přináší zprávu o sklizni Bt-hybridů kukuřice odolné vůči zavíječi kukuřičnému u Hostěnic.

vypočítává výsledky výzkumu ekologického zemědělství (EZ) za posledních 15 let. Uvádí řadu získaných hodnot, o jejichž výhodnosti lze vést diskuse (co znamená „bohatší flora na povrchu půdy“?) a končí: „Geneticky modifikované organismy ekologické zemědělství odmítá, protože jsou to manipulace vedené člověkem, ne přírodou. Je to podobný přístup jako k odmítání inseminace a preferování přirozené plemenitby.“ Nikde jsme neviděli zákaz triticale, kolchicinových nebo radiačních mutant. To jsou manipulace vedené kým? Tento závěr ukazuje, že příspěvek má agitační, ne věcný ráz.

v dalším příspěvku představuje nové odrůdy kukuřice. Na základě výsledků registračních zkoušek prováděných Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským - Národním odrůdovým úřadem podle zákona č. 219/2003 Sb., bylo v roce 2009 nově registrováno - zapsáno do Seznamu registrovaných odrůd - celkem 41 hybridů kukuřice, z toho 23 na siláž, 18 na zrno. Z výše uvedených hybridů je třináct geneticky modifikovaných, odolných proti zavíječi kukuřičnému (modifikace MON 810, dosud jediná uvolněná v EU pro pěstování).

referuje o tiskové konferenci pořádané společností BASF v jejím sídle v německém Limburgerhofu. Zaznělo, že intenzivní hospodaření může být v některých případech k životnímu prostředí šetrnější než ekologické.

Jak předeslal Dr. Stefan Marcinowski, předseda představenstva BASF SE, v dnešní době není síla zemědělského podniku založena jen na správné zemědělské praxi. Zemědělci totiž musejí sledovat ceny surovin, kurzy měn, změny zákonů, dotace a zákonné úpravy exportu. Kromě toho by měli vyhovět požadavkům spotřebitelů a postarat se o to, aby co nejvíce zredukovali negativní vliv zemědělské produkce na životní prostředí. Takový trend nastavila také nová legislativa Evropské unie o používání pesticidů, která plánuje jejich částečné omezení a zemědělce směřuje k alternativním metodám ochrany.

Ve společnosti BASF jsou přesvědčeni, že nejefektivnějším řešením je používání moderních technologií, které zahrnují například důkladně testované nové přípravky, inovativní odrůdy včetně transgenních a optimalizované výrobní postupy. BASF Sustainability Center (centrum pro udržitelnost) používá pro stanovení udržitelnosti speciální nástroj - analýzu ekologické efektivnosti. Analýza zahrnuje spotřebu energií a zdrojů na pěstování, sklizeň a další zpracování, potřebu pěstební plochy, vody, působení na životní prostředí, obchodní vlivy.

Tuto metodu použili k porovnání vlivu na životní prostředí například při produkci 1000 kg jablek z ekologické a konvenční produkce v Německu. V závěru vyšlo mírně příznivěji konvenční zemědělství, protože ekologické potřebuje k tomu samému objemu produkce především podstatně větší plochu. Bio je v některých faktorech příznivější. Například produkuje méně odpadních vod a spotřebovává méně energie z hnojiv a přípravků na ochranu rostlin. Naopak má větší emise CO₂ a větší potřebu plochy. Použití strojů je o 70 % vyšší a výnos o 30 % nižší.

Závěr zněl, že spotřeba energie na chlazení lokálně vyprodukovaných jablek po tři až čtyři měsíce přesahuje energii vynaloženou na dovoz z Nového Zélandu nebo Chile. „Od dubna je importované jablko z pohledu ekologičnosti vhodnější,“ uvedl Dr. Welsch, který má ve společnosti BASF na starosti obchod sekce CropProtection v evropském regionu.

Požadavky na ekologický biofungicid by měl splnit biofungicid Serenade (v ČR není registrován). Jeho účinnou substancí je Bacillus subtilis, kmen QST 713, vyvinula ho společnost AgraQuest Inc., a BASF přípravek zastupuje v mnoha světových regionech. Podle poskytnutých informací je účinná látka registrována jako fungicid ve 25 zemích světa (poznámka redakce: tato antagonistická bakterie se používala také v ČR). Osvědčila se proti širokému spektru patogenů ve více než padesáti plodinách. „Po tříletých testech a polních pokusech stojíme těsně před zavedením postřikových sledů,“ uvedl Dr. Welsch.

