Odrůda Russet Burbank je premiérová geneticky upravená plodina světa. Dovede si sama vytvářet jedovatou látku, která zabíjí mandelinku bramborovou.“

Češi se o novinkách dozvídají nejčastěji z televizních dokumentů (44 %) a z internetu (36 %). Z pravidelných průzkumů vycházejí z pohledu skeptické Evropy spíše jako optimisti. V roce 2005 dokonce v Eurobarometru 42 procent z oslovených uvedlo, že jsou ochotni GMO pojídat, což bylo vůbec nejvíce v EU.

Osivo na zasetí jim zase dodá osivářská firma Monsanto. Ta si své zboží nechává platit až po sklizni. Po celou dobu také kontroluje, aby všichni zemědělci dodržovali podmínky pěstování GM plodin. Jde mimo jiné o vysetí speciálního pásu kolem takového pole negeneticky modifikovanými odrůdami, které zachycují případný přenos pylu z geneticky modifikovaných rostlin na pole s běžnými odrůdami.

Sedmapadesát procent kukuřice v zemi je nyní GM. Odrůdy jsou odolné vůči škůdcům, herbicidům a čím dál více se na polích prosazují ty, které mají v genomu uložené kombinace obou vlastností. Podle odhadů by měly do roku 2012 až tři čtvrtiny jihoafrické kukuřičné úrody pocházet z GM odrůd.

„Dříve jsem vypěstoval kukuřici jen na jídlo pro rodinu, teď jsem si za dva roky našetřil i na starý traktor, ten modrý před domem,“ ukazuje hrdě padesátník Thomas Mkhabela. „Normálně mi škůdci velkou část úrody v tuto dobu sežrali, ale po zasazení tohohle nového osiva téměř všichni zmizeli,“ líčí Mkhabela spokojeně u pole s rozlohou 2,75 hektaru.

Naposledy vrátila do nových zkoušek dva druhy kukuřice a jednu odrůdu brambor. Kvůli postoji se dostává pravidelně do sporů se Světovou obchodní organizací, na níž naopak tlačí američtí pěstitelé a vývozci. Ti mají zájem do Evropy své zboží vyvážet a narážejí na řadu překážek.

Před uvedením na trh musí GM odrůda projít podrobnými testy. Patří k nim výzkum v laboratoři, vlastní genetická modifikace, pěstování ve skleníku k ověřování vlastností a výběru rostlin, testování zdravotní nezávadnosti, polní pokusy za jasně definovaných podmínek na různých lokalitách, ověřování agronomických vlastností, zjišťování možných vlivů na životní prostředí.

Povolování zmíněných etap je v kompetenci každého státu EU. Na základě shromážděných údajů je posléze podána žádost o uvedení GM rostliny do oběhu. Posuzování probíhá na úrovni Unie za účasti všech členských států, veřejnosti, evropských institucí.

Nejdéle jsou přitom posuzovány žádosti, které zahrnují i pěstování dané plodiny. Poněkud jednodušší je situace v případě, kdy má být vydáno povolení jen k jejímu dovozu a zpracování. (Což ovšem dodatečný zisk z užití GMO přenechává EU v zahraničí a Evropě zbudou nepříjemnosti s desinformovanou veřejností.) Další podmínkou komerčního pěstování GM plodin je registrace odrůd, která následuje po vydání povolení pro uvádění na trh a trvá dva až tři roky.

Schvalovací proces je velmi drahý, a proto je vývoj odrůd v rukou velkých nadnárodních osivářských společností – jde o Monsanto, Dupont, Syngenta a Bayer. Vyšlechtění jedné jediné odrůdy vyžaduje investici kolem 100 miliónů dolarů (asi 1,6 mld. Kč). Návratnost přitom není – i kvůli byrokracii – vůbec jistá. Proto se zmíněné osivářské firmy ve výzkumu spojují, čímž šetří část ze závratných finančních nákladů.

V Africe samé je velmi citelný dopad geneticky modifikovaných organismů a firma Monsanto, zatracovaná především Greenpeace, má na tomto kontinentě vysoký kredit a mezi farmáři i spotřebiteli je uznávaná. Proč? O tom hovoří čísla a fakta. Stručně řečeno, jestli se na průměrně dobrých půdách v Jižní Africe daří u kukuřice získávat z hektaru obdělávané půdy až pět tun zrna z hektaru, u geneticky upravené kukuřice je to nejméně dvojnásobek sklizně. Tam, kde se pole v době sucha ještě zavlažují, je sklizeň třínásobná až čtyřnásobná a zisky mnohem větší. (Greenpeace určitě prohlásí, že ti, kdo to říkají, jsou podplaceni Monsantem).

S geneticky modifikovanými organismy se v Jižní Africe začínalo v roce 1999, kdy byly v JAR na 0,1 milionu hektarů, v roce 2006 již pokrývaly 48 procent plochy, vloni 57 procent. Vysévá se 45 tisíc jedinců na hektar. Ugeneticky modifikované kukuřice se počítá s odrůdami jak odolnými proti zavíječi kukuřičnému, tak proti herbicidu Roundop Ready a v cílovém roce 2012 by touto kombinovanou genetickou výbavou, tedy dvojí odolností, mělo být oseto již 75 procent všech polí. Do třetice se počítá s odrůdami s genem odolnosti vůči suchu, které budou vybaveny větším kořenovým systémem s delšími kořeny. Listy nebudou tak reagovat na sucho svinováním kvůli snižování jejich plochy k odparu, budou dál plně rozvinuté a celou plochou přístupné účinkům asimilace.

Z geneticky upraveného osiva jsou vyšší výnosy, palice plnější a zrna větší. Dá se tak říci, že GMO farmářům dost pronikavě zvyšují zisky a snižují hlad.

Autor má naprosto pravdu, že „K dalšímu vyčerpání půd mohou vést plány zpracovávat na biopaliva tzv. odpadní dřevo, tedy větve a organický odpad z lesů. Alespoň ve střední Evropě. Půda není perpetuum mobile, pracuje v určitém cyklu a nelze z ní jenom odebírat organickou hmotu.“ Dále se zmiňuje o problému vody. Zavlažování se musí technicky zdokonalit, aby se neplýtvalo a půdy nezasolovaly. I tak jsou již vyvinuty odrůdy více snášející sucho a sůl v již zasolené půdě.