oznamují, že v pořadu Ozvěny dne mají diskutovat debatovat manažerka Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO Kateřina Nesrstová a biofyzik Jaroslav Drobník z Univerzity Karlovy. Pro nepřítomnost J. Drobníka v Praze diskutoval Jaroslav Petr.

J. Petr stručně vyložil podstatu GMO. O „odbornosti“ a názorovém zaměření K.Nesrstové stačí tento úvodní citát:

No, víte, ono geneticky modifikované organismy jsou obrovským rizikem pro přírodu, jo, ono prostě z dlouhodobého hlediska, jak dobře všichni víme, vždycky záleží na tom, kdo si výzkumy platí, takže samozřejmě potom, pokud si to můžou platit velké koncerny, které GMO vyrábějí, tak ty výzkumy vycházejí skvěle, ale prostě z dlouhodobého hlediska nejsme schopni říct, jak se ty GMO rostliny nebo živočichové jako zachovají, jo, neustále se množí, neustále se šíří do životního prostředí, jo, jsou to prostě živé organismy, které mutují a migrují a už to prostě nejde přivolat zpět, to zasažení.

Celé vystoupení této dámy se neslo na stejné úrovni.

oznamuje, že proběhne v Bruselu jednání o nové regulaci povolování GMO. – viz Media červen. Pavel Polák pod záhadným titulem o „Urychleném vývoji rostlin“ k tomu dodává:

Evropané včetně Čechů zatím geneticky modifikovaným plodinám stále nedůvěřují. V supermarketu by si spíše koupili konvenční nebo ekologické produkty. Česká republika narozdíl od Německa nebo Francie ovšem geneticky upraveným rostlinám fandí. Například na Berounsku je jedno pole, na kterém rostou, jak jim jejich odpůrci přezdívají, „Frankensteinovy rostliny“.

Následuje rozhovor s agronomem Štěpánem Čížkem, který pracuje v Zemědělském družstvu Mořina na Berounsku. Ten uvádí:

„Měli jsme problémy s napadením porostu zavíječem kukuřičným a s nízkými výnosy. Zkusili jsme GMO kukuřici a už jsme u ní zůstali. Za posledních pět let jsme snížili plochu kukuřice o více než 100 hektarů, protože se nám výnosy zvýšily natolik, že už tolik kukuřice nepotřebujeme pěstovat,“

Dále se zmiňuje odrůda brambor Amflora. Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha má tento názor:

Z krajiny mizí život„Problém spočívá v tom, jak ovlivňují život v krajině. Použití některých genově modifikovaných plodin vede k tomu, že z krajiny mizí život. Mizí hmyz, mizí některé plané druhy rostlin, mizí ptáci v okolí polí, na nichž se používají genově modifikované plodiny. V jiných případech takový problém není. Proto je nutné posuzovat případ od případu a rozhodovat podle toho.“

pokračuje: Evropská unie se snaží řídit všechno, nač z Bruselu dosáhne. Spoustu věcí jistě reguluje velmi dobře, i když názorný příklad mě právě v téhle chvíli nenapadá. Názorný příklad toho, jak je regulace na úrovni Evropské unie neefektivní, skýtají geneticky modifikované plodiny. Zatímco americká schvalovací mašinérie se nenimrá v tom, jak kukuřice, sója nebo pšenice vznikla, ale jaké má vlastnosti a jestli může být škodlivá, Evropané zvolili zcela odlišný přístup. Nejprve vypracovali seznam technik, které jsou označeny jako genetické modifikace. Patří do nich například v podstatě přírodní přenos genů některými viry. Nepatří do nich masivní mutování dědičné informace rostlin a živočichů radioaktivním zářením z uměle vytvořených izotopů. Proč jsou některé zásahy do DNA organismů hodny většího zřetele než jiné, lze jen těžko vysvětlit. Pochopit už vůbec ne. Zatímco na zcela cílené vnesení přesně známého genu si musíme dát podle evropské legislativy extra pozor, drcení DNA gama zářením, při němž nastává bezpočet nevypočitatelných dědičných změn, je považováno za proces nehodný většího zřetele. K tomu se přidává fakt, že způsobů šťourání do DNA neustále přibývá a sbor expertních strejců a tet v EU už ani nestačí posuzovat, která z nově objevených technik na seznam genetických modifikací patří a která nikoli. A tak máme v Evropě organismy, o nichž nejsme s to ani rozhodnout, zda jsou nebo nejsou geneticky modifikované.

