Nenašli jsme žádné články

referují o rozdílných předpovědích o výrobě bionafty v EU do budoucna. Produkce bionafty v Evropské unii se v sezoně 2008/09 zvýší z letošních 7,15 milionu tun na 11,7 milionu a do roku 2010/11 dosáhne 13,4 milionu tun. V roce 2010/11 tak mírně překročí poptávku očekávanou na 13,2 milionu tun, uvedla dnes francouzská analytická firma Strategie Grains. Zatímco v Německu produkce bionafty z letošních dvou milionů tun příští rok mírně klesne a v dalších letech bude jen nepatrně stoupat, ve Francii čeká firma mohutný nárůst z nynějších 1,4 milionu tun na 2,8 milionu v roce 2010/11. Prudký nárůst produkce biopaliv v Evropě bude podle Strategie Grains spojen s téměř 50procentním skokem v produkci řepky. Té se má do roku 2010/11 vypěstovat 26,4 milionu tun proti letošním 18,8 milionu tun a na bionaftu z toho má jít plných 80 procent, tedy 21,4 milionu tun.Evropská komise však chystá opatření, které by mohlo evropskou produkci plodin pro biopaliva zásadně omezit. Činitel energetického odboru komise Ewout Deurwaarder dnes podle agentury Reuters řekl, že komise navrhne pravidla, která by po biopalivech používaných v EU požadovala, aby v rámci celého cyklu od výroby po spotřebu byly jejich emise skleníkových plynů nejméně o deset procent nižší než emise způsobované produkcí a využíváním fosilních paliv. Vědci přitom dokládají, že prakticky žádné současné potravinářské plodiny pěstované v mírném podnebném pásmu na biopaliva by takovouto podmínku zřejmě nesplnily. EU chce pravidly, na něž tlačí organizace zelených, přimět výrobce k přechodu na takzvanou druhou generaci biopaliv z biologického odpadu, některých travin a rychle rostoucích dřevin. Problém je v tom, že tato biopaliva jsou zatím teprve ve fázi výzkumu a žádná z nich ještě nejsou komerčně vyzkoušena. Byl by tím ohrožen cíl dosáhnout v EU do roku 2020 nejméně desetiprocentního podílu biopaliv na pohonných hmotách.

podává zprávu o jatrofě.

upřesňují: Na dnešní tiskové konferenci uvedl ředitel AK Martin Fantyš: je ČR schopna produkovat zhruba milion tun řepky ročně. Na přimíchávání 4,5 procenta metylesteru by stačilo asi 250.000 až 300.000 tun řepky. Kapacity na výrobu biosložky by ke konci letošního roku měly stačit na nahrazení až deseti procent fosilní nafty. Nahrazování fosilních paliv biopalivy vyžadují směrnice EU. Změna má přispět k omezení závislosti na dovozu ropy a snížení emisí z dopravy. Biopaliva mají rovněž zajišťovat odbyt zemědělcům. Kritici záměru ale upozorňují na růst cen obilí a potravin v zemích, které na biopaliva vsadily. Objevila se také studie, podle níž má většina biopaliv na klima horší dopad než ropa.

Například Hnutí DUHA prosazuje, aby vláda větší pozornost než bionaftě věnovala plodinám pro použití při výrobě elektřiny a tepla, protože prý mají lepší energetický výnos. Organizace zároveň chce, aby stát stanovil konkrétní závazné ekologické standardy pro motorová biopaliva.

Podobně iHNed, stručně Podnikatel, 20. Byznys, Lidové noviny, MfD, Právo .

uvádějí jasný příklad, jak obchodní zájmy se prodávají v „ekologickém“ balení: Zemědělci a výrobci bionafty volají po vyšším podílu biosložek v naftě. V současnosti se do ní přimíchávají dvě procenta řepkového oleje. Od roku 2009 to má být čtyři a půl procenta. Zemědělci ale chtějí, aby se mezitím, tedy příští rok, zvýšil podíl bionafty na tři a půl procenta. Bionafta zemědělcům vydělává. Její výrobci mají zase nevyužité kapacity, a proto společně chtějí, aby se podíl složek v palivech zvyšoval rychleji, než se Česko původně zavázalo. Argumentují především ekologií. Podle nich litr bionafty ušetří na kilometr dvě a čtvrt kila kysličníku uhličitého. Řidiči si ale připlatí. Ovšem kolik se kysličníku uhličitého vyprodukuje při vypěstování řepky pro onen litr bionafty, pro její dopravu a zpracování – to už neříkají.