V oblasti transgenních plodin je hlavním cílem společnosti zlepšení jejich růstu, tolerance vůči stresu a tedy i nárůst výnosu. Od roku 2012 by měli mít zemědělci (nejprve v USA) k dispozici odrůdy kukuřice s tolerancí vůči suchu, vzniklé při společné spolupráci s Monsantem. Očekává se u ní nárůst výnosu o šest až deset procent. To by bylo významné pro jih Evropy. Celosvětově se zavlažuje 18 % zemědělské půdy, na které se ale produkuje 40 % potravin. Do zemědělství kromě toho míří 70 % celosvětové spotřeby sladké vody. „Tolerance k suchu poskytuje vícehodnotu ve výši sto eur na hektar,“ konstatoval Dr. Eckers, obchodní ředitel BASF Plant Science.

Od roku 2011 bude v Brazílii zemědělcům dostupná transgenní sója s herbicidní tolerancí, kterou vyšlechtila ve spolupráci se společností Embrapa.

oznamují nový přínos biotechnologie pro zdravou výživu - sója zdrojem omega-3 polynenasycených mastných kyselin. Dietetici požadují, abychom konzumovali potraviny bohaté na kyseliny eikosapentaenovou (EPA) a dokosahexaenovou (DHA) z rybího masa. Poptávka po omega-3 polynenasycených mastných kyselinách roste a je zřejmé, že jejich hlavní zdroj – rybí maso – ji není s to dlouhodobě pokrýt. Mnohé mořské ryby jsou v důsledku nadměrného lovu ohroženy vyhubením.

Významné množství některých omega3 polynenasycených mastných kyselin se však nachází v rostlinách. Jde například o kyselinu alfa-linolenovou (ALA), která se ale se v lidském těle konvertuje na lépe využitelné omega-3 polynenasycené mastné kyseliny jen v omezené míře.

Firma Monsanto vyšlechtila s pomocí genového inženýrství sóju, která má díky genům z primule a houby zvýšený obsah kyseliny stearidonové (SDA). Ta se konvertuje na omega-3 polynenasycené mastné kyseliny mnohem účinněji než ALA. Pro vznik 1 gramu EPA jsou zapotřebí 3–4 gramy SDA nebo 14–20 gramů ALA. Bohužel, na DHA se také kyselina stearidonová konvertuje jen ve velmi omezeném množství.

Firma BASF se vydala jinou cestou a má připravenou geneticky modifikovanou řepku, jejíž olej bude díky pětici genů z řas rovněž obohacen o „omega-3“, konkrétně o EPA a DHA. Společnost DuPont připravuje „omega-3“ v pilulkách, surovinu bude vyrábět pomocí geneticky modifikovaných bakterií.

Zatímco produkty BASFu a Du Pontu jsou ve vývoji, sója firmy Monsanto už byla v USA schválena Úřadem pro kontrolu léků a potravin (FDA) jako zdravotně nezávadná a bezpečná. Americké potravinářské firmy mohou olej z této sóji používat pro výrobu potravin, například margarinů obohacených „omega-3“.

Sklizeň z půlhektarového pole s geneticky modifikovanou sójou zajistí stejné množství „omega-3“, jaké obsahuje 10 tisíc porcí lososího masa. Spotřebu „omega-3“ v ekonomicky vyspělých zemích by tak pokryla sklizeň geneticky modifikované sóji ze 400 tisíc hektarů, což je s ohledem na rozlohy orné půdy v Evropě plocha téměř zanedbatelná.

