referuje o letošním setkání, která střídavě organizují Česká společnost rostlinolékařská (ČSR) a rakouská Österreichische Arbeitsgemeinschaft für integrierten Pflanzenschutz (ÖAIP) pod názvem Pohled přes hranice. Nemalým dílem při tom spolupracuje Státní rostlinolékařská správa za podpory Ministerstva zemědělství ČR.
Tentokrát se setkání uskutečnilo koncem října v jižních Čechách. Setkání začalo na oblastním odboru Státní rostlinolékařské správy v Táboře, kde se rakouští hosté seznámili s jihočeskou oblastí, a to jak z pohledu zemědělského, ochrany rostlin a ochrany krajiny, tak jako regionu vědy, výzkumu a školství.

Následná diskuse se zaměřila na nařízení EU, která se zabývají přípravky na ochranu rostlin z hlediska možnosti jejich registrace podle vytvořených zón a také vyloučením některých skupin účinných látek využívaných v pesticidech. Dále byl představen projekt, který se zabývá studiem vedlejších účinků transgenních rostlin. Oxana Habuštová sleduje transgenní rostliny kukuřice a brambor a jejich vliv na některé druhy hmyzu. Pro rakouské hosty byly informace velmi zajímavé a podnětné i přes skutečnost, že v Rakouské republice je do současné doby výzkum související s GMO či uplatnění GMO rostlin zcela vyloučen.

Setkání přispělo k ujasnění otázek a přístupů při řešení problematiky spojené s rostlinolékařskou péčí, ale také k ujednocení některých názorů k předpisům EU a zejména pak k navázání osobních kontaktů, které pomáhají vzájemnému porozumění.

v příspěvku o biopotravinách uvádějí perlu: „(biopotraviny) primárně staví na šetrném přístupu k životnímu prostředí, tj. nepoužívá průmyslová hnojiva, chemické přípravky, hormony nebo umělé látky. Bioprodukty tak logicky nesmějí obsahovat ani geneticky modifikované organismy (GMO).“ Logicky mohou obsahovat mykotoxiny, protože ty nám jdou k duhu.

referuje o zprávě rakouského ministerstva, která uvádí pokusy údajně dokazující, že hybrid GM kukuřice omezuje reprodukci myší. Uvádějí různé komentáře včetně Greenpeace, ale ne už odborné odsouzení těchto tvrzení.

v dalším příspěvku uvádí:

V souvislosti s neustále se rozšiřující plochou kukuřice je nezbytné upozornit na významného škůdce kukuřice, kterým je bázlivec kukuřičný (Diabrotica virgifera virgifera Le Conte - dále také jen DVV), který byl zavlečen do Evropy ze Severní Ameriky koncem osmdesátých let dvacátého století a je považován za jednoho z nejzávažnějších hmyzích škůdců, který se dostal do Evropy v posledních padesáti letech. Do České republiky pronikl v roce 2002 při přirozeném rozšiřování areálu výskytu z prvního ohniska zavlečení v Srbsku. První výskyt DVV byl potvrzen v obci Čejč na jižní Moravě v roce 2002, kdy byli odchyceni dva samci. Výskyt DVV se zjišťuje na základě zákona číslo 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů a vyhlášky číslo 330/2004 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů, v platném znění.

v dalším příspěvku shrnuje letošní zkušenosti s pěstováním Bt kukuřice. Nejzkušenějším členským státem je Španělsko, kde je tato plodina pěstována již od roku 1998 a její celkové plochy v letošním roce dosáhly téměř osmdesáti tisíc hektarů. Velký nárůst ploch zaznamenalo oproti předchozímu roku Rumunsko, Polsko a Slovensko. K dalším pěstitelům Bt-kukuřice se dále řadí Portugalsko a Německo. Na základě politického rozhodnutí bylo v letošním roce zakázáno pěstování Bt-kukuřice ve Francii, která v loňském roce zaevidovala dvaadvacet tisíc hektarů této plodiny.

