referuje o veletrhu Grüne Woche při panelu ministrů zemědělství z různých světadílů a států věnovaném klimatickým změnám. Mluvilo se o hladu, který bude ohrožovat stále více lidí, a to nejen kvůli rostoucí populaci, ale také proto, že zemědělství budou ovlivňovat klimatické změny. Je zřejmé, že nejvíce postižené budou zejména mnohé státy Afriky. Do více méně teoretických úvah o tom, kam a jak je třeba napřít síly, zazněl vyrovnaný hlas usměvavého náměstka čínského ministra zemědělství Niu Dun. Jak uvedl, Čína již deset let buduje v Africe poradenská centra, kterých je dnes již asi třicet. Kromě poradců nabízí africkým státům „kvalitní a levné zemědělské stroje“. Dodává jim také osivo rýže, která v Číně dává 12 tun z hektaru a v Africe dosahuje polovičního, nicméně na dané podmínky výborného výnosu. V tom okamžiku mi hlavou bleskla dávno zapomenutá slova mého kambodžského spolužáka: „Čína nemluví, ale koná. Vy nám poskytnete daleko menší pomoc, ale hodně o tom mluvíte.“

Co kromě nekonečných summitů a mlhavého příslibu peněz nabízí Evropa? Možná by se Afričané mohli od ní navíc ještě dozvědět, jak nebezpečné jsou geneticky modifikované organismy. K nim patří i ta úspěšná čínská rýže a je více než jisté, že není zdaleka tak prozkoumána jako řada odrůd plodin, které ve frontě čekají na souhlas Bruselu. Jak je však známo, hladový člověk si nevybírá. Tak, jak to dělá Čína, se získávají nové trhy nejen pro zboží, ale i pro služby. Je pravděpodobné, že Evropa zase jednou propásla svou šanci.

se zabývá otázkou dostatku potravin v třetím světě. Uvádí známý rozpor v pěstování plodin pro biopaliva za cenu klučení lesů a nedostatku potravin a vody pro rozvojové země. Suroviny pro výrobu 100 litrů biolihu dokážou uživit jednoho člověka po celý rok. Zmiňuje zelenou revoluci Normana Borlauga, ale také stoupající požadavky na kvalitu potravy, zejména spotřebu masa, která zvyšuje tlak na zemědělství. Limity v podobě zasolení nevhodně zavlažované půdy, používání pesticidů a další neumožňují další extensivní rozvoj zemědělství.

Následuje úvaha o GMO: Určitým řešením na krátkou dobu mohou být geneticky modifikované plodiny. „Vzhledem k tlaku rostoucí populace a klesajícímu růstu výnosů potřebujeme nutně další Zelenou revoluci. GMO ji může nastartovat,“ říká David King, britská vědecká celebrita a ředitel jednoho z ústavů v Oxfordu. Problém je však v tom, že GMO doposud nebyly zaměřeny na výnosy. Současné upravené plodiny mohou nabídnout například vyšší odolnost proti suchu, některým škůdcům a podobně. Výnosy se takto dají zvýšit zhruba o deset procent, avšak jen jednorázově. Navíc jsou tu byrokratické překážky. Evropská unie neschválila dovoz jediné nové geneticky modifikované potraviny na evropský trh již deset let, protože některé členské země to systematicky blokují. Jediné, co se tu dá legálně pěstovat, je Bt kukuřice, odolná proti škůdci zavíječi. S tím souvisí i prakticky nulové know-how na evropských univerzitách. Současně s tím, jak z Evropy odešly firmy vyvíjející GMO, zanikl tu i veškerý primární výzkum. Evropská komise, která může v případě nedohody rozhodnout sama, nedávno uvedla, že GMO může zmírnit nynější krizi. Zdůraznila však, že je nutné zachovat nad novými plodinami přísný vědecký dohled. Jinými slovy, americkým a japonským vědcům a ekonomikám jsme s úklonou poskytli deset let náskoku v biotechnologiích. Zítra je od nich budeme nakupovat, protože dohnat tenhle rozjetý vlak už nebude možné. Faktem je, že kromě GMO se žádné převratné řešení potravinové krize nerýsuje. Navíc namísto účinné pomoci bohatý Západ rozvojovým zemím často vědomě a úmyslně škodí.