přináší zprávu: Společnost Primagra otevřela nový závod na výrobu bionafty nebo-li Metylesteru řepkového oleje (MEŘO) v Milíně na Příbramsku. „Bionafta se v našem novém závodě vyrábí esterifikací řepkového oleje, k němuž je následně přimícháván metanol. Za pomoci katalyzátoru pak probíhá chemická reakce, při které vzniká metylester a tzv. glycerinová fáze. Takto vzniklý metylester se různými způsoby upravuje a čistí, čímž dosáhne všech požadovaných vlastností,« popisuje postup výroby Jiří Mašek, obchodní náměstek firmy Primagra.

se podrobněji zabývá lihovarem v Trmicích (viz výše). V době, kdy se výstavba plánovala bylo obilí nadbytek a bylo levné. Dnes se lihovar otevírá a současně je na prodej. Obilní lihovar Ethanol Energy ve Vrdech již zastavil výrobu. Trmice mají kontinuální výrobu a měly by prodávat za 19 Kč/l. Sváží se sem obilí z průměrné vzdálenosti 70 km. Pšenici platí 3850 Kč/t, kukuřici 4250 Kč/t. Ale ani lihovar Agroetanol TTD v Dobrovici nežije v jistotě. „Zemědělci si řeknou, že pěstovat řepu na bioetanol je cenově méně atraktivní než obilí, a přejdou na něj. I my cítíme ohrožení v základní surovině,“ přidává se šéf TTD Oldřich Reinbergr. To je jeden zdůvodů proč usilovat o herbicid-tolernatní cukrovku. „Když my musíme za každý vlak přepravující bioetanol zaplatit zajištění daně přes 300 milionů korun a brazilský líh jde do rafinerie bez záruky, jsou to pro nás diskriminující podmínky,“ tvrdí vlastník trmického lihovaru.

referuje o úspěšném využití bioplynu a kotelny na biomasu v Kněžici na Nymbursku. Obec za to dostala cenu EU. Vybudovali kotelnu na biomasu a bioplynovou stanici, které dodávají teplou užitkovou vodu a teplo do drtivé většiny domů v Kněžicích. Napojeno je 90 procent ze 410 trvale žijících obyvatel

uvádějí, že lihovar PLP v Trmicích na Ústecku za rok vyrobí 100 milionů litrů bioetanolu, který se bude přidávat do benzínu. Odebírat jej budou společnosti v Česku, Rakousku a Německu. Lihovar při plné výrobě ročně zpracuje 268.000 tun obilovin, především pšenice, kukuřice, tritikale, ječmene a žita. Kromě biolihu vyprodukuje i 100.000 tun zbytků. Část z nich budou odebírat zemědělci jako krmivo, další část se bude sušit a využívat jako palivo. Odebírat je má například nedaleká teplárna Dalkia. Bude zajímavé sledovat, jak se vyvine zcela nesmyslná výroba bioetanolu z obilovin. Viz níže EURO.

oznamují, že Setuza omezí část své výroby margarínů a tuků a také generální ředitel podniku Martin Procházka oznámil, že podnik zcela upustil od diskutovaného záměru výstavby nového provozu na výrobu bioethanolu.

Celým listopadem se táhne varování před politickým tlakem na biopaliva. Jednak z důvodu zdražování potravin, jednak jako soustavného ničení přírody s negativním nebo pochybným dopadem na koncentraci skleníkových plynů.

uveřejňují prohlášení pánů a dámy: Jiří Jeřábek, Martin Mikeska, Edvard Sequens, Jan Rovenský, , Kateřina Ptáčková, že podporují větrné elektrárny. Prý jsou to ekologové. Bylo by zajímavé zjistit, kdo z nich alespoň dva semestry ekologie absolvoval.

(Ondřej Neff) referují též o italské aféře.

