přináší takovou snůšku super nesmyslů, že je to škoda komentovat. Jenže za to může jen částečně: převzal je ze Harper's Bazaar. Jen na úvod zapomněl dát větu: „Podívejte jaké hlouposti tam píší.“ Už argumentace: „žádná vědecká studie neprokázala, že opékané klobásy – pardon GMO - by negativní vliv na lidský organismus neměly.“ ukazuje na úroveň. Vědce prý překvapilo, že do savčího genomu vnikají geny virů! Dále: . „Vědci například vkládají do DNA rajčat geny z bakterie, do jahod geny z ryby a do ovoce geny lidské.“ Ví autor, kolik denně sní bakteriálních genů? „Faktem je, že nám chybí znalosti o tom, co se stane za řadu let, budeme-li GMO pravidelně konzumovat.“ O které složce současných potravinových výrobků to autor ví? Gen ryby v jahodách. Co když nesmíme jíst rybí maso?! Ví autor co vlastně ten rybí gen kóduje? To nemá s masem nic společného. Ani obnošená hrůza z rezistence na antibiotika přecházející v našich útrobách z rostlin na patogeny není autorovi přes svou obnošenost cizí. A hlavně mantra Greenpeace: GMO se vám do nákupního košíku vloudí skrze maso. Ještě že máme ekologické zemědělství a biooděvy z biobavlny!

přinášejí zprávu přímo poplašnou: kvůli biolihu ceny piva rostou! - naštěstí v USA. Produkce chmele v USA za poslední desetiletí klesla až o 50 procent. V důsledku toho dramaticky narostly ceny, které jsou proti dřívějšku až pětinásobné a některé menší pivovary vůbec nemohou sehnat dodavatele. Velcí výrobci jako Anheuser-Busch a Miller jsou na tom díky dlouhodobým kontraktům lépe, i oni však již zdražují.

Situace není o mnoho lepší ani u ječmene, který je surovinou k výrobě sladu. I toho se v USA kvůli expanzi kukuřice pěstuje méně; špatná úroda v Austrálii a v částech Evropy přitom v kombinaci se slabým kurzem dolaru ztěžuje dovozy.

Čeští pěstitelé letos sklidili 5630 tun chmele, zhruba o tři procenta víc než loni, proti příznivému roku 2005 však byla produkce stále o 28 procent nižší. Ve světě se letos odhaduje produkce chmele na 89.000 tun a spotřeba pivovarsky účinných látek bude podle odhadů překračovat nabídku o zhruba deset procent. Poptávka převyšující nabídku vede k rekordnímu růstu cen chmele na volném trhu. Výměrou chmelnic je ČR na třetím místě za Německem a Spojenými státy.

(Brian Hindo) podává informaci o nové transgenní odrůdě kukuřice s osmi speciálně upravenými genetickými znaky, takže překonává kukuřici Monsanta se třemi upravenými znaky, která je k dispozici dnes. Má se objevit v roce 2010 a bude obsahovat šest genů toxických pro hmyz, a dva zajišťující toleranci k pesticidům.

(Jaroslav Petr) seznamují s problematikou přirozených insekticidů získávaných z bakterií. Nejznámější jsou Bt-toxiny, což jsou bílkovinné štěpy vznikající z proteinu produkovaného při tvorbě spór bakterií Bacillus thuringiensis. Tento bacil se používal a používá (zejména ekologickými zemědělci) k postřiku plodin. Je velmi specifický, protože účinkuje jen na některé druhy hmyzu. Bt toxin použili biotechnologové tak, že gen pro jeho tvorbu zavedli přímo do genomu rostlin. Nejsou pak nutné postřiky, neúčinkuje na necílový hmyz, ale jen na ten, který rostlinnou tkáň dostane do trávicí soustavy – tedy na škůdce. Tak vznikají Bt plodiny. Problémem je vznik rezistence. Zatím nebyla zjištěna u Bt plodin přes agitaci demagogů („bouček si zvykne“ – Karel Jech), ale vzniká u „ekologických“ postřiků a u Bt plodin je třeba se na ni připravit. O způsobech jak postupovat referuje příspěvek: modifikaci Bt toxinu nebo využití zcela odlišných bakterií zabíjejících hmyz.

se zabývá cukrovkou. Tam, kde odebírá TTD Dobrovice na bioetanol, je lepší situace než na Moravě. „Některé podniky na Moravě pěstování cukrovky omezily, několik jich s ní skončilo úplně,“ uvedl již v létě šéf olomoucké agrární komory Miloš Porč. Mnozí moravští rolníci nahradili cukrovku kukuřicí nebo mákem. „Pro Hanáky je to smutné, podniky ale musejí hledat příležitosti, kde se mohou uchytit,“ poznamenal.