Dotační politika je nástroj útisku rozvojových zemí: Západní země donutily chudé státy odstranit obchodní překážky, ale vlastní bariéry si ponechaly. Znemožnily tak chudým zemím vyvážet zemědělské produkty, čímž je připravily o zoufale potřebný příjem z exportu,“ prohlásil už v roce 2003 držitel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz. Zemědělství je privilegovaným odvětvím, čísla hovoří jasně. Z pětapadesáti miliard eur, které tvoří roční rozpočet Evropské unie, putuje do kapes zemědělců plných 42 procent. Následuje kontrolní otázka: Kolik procent zaměstnanosti tvoří v EU zemědělství? Šokující odpověď zní: Necelých pět procent. Jinými slovy, téměř polovinu unijního rozpočtu spolkne patnáct milionů zemědělců. Zbylých čtyři sta osmdesát milionů obyvatel EU se podělí o zbytek. V důsledku to škodí samozřejmě všem. Kvůli nelogickým regulacím a kvótám kupujeme některé dotované produkty dráž, typickým produktem je cukr. Unijní podpora zdejšího neefektivního zemědělství přímo zabíjí lidi v chudých afrických státech, v nichž by pěstování té či oné plodiny bylo ekonomicky mnohem výhodnější. „Kvůli dotacím, kombinovaným s celními bariérami, jsou ale tamější produkty nekonkurenceschopné. To, čemu se říká eufemisticky ,rozvojová pomoc‘, ani zdaleka nepokryje škody, které kombinace cel a dotací způsobují,“ říká Hans Rosling, profesor Karolinska Institutet ve Švédsku, jedné z největších univerzit se zaměřením na medicínu na světě. Přitom i průměrně inteligentní člověk dokáže poměrně jednoduchým myšlenkovým pokusem odvodit, že na celních bariérách prodělávají obě strany.

(alt) přináší názory nové dánské ministryně zemědělství Evy Kjer Hansen. „...je také třeba, aby naši farmáři byli na světové úrovni konkurenceschopn. Dnes máme hodně opatření, která snižují produkci. Musíme dát příležitost farmářům, kteří hledají globální perspektivu. Myslím si, že je důležité, aby systém přešel od přímých dotací, na takový, v němž se budou muset farmáři starat o různé další věci – o životní prostředí, život na venkově. To jsou kromě produkce potravin požadavky, které společnost na farmáře klade. Samozřejmě jde o činnost, kterou jim musíme zaplatit.

Nulová tolerance: komise a rada ministrů měly společně pracovat na urychlení schválení nových geneticky modifikovaných organismů (GMO) a komise by měla řešit problémy potravinářského a krmivářského průmyslu, jejichž příčinou je tzv. nulová tolerance. Doslovná interpretace politiky nulové tolerance je technický problém, který může mít vážné ekonomické dopady pro zásobování potravinami v Evropě. Nulová tolerance nemá podle ministryně zdravotní opodstatnění a dělá problémy v celém potravinovém řetězci od producenta ke konzumentovi.

Světová populace rychle roste a bylo by třeba zvýšit produkci potravin o 70 procent, aby bylo možné všechny v budoucnu nakrmit. A přitom produkci potravin ovlivňují klimatické změny. Podle ministryně je tedy třeba zvýšit výrobu potravin a zároveň omezit emise skleníkových plynů. Jak uvedla, Dánsko od roku 1990 do roku 2007 snížilo emise skleníkových plynů ze zemědělství o 23 procent, přitom ve stejném období se agrární produkce zvýšila o 16 procent. Ale je třeba jít dále a investovat do zelených technologií. Zemědělství je důležitou součástí ochrany klimatu Země.

se zabývá mýty o biopotravinách. Odborník: Martin LEIBL, oddělení ekologického zemědělství a enviromentální politiky, Ministerstvo zemědělství ČR definuje přednosti BIO: Na všech ekologických farmách se nesmí používat pesticidy, nesmí se používat průmyslově vyráběná hnojiva, geneticky modifikované organismy a tak dále.

Komentuje Jana DOSTÁLOVÁ, odbornice na výživu, VŠCHT v Praze, Ústav chemie a analýzy potravin: Jednoznačně biopotraviny z hlediska obsahu, jak my říkáme kontaminujících látek, což jsou zbytky teda postřiků, zbytky hnojiv, jsou biopotraviny lepší než konvenční potraviny.

Na otázku: A co se týče obsahu vitamínů, minerálů, vlákniny? odpovídá: Tak na to jsou velice rozporné výsledky studií. Tady je ta biologická variabilita tak veliká, že může být někdy složení příznivější u biopotravin, někdy příznivější být nemusí. Ale není jednoznačné, že by biopotraviny obsahovaly více vitamínů, více minerálních látek a dalších látek ochranných.