Rozhodující bude, zda evropské úřady novou sóju schválí a zda ji vezme na milost evropský spotřebitel. Ten toho sice o genetických modifikacích mnoho neví, ale o to zatvrzeleji odmítá jak takto „upravené“ plodiny, tak i potraviny z nich vyrobené. Je vysoce pravděpodobné, že obyvatelé EU budou i nadále upřednostňovat „omega-3“ z ryb lovených v plundrovaných mořích a oceánech

(Petr Havel) uvádí názory o budoucnosti zemědělství. V českém zemědělství je totiž třeba změnit téměř vše, včetně kompetencí státních, dozorových i servisních organizací, jejichž činnost má na zemědělství vliv. Úplně na začátku by přitom bylo žádoucí opustit vnímání zemědělství jako dominantního hospodářského prvku na tuzemském venkově, a nahradit tento již dávno překonaný princip širším pojmem „rozvoj venkova“. Vnímání rozvoje venkova by se přitom měla nejdříve uzpůsobit státní správa. Již nejméně 15 let se na tuzemské politické i podnikatelské scéně diskutuje existence „ministerstva venkova“, které by integrovalo současné ministerstvo zemědělství, místního rozvoje a životního prostředí. Vznikem ministerstva venkova by se zcela jistě snížily náklady na výkon státní správy a zlepšily podmínky pro podnikání na venkově – samozřejmě by tím ale přišla řada státních úředníků o své posty a politické a lobbistické skupiny o část svého vlivu. Pro společnost by to byl ale přínos.

Žádoucí by byl také vznik národního pozemkového úřadu, který by integroval veškeré činnosti spojené s prodejem, pronájmem či evidencí půdy, včetně pozemkových úprav a protipovodňové prevence. Národní pozemkový úřad by tedy měl integrovat minimálně činnosti současného pozemkového fondu a Ústředního pozemkového úřadu, ale také třeba Výzkumného ústavu meliorací a ochrany vod. Příkladů nutných, žádoucích a praktických integrací organizací v gesci ministerstva je samozřejmě celá řada, zmíněné případy jsou jen ty nejdůležitější.

Klíčovým restrukturalizačním prvkem se musí stát předvedení drtivé části chovů skotu, včetně mléčného skotu, do horských oblastí na travnaté louky a do pasteveckých forem hospodaření. Je prokázáno, i v tuzemské praxi, že touto technologií chovu lze podstatně snížit náklady na výrobu mléka, a to až na hodnotu 5,50 až šest korun na litr. Současná taktika ministerstva zemědělství spočívající ve stále se zvyšující podpoře mléčnému skotu na orné půdě je cestou do pekel a hřebíčkem do rakve tuzemské produkce mléka i hovězího masa. Tohle zejména je nutné změnit, jinak je živočišná výroba v ČR do budoucnosti prakticky mrtvá.

ČR je plně konkurenceschopná v porovnání s novými členskými zeměmi, z nichž dosáhla nejlepších výsledků ve všech základních komoditách. Naopak v porovnání se zástupci starých členských zemí jsou – opět u všech komodit – hektarové výnosy v ČR o dvacet až 45 procent nižší. Varující je především doslova obrovský výnosový rozdíl, který zásadně ovlivňuje ekonomiku hospodaření. Jen pro příklad – letošní průměrný hektarový výnos obilovin v ČR dosáhl 5,08 tuny, zatímco například ve Francii 7,43 tuny a v Německu 7,14 tuny. Při průměrné ceně kolem 3000 korun za tunu trží tak francouzský zemědělce z hektaru o 8000 korun navíc oproti zemědělci českému a německý zhruba o 7500 korun navíc.

informuje, že v Rumunsku bylo v roce 2000 povoleno komerční pěstování transgenní Roundup Ready sóji, která je odolná vůči glyfosátu, ale se vstupem do EU v roce 2007 zakázáno. Za tři roky pod legislativou EU se plocha sóji snížila o sedmdesát procent. Rumunsko má na rozdíl od většiny zemí Evropské unie vhodné klimatické podmínky pro pěstování sóji. Tamní ministerstvo zemědělství dokonce udává, že by se sója v této zemi mohla pěstovat až na půl milionu hektarů. V současné době je však plocha desetkrát nižší. Rumunsko by podle prof. Badeaové mohlo být v produkci sóji soběstačné a dokonce by ji mohlo i vyvážet. Místo exportu jednoho milionu tun bobů však tato země ročně dováží kolem 315 000 tun této plodiny.

Proč byla Roundup Ready sója tak úspěšná? Hned z několika důvodů. Tato technologie snižuje výskyt těžce regulovatelných plevelů, kterých bylo na rumunských polích v důsledku nízké ochrany mnoho, zvyšuje výnosy a zisky z hektaru, šetří práci i čas. Mimo jiné si transgenní sója získala u pěstitelů oblibu také proto, že je možné ji pěstovat v bezorebném systému.