„Pokud jde přímo o GMO, je třeba si uvědomit několik věcí. Především jejich schvalování neprobíhá na základě výzkumů, které by prováděl či zadával přímo regulační orgán, ale na základě studií poskytnutých biotechnologickou firmou. Příslušná data nejsou veřejně dostupná a nelze je tedy přezkoumat. GMO jako patentované organismy mohou být obchodovány pouze v licenci. To platí i pro výzkumné účely. Biotechnologická firma se tak může rozhodnout, zda GMO vzorky poskytne konkrétní univerzitě či badateli.“ Jde o vysoce zavádějící tvrzení Jako členka Komise pro GMO a produkty MŽP by měla vědět, že firma musí schvalujícímu orgánu informace a vzorky poskytnout. Komu je dá orgán k přezkoumání, je jeho věc.

Evropa by to měla udělat ve vlastním zájmu, varuje analýza Biologického centra emotivně: „Není kompetencí vědecké komunity analyzovat motivy postupu politiků. Je však její povinností varovat, že legislativa postavená na fikci, jakou je postulát mimořádného rizika GMO, musí zákonitě vést k ekonomickým škodám, případně zhroucení celého zemědělského sektoru.“

Uvádí také „odbornou poradkyni“ Greenpeace Magdalenu Klimovičovou: „Podle nás jsou GMO nebezpečím pro životní prostředí, s otazníkem pro lidské zdraví. Do hry dále vstupuje obchodní politika mezi Evropou a biotechnologickou velmocí Spojenými státy a otázka koncepce zemědělství - zda bude konvenční, eventuelně konvenční s GMO, nebo trvale udržitelné.“ “Je to otázka střetu filozofií. Když se šlechtila kukuřice, křížily se příbuzné druhy. V GMO vezmete jahodu a vložíte do ní gen ryb, které odolávají chladné vodě, aby při transportu z Maroka vydržely a dobře se vyjímaly na pultu v supermarketu. Použitý gen je kýžený pro produkt, ale je proti myšlence na trvale udržitelný způsob vyrábění potravin a trvale udržitelný život,“ domnívá se bioložka (dodejme specializace antropologie).

Odborníci si myslí něco jiného: “Jsem si naprosto jistý, že administrativní zábrany a politické vlivy, které komplikují povolování GMO plodin a jejich praktické využití, budou postupně omezovány,“ odpovídá bez zaváhání docent Josef Soukup z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity. Kráčíme podél výzkumného pole v Suchdole, na němž pěstuje transgenní kukuřici odolnou proti herbicidu Round-upu.
S výsledky je spokojený: „Narozdíl od jiných herbicidů se Round-up může aplikovat prakticky v jakékoli fázi růstu plevele i kukuřice, což je pro pěstitele velmi výhodné. V půdě se také rychle rozkládá, takže z tohoto pohledu je k přírodě šetrnější než zatím používané herbicidy. Co se týká často diskutovaného vlivu Round-upu na biodiverzitu, i současné herbicidy se používají způsobem, že po jejich aplikaci na poli nezůstane ani lísteček,“ ukazuje na jednotlivá políčka. Mezi řádky rašící kukuřice je opravdu zeleno, protože v této kukuřici můžou plevele zůstat do té doby, než začnou škodit.

Josef Soukup pokračuje: „Dnes se zemědělství snaží schovávat za různé krajinotvorné a sociální funkce, které s sebou samozřejmě nese - ale hlavní funkcí je ta produkční. Všichni bychom si přáli, aby tím biodiverzita příliš netrpěla. Musíme však rozlišovat diverzitu agroekosystému a okolních ekosystémů - přírody. V agroekosystémech je všechno umělé, od výběru organismu přes energomateriálové toky po způsoby řízení. Troufnu si říct, že prvořadým cílem nemůže být nejvyšší úroveň biodiverzity, protože nelze jednoduše zařídit, abych měl v porostu určitý počet plevelných druhů. Za důležitější pokládám, aby způsob provozování zemědělství nepoškozoval biodiverzitu přirozených a polopřirozených ekosystémů v okolí.“ Pokud chceme zachovat ekologicky šetrnější postupy hospodaření a zároveň obstát v konkurenci tržního prostředí, bude nás to stát určité společenské náklady.

“Jeden z německých doktorandů prezentoval na workshopu ve španělské Lleidě studii, podle které podpůrné programy pro zachování biodiverzity stojí asi 800 euro na hektar. V Česku stejně jako v Německu připadá na hlavu asi půl hektaru zemědělské půdy. Pětičlenná rodina by tedy zaplatila padesát tisíc korun. Je to společnost ochotná akceptovat jako další daň?“

Zemědělství Evropské unie hrozí vážná krize kvůli velmi rozšířenému krmivu ze sóji pro dobytek, které se dováží do Evropy ze Spojených států. Německé úřady v krmivu objevily stopy po geneticky modifikovaných plodinách, které nejsou v unii povoleny. Hrozí tak, že unie dovoz tohoto krmiva zcela zakáže. Evropská unie je přitom na dovozu sóji pro dobytek z USA závislá zhruba z 80 procent. Pokud by se tedy toto krmivo nesmělo do unie dovážet, vyústilo by to pravděpodobně v raketový růst cen a vyvolalo krizi, která nemá v historii evropského zemědělství obdoby. Pokud se jedná o sóju, která je hlavním produktem pro krmné směsi, jsou nyní klíčiví dodavatelé USA, ale po sklizni Brazílie a Argentina. Tam mají též v EU neschválené odrůdy, ale zatím je nepoužívají na export.