Česká republika je podle šéfa dobrovického podniku tradičním a dobrým pěstitelem cukrové řepy. Reinbergr (ředitel TTD Dobrovice) věří, že se deformované ceny opět narovnají a situace se vylepší. „Jsem přesvědčen o tom, že když přežijeme tuhle těžkou dobu, cukrovka se zase stane rentabilní plodinou,“ prohlásil.

Nyní v České republice působí zhruba 830 pěstitelů cukrové řepy. V předchozích letech jich bylo přes 900. Cukrovka na výrobu cukru se pěstuje na ploše 45 tisíc hektarů a na výrobu bioetanolu na osmi tisících hektarech, několik tisíc hektarů zaujímá i cukrovka na průmyslový cukr. Podle posledních odhadů Českého statistického úřadu by cukrovka letos měla dosáhnout průměrného výnosu 49 tun na hektar, cukernatost se podle údajů českého svazu pohybuje mezi 15 až 19 procenty. Celková produkce by měla představovat 2,68 milionu tun cukrové řepy.

(Brian Hindo, Joshua Schneyr) načrtli historii firmy Monsanto v oblasti GMO po nástupu Hugha Granta do čela firmy Monsanto v květnu 2003.

V roce 2002, předcházejícím fiskálním roce, měla společnost ztrátu 1,7 miliardy dolarů. cena akcií Monsanta spadla téměř o 50 procent na osm dolarů za kus. O necelých pět let později společnost Monsanto, která sídlí v St. Louis, prosperuje. Její čistý příjem vyskočil loni o 44 procent na 993 milionů dolarů při tržbách 8,5 miliardy dolarů. Akcie Monsanta, jež pátého prosince skončily na hodnotě 104,81 dolaru. Poměr ceny akcie k zisku na akcii činí u této společnosti 58,6, což je asi o dvě procenta více než u Googlu.

Hlasitá skupina odpůrců sice dál protestuje proti biotechnologickým plodinám. Jejich seznam a agitace je malebná: Jeremy Rifkin předpověděl, že geneticky modifikované organismy (GMO) se stanou „největším jednotlivým selháním v dějinách kapitalismu“. Paul McCartney vybídl svět, aby geneticky modifikované organismy odmítl (Say No to GMO). Princ Charles napsal komentář, v němž uvedl, že genetické inženýrství vede „lidstvo do sfér, jež patří Bohu a jedině Bohu“.

Ale rostoucí počet farmářů na celém světě je přesto vysazuje. Důvod není vůbec záhadný. Odrůdy Monsanta obsahují geny, jež zabíjejí hmyz a snášejí pesticidy hubící plevele. Takže se pěstují mnohem snáze a levněji než tradiční odrůdy. Ještě před pěti lety se v Číně, Indii a Brazílii nevysazovaly prakticky žádné geneticky upravované rostliny. V současnosti Brazílie sotva stíhá stavět silnice dostatečně rychle, aby mohla dopravovat všechny biotechnologické sójové boby z úrodného státu Mato Grosso ve vnitrozemí do přístavů. Pěstitelé v Číně a Indii zase vysázeli loni biotechnologické plodiny na téměř sedmi milionech hektarů půdy. Pokud jde o osázenou výměru, tyto tři státy patří dnes mezi šest největších zemí na světě pěstujících GMO.

V době, kdy jsou organické potraviny populárnější než kdy dříve, zhruba sedm procent veškeré zemědělské půdy na světě je dnes osazováno geneticky modifikovanými plodinami – tedy potravinami, jež nejvíce nejsou bio. Bitva o geneticky modifikované potraviny se nevyhrává ve vědeckých časopisech, ale na polích.

A je nevyvratitelným faktem, že za těch dvanáct let od chvíle, kdy byla vysazena první biotechnologická odrůda, se ty nejhrůznější předpovědi odpůrců Monsanta zatím nevyplnily. Jestliže se však obavy protivníků GMO vůbec někdy naplní, Monsanto postihne mnohem větší pád než kteréhokoli z jejích diverzifikovanějších konkurentů. V současnosti má Monsanto 60 procent tržeb z biotechnologických odrůd proti zhruba 20 procentům například v případě firmy Syngenta nebo méně než deseti procentům tržeb společnosti Dow vyrábějící rozličné chemikálie. Sebevědomí lídři Monsanta v podstatě uzavírají na svou technologii obrovskou nejistou sázku.

