se zabývají obchodem z bavlnou a její kvalitou. Největšími producenty bavlny jsou Čína, Spojené státy, Indie, Pákistán, Uzbekistán a Egypt. Většina zemí produkujících bavlnu pravidelně spotřebovává celou svou produkci, a proto je celosvětový obchod závislý na produkci několika nejvýznamnějších států. Čína, Spojené státy, Indie a Pákistán jsou zodpovědné přibližně za dvě třetiny celosvětové produkce. Bavlna hraje významnou úlohu i v zemích Afriky, kde je zdrojem obživy pro nezanedbatelnou část obyvatel. V marketingovém roce 2008/09 by měla produkce bavlny dosáhnout 24,42 milionů tun.

Uvádějí, že Bavlna je cílem přibližně 1300 druhů různých škůdců a není tedy divu, že se při jejím pěstování spotřebuje obrovské množství pesticidů a insekticidů. Jen samotné pesticidy se v průběhu roku aplikují 10-20x. Chemikálie směřující na pěstování bavlny jsou zodpovědné za více jak 20% celosvětové poptávky po insekticidech a za více jak 10% poptávky po pesticidech. Výše zmíněnou závislost lze odstranit pěstováním geneticky modifikované bavlny, která je odolná vůči celé řadě škůdců a některým chorobám. Při jejím pěstování dochází k úsporám až 80% insekticidů. Geneticky modifikované plodiny se v současnosti pěstují ve 23 zemích. Modifikovaná bavlna se pěstuje v 8 státech na 15 milionech hektarů, což je přibližně 43% celosvětové bavlny. Neodborníka při tom napadá: jak se pěstuje Bio-bavlna, ze které se dělají Bio-blůzičky?

(Eva Bobůrková) srovnává přístupy Bio-zemědělství a použití GMO. Uvádí, že Bio pro nízké využití orné půdy není v souladu s problémem výživy lidstva. Také uvádí pozitivní přínosy GMO (úspory chemie a pohonných látek) pro přírodu. Ovšem u GMO je otázka patentové ochrany, která brání zejména rozvojovým zemím ve využití této technologie.

V dalším příspěvku rozebírá význam GMO pro Afriku na základě vlastní zkušenosti z návštěvy Jihoafrické republiky. Cituje uznávaného britského vědce Davida Kinga, bývalého vědeckého poradce Tonyho Blaira: „Co všechno může mít výrazný podíl na zbídačování Afriky a utrpení tohoto kontinentu? Například biozemědělství importované ze Západu a postupy farmaření, které patří do historie. Biopotraviny? To je pro bohatou Evropu, tvrdí nejen King. A souhlasí s ním i farmáři v Jihoafrické republice. Jejich trápení má jméno škůdci, sucho, neúroda. GMO farmářům pomáhají a proto se jejich pěstování rozšiřuje.

uvádí tři příspěvky o zemědělství. Petr Havel uvádí, že vysoký počet ochranářských opatření, odpor proti GMO produktům a klesající konkurenceschopnost evropských zemědělců vedou k nutnosti reformovat společnou zemědělskou politiku a odbourat byrokratické a regulační mechanismy. Je-li některá z politik EU modelovým příkladem neshod s negativním dopadem na obyvatele Evropy, pak je to takzvaná Společná zemědělská politika EU a její obhajoba v rámci Světové obchodní organizace (WTO). Vyslyšení zájmu jedné komoditní lobby s sebou nese závazek podpořit zájmy jiných lobby, takže EU hájí v porovnání s ostatními světovými ekonomickými teritorii nejvyšší počet ochranářských opatření. Tento „sjednocený“ ochranářský postoj ovšem v praxi vede k situaci, kdy EU na půdě WTO prohrála dosud všechny spory, které proti Evropě vedly jiné země nebo jejich uskupení. Specifickým případem je pak odpor EU vůči produktům vyrobených z geneticky modifikovaných organismů (GMO), v němž je Evropa zcela osamocená v celém vyspělém i rozvojovém světě a který vede ke stále více se snižující konkurenceschopnosti evropských zemědělců vůči farmářům v zásadě odkudkoli. Přestože je GMO šetrnější k životnímu prostředí (což EU hájí), zemědělcům přináší vyšší profit (což EU hájí) a výsledné produkty mají vyšší nutriční hodnotu (což EU hájí), odkazuje se řada zemí Unie na nikdy nedoložená rizika a technologii GMO odmítá.

Fakticky je to ale jen jedna ze systémových netarifních překážek globálního obchodu, a také proto Unie ve WTO požadovaný zákaz dovozu produktů z GMO neobhájila.

se zabývá významnou, ale málo diskutovanou (a v hodnocení ekologických dopadů vůbec neuváděnou) stránkou použití GM plodin – totiž jejich vliv na bilanci CO₂.