V evropském kontextu se Česká republika řadí mezi dalšími šesti státy Evropské unie na druhé místo, co se celkové výměry Bt-kukuřice týká. Jiná geneticky modifikovaná plodina není v Evropské unii povolena ke komerčnímu pěstování. V letošním roce se jednalo v ČR již o 8 300 ha a 171 pěstitelů Bt-kukuřice, a to zástupců všech typů podnikání od fyzických osob přes právnické subjekty po zemědělská družstva i výzkumná a vzdělávací pracoviště.

Důvodem nárůstu ploch sBt-kukuřicí jsou přetrvávající problémy našich pěstitelů se škůdcem zavíječem kukuřičným, proti kterému je modifikace Bt-kukuřice zacílena, a pozitivní tříleté zkušenosti českých pěstitelů. Výhodou pěstování Bt-kukuřice je, dle samotných pěstitelů, významné snížení či úplná eliminace napadení rostlin plísněmi (sekundární efekt napadení rostliny zavíječem), významně nižší poškození porostu, a tím i vyšší dosahované výnosy než u klasických odrůd, redukce používání pesticidů a kvalitnější krmivo pro hospodářská zvířata.

V České republice se pěstují i další typy geneticky modifikované kukuřice, jako například typ NK603 tolerantní k herbicidům na bázi účinné látky glyphosát, případně jeho kombinace s typem MON810, dále pak kukuřice linie GA21 vykazující také toleranci k herbicidům na bázi účinné látky glyphosát, nebo například kukuřice s označením DP-O9814O-6, která je tolerantní k herbicidům obsahujícím glyphosát a k řadě herbicidů inhibujících acetolaktátsyntázu (např. sulfonylmočoviny). Všechny tyto uvedené typy geneticky modifikované kukuřice se však pěstují pouze v minimálním rozsahu v rámci tak zvaného režimu uvádění do životního prostředí, a to za přísných podmínek stanovených zákonem č. 78/2004 Sb. Produkty těchto kukuřic jsou určeny výhradně k vědeckým účelům a nejsou komerčně využívány. Pěstování v rámci režimu uvádění do životního prostředí je v České republice pod dohledem České inspekce životního prostředí.

referují o výsledcích projektu „Kupují evropští konzumenti GM potraviny?“ (Consumerchoice). Výzkumu, který zastřešovala King's College London, se zúčastnilo deset členských zemí Evropské unie - Česká republika, Estonsko, Německo, Řecko, Nizozemsko, Polsko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie.

Jak uvádí tisková zpráva King's College, v současné době je na trhu v EU 69 produktů, které nesou označení, že obsahují GMO. Ve většině případů jde o sójový olej a z něj vyrobené margaríny či další produkty, dále kukuřici, ve Švédsku se ale prodává i GM pivo. Nejvíce značených produktů je na trhu v České republice (27), následuje Nizozemsko (18) a Estonsko (13); v Řecku a Slovinsku se neprodávají. Povinné označování zavedlo nařízení EU 1829/2003(2), a to od roku 2004. Analýza nákupních zvyklostí, provedená v lednu 2008 u 41 000 spotřebitelů, ukázala, že téměř 13,7 % zákazníků v České republice, 11 % v Nizozemsku, 2,7 % v Polsku a 2 % ve Španělsku koupilo v předešlých dvanácti měsících produkt s GM označením.

Celkem 20 % konzumentů v uvedené době koupilo značený produkt vědomě, zatímco 48 % si myslelo, že žádný takový nekoupilo. Studie tedy upozorňuje, že spotřebitelé zřejmě nečtou etiketu dostatečně pozorně, případně problematice nerozumí nebo je jim lhostejná. Pouze jeden z pěti zákazníků uvedl, že se GM potravinám aktivně vyhnul. Dalším nástrojem byla analýza informací v médiích, ze které vyplynulo, že veřejná diskuse o GM potravinách je ve většině zúčastněných zemí utlumena. Ukázalo se ale také, že v souvislosti s růstem cen potravin se postoj médií měnil z neutrálního či negativního na pozitivní. V osmi z deseti zúčastněných zemí probíhalo porovnání skutečných nákupů (založené na analýze čárových kódů) s názory spotřebitelů a předpokládaným chováním, jež vyjádřili v předchozím dotazníku.