(Jaroslav Petr) referují o případu, kdy italská vláda zatajila pokusy s Bt kukuřicí, protože ukázaly vyšší výnos a nižší kontaminaci rakovinotvornými mykotoxiny. To se nehodí zejména ministrovi zemědělství ze strany Zelených, která chce Bt kukuřici zakázat.

uvádí názor, že kukuřice může nastoupit tam, kde se dříve pěstovala cukrovka. V naší republice se pěstuje zhruba na tři sta tisících hektarech, ale podle mne by mohla zaujímat mnohem větší plochu,“ řekl úvodem Ing. Karel Prokeš, prokurista firmy KWS Osiva, s. r. o. I když kvalitní kukuřičná siláž znamená především vysokou produkci mléka, v současné době už nelze na kukuřici pohlížet pouze jako na zdroj objemného, popřípadě jadrného krmiva. „Budemeli počítat s využitím kukuřičné siláže pro výrobu bioplynu a zrno začneme zhodnocovat kromě výkrmu prasat a drůbeže také v bioetanolu a mlýnských produktech, je reálné pěstovat v České republice kukuřici na čtyřech až pěti stech tisících hektarech,“ dodal.

Také Ing. Miroslav Jirovský předseda Zemědělského svazu ČR je přesvědčen, že kukuřice v současné době přesáhla potravinářské využití prostřednictvím produktů živočišné výroby - mléka a masa - a bude vhodné uplatňovat ji rovněž v nepotravinářské oblasti. V této souvislosti upozornil na nutnost komplexního pohledu na zemědělskou výrobu. „Za leden až srpen letošního roku ceny všech zemědělských komodit dosáhly v průměru jen 98 % skutečnosti roku 2001. Přestože výrazně vzrostly ceny obilovin a řepky, nedokázaly nahradit propad, který je u prasat, jatečného skotu, drůbeže a vajec,“ zdůraznil Ing. Jirovský.

V dalším příspěvku Petr Havel hodnotí pěstování GMP u nás a v EU. Jestliže jsou v něčem naši zemědělci v rámci Evropské unie skutečně na špičce, je to v pěstování geneticky modifikovaných organismů. V blízké budoucnosti jistě sehrají klíčovou roli ve výživě lidstva, ať se to komu líbí nebo ne. Jejich produkce poskytne zemědělcům i další možnosti, například ve zdravotnictví a při dekontaminaci životního prostředí.

Paradoxem, zejména v Evropské unii je, že největšími kritiky biotechnologií geneticky modifikovaných organismů (GMO) jsou právě ochránci životního prostředí a ekologičtí zemědělci. Produkce GMO je přitom ekozemědělství příbuznější než konvenční produkce, a to minimálně ze tří důvodů.

Jednak není nutné při produkci GMO používat celou řadu ošetřujících přípravků, takže životní prostředí je při využití biotechnologií méně zatěžováno chemií. Za druhé se již v provozní praxi prokázal příznivý účinek GMO na životní prostředí tím, že řízeně vložený gen může zvýšit přirozený potenciál rostlin k „těžbě“ v zásadě jakékoli životní prostředí zatěžující látky z půdy. Za třetí lze prostřednictvím biotechnologií zvýšit v plodinách obsah pro lidský organismus prospěšných látek, a to zdaleka nejen vitamínů. V takovém případě se mluví o GMO třetí generace, produkující jedlé rostlinné vakcíny. Právě ekozemědělci přitom staví svou image na šetrném chování k životnímu prostředí, jeho nezatěžování, a na zdravotních pozitivech biopotravin. Toho lze ovšem dosáhnout prostřednictvím GMO také, navíc s daleko vyšším ekonomickým efektem.