V průběhu roku bylo radikálně omezeno několik výzkumných programů zaměřených na produkci lidských poživatin, mezi nimi biotechnologické pšenice, extratrvanlivého rajčete, brambor odolných proti plísni a banánů pěstovaných s vrozenou protivirovou obranou. Grant uznává, že to bylo mrzuté. „Věda byla vynikající,“ říká, „technologie, kterou jsme měli u pšenice, patrně patřila k našim nejlepším. Grantův plán se točil kolem tří významných rozhodnutí. Prvním bylo radikálně snížit náklady podnikání v oblasti herbicidů. Druhým udržet celkové investice Monsanta do biotechnologie. A třetím – z dnešního pohledu nejdůležitějším – zaměřit tyto investice převážně jen na čtyři rostlinné komodity: kukuřici, sójové boby, bavlnu a kanolu (jarní řepku).

Když řídící pracovníci Monsanta popisují tuto kapitolu dějin společnosti, zdůrazňují, že investovali do té části trhu, o níž se domnívali, že poroste. Popírají, že se podvolili nátlaku aktivistů. Ovšem manažeři zřetelně dbali na obavy spotřebitelů. Průměrného zákazníka obchodu s potravinami přece jen snáze podráždí mutované rajče než sójový bob odolný proti herbicidům, který nikdy neuvidí. „Debata o GMO evidentně už není v ohnisku takové pozornosti,“ konstatuje Gregory Jaffe, právník Centra pro vědu ve veřejném zájmu (CSPI), lobbistické skupiny, která kritizovala Monsanto, „nebylo moc nových věcí, proti nimž by bylo třeba bojovat.“ Někteří aktivisté ve skutečnosti považují ústup Monsanta z oblasti spotřebitelské biotechnologie za významné vítězství.

Počáteční vlna biotech-odrůd však dosud nezpůsobila žádné imunologické ani ekologické katastrofy, což některé skeptiky uchlácholilo. Margaret Mellonová z Unie angažovaných vědců (UCS) dospěla – podobně jako mnozí její kolegové – k závěru, že GMO semena, která jsou v současnosti k dispozici, jsou jako jídlo patrně neškodná. Zatímco se debata uklidňuje, poptávka po geneticky modifikovaných plodinách rychle roste. Hospodářský vzestup Číny a Indie zvýšil příjmové úrovně miliard lidí.

Ačkoli sáček semen od Monsanta stojí o několik dolarů víc než pytlík obyčejných semen, farmáři je kupují, protože se mnohem snáze pěstují. Například nejnovější odrůda kukuřice od Monsanta má tři speciální genetické znaky: pesticid na hubení evropského zavíječe kukuřičného, housenku, která prožírá stonky; pesticid na hubení bázlivce kukuřičného, brouka, jehož larvy požírají kořeny rostlin; a odolnost vůči herbicidu Roundup. Farmář vynaloží v průměru na osetí jednoho hektaru půdy kukuřičným semenem od Monsanta s těmito třemi znaky v průměru 90 dolarů a více. Podle tvrzení firmy však ušetří dvojnásobnou částku za chemické insekticidy a herbicidy.

Produktivita vylepšená tímto způsobem je významným důvodem, proč si pěstitelé v Brazílii zjevně zamilovali sójové body od Monsanta. Je to velký obrat. Když se v roce 2002 Luiz Inácio Lula da Silva ucházel o prezidentský úřad, jeho poradce v oblasti zemědělské politiky sdělil reportérům: „Chceme upevnit pověst, že u nás nemáme geneticky modifikované plodiny. Dostáváme vysoké ceny, které naši konkurenti – USA a Argentina – nedostávají, protože vysazují GM plodiny.“ Současně se však biotechnologická semena sóji už tajně vozila pres hranici z Argentiny do jižní Brazílie. „Množství vysazovaných (GM) rostlin bylo tak velké, že šíření GM plodin nemohli zastavit,“ konstatuje Marcelo Duarte, výkonný ředitel organizace Aprosoja, sdružení pěstitelů sóji ve státě Mato Grosso, „jiná možnost vlastně ani nebyla.“