Výsledkem je celkem neutěšený stav, kdy hlavní světoví producenti krmných plodin - USA, Kanada, Brazílie a Argentina - dávno pěstují geneticky modifikované odrůdy kukuřice a sóji, nad nimiž bruselští ouřadové stále jen krčí rameny. A protože z nepovolené odrůdy nesmí do prostoru EU proniknout ani zrnko, dochází k situacím, kdy lodní náklad jinak zcela “košer“ krmné kukuřice nebo sóji není vpuštěn do EU jen proto, že se v něm to zrnko neschválené odrůdy jako nechtěná příměs našlo.

(Jaroslav Petr) se vracejí k pozici Evropy v jámě, kterou si sama vykopala – ke regulacím GMO. Píše pod titulkem Jánošík uklouzl po hrachu. Evropa po sóji: Evropské unii také ujely nohy a mírně se zakymácela. Klouže po sóji – tedy té geneticky modifikované – a spolu s ní i po dalších geneticky modifikovaných plodinách. Tohle zakolísání může Evropa zakončit dosednutím na zadek – a to hezky zvysoka.

má problém: výrobek skutečně „bio“, nebo spíš ne? Jak zjistím, zda obsahuje geneticky modifikované organismy? K řešení se nalézaly metody na letošním 4. potravinářském sympozium v Karlsruhe, uspořádaném Food Production Quality Service (FPQS) firmy MicroMol GmbH pod vedením Dr. Andrey Dreusch, které probíhalo ve znamení rozumně aplikovaných detekčních metod.

Platné nařízení EU číslo 834 z roku 2007 to definuje: „Ekologická produkce je celkový systém řízení zemědělského podniku a produkce potravin, který spojuje osvědčené enviromentální postupy, vysokou úroveň biologické rozmanitosti, ochranu přírodních zdrojů, uplatňování přísných norem pro dobré životní podmínky zvířat a způsob produkce v souladu s požadavky určitých spotřebitelů, kteří upřednostňují produkty získané za použití přírodních látek a procesů.“

Dalším tématem konference byly genetické modifikace. Dr. Ulrich Busch z bavorského Zemského úřadu pro zdraví a potraviny informoval o tom, že úkolem jeho úřadu je vytvořit databázi celosvětově obchodovaných geneticky modifikovaných organismů (GVO). Jaké geneticky modifikované potraviny se v jednotlivých zemích pěstují? S kterými se obchoduje? Jak se dá prokázat, zda jsou v nějaké potravině obsažené? Toto dokazování prý bude stále důležitější, protože dnes se už na světě pěstuje 127 geneticky modifikovaných rostlinných linií. Od roku 1996 se pěstební plocha zvýšila z nuly na 70 mil. ha (je to tak???).

Proto v červenci 2009 vznikl dotační projekt Spolkového úřadu na ochranu spotřebitele a pro bezpečnost potravin (BVL) a Food Standard Agency, na němž se podílí šest různých institucí. Zahrnuje vývoj a zkvalitnění metod pro monitorování GVO. Dr. Busch představil metodu „Multiplex-Real-time-PCR“, kterou tento projekt dále rozvíjí. Dokáže prokázat současně několik typických genetických modifikací. Evropská unie se však nejdříve musí dohodnout na společném limitu.

„Momentálně se sice usiluje o nulovou toleranci, která vyplyne z různých technických postupů. Na rozdíl od Švýcarska, kde je za technickou nulu považován obsah 0,5 %, však v EU není definovaná.“

referují o návrhu Evropské komise umožnit národní zákazy schválených GMO.