Současný stav je pro zemědělce šancí, na kterou dlouho čekali, prohlásil ministr zemědělství Ruské federace Alexej Vasiljevič Gordějev. Je však třeba hledat rezervy v produkci. Jde hlavně o nové výkonnější technologie a inovace, a to zejména v rozvojových a rozvíjejících se zemích. V ruském zemědělství podle jeho slov zajišťují výrobu ze 40 procent velké podniky, asi devět procent subjektů má kolem sta hektarů půdy a polovina produkce pochází z rodinných naturálních hospodářství. „Tuto mnohotvárnost je třeba zachovat, není nutné dělat nějaké revoluce,“ poznamenal Gordějev s tím, že zemědělství má i význam sociální a kulturní, který není možné měřit penězi.

Jean-Marie Aurandaa, státního tajemníka náměstka francouzského ministra zemědělství nenchce mluvit o geneticky modifikovaných organismech (GMO), ale musíme se podívat také na ně,“ uvedl s tím, že se musíme hlavně zajímat o to, jak správně využívat zemědělskou půdu. Podle jeho názoru je k tomu nutné mít mezinárodní politiku.

Velký zemědělský potenciál i výborné klimatické a půdní podmínky má podle ministra zemědělské politiky Ukrajiny Jurije Fedoroviče Mělnika jeho země. Tento potenciál zatím není plně využitý.

Komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischer Boel uvedla, že do budoucna je třeba, ať si to přejeme nebo ne, začít využívat také nové technologie, a to i biotechnologie a bioinženýrství. Připomněla, že země Latinské Ameriky zvyšují produkci GMO. Pokud se bude Evropská unie nadále GMO bránit, bude čelit narůstajícím problémům.

Otázky z obecenstva ukázaly na ohlupující vliv agitace nátlakových skupin: „Celé generace zemědělců si dříve dělaly samy osivo, dnes, zejména v případě GM plodin terminátorů jsou farmáři zcela odkázáni na milost a nemilost koncernů.“ Dotazovatel jednak neví, že žádné používané osivo terminátorový systém nemá a asi nikdy neslyšel o hybridním osivu třeba kukuřice.

V dalším příspěvku „Problém luskovin z pohledu Evropy“ se konstatuje, že je zřejmé, že v Evropě v současné době výzkum GMO „nemá podporu“. Výzkum transformace luskovin probíhá na modelových plodinách s tím, že chybí finalizace na konkrétní odrůdu. Důvody jsou nasnadě - Francie, Německo, Rakousko a Švýcarsko blokují produkci GMO v Evropě, a tím pádem chybí možnosti finálního uplatnění takového materiálu.

»Využití zemědělské produkce na biopaliva je výbornou šancí pro evropské farmáře,« hlásal například před rokem šéf Evropské komise José Barroso.

Dnes se k těmto výrokům skoro nikdo nehlásí, jako by zněly velezrádně. Vždyť podle současných teorií právě biopaliva ubírají obilí nebo kukuřici z potravinářství a šroubují tak ceny potravin nahoru. »Nejsem si jistá, že biopaliva až takový vliv mají. Rozhodně bychom je neměli zatracovat,« snaží se teď zachraňovat situaci bruselská agrokomisařka Mariann Fischer Boel. Jenže Brusel nedává podnikatelům šanci, aby sami rozhodli, jestli budou pěstovat obilí na rohlíky nebo na biolíh do benzínu.

Naopak - Evropská komise se snaží celý trh dirigovat. Vyhlašuje speciální příplatky za pěstování plodin pro energetiku. Určuje i pevné cíle, jakého podílu biopaliv mají země dosáhnout. Zanedlouho možná zase vyhlásí jiný »akční plán« - třeba zákaz používání biopaliv, protože (najednou) škodí přírodě.

Jiným příkladem je odmítavý vztah Evropské unie vůči geneticky modifikovaným plodinám - GMO. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy dokonce nedávno prohlásil, že je i proti dovozu těchto plodin - natož aby se rozšiřovalo jejich pěstování.

Odmítání GMO je oblíbeným »klackem« unie na Spojené státy. Evropa vyčítá zámořské velmoci, že její potraviny jsou třeba ze zvířat krmených GMO kukuřicí, a blokuje tak americké dovozy.

Jenže teď se naplno ukazuje, jak je tato politika krátkozraká. Připomeňme, že GMO plodiny využívají bez jakýchkoliv nepříjemností pro konzumenty v Severní i Jižní Americe nebo jihovýchodní Asii. Genově upravené plodiny umožňují zvyšovat produkci - kdy jindy jich využít než dnes, kdy světový trh po zemědělských surovinách hladoví? A i kdyby se neměly využívat v lidské výživě - mohou GMO plodiny sloužit jako suroviny právě pro biopaliva!

Agrokomisařka Boel se snaží ze současné situace »vybruslit«, jak umí. »Komise reagovala velice pružně, když změnila pravidla o povinnosti nechat ležet část polí ladem«, snaží se například obhájit unijní byrokracii. Navrhuje také, aby se podnikatelé soustředili na tzv. biopaliva druhé generace (třeba z odpadů), o GMO plodinách se podle ní má »ještě diskutovat«.

Jenže řešení nespočívá v záměně jedněch nařízení za jiné. Klíčem k evropské konkurenceschopnosti - a to i té potravinářské - je naopak rušení byrokratických omezení.

V listopadu 2006 WTO nařídila unii uvolnit do jednoho roku režim dovozu GMO, později tento termín prodloužila do letošního 11. ledna. V případě nedodržení rozhodnutí WTO hrozí unii žaloby ze strany dovozců ze zemí Severní i Jižní Ameriky. Negativní postoj Evropské unie ke GMO se odráží i v nízkém počtu povolených odrůd. Komerčně se zatím pěstuje pouze kukuřice odolnější proti škůdci zavíječi. Zatímco v USA trvá schvalování geneticky upravené odrůdy průměrně 15 měsíců, v EU je to deset let..