Při projevu na přehlídce popsal hlavní technolog Robb Fraley blížící se „skokovou změnu ve výnosu“. V roce 1970 byl průměrný výnos kukuřice 70 bušlů (jeden bušl je 36,3 litru – pozn. red.) z akru (0,4 hektaru). V roce 2006 byl průměrný výnos 150 bušlů z akru. A Fraley předpovídá, že se do roku 2030 výnosy zvýší na 300 bušlů z akru. Monsanto teď pracuje na superodrůdě, jenž bude obsahovat osm specifických biologických znaků a měla by se dostat na trh v roce 2010.

uvádějí, že zemědělci získali možnost využití jimi vypěstovaných energetických surovin k výrobě biopaliva, elektrické energie, tepla či bioplynu pro vlastní spotřebu. Zároveň jim Evropská unie vyplatí dotace na jejich produkci. Ministerstvo zemědělství si od tohoto kroku slibuje další zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie. Umožnila to novela nařízení, kterou vláda schválila na dnešním zasedání.

přináší zajímavé dílčí zprávy z konference na Bali: Např. zpráva Světového svazu na ochranu přírody IUCN: Tisícovka ekologických, ekonomických i vládních expertů ze stovky zemí hodnotila 18 protiemisních kroků podle reálné možnosti snížit objem emisí. Biopaliva, kterým padají za oběť tropické lesy, se jen s 21 % příznivců umístila na posledním místě. Dvojnásobné sympatie má jaderná energetika, nejlépe dopadla sluneční energie. Jako nejúčinnější a nejsnazší cesta k odvrácení klimatické hrozby se ale jeví nikoli nové „čisté“ technologie, ale zvýšení účinnosti energetických zdrojů, úspory a omezení spotřeby.

popisuje vybudování výroby bionafty z jatrofy a příliv rizikového kapitálu v Africe: Masúd Alikhani, Brit, narozený v Íránu, vlastní se svým bratrem a obchodním partnerem Saídem továrnu ESV Biofuels v Mosambiku. Vyrábí tam z jatropy (dávice) – rostliny, jež odolá extrémnímu suchu – bionaftu. Alikhaniovi ji založili na ladem ležící bavlníkové plantáži ve výměře 27 tisíc akrů s nájemní smlouvou na 198 tisíc dalších. Firma rizikového kapitálu, Emerging Capital Partners se sídlem v USA, loni pomohla v Nigérii získat opuštěnou továrnu v naději, že bude zásobovat kontinent tolik potřebnými umělými hnojivy. Minulý rok přispěchala s investicemi z Wall Street jihoafrická společnost Blue Financial Services zaměřená na mikropůjčky.

ESV se stala se svými 620 pracovníky největším regionálním zaměstnavatelem. Místní lidé, kteří již léta nevydělali žádné peníze, pracují za 60 dolarů měsíčně, manažeři za dva tisíce dolarů. Opatření proti moskytům, elektrické vedení a balená voda rychle vstoupily do buše. „Sám bych byl tou poslední osobou popsanou v knihách coby filantrop,“ říká Renier van Rooyen, manažer ESV pro Jižní Afriku, „ale nemůžete tvrdě vést podnik, když vaši pracovníci nepracují kvůli malárii nebo je jim špatně ze špinavé vody.“

Nejzřejmější investiční příležitosti v Africe spočívají v nejtíživější potřebě: v potravinách. Emerging Capital Partners, největší americká soukromě vlastněná firma operující v Africe má nyní 171 poboček v devíti zemích a brzy bude otvírat kanceláře ve Rwandě, Kamerunu, Svazijsku a v dalších zemích. Na kontinentu žije sedmina světové populace a tvoří pevninskou čtvrtinu Země. Ale podle UBS produkuje subsaharská Afrika pouze 178 dolarů hodnoty zboží na akr zemědělské půdy. Pro srovnání: v Latinské Americe je to 457 dolarů a v Asii 1077 dolarů. Hlavním problémem je ochromující nedostatek hnojiv. Říká se, že do tohoto regionu letos směřovalo téměř 2,6 miliardy dolarů od společností rizikového kapitálu (nepočítaje mnohem rozvinutější Jihoafrickou republiku). Je to téměř sedminásobek objemu v roce 2005. Po několika desítkách let stagnace subsaharské ekonomiky rostou v posledních pěti letech díky boomu globálních komodit průměrně o šest procent ročně – to je dvojnásobek tempa USA. A do regionu přicházejí další investoři a hledají enormní zisky, jež velmi rychlé investice mohou přinést. Blue Financial například přinesl svým prvním investorům rizikového kapitálu devítinásobný zisk díky 385 procentnímu nárůstu akcií od chvíle jejich primární emise v Johannesburgu v říjnu 2006. Emerging Capital Partners koupil v tomto desetiletí buď celou, nebo část 42 afrických společností a už jich prodal osmnáct s průměrným ziskem 300 procent s ohledem na investice. „Peníze, které můžeme vydělat, jsou neuvěřitelné,“ říká generální ředitel Emerging Capital Partners Thomas R. Gibian, bývalý bankéř společnosti Goldman Sachs.