Pravou podstatou odmítání GMO v Evropské unii je ve skutečnosti něco zcela jiného než hojně medializovaná, avšak nikdy neprokázaná zdravotní rizika při konzumaci produktů z GMO či narušení biodiverzity životního prostředí, ale zcela prostý strach z konkurence GMO. I proto unie prohrála soud v rámci Světové obchodní organizace (WTO) s mimoevropskými producenty modifikovaných plodin. Pokud tedy některé ekologické země, jako jsou Rakousko nebo nejnověji Maďarsko, odmítají na svůj trh příslušné mimo evropské produkty vpustit, porušují pravidla světového obchodu.

referuje o nárůstu plochy oseté GM plodinami. - Plodiny využívající genetických technologií dostávají na evropských polích stále větší prostor a letos se pěstovaly na výměře 110.077 hektarů, o 77 procent větší než loni. Nejvíce o ně roste zájem mezi farmáři ve Francii, kde osetá plocha vzrostla více než čtyřnásobně; jen o něco pomalejší nárůst vykázaly Česká republika a Německo. Prostor pro další expanzi biotechnologických plodin je přitom stále nadále velmi široký. Ze všech již vyvinutých geneticky modifikovaných plodin (GMO) je možné v Evropské unii komerčně pěstovat pouze takzvanou Bt-kukuřici odolnou vůči larvám zavíječe; pěstování navíc umožňuje zatím jen sedm zemí, i když Evropská unie zákazy pěstování GMO v jednotlivých zemích odmítá.

V celém světě loni, deset let od zahájení komerční produkce, přesáhla výměra oseté plochy 100 milionů hektarů a počet pěstitelů se dostal nad deset milionů. Více než 90 procent současných pěstitelů jsou drobní chudí farmáři rozvojového světa. Tempo přijímání biotechnologií ve třetím světě, kde růst dosahuje asi 21 procent ročně, je přitom podstatně rychlejší než v průmyslových zemích. Nyní se rozvojové země na celkové výměře podílejí 40 procenty.

V Evropě blokuje větší rozšíření moderních plodin nedůvěra veřejnosti, podněcovaná kampaněmi ekologických organizací. Jejich tvrzení o nebezpečnosti biotechnologických produktů jsou ovšem v ostrém rozporu s poznatky vědeckých institucí a kompetentních mezinárodních organizací; ty se shodují, že po letech využívání nebylo na GM plodinách zjištěno nic závadného; tyto produkty jsou přitom na rozdíl od nových produktů vzniklých konvenčním křížením a šlechtěním pod systematickou kontrolou. Nejvíce se v Evropě BT-kukuřice pěstuje ve Španělsku, kde to bylo letos na 75.000 hektarech. Následuje Francie s více než 21.000 ha, tedy 1,5 procenta celkové výměry kukuřice; již třetí je Česká republika s 5000 hektary, tedy dvěma procenty letošní výměry kukuřice. V Česku se přitom biotechnologická kukuřice začala pěstovat poprvé v roce 2005.

Stručně přebírá 12. 24 hodin a 13 Haló noviny.

referuje o konferenci Severní Amerika - Evropská unie, která se konala pod záštitou Evropské unie ve dnech 15. až 17. října v Praze. Jan Veleba, prezident Agrární komory ČR, která konferenci v Praze pořádala, odpovídá na otázku „Jaký máte názor na GM organismy?“: „I o tom se dost živě diskutovalo na konferenci a prezident COPA Jean Michel Lemétayer je pro odstranění bariér vůči GMO. Mám stejný názor jako prezident COPA. Jestliže se Evropa brání GM plodinám a v Severní Americe (nejen v USA) běží naplno, pak se dočkáme jediného výsledku - ujede nám vlak. Navíc pozice unie je do určité míry pokrytecká. Dovážíme například velké množství GM sóji, kterou využíváme ke krmení zvířat, jejichž maso jde do potravinového řetězce. Připadá mně to jako postoje rakouských aktivistů k Temelínu. Blokují hranice, dělají mnoho akcí proti, aby mohli v klidu odebírat proud z Dukovan.“

V dalším příspěvku shrnuje pěstování kukuřice v roce 2007.

Pro sklizeň kukuřice na zrno v roce 2006 bylo oseto 84,9 tis. ha, ale sklízelo se celkem 89,9 tis. ha, což je pokles proti roku 2005 o 8,2 tis. ha. V marketingovém roce 2006/2007 znovu došlo k výraznému meziročnímu navýšení vývozu kukuřice na zrno o 75,8 tis. tun na úroveň 248,8 tis. tun. Převaha vývozu směřovala do Německa (65,5 %), Polska (31,2 %) a Rakouska (1,9 %), tedy do zemí EU. Dovoz v tomto marketingovém roce 2006/2007 byl proti předchozímu marketingovému roku zhruba o polovinu vyšší. Z celkového dovozu 41,9 tis. tun bylo 37,2 % kukuřice k setí, ostatní pak pro specifické potřeby zpracovatelů. Také u dovozu kukuřice převládal intraobchod v rámci EU, převážně ze Slovenska (65,8 %), Maďarska (9,2 %) a Německa (8,3 %).

