(Jaroslav Petr) se vrací k „omega-3“ kyselinám ze sóji, kterou již schválil Americký Úřad pro potraviny a léčiva. Ryby obsahují “kouzelné“ omega-3 mastné kyseliny. Těm je dnes připisován pozitivní vliv prakticky na všechno. Zdravím srdečního svalu počínaje a inteligencí konče. Od konce osmdesátých let stagnují roční úlovky mořských ryb kolem 80 milionů tun. Vyhlídky na další výraznější nárůst jsou nereálné. Ryby, které se těší na Západě největší oblibě, buď čelí enormnímu tlaku (např. tuňáci), nebo se jejich populace již zhroutily (např. treska). Některé analýzy naznačují, že komerčně využívané populace ryb by mohly globálně zkolabovat ještě před rokem 2050. Světový rybolov není s to dodávat na trh tolik ryb, aby to pokrylo dietetické požadavky na spotřebu “omega-3“ u obyvatel ekonomicky vyspělých zemí. Naopak, budeme rádi, pokud stávající spotřebu ryb udržíme, protože se o svůj podíl na “omega-3“ hlásí stále vehementněji země třetího světa, např. Čína.

Firma Monsanto vyšlechtila metodami genového inženýrství sóju, která má díky genům z primule a houby zvýšený obsah omega-3 mastných kyselin. Firma BASF má připravenou geneticky modifikovanou řepku, jejíž olej bude díky pětici genů z řas rovněž obohacen o “omega-3“. A společnost Du Pont připravuje “omega-3“ v pilulkách. Potřebnou surovinu bude vyrábět pomocí geneticky modifikovaných bakterií. Zatímco produkty BASFu a Du Pontu jsou zatím ve stádii vývoje, sója Monsanta už byla ve Spojených státech schválena jako zdravotně nezávadná a bezpečná. Americké potravinářské firmy mohou olej z této sóji používat pro výrobu potravin, například “omega-3“ obohacených margarínů.

Zachrání tedy geneticky modifikovaná sója ohrožené mořské ryby? Matematicky to vychází. Půlhektarové pole geneticky modifikované sóji by nám zajistilo stejný přísun “omega-3“ jako 10 000 porcí lososího masa. Spotřebu “omega-3“ v ekonomicky vyspělých zemích by pokryla sklizeň geneticky modifikované sóji ze 400 000 hektarů. To by byla hračka! Snadné však nebude přesvědčit evropské úřady a evropské spotřebitele o tom, že pěstováním téhle sóji nedojde k ekologické katastrofě a že její konzumací se obyvatelstvo Starého světa masově neotráví. Obyvatelé Evropské unie budou určitě i nadále dávat přednost “omega-3“ z ryb z plundrovaných moří a oceánů. A ještě to budou prohlašovat za “ekologické“, protože nedovolí pěstování nových geneticky modifikovaných plodin, zakážou potraviny, které se z nich vyrábějí, a navíc se postaví vlivu nadnárodních monopolů, jako je Monsanto.

V závěru se uvádí, že mnoho vědců podporuje názor, že nelze dát ruku do ohně za to, že “omega-3“ jsou lékem na nemocné srdce. A nefungují přesvědčivě ani jako prevence kardiovaskulárních onemocnění. Během jedné studie dokonce po zvýšení konzumace “omega-3“ stoupl u sledovaných osob počet úmrtí.

Patří k nim David Jenkins z torontské St. Michael´s Hospital. Podle kanadského lékaře není zatím k dispozici dostatek jednoznačných a přesvědčivých důkazů ani o tom, že by “omega-3“ chránily před rakovinou, cukrovkou, stařeckou demencí, astmatem a dalšími závažnými onemocněními. Zdraví nastávajících matek a jejich dětí může zvýšená konzumace ryb dokonce ohrozit vzhledem k silnému znečištění moří a nebezpečnému obsahu polychlorovaných bifenylů, dioxinů a těžkých kovů v rybím mase. Z tohoto hlediska hodnotí zdravotníci jako rizikové především velké dravé ryby, jako jsou tuňáci, mečouni či žraloci.

referuje o sóje s omega-3 polynenasycenými mastnými kyselinámi. Sklizeň z půlhektarového pole s geneticky modifikovanou sójou zajistí stejné množství „omega-3“, jaké obsahuje 10 000 porcí lososího masa. Spotřebu „omega-3“ v ekonomicky vyspělých zemích by pokryla sklizeň geneticky modifikované sóji ze 400 000 hektarů. To je s ohledem na celkovou rozlohu orné půdy v Evropě plocha téměř zanedbatelná.

(Eva Bobůrková) Popisuje různé způsoby zemědělství v souvislosti se změnou klimatu. Dá se vůbec něco dělat? Jak lze zabránit hladu? Nedostatku vody?