Studie britské konzultační firmy PG Economics ukázala, že při pěstování geneticky modifikovaných plodin se emituje méně skleníkových plynů. K ochraně sóji proti plevelům mohou aplikovat širokospektrální herbicid, který ji nepoškodí. V důsledku toho není třeba klasické zpracování půdy orbou. Tím se ušetří energie a zredukují se emise CO₂ - jenom v roce 2006 o více než jednu miliardu kilogramů. Avšak přínos bezorebného zpracování půdy k poklesu CO₂ je podstatně vyšší. Příznivé je, že když se neoře, zůstává v půdě mnoho rostlinných zbytků, respektive organických látek. Podle výpočtu vědců se v důsledku toho v roce 2006 snížily emise CO₂ o více než 14 miliard kilogramů.

Kompletní studie je k dispozici na internetové adrese: www.pgeconomics.co.uk

se zabývá myslivostí.I tam zasahuje pozitivně použití Bt kukuřice: „Zemědělci často kritizují myslivce kvůli poškození porostů kukuřice divokými prasaty. Problémem při oceňování těchto škod bývá rozlišení poškození od zavíječe kukuřičného, který způsobuje lámavost stonků kukuřice od poškození divočáků. Jako perspektivní se v tomto směru ukazuje pěstování GMO kukuřice, ve které je zaznamenáváno vždy nižší poškození porostů.

Zavíječ kukuřičný se vyskytuje ve všech teplých regionech ČR a způsobuje stále větší škody, které je možno zaměňovat s poškozením od divokých prasat. Rozšiřuje se další obávaný škůdce – bázlivec kukuřičný.

Mnoho škod způsobených zavíječem je posléze přisuzováno zvěři, a proto použití GMO kukuřic může vést i ke snížení možností sporů s pěstiteli. Aktivity ekologických aktivistů při upozorňování na možná rizika pěstování GMO kukuřice často nemají reálný základ a slouží více pro zviditelnění těchto skupin než pro vysvětlení důvodů, co vede zemědělce k pěstování GMO kukuřice.

(Jaroslav Petr) uvádějí historii zlaté rýže, tj. transgenní rýže, která díky vneseným genům tvoří provitamin A. Nedostatek tohoto vitaminu postihuje zejména děti v chudých zemích, které jsou z finančních důvodů odkázány skoro výhradně na rýži a končí až slepotou. Ve 118 zemích Asie a Afriky trpí nedostatkem tohoto vitaminu asi 124 milionů lidí. Z nich jeden až dva miliony ročně umírají, půl milionu oslepne a miliony trpí vysycháním spojivek oka, tzv. xeroftalmií. Denní potřebu vitaminu A zajistí konzumace 150 gramů „zlaté rýže“. Přes tento humánní význam praktickému použití oponují aktivisté, včetně Greenpeace.

se zabývá zemědělstvím. Příspěvek „České i evropské zemědělství má hlavní zkoušky teprve před sebou“ Petr Havel rozebírá produktivitu evropského zemědělství a správnou zemědělskou praxi (cross-compliance). V prevenci vzdušné a vodní eroze jsou naši zemědělci pozadu, což souvisí s obecně ledabylým vztahem k půdě. V souvislosti s evropským zemědělstvím konstatuje: „Jednou z možností EU, jak se zlepšením podmínek produkce zemědělských komodit něco udělat, je využití geneticky modifikovaných organismů….. V tomto smyslu je potěšující, že naši zemědělci nejsou odpůrci GMO“ Dále konstatuje: „jedním z hlavních důvodů, proč je evropská produkce v porovnání se zbytkem světa často dražší, je neskutečně složité předivo norem vyhlášek, zákonů a dalších předpisů….Podle některých analýz prodražují často nesmyslné zákony výrobky až o 30%.“ Uvádí graf naší hrubé zemědělské produkce v mld Kč při stálých cenách roku 1989: Od minima 52,6 v roce 1948 stoupala do r. 1989 na 108,6 a pak klesala na 73,0 v roce 2007.

V druhém příspěvku Havel diskutuje zdražování potravin. Situace na našem trhu ceny potravin prakticky neovlivňuje, rozhodující je situace v EU. Letošní úroda je vyšší a odčerpávání zemědělské produkce pro alternativní pohonné látky ztrácí politickou podporu. Ti je dobrý signál. Přes lži šířené např. Greenpeace se v rozvojových zemích začínají prosazovat GM plodiny, takže odčerpávání produkce nebude tak významné. Proto nedojde-li k nepředvídaným jevům, ceny potravin by stoupat neměly.

Jaroslav Drobník uvádí soubor pověr a neznalostí, ze kterých vznikají obavy z GMO. Jde o chemickou identitu vnesené DNA, (které je nepatrné množství) s ostatní DNA v potravě, o množství bakterií, které jsou běžnou součástí naší potravy a to i takových, které nesou geny rezistence k antibiotikům. Bohužel, rozhodnutí komisaře Dimase o průmyslovém bramboru ukazuje, že i on touto neznalostí skutečnosti trpí, bohužel, na jejím základě řídí, co se v Evropě nemůže pěstovat.