Výsledky sledování mimo jiné ukázaly různou ochotu supermarketů poskytovat informace o GM potravinách v nabídce. Velmi váhavě se k tomu stavěli v České republice, Řecku a Polsku, ve Švédsku byl přístup zcela opačný. Jak se ukázalo, ne všichni obchodníci sledují výskyt GM potravin ve svém sortimentu.Studie výslovně uvádí, že ať už respondenti v průzkumech říkají co chtějí, většina zákazníků se aktivně nevyhýbá GM výrobkům, takže se zdá, že otázce genetických modifikací nepřikládají velkou důležitost. Je navíc jisté, že v tomto případě nejsou odpovědi v dotaznících a průzkumech veřejného mínění spolehlivým ukazatelem toho, co si lidé v obchodě skutečně koupí. V zemích, kde se GM potraviny prodávají, ovlivní zákazníky pravděpodobněji označení GM-free (některé země ho zakázaly) na přední straně výrobku než označení malým písmem „obsahuje GM“ na zadní straně obalu. Z části sledování vyplynulo, že GM-free etiketa silně motivovala v jednom případě ke koupi zhruba 20 % zákazníků.

se zabývá různými názory na potravinářské využití produktů klonovaných zvířat. Ustavuje se racionální přístup, že z hlediska potravinářské nezávadnosti se neliší od konvenčních, ale technika klonování není ještě na takovém stupni, aby vyloučila trápení zvířat. V česku by odpor proti takovým potravinám byl malý.

referuje o odpovědi Alexandry Kvasničkové z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI, - dříve ÚZPI – Ústav zemědělských a potravinářských informací) na skutečný rozdíl v kvalitě BIO a běžných potravin. V předpisech týkajících se výskytu cizorodých látek v potravinách se nerozlišují potraviny z ekologické a konvenční produkce.

Mnohem nejasnější už je ale odpověď na otázku, jak významně se liší kvalita ekologické a konvenční zemědělské výroby.

Speciálně na biopotraviny se zaměřilo letošní srpnové vydání časopisu Potravinářská Revue (vydává Agral). Jana Hajšlová z Vysoké školy chemicko-technologické tam ve svém příspěvku uvádí: „Za určitých podmínek můžou biopotraviny obsahovat víc mykotoxinů, vyloučit nelze zvýšený obsah některých přírodních toxických látek (alkaloidy apod.). Parametry plodin z ekologického zemědělství nemusejí být vždy optimální.“

Belgičtí autoři na základě zhodnocení dostupných informací došli k závěru, že výrobky ekologického zemědělství mají některé jasné výhody oproti produktům z konvenčního zemědělství, pokud jde o dobře známé toxikanty (pesticidy, dusičnany). Co se týká kontaminantů ze životního prostředí a z výroby potravin, ty jsou obsaženy v obou skupinách výrobků (tj. z ekologické i konvenční produkce) - podle některých studií je přírodních kontaminantů víc ve výrobcích biozemědělců, podle jiných zase v produktech klasického zemědělství.

O ovoci a zelenině z ekologické produkce se uvádí, že má nižší obsah reziduí pesticidů, protože se při jejich produkci používají pesticidy v mnohem nižším množství. To však může vést k vyššímu obsahu přirozeně se vyskytujících toxinů, pokud ekologická produkce probíhala za podmínek zvýšeného útoku hmyzu, plevelů nebo nemocí rostlin. V některých případech jsou hospodářská zvířata z ekologické produkce náchylnější k bakteriální kontaminaci než ta chovaná konvenčně, protože v ekologické výrobě je obecně zakázáno použití antibiotik.

opět vyjadřují spokojenost myslivců se zavedením Bt kukuřice.