Zemědělští experti z Poradenské skupiny pro mezinárodní zemědělský výzkum (CGIAR), kterou založila a financuje Rockefellerova nadace, jsou přesvědčeni, že možnosti tu jsou. Že existují jak jednoduchá, tak drahá řešení, ale s podporou vědy lze zvýšení výroby potravin na dvojnásobek dosáhnout. Klíčové je zadržet v krajině vodu a rozšířit pěstování plodin odolných vůči stresu (sucho, horko, sůl) a s větším výnosem.

Orba však ničí půdu a je rovněž poměrně významným zdrojem skleníkových plynů, neboť se při ní spotřebuje spousta nafty. Většina pěstitelů kukuřice a sóji v USA již tento systém obdělávání půdy opustila, konstatují vědci z CGIAR. Vyorávají pouze brázdy, kam zasadí své plodiny, a plevele se zbavují pomocí herbicidů nebo používají geneticky modifikované plodiny rezistentní vůči škůdcům či vůči herbicidům.

Afričtí nebo asijští farmáři zadusí plevel pomocí organických zbytků, jako je sláma. »Konzervativní zemědělství ochrání půdu, živiny, ušetří energii, ale také zamezí ztrátám vody“,říká Bram Govaerts, specialista CGIAR na management zemědělství. Tímto způsobem hospodaří již půl milionu farmářů v Indii a Pákistánu a ekonomický přínos odhadují experti na 147 milionů dolarů ročně.

Pšenice, kukuřice či rýže odolné vůči suchu, vlhku, soli, tedy klimatickému stresu. To je další významná možnost, jak snížit počet hladovějících. To je program International Maize and Wheat Improvement Center – IMWIC. Vědecké konsorcium již zkoumá možnost úpravy genu, který řídí tvorbu enzymu rubisco. Tento enzym hraje klíčovou roli při fotosyntéze zelených rostlin a ovlivňuje množství uhlíku vázaného v rostlině. »Efektivnější průběh fotosyntézy zlepší hospodaření rostliny s vodou, odolnost proti suchu. Výnosy by se mohly dramaticky zvýšit, naopak spotřeba pohonných hmot, hnojiv i pesticidů výrazně snížit,« zdůrazňuje expert z IMWIC Hans Braun.

Mezinárodní ústav pro výzkum rýže (IIRR) již zkouší podobně vylepšenou odrůdu rýže na Filipínách. Jiný tým amerických vědců spolupracuje s Čínou na projektu vývoje geneticky upravené rýže, která by účinněji vstřebávala dusík. Výzkumníci si od vývoje nové rýže slibují, že pěstování na obrovském území Číny už by mohlo znatelně přispět k redukci skleníkových plynů.

Práce na rýži tím nekončí. V laboratořích se zkoumá i odrůda vhodná do oblastí, které trpí nikoli suchem, ale záplavami. Ztráty rýže v důsledku záplav v jihovýchodní Asii se odhadují na miliardu dolarů. Vědci již našli gen Sub1AS, který umožňuje rostlině přežít i v těchto podmínkách - první vodě odolná odrůda se již zkouší v Bangladéši. Pracovat se mezitím začalo i na modifikované rýži, které nevadí sůl.

Vědci v Mezinárodním centru tropického zemědělství (ICTA) spolu s vědci CGIAR již pracují na dalších GM plodinách. Vývoj kukuřice odolné proti suchu by mohl ročně zachránit více než 20 milionů tun kukuřice. Prvních padesát odolných odrůd se již zkušebně pěstuje na celkové výměře milionu hektarů, říká nejnovější zpráva CGIAR. »Výnosy u nových geneticky upravených odrůd kukuřice stoupají dvakrát rychleji než výnosy u rýže nebo pšenice,« upozorňuje však Braun. »Je to tím, že na odrůdách kukuřice pracují převážně soukromé společnosti, které investují ročně 1,5 miliardy dolarů, zatímco vývoj odrůd rýže a pšenice se odehrává převážně ve státních laboratořích,« dodává.

A i když budou mít zemědělci přístup k lepším odrůdám, jsou tu další problémy. Sklizené plodiny bývají většinou špatně skladovány, takže je zničí plíseň. »Jen v Keni přijde nazmar polovina vypěstovaných banánů,« tvrdí v magazínu New Scientist Peter Hartman z nigerijské pobočky CGIAR. A dodává: »Kdyby Afrika dokázala využít vše, co vypěstuje, nepotřebovala by zahraniční pomoc.«

referuje o celostátním zasedání členů vedení všech regionů Asociace soukromého zemědělství ČR. Mj. se konstatovalo: „Jak je stále více patrné, v budoucnu to nebude Evropa, kdo bude živit svět, a to díky své nákladné výrobě, byrokracii a přehnaným požadavkům, ale i odmítavému přístupu ke GMO a podobně“.