"Je základní zodpovědností EU zajistit bezproblémový dovoz životně důležitých krmiv a zároveň tak zajistit dostatek potravin pro občany Evropské unie," napsal členským státům v dopise šéf evropské asociace krmiv (Fefac) Pedro Barroso. Boelová přitom upozornila, že celý problém by mohl skončit tím, že unie by byla závislá na dovozu masa ze zahraničí. Paradoxem by bylo, že maso by pocházelo ze zvířat, která jsou krmena krmivy, které EU sama zakázala.

Přejímají: www.ct24.cz, s názvem: Kvůli geneticky modifikovanému krmivu hrozí zemědělství v EU vážná krize, www.iHNed.cz, www.financninoviny.cz, stručně Právo (14.) dále Z1 (14.) uvádí na toto téma rozhovor s Petrem Havlem.

Gilles-Eric Seralini však podrobil data z pokusů Monsanta jiným metodám statistického hodnocení a došel k závěru, že kukuřici MON 863 nelze považovat za bezpečnou. Spor rozhodl až tým expertů z USA, Německa, Velké Británie a Kanady. Provedl vlastní rozbor dat z pokusů a zevrubně prozkoumal jejich hodnocení samotnou firmou i francouzským vědcem. „Ze Seraliniho studie nevyplývají žádné údaje, které by dokazovaly, že kukuřice MON863 měla na zdraví potkanů negativní vliv,“ konstatovala jejich zpráva.

Seralini použil v řadě případů nevhodné statistické postupy. Proto hodnotil jako významné i ty rozdíly, které byly ve skutečnosti výsledkem náhody.“

Postřiky proti plevelům, hmyzím škůdcům, plísním a dalším „nepřátelům“ pěstitelů zemědělských plodin procházejí důkladnými testy, které zaručují, že člověku ani přírodě nehrozí při jejich správném užívání vážnější újma. Většina testů se soustředí na vlastní účinnou látku.

Postřiky však obsahují i široké spektrum látek, které působí například jako rozpouštědla či konzervační prostředky. Jen v USA je povoleno asi 4000 „vedlejších“ látek, považovaných za neškodné.

Francouzští vědci nyní přicházejí s tvrzením, že jedna z „vedlejších“ složek hojně užívaného herbicidu Roundup firmy Monsanto páchá na lidských buňkách větší škody než samotný herbicid. Tým pod vedením Gillese-Erica Seraliniho se soustředil na „vedlejší“ složku herbicidu Roundup označovanou jako POEA. Ta se vyrábí z živočišných tuků a napomáhá tomu, aby se účinná složka herbicidu (glyfosát) dostala do těsného kontaktu s povrchem listu.

Seralini a jeho spolupracovníci testovali účinky kompletního herbicidu i účinky glyfosátu a POEA na lidských embryonálních buňkách, buňkách placenty a buňkách z pupeční šňůry. Ve všech případech pozorovali poškození buněk.

Zvláště citlivé byly buňky pupeční šňůry. Toxické účinky glyfosátu výrazně stouply, pokud působil na buňky společně s POEA. Samotný POEA škodil buňkám více než glyfosát. Výsledky zveřejnil časopis Chemical Research in Toxicology. Kolem výsledků Seraliniho studie se rozpoutala bouřlivá diskuse. Roundup se nejvíce používá při pěstování geneticky modifikovaných (GM) plodin odolných k herbicidům. Tyto plodiny lze ošetřit Roundupem bez toho, že by byly poškozeny. Zemědělcům se tak výrazně zjednodušuje boj s plevely.

Například většina světové produkce sóji pochází právě z GM odrůd odolných vůči glyfosátu. Pokud by bylo vyslyšeno volání po zákazu herbicidu Roundup, bylo by pěstování těchto plodin v podstatě znemožněno. Seralinimu jako zapřísáhlému odpůrci GMorganismů by to jistě nevadilo. Americký Úřad pro ochranu životního prostředí však zatím nehodlá na základě studie podnikat žádná drastická opatření. „Odhady rizik spojených s užíváním tohoto herbicidu nezakládají důvod k obavám,“ řekl mluvčí úřadu Dále Kemery.

Toxikologové namítají, že Seralini vystavil buňky neúměrně vysokým dávkám POEA. „Lidé se v těchto látkách nekoupou,“ komentuje toxikoložka Monsanta Donna Farmerová.

Předmětem kritiky je i použití buněk kultivovaných v laboratoři v živných roztocích. „Tyto buňky nejsou nejlepší model dějů v těle,“ namítá toxikolog Monsanta Dan Goldstein. „Člověk má celou řadu ochranných mechanismů. Například kůže a sliznice trávicího traktu se neustále obnovuje a to se u buněk v laboratoři neděje.“