Využití kukuřičného zrna je velmi široké, a to od krmného užití, přes užití ve škrobárenství, dále použití kukuřičného zrna na výrobu bioetanolu až po využití v potravinářském průmyslu (výroba krupice, brambůrků, sušenek, cornflakes, bílého pečiva, whisky, kokakoly, bonbónů apod.). V průmyslu se dále používá ve farmacii, papírenském průmyslu, při výrobě barev a laků, gumárenském průmyslu, kosmetice, při výrobě pesticidů a má další nejmenované využití. Za marketingový rok 2005/2006 činila průměrná CZV kukuřice na zrno 2733 Kč/t, zatímco v minulém marketingovém roce 2006/2007 byla na úrovni 3391 Kč/t. V novém marketingovém roce 2007/2008 dosáhla podle ČSÚ v měsíci září 2007 úrovně 3868 Kč/t.

Kukuřice patří k nejvýznamnějším krmným plodinám a představuje celou jejich jednu pětinu. Za poslední období se úroveň pěstování silážní kukuřice významně zvýšila. V roce 2007 se v ČR kukuřice na zeleno a siláž pěstuje na celkové výměře 180,5 tis. ha. Z kukuřice lze vyrobit velmi kvalitní siláž pouze za předpokladu, že v době sklizně obsahuje vysoké procento sušiny na úrovni 30 až 35 % a dále, že jsou dodrženy všechny předepsané postupy při výrobě siláže, jako je délka řezanky, řádné udusání, rychlost sklizně kukuřice a naplnění silážního žlabu či vaku. Tímto doporučeným postupem dojde k vytvoření anaerobního a kyselého prostředí (pH = 4) a usnadní se tak průběh mléčného kvašení, který je žádoucí pro správnou fermentaci.

Při pěstování GM kukuřice platí pro pěstitele na úrovni EU, tak i v ČR řada předpisů, které stanoví postup povolování GMO a povinnosti těch, které s nimi nakládají. V ČR upravil oblast používání GMO zákon č. 153/2000 Sb., který prošel za poměrné krátkou dobu další právní úpravou. Zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty je již plně v souladu s legislativou Evropských společenství a platí od 25. února 2004.

V ČR byla poprvé Bt-kukuřice zaseta v roce 2005 na výměře 270 ha (podle evidence SZIF). V roce 2006 se rozšířilo její pěstování pětinásobně na celkovou výměru 1290 ha. V roce 2006 evidenci vedlo Ministerstvo zemědělství ČR prostřednictvím regionálních zemědělských agentur (ZA). Informaci o pěstebních plochách poskytovali přímo pěstitelé (v počtu 85) na základě zákonné povinnosti ohlašovat místo pěstování GM plodiny podle zákona číslo 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 441/2005 Sb. V dalším pěstitelském ročníku 2007 došlo k dalšímu výraznému rozšíření ploch na celkovou výměru 5000 ha. Pěstování Bt-kukuřice se v tomto roce věnovalo 131 pěstitelů ČR. Podle oblastí ČR je Bt-kukuřice nejvíce rozšířena v Jihomoravském kraji, dále pak Středočeském a Královéhradeckém kraji.