Tito investoři pochopitelně nakonec mohou skončit prachbídně. Pokud jde o vstřícnost k byznysu, mezinárodní pozorovatelé ve svých hodnoceních stále umísťují region velmi nízko. Některé vlády – jako ta zimbabwského prezidenta Roberta Mugabeho – vyvlastňují jmění otevřeně, zatímco jiné nechají podniky vykrvácet postupně. Pokud investičnímu portfoliu nezpůsobí škodu tyto problémy, krach komodit by to dokázal jistě.

(Pramen: Mezinárodní měnový fond)

uvádějí některé zásady rezoluce Za spravedlivé uspořádání světového obchodu navržené Helmuthem Markowem, poslancem EP, Norou Schüttpelzovou a spolunavrhovateli z německé Die Linke

Úvod udává tón: >>Ekonomická globalizace zatahuje stále další a další země - bohaté i chudé - do světové ekonomiky a zvyšuje konkurenční tlak. Tento proces mění podmínky pro světový obchod a intenzivně ovlivňuje každodenní životy. Rozvoj obchodu -kdyby byl správně řízen -se může stát příležitostí. Ale pro naprostou většinu světového obyvatelstva se přísliby globalizace - sociální péče, mír a demokratické spolurozhodování -dosud nestaly realitou. Výzvy, které přináší růst rozdílů v úrovni rozvoje mezi státy a oblastmi, hlad, chudoba a masová onemocnění, vylučování z přístupu k vodě a základním službám, si vyžadují zásadní změnu světové obchodní politiky.<<

Podle toho vypadá i pasáž o GMO:>> Prosazujeme také reformu smluv o ochraně duševního vlastnictví (TRIPS): Nesmí být umožněno patentování živých organismů nebo tradičních znalostí či osiv nadnárodními společnostmi. Patentování tradičních osiv omezuje přístup rolníků k nim a posiluje kultivaci GMO a sterilních osiv, která pak vytváří závislost. Navíc mohou být nositeli nepředpověditelných vlivů na lidskou populaci, její zdraví a stav životního prostředí.<<

Třetí názor je od nového ředitele společnosti Syngenta Czech, s. r. o., kterým je od června Nigel D P Thwaites.

Výhodou České republiky jsou velké farmy, na kterých pracují zemědělsky vzdělaní lidé. Na druhou stranu ne všechny zemědělské podniky pracují efektivně, ještě pořád jsou zde rezervy ve využívání informací, vybavení novou technikou, v efektivním používání hnojiv, přípravků na ochranu rostlin nebo kvalitního osiva.

Česká republika má štěstí, že patří mezi ty evropské země, které na svém území povolily pěstovat geneticky modifikované rostliny ke komerčním účelům. Letos se zde pěstovalo kolem pěti tisíc hektarů Bt-kukuřice, což znamená významný meziroční růst této plochy. Domnívám se, že pro naši společnost zatím nenastala doba pro uvedení GM plodiny na trh. Předpokládám ale, že v budoucnu i my nabídneme evropským zemědělcům geneticky upravené odrůdy plodin.

V dalším příspěvku své názory jak reagovat na současnou napjatou situaci na trhu s obilím tlumočil Lukáš Víšek z Generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova Evropské komise.

Podle názoru Evropské komise musíme projít touto zkouškou, v níž jediná položená otázka zní: Když tvrdíme, že SZP (Společná zemědělská politika) by měla přimět zemědělce, aby se chovali tržně, myslíme to doopravdy a vážně? Musíme odolat nutkání zakročit příliš brzy. Pokud samozřejmě nenastane nějaký fatální moment. Je proto třeba nechat ceny obilí, aby si našly svou odezvu v tržním systému. Pravděpodobně to povede ke zvýšení nabídky obilovin. Jak dále uvedl, komise udělala na úrovni zemědělství dva kroky, a to snížila povinné set aside (ponechat neobdělané plochy) pro rok 2008 na nulu, což by mělo přinést v příští sklizni navíc deset milionů tun obilovin, a navrhla odstranit veškerá dovozní cla na obilí.