Na další otázku: A jak je to vlastně s ochranou biopotravin proti škůdcům a plísním, když se proti nim nestříkají? dodává: samozřejmě mikrobiální znečištění biopotravin může být vyšší a další věc je, to je věc, která není tak obecně známá, že ta rostlina, pokud není ošetřena chemicky, se proti těm škůdcům sama také brání a brání se látkami, které si syntetizuje a které nejsou ve většině případů vhodné i pro člověka. Právě biopotraviny v některých případech, nemusí to platit všude, obsahují vyšší množství těchto přírodních toxických látek, což je teda zase další nevýhoda té biopotraviny.

U BIOzvířat je výhoda zejména na straně zvířat: dbá se na takzvanou pohodu zvířat, na welfare zvířat a projevuje se to například v tom, že to zvíře, když je ve stáji, tak má legislativně garantovaný nějaký životní prostor, kolik metrů čtvereční plochy musí to zvíře mít k dispozici. Ekologická zvířata potom mají přístup do výběhu nebo na pastvu. Pak například i krmení musí pocházet z ekologické farmy.

I pro nás, coby masožrouty mají přednosti: Jana Dostálová: Co se týče srovnání masa, tak tam je rozdíl ve složení, protože zvířata, která jsou chována volně, mají více pohybu, tak většinou toto maso obsahuje daleko méně tuku, což je pro naše spotřebitele příznivější. A i ty senzorické hodnoty toho masa jsou lepší, protože v tom se odráží celková ta pohoda chovaných zvířat.

A co třeba BIOsušenky? Z pohledu obsahu kontaminujících látek či zbytku agrochemikálií, pesticidů, herbicidů a podobně jsou výhodnější než klasické. Ale když se podíváme na složení, tak si ve většině případů přečteme, že obsahují dvacet, třicet, někdy i více procent tuku. A pokud zkonzumujeme třeba celé to balení, tak už si vyčerpáme téměř celou doporučenou denní dávku tuku.

Čili závěr: To, že biopotraviny v porovnání s těmi klasickými obsahují méně energie, méně cholesterolu nebo méně cukru, je zkrátka mýtus. Tuk prostě zůstává stále tukem a cukr cukrem. I bio má své výhody a své nevýhody a záleží vždy na konkrétní potravině. IO, ale i ta malá udávající složení. nestačí číst je velká písmena.

(David Bouma) V další zprávě oznamuje, že Mexiko poprvé povolilo pokusy s geneticky modifikovanou kukuřicí na celkové ploše 195 hektarů. Pokusy založí společnosti Monsanto, Bayer a Dow. Tato středoamerická země tak hledá způsob, jak získat díky vyšším výnosům nezávislost na dovozech obilovin. Kritici se však obávají kontaminace genetického základu kukuřice přímo v její domovině.

Ostatní geny, kterými se liší běžná kukuřice od té původní mexické, samozřejmě žádnou kontaminací nehrozí. Jen ten jeden! Bt.

(David Bouma) uvažuje nad transgenními plodinami, které se nemohou vymanit z politické sféry. Poukazuje na známý předvolební tah německé ministryně zemědělství Aigner, která zakázala pěstování Bt kukuřice na základě publikace, která byla již několikráte označena za neseriosní. Příslušná vědecká komise v Německu zákaz odmítla.

Dále poukazuje na politiku Evropské komise, která zdržuje registraci nových transgenních plodin a tím v případě sóji ohrozila evropskou krmivovou základnu, protože některé dodávky sóji nemohly být přijaty. Evropa riskuje, že dodavatelé přesunou svoji nabídku na čínský trh a Evropu budou ignorovat.

oznamuje, že ekologické zemědělce, kterých v České republice rok od roku výrazně přibývá, bude od letošního roku kontrolovat také Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ). Informovalo o tom dnes ministerstvo zemědělství. Až dosud nad nimi dohlížely pouze tři soukromé kontrolní subjekty. Kontroloři ÚKZUZ zkontrolují během roku zhruba pět procent z celkového počtu ekozemědělců, tedy zhruba 130 subjektů.

"Od zapojení státního kontrolního orgánu očekáváme zejména zvýšení transparentnosti kontrol a možnost rychleji reagovat na případná klamání spotřebitele nebo neoprávněná čerpání dotačních prostředků," uvedl ministr zemědělství Jakub Šebesta. "Transparentnost kontrol považujeme za jednu ze základních předpokladů správného fungování ekologického zemědělství a nezbytnou podmínku spotřebitelské důvěry," dodal.