uvádějí rozhovor s Bohumírem Dufkem, předsedou Odborového sdružení pracovníků zemědělství a výživy, který se měl v Bruselu zúčastnit jednání zástupců zemědělských organizací zemí Evropské unie (EU). Toto jednání bylo nakonec odloženo a má se uskutečnit 25.-27. listopadu v Praze. Z rozhovoru plyne. že komisařka EU pro zemědělství Mariann Fischer-Böl připravuje v dohledné době kontrolu zemědělské politiky s tím, že by se na jejím základě nastavily parametry společné zemědělské politiky do roku 2013. K připravovaným změnám patří mimo jiné i to, že by neměly být stanoveny kvóty mléka. V minulém roce EU totiž dost neuváženě vyprodala sklady jak obilí, tak i zásoby sušeného mléka. Mimochodem nedostatek obilí v Evropě i ve světě se projevil i v růstu cen potravin v České republice. Komisařka Fischerová-Böl připravuje dvě hlavní změny. Tou první je, že zemědělci za nadvýrobu mléka nebudou již pokutováni. Druhou pak to, že zemědělci nebudou povinni nechat část své půdy ladem, jak platilo dosud, ale naopak, že budou moci vypěstovat více obilí.

Již za bývalého agrárního komisaře Franze Fischlera se prosazovala politika, že se část finančních prostředků z oblasti zemědělství bude přesouvat do programu rozvoje venkova. Domnívám se ale, že jak se situace na potravinářském trhu přiostřuje, tak se tato tendence pravděpodobně zbrzdí. Pravdou je, že dnes proti snižování dotací do zemědělské výroby stojí jak Francie, tak i Španělsko a Itálie.

Česká republika zatím vyplácí dotace na hektar, to znamená do výroby. Zatímco ve většině evropských zemí, například v Německu a Velké Británii, existuje systém dotací na farmu, pro nás není tento způsob výhodný. Dotace na hektar je z našeho hlediska mnohem lepší pro stabilizaci pracovních sil v zemědělství. Není pro nás dobré přejít z dotace na hektar na dotaci na farmu. Dotování farem je totiž určitý konzervatismus Evropské unie, který vyplývá z toho, že v těchto zemích, například v Německu či Polsku, činí výměra většiny farem asi 30 hektarů. U nás jsou výměry zemědělských podniků mnohem vyšší.

(Radek Honzák) se zabývají diskusí, která se v EU vede kolem GMO. Buď autor nebo redakce mají nedostatky v učební látce pro sedmý ročník základních škol – co to je mutace. Nebo předpokládají, že takto jsou nevzdělaní čtenáři HN. Pro tuto čtenářskou obec je to urážlivé. Bohužel, autor má obecně málo informací. Tvrdí „Povolit alespoň dovoz geneticky modifikovaných plodin (GMO) po celé Evropě a jejich použití jako krmivo přitom Brusel nutí Světová obchodní organizace.“ Jenže, jak jsme uvedli už v září, k tomu EU nutí hlavně domácí zvířata – chtějí žrát.

uvádějí, že Evropský parlament je znepokojen růstem cen potravin. Poslanci v té souvislosti zejména zdůraznili, že by Komise měla prozkoumat, jaké následky má koncentrace v maloobchodním sektoru, hlavně pokud jde o znevýhodnění malovýrobců, malých podniků a spotřebitelů, a pokud zjistí případy zneužívání tržní síly, měla by uplatnit všechny právní prostředky, které má k dispozici. Současně se EP vyslovil pro dočasné navýšení mléčných kvót. Proti pokusům stanovit kvóty a celní tarify na vývoz zemědělské produkce z EU se ale europoslanci naopak postavili.

Podle údajů EP se ale během jednoho roku ceny obilnin na světových trzích zvýšily o více než 50 procent. V EU se loni produkce obilnin snížila o 265,5 milionu tun a letošní by podle analytiků měla být ještě o cca 8 milionů tun nižší. V EU také v posledních týdnech výrazně vzrostly ceny mléka a másla, v některých státech jako třeba Německo až o 20, respektive 50 procent. EK navíc předpověděla, že je možné očekávat až třicetiprocentní nárůst cen masa v průměru v roce 2008 kvůli růstu cen obilnin, které se využívají ke krmení hospodářských zvířat. Poslanci prostřednictvím usnesení také poukazují na skutečnost, že producenti drůbežího masa vynakládají na nákup krmiva o 40 až 60 % více než v minulém roce a krmiva představují až 60 % jejich celkových nákladů.

Poslanci také chtějí zabránit neudržitelné konkurenci mezi producenty potravin a paliv a vyzývají proto Komisi a členské státy, aby věnovaly více úsilí na podporu výroby tzv. biopaliv druhé generace, při níž se zpracovává hnůj a odpady ze zemědělské výroby, nikoliv prvotní zemědělské produkty.

