měli přístup k novým technologiím v zemědělství,“ začínají svou petici evropští farmáři. „Víme, že země mimo Evropskou unii si rychlým způsobem osvojují nové technologie, které jim při současném snižování vstupů umožňují zvyšovat výnosy, což je činí konkurenceschopnějšími vůči zemědělcům v zemích EU. Jsme obeznámeni s tím, že se na trh již brzy dostanou nové odrůdy plodin, které budou schopny odolávat dopadům změny klimatu, jako jsou například sucho nebo chlad, a které lze pěstovat za použití mnohem menšího množství dusíkatých a fosforečných hnojiv. Uvědomujeme si, že Evropský úřad pro bezpečnost potravin již posoudil mnoho plodin, které byly vyvinuty pomocí moderních šlechtitelských metod a jejichž konzumaci a pěstování označil za bezpečné, přesto nám bylo řečeno, že k těmto odrůdám nemáme z politických důvodů přístup.

Spolu s farmáři bojují po svém za uplatnění moderních metod na evropských polích i vědci a politici. V uplynulém týdnu pozvala společnost EvropaBio novináře z řady evropských zemí do Německa na pole u Postupimi, kde jim ukázali pozemky s několika typy GM kukuřice, brambor, ale i nově vyšlechtěným křížencem salátu, který je dosud ve schvalovacím řízení a na pulty ještě nesmí.

Mezi novináři byli i špičkoví němečtí odborníci zabývající se především biotechnologiemi. Mezi nimi byla i Christel Happach-Kassanová, která je členkou německého parlamentu a je jako liberálka ze Svobodné demokratické strany (FDP). Pracuje ve výboru pro potraviny, zemědělství a ochranu spotřebitelů. Přiznala, že povědomí o genetickém inženýrství není stále moc patrné. „Lidé většinou říkají, raději si budu na GM potraviny dávat pozor, určitě je to nebezpečné, nebudu je proto jíst,“ citovala mínění řady německých spotřebitelů poslankyně. V současné době jsou v Německu na 150 hektarech geneticky upravené brambory odrůdy Amfora. Dost lidí proti plochám s GM brambory protestovalo. Já osobně jsem ale proti zastrašování lidí jen proto, abych získala pro svou stranu co nejvíc hlasů. I když se názory lidí pomalu mění, je nutná diskuse a vysvětlování,“ uzavřela Christel Happach-Kassanová.

se zabývá moderními technikami v zemědělství a přebírá zprávu z Asociace soukromého zemědělství ČR: Pokud má naše zemědělství zvýšit v konkurenci se zemědělstvím EU zlepšit svou pozici a minimálně už dále nevyklízet vlastní trh dováženým surovinám a potravinám, musí zvýšit svou efektivitu. Jedním z nejlepších receptů, jak této vyšší efektivity skutečně dosáhnout, a zejména v přírodních podmínkách ČR, které nejsou pro efektivní zemědělství zrovna optimální, je co největší zapojení moderních technologií. Pro dnešek proto dva konkrétní příklady. Prvním z nich je pěstování GMO plodin. Druhou, pro tuzemské zemědělství vhodnou technologií je využití satelitní navigace při polních pracích. (viz níže).

hodnotí současný stav v biopalivech. Rostoucí ceny ropy, potřeba energetické bezpečnosti a alespoň částečné nezávislosti na tradičních zdrojích tohoto fosilního paliva, omezení emisí skleníkových plynů i hledání nepotravinářského využití zemědělské produkce byly mezi důvody, které vedly některé státy k podpoře výroby biopaliv. Podle bruselské legislativy by v roce 2020 měl jejich podíl v pohonných hmotách v Evropské unii dosáhnout deseti procent.

V posledních letech se však objevují i skeptické otázky: Mají ale biopaliva opravdu jen pozitivní vliv na životní prostředí? Nevytlačují suroviny pro jejich výrobu z polí potravinářské plodiny? Nebyl růst jejich produkce jednou z příčin nedávné potravinové krize? Může unie dosáhnout svého cíle jen prostřednictvím vlastní zemědělské produkce, nebo bude závislá na dovozu biopaliv ze třetích zemí? Neprodukují se v těchto zemích biopaliva na úkor vyklučování lesů a rozorání pastvin, tedy ploch, které díky své vegetaci poutají velké množství oxidu uhličitého? Právě možné nepřímé dopady změn ve využívání půdy jsou problémem, který by měla Evropská komise rozlousknout do konce letošního roku. Závěry má přinést ve zprávě pro Evropský parlament a radu.

Loni přijatá směrnice o obnovitelné energii stanovuje kromě desetiprocentního cílového podílu biopaliv v pohonných hmotách za deset let také minimální úspory skleníkových plynů, které musí používaná biopaliva prokázat, aby je bylo možné do zmíněného podílu zahrnout. V loňském roce to bylo 35 procent a toto číslo se postupně zvyšuje až na 50 procent v roce 2017. Směrnice také uvádí, z jakých pozemků nesmí suroviny pro biopaliva pocházet.

Komise zadala několik studií, které se týkají dopadů biopaliv do různých oblastí. Autoři zpráv používají různé modely možného vývoje. Ty však mohou být zatíženy určitou chybou. V úvahu berou různé suroviny na výrobu bioetanolu a bionafty a také to, že vedlejší produkty se využijí jako krmiva v živočišné výrobě. Je třeba také počítat s tím, že biopaliva nebude používat pouze EU či USA, Brazílie a jiné země, které je přidávají do pohonných hmot již dnes, ale i další státy. Je také nutné uvážit, zda se budou suroviny pro biopaliva pěstovat extenzivně či intenzivně. Nejde jen o výnosy, ale také o emise oxidu dusného, které se mohou uvolňovat do atmosféry z dusíkem hnojených nových polí. Skleníkový efekt oxidu dusného je několikanásobně vyšší než oxidu uhličitého.

Nicméně simulace spotřeby biopaliv v EU do pohonných hmot nad 5,6 procenta podle zmíněné studie naznačuje, že emise související se změnou využití pozemků se mohou rychle zvyšovat a mohou ohrozit environmentální udržitelnost biopaliv. Jde samozřejmě o závěr jednoho z modelů jedné ze studií. Podle jiné studie má z plodin nejmenší vliv na změnu využití půdy (vyjádřeno v toe/ha) cukrová třtina. Žádný z modelů neuvažuje, že by se biopaliva nepoužívala vůbec. Žádný tedy nehodnotí změny, jaké přináší aplikace biopaliv sama o sobě, tedy bez politiky unie, která je podporuje.

Problémy jsou také s definováním podílu surovin, z nichž se bude bioetanol či bionafta vyrábět. Tlak na změnu využívání pozemků by měla omezit také skutečnost, že vedlejší produkty z výroby biopaliv (výpalky, šroty, pokrutiny apod.) se používají jako suroviny pro krmiva. Tím klesá potřeba produkce odpovídajícího množství krmných plodin, a tedy i půdy pro jejich pěstování. Toto snížení potřebného množství půdy může opět kolísat v širokém rozmezí, a to mezi osmi a 64 procenty. Některé modely také předpokládají, že pozemky přeměněné na ornou půdu nutně musí poskytovat nižší výnosy. Ani to však nemusí být pravda. EU také jasně říká, z jakých pozemků nesmějí biopaliva, která se budou počítat do zmíněného desetiprocentního podílu v pohonných hmotách, pocházet. Ne všechny modely s tímto omezením počítají. Na druhou stranu je pravda, že tím unie nebrání, aby suroviny pro biopaliva nevytlačily z existující orné půdy potravinářské plodiny na nově zoraná pole právě z těchto pozemků. Pokud se uvažuje o růstu emisí z půdy přeměněné na pole, pak je také třeba vzít v úvahu, o jakou půdu se jedná. Například je známo, že největším pohlcovačem oxidu uhličitého jsou rašeliniště a že lesy poutají tohoto plynu více než pastviny. Jedna ze studií se zabývala tím, zda stejná surovina pro biopaliva pěstovaná v různých oblastech má stejný dopad na změny ve využívání půdy. Podle jejích závěrů jde o nemalý vliv.

*Klíčové informace * * Evropská komise hledá odpověď na otázku, nakolik se desetiprocentní podíl biopaliv v pohonných hmotách promítne do změny ve využití půdy. * Různé modely dávají různé výsledky. Podstatná je i věrohodnost vstupních dat.

(Petr Havel). K použití GMO jako prostředku uvádí: Jedním z nejlepších receptů, jak této vyšší efektivity skutečně dosáhnout, je co největší využití moderních technologií. Pro Českou republiku jsou vhodné dva konkrétní příklady. Prvním je pěstování GM plodin, v České republice totiž nebyli odpůrci GMO tolik úspěšní s vymýváním hlav laické veřejnosti jako v jiných zemích Evropské unie. Tím mají naši zemědělci zajištěnou jistou konkurenční výhodu vůči EU, ta ale nebude trvat navěky. Řady příznivců GMO v Evropské unii totiž sílí a jejich odrazem je petice farmářů vyzývající Evropskou komisi k zásadní změně v dosavadních postojích vůči GMO. „Podporujeme přijetí takových pravidel pro přístup k novým zemědělským technologiím a nástrojům v Evropě, které jsou založeny na fundovaných vědeckých poznatcích a možnostech zemědělců,“ uvádí autoři petice, pod kterou se v průběhu několika dní po jejím zveřejnění podepsali farmáři hospodařící na více než 100 000 hektarech zemědělské půdy po celé Evropské unii.