přináší zprávu o Semináři o jakosti potravin a potravinových surovin, který se konal 3. března jako jeho již třicátý šestý ročník. Je vyvrcholením tzv. Ingrových dnů, pořádaných Ústavem technologie potravin AF Mendelovy univerzity v Brně, Druhou sekci semináře otevřel profesor Jan Káš z VŠCHT v Praze a seznámil posluchače s aktuální situací v oblasti GMO. Hovořil o globálním využívání GMO, o legislativě a institucí, které se touto oblastí zabývají.

(Jaroslav Petr) rozebírá adaptaci Japonců na mořskou stravu na základě publikace francouzských vědců vedených Mirjam Czjzekovou z Université Pierre et Marie Curie v Paříži otištěnou prestižním vědeckým týdeníkem Nature (Hehemann et al. Nature 464, 908-912, 2010). Francouzští vědci zkoumali, jakým způsobem trávíme ve svých útrobách složité cukry, a zjistili, že nám v tom vydatně pomáhají mikrobi. Máme jich ve střevu asi kilo a půl a můžeme je přiřadit k minimálně tisícovce různých druhů. Například střevní bakterie Bacteroides thetaiotaomicron je vybavena 261 enzymy na štěpení složitějších cukrů a více než dvěma stovkami genů pro bílkoviny, které této bakterii dovolují přijímat složité cukry z vnějšího prostředí. Kde naši mikrobiální podnájemníci k tomuto genetickému arzenálu přišli? Mirjam Czjzeková a její kolegové prokázali, že se na tom podílí tzv. horizontální přenos genů. Zjednodušeně řečeno - naši střevní mikrobi ukradli potřebné geny mikrobům, které konzumujeme s potravou, ale ti naším střevem jen projdou a neusídlí se v něm.

Zcela jistě se to stalo kdysi dávno v Japonsku milovníkům tamější pochoutky suši s přídavkem mořské řasy, které vědci říkají Porphyra a Japonci pro ni mají označení nori. Tahle řasa obsahuje složité cukry porfyrany, jež člověk trávit neumí. Neporadí si s nimi dokonce ani běžní střevní mikrobi. Japonci však chovají ve svém střevu bakterii Bacteroides plebeius, která je na trávení porfyranů zařízena. Je k tomu vybavena geny pro příslušné enzymy. Obyvatelé jiných koutů světa rovněž hostí ve svých útrobách bakterii Bacteroides plebeius, ale ta geny pro trávení porfyranů a dalších cukrů z řas postrádá.

Během evoluce člověk konzumoval nejrůznější věci a s nimi i nejrůznější mikroby s nepřeberným repertoárem genů. Na nás se tyto geny zjevně nepřenesly, ale přesto nás tak úplně neminuly. Část z nich si osvojili mikrobi žijící přirozeně v našich útrobách a začali je využívat ve prospěch svůj i ve prospěch náš. S trochou nadsázky lze tento proces označit za přírodní genetickou modifikaci. Japoncům šla zcela jistě k duhu. Svědčí o tom fakt, že se bakterie vybavená novými geny v jejich střevu udržela.

Autor uzavírá: Příklad přenosu genů mezi mořskými mikroby a střevními bakteriemi Japonců zcela jistě využijí při vzájemných hádkách jak odpůrci, tak i zastánci laboratorně prováděných genetických modifikací. Ti první povedou argumentaci ve stylu “vidíte, co všechno je možné a o čem vědci nemají ani páru“. Ti druzí budou protiargumentovat tvrzením, “že přenos genů je zcela přirozený proces a my se jeho využíváním neprotivíme přírodním zákonům“.

komentuje prolomení moratoria na povolování GM plodin, které trvalo od roku 1998. Jde o brambor Amflora a tři odrůdy GM kukuřice. Několik dní po evropském “ano” hlásilo národní zákaz pěstování GM plodin Bulharsko. Přidalo se tak k zemím jako Francie, Německo, Polsko, Rakousko a dalším, které navzdory liberalizaci na evropské úrovni pěstování GM plodin na svém území dlouhodobě brání. Situace, kdy EU jako celek nové odrůdy schválí, ale jednotlivé národní státy jejich pěstování na svém území zakáží, je paradoxní. Dosud se ji však kvůli rozložení hlasů odpůrců a zastánců genetických modifikací v Radě nepodařilo změnit.

komentuje vysoký nárůst GM plodin v Brazílii v minulém roce. A srovnává s Argentinou a Indií. (viz HN 2.4.)

(Martin Mařík) poukazuje na zaostávání Evropy v zavádění GM plodin. Uvádí příklad Brazílie, která měla loni největší přírůstek + 35%. Vysvětluje zdravotní význam zavedení Bt kukuřice, která je prakticky prostá mykotoxinů. Kdyby se zavedla GM třtina, je naděje, že se omezí likvidace amazonských deštných lesů pro pěstování třtiny na etanol do benzinu. Je pravda, ža patenty a autorská práva na GM odrůdy činí zemědělce závislými na velkých firmách. Zbytečně náročné regulace, které vývoj GM odrůd zdražují mají však na tom lví podíl. Ostatní argumenty odpůrců jsou nepodložené fantazie.

Rozhovor s Stanislavem Kozákem náměstkem ministra zemědělství: Přejímají www.iHNed.cz.

Riziko: Doposud nebyly předloženy důkazy, které by svědčily o škodlivosti GM plodin a jejich produktů pro zdraví lidí a hospodářských zvířat.

K pěstování brambor Amflora: Pro pěstování těchto brambor musí proběhnout dokončení schvalovacího procesu, čeká se na souhlas Švédska, kde byla žádost o pěstování v unii podána, a na zápis příslušné odrůdy do katalogu. U této odrůdy brambor se počítá s technickým využitím ve škrobárenském průmyslu.

V jakých potravinách se používají produkty GM plodin: V Česku jsou běžně dostupné pouze produkty vyrobené z GM sóji, například vícedruhové rostlinné oleje. Tyto produkty jsou, v souladu s platnými právními předpisy, značeny nápisem „vyrobeno z geneticky modifikované sóji“.

Přínos pro zemědělství: Přidanou hodnotu v zemědělství přináší zejména pěstování GM plodin, nikoliv dovoz a zpracování jejich produktů – což zatím v unii převládá. Přínosy pěstování GM plodin nejsou pouze kvantitativního charakteru, ale umožňují i šetrnější přístup k životnímu prostředí.