Nenašli jsme žádné články

referují z Anglie: Sir David King, odcházející hlavní britský vládní poradce pro vědecké otázky, naléhal ve svém posledním projevu v britské vědecké Královské společnosti, aby premiér Gordon Brown povolil znovu začít v Británii pěstovat geneticky modifikované plodiny a aby zavedl novou éru jaderné energetiky. Obojí má být součástí rozsáhlého balíku opatření proti globálnímu oteplování a břemenu populačního růstu.

King zdůraznil, že technologie geneticky modifikovaných plodin je zapotřebí pro ekologickou revoluci, která musí vyprodukovat dostatečné množství potravin pro globální obyvatelstvo, jehož bude do roku 2050 na této planetě více než 9 miliard. Dodal, že nové jaderné elektrárny by měly pomoci výrazně snížit emise uhlíku do doby, než budou k dispozici alternativní ekologické zdroje.

Britská vláda skutečně podporuje novou kampaň zemědělců a průmyslu pro zavedení geneticky modifikovaných plodin do Británie. Vláda se domnívá, že odpor britské veřejnosti proti geneticky modifikovaným potravinám polevuje.

referují o programu společné zemědělské politiky, který předložila komisařka Mariann Fischer-Boel:
Reformy byly zahájeny v roce 2003 a zemědělci nyní mohou dle vlastního uvážení reagovat na signály trhu. Musejí dodržovat přísné ekologické normy a normy týkající se dobrých životních podmínek zvířat. Neblaze proslulé "hory potravin" tak patří minulosti.

Reformou byl posílen také rozvoj venkova, který zahrnuje 90 % území EU. Některé prostředky na rozvoj venkova se vynakládají na posilování konkurenceschopnosti zemědělství. Avšak opatření této politiky sahají mnohem dále, nad rámec zemědělství - financují se ekologické projekty, zvyšuje se obecná kvalita života. Sázíme tedy na modernizovanou a dalekosáhle vylepšenou společnou zemědělskou politiku.

V podstatě poběží o tři hlavní otázky: jak zefektivnit a zjednodušit režim přímých podpor; jak přizpůsobit nástroje na podporu trhu; jak se postavit novým úkolům od změny klimatu přes biopaliva až po ochranu biodiverzity.

Především se musíme zabývat tím, jak zjednodušit a zefektivnit režim přímých plateb zemědělcům. To znamená, že nejprve musíme opustit platby založené na historických referenčních hodnotách. Dále to znamená, že musíme zvýšit míru oddělených plateb v zemích, jež se v jednotlivých zemědělských odvětvích rozhodly zachovat sepětí mezi podporou a produkcí.

Zrušení kvót pro mléko je na programu v roce 2015, musíme však pro mlékárenské odvětví zajistit změkčení dopadů tohoto opatření.

podávají zprávu o rozhodnutí WTO, že EU musí ukončit zákaz dovozu GMO do 11. ledna. WTO zjistila, že EU praktikovala faktický zákaz dovozu biotechnologicky vyvinutých plodin po šest let od roku 1998, kdy žádné nové plodiny neschvalovala. Toto moratorium bylo podle verdiktu WTO nelegální, protože se neopíralo o vědecké zdůvodnění. WTO navíc konstatovala, že protiprávně postupují i Francie, Německo, Řecko, Itálie, Rakousko a Lucembursko, protože uplatňují vlastní zákazy různých GMO plodin, které přitom již Evropská komise schválila.

Právě kvůli zákazům jednotlivých zemí má Brusel s plněním rozhodnutí WTO potíže. Minulý měsíc se EU neshodla, zda nařídit Rakousku, aby zrušilo zákaz dovozu dvou typů geneticky upravené kukuřice od německé společnosti Bayer a americké Monsanto. Evropská komise začala schvalovat dovozy jednotlivých modifikovaných plodin po roce 2004. Po rozhodnutí WTO dala najevo, že hodlá při schvalování jednotlivých produktů postupovat vlastním tempem. Co se týče pěstování GMO, EU povoluje zatím jen jeden typ kukuřice, který se na stále větších rozlohách pěstuje v sedmi zemích unie včetně České republiky.