Pro kompletní obrázek nabídky a poptávky na trhu je však podle Víška třeba také mluvit o geneticky modifikovaných organismech (GMO). Rychle totiž roste počet GM odrůd, které pěstují naši obchodní partneři, ale jimž chybí povolení unie. Tím se vytváří asynchronní situace. Problémy jsou dnes zejména s kukuřicí, které unie potřebuje stále více. Vzrůstající zájem o ni má však i Čína a další státy s rostoucí ekonomikou, které pochyby o GMO s unií nesdílejí. Proto se mnoho argentinských producentů kukuřice rozhodlo pěstovat GM odrůdy. Pokud bude tento trend pokračovat, zůstane Brazílie jediným důležitým dodavatelem geneticky neupravené kukuřice. A je otázkou, kdy se vydá stejnou cestou jako Argentina. Jak Víšek ujistil, komise rozhodně nechce dát zelenou těm GMO, které vědci odmítají. Pokud však proti odrůdě nemají námitky, není důvod, proč ji nepustit na trh unie. „Jinak nás naše pochyby o genetické modifikaci mohou ekonomicky hodně bolet,“ poznamenal.

uvádí názor předsedy poslaneckého zemědělského výboru Jiřího Papeže:

Rostoucí ceny potravin a energie jsou dnes podle jeho slov globální ekonomickou realitou, která se nevyhýbá ani Evropě, ani České republice, a důvody pro růst cen jsou zřejmé. Je to jednak dlouhodobá stagnace cen v předchozích letech, jednak vyšší poptávka, která je způsobena například velmi rychlým růstem ekonomik asijských zemí, především Indie a Číny, stabilní růst ekonomiky Ruska, ale i nových členských zemí Evropské unie. Vzrůstající počet obyvatel naší planety a jejich rostoucí příjmy zvyšují spotřebu kvalitních potravin, zejména mléka a mléčných výrobků. Třetím důvodem jsou pak vznikající alternativní trhy pro využití zemědělských komodit jak v průmyslu, tak pro výrobu energie.

Poptávka po obilí v srpnu, září a říjnu zvýšila cenu někdy až za hranici šest tisíc korun za tunu u některých druhů. Asi to nebude dlouhodobý stav. Již dnes ceny obilovin stagnují, nebo mírně klesají. Nadprůměrná sklizeň se očekává v brzké době například v Argentině a to se již nyní promítá do trendu světových cen obilí.

Podle Papeže není závazek, který si předsevzala Evropská unie, a to do roku 2020 používat pro dopravu nejméně deset procent pohonných látek, které pocházejí z obnovitelných zdrojů, tím hlavním důvodem ke zdražení potravin. V roce 2007 bylo totiž v unii spotřebováno pouze 1,5 procenta produkce obilovin, tedy zhruba pět milionů tun, k produkci etanolu. K tomu, aby se dosáhlo proklamovaného cíle v EU, je však potřeba 50 milionů tun obilovin.

Jiná je však situace v USA či v Brazílii. Z hlediska světové produkce etanolu je pozice Evropy velmi slabá a zdejší budoucí vývoj v této komoditě naznačuje skutečnost, že řada evropských společností investovala v USA, nikoliv v Evropě. V USA dnes existuje podle Papeže již 129 lihovarů, dalších 85 se staví a 200 je navrhováno. Produkce se tam tak v příštích třech letech zdvojnásobí. Výsledkem je prudký nárůst amerického exportu bioetanolu a defenzivní reakce evropských producentů, kteří požadují zásah Evropské komise. Organizace 56 největších evropských producentů palivových biosložek EBB odhaduje, že do Evropské unie bude dovezeno v roce 2007 více než 700 tisíc tun bionafty a etanolu. Pro porovnání: za celý rok 2006 to bylo pouhých 90 tisíc tun. To vše díky americkému exportnímu schématu pro dotovaný vývoz, známému pod označením B99.

„Zdá se, že se opakuje schéma s exportem jiných zemědělských komodit, kdy Evropa, místo, aby se ujala iniciativní role, znovu čelí prudkému útoku amerického obchodu. Opět jen pozdě reaguje. To je špatně. Proto je možné, že závazky EU do roku 2020 budou splněny, ale zemědělci v unii z toho nebudou mít takový profit, jaký očekávali,“ konstatoval Papež.