V EU na rozdíl od zbytku světa vládne vůči GMO mezi spotřebiteli pod tlakem kampaní zelených silně podezřívavá nálada. Všechny kompetentní evropské a mezinárodní instituce přitom označují biotechnologické plodiny za bezpečné, protože důkladné testování během posledního desetiletí nenalezlo žádný důkaz jejich závadnosti pro zdraví nebo životní prostředí.

Přejímá 23. Právo.

uvádí rozhovor redaktora Ivana Breziny s Jaroslavem Drobníkem. Točí se kolem evropské legislativy, která není založena na vědeckém základě a silně zaostává za světovým vývojem. Brzdí zavedení moderních metod v zemědělství a to nejen v poměřování s USA, ale i s dalšími zeměmi např. Jižní Ameriky a nyní i Číny a Indie. Nedojde-li v dohlednu k nápravě, vyloučí se EU ze světového obchodu zemědělskými produkty a ekonomicky na to doplatí.

informuje, že předseda FAO Jacques Diouf varoval před zdražováním potravin s tím, že v některých zemích může dojít k nepokojům. „Mnohé státy budou muset sáhnout k tvrdým opatřením, aby zabránily prudkému zdražování, jiné zavedou státní cenovou kontrolu, další zruší dovozní cla na potraviny nebo naopak zvýší subvence. Varuji před možnými sociálními konflikty kvůli rostoucím cenám potravin,“ řekl Diouf. Navrhl, aby OSN na pět let zastavila přeměnu orné půdy na plochy pro pěstování rostlin na biopaliva.

uvádí vtipnou a faktickou poznámku Pavla Párala o problematice krmiv a zákonů proti GMO vydávaných EU.

uveřejňují rozhovor s Ivanem Brezinou. Dovídáme se některé samozřejmosti , které je nutno občas opakovat:

Gore cenu získal pouhé dva dny poté, co byl soudně usvědčen ze lži. Gore se k záměru lhát sám přiznal. V rozhovoru pro americký časopis Grist v květnu 2006 prohlásil, že je třeba schválně přehánět informace o klimatických změnách, aby lidé údajné riziko začali brát vážně. Ve filmu se například objevuje tvrzení, že kvůli oteplování ubývá v severních mořích ker, takže ledním medvědům hrozí vyčerpání a utopení. Jenže se zjistilo, že toto tvrzení Gore vyvozuje z jedné jediné studie, která odkazuje na pouhé čtyři utopené medvědy, a to ještě po bouři. Naprostá většina zkoumaných populací ledních medvědů přitom nevykazovala žádné náznaky snížení.

Další klasickou lží je Goreovo tvrzení, že za sto let hladina oceánu stoupne až o šest metrů. Dokonce i Mezivládní panel OSN pro klimatickou změnu (IPCC), který jinak zastává podobně katastrofické názory jako Gore, uvádí jako nejvyšší odhad vzestup o 43 centimentrů. A takových lží britský soud identifikoval celkem devět.

Dánský statistik Bjorn Lomborg v knize Skeptický ekolog spočítal, že Kjóto do roku 2100 oddálí globální oteplování o pouhé tři roky. Jinak řečeno, celé to astronomické plýtvání penězi způsobí, že v roce 2100 bude teplota stejná, jako by byla bez Kjóta v roce 2097.

Média aktivisty často označují za ekology, ale to je nesmysl, protože s ekologií nemají vůbec nic společného. Aktivismus založený na tématu ochrany přírody není věda, ale ideologie. Přesnější proto je nazývat je ekologisty, environmentalisty, ochránci přírody nebo zelenými s malým "z", aby se to nepletlo se členy konkrétní politické strany. Jde zkrátka o to odlišovat laické aktivisty od vědců, které toto krátké mediální spojení silně diskredituje. Lomborg není ekolog, ale bývalý přívrženec hnutí Greenpeace, který zkrátka konfrontoval svůj světonázor s doložitelnými fakty, prozřel a napsal o tom knihu. Jeho kniha se netýká ekologie, ale ochrany životního prostředí, což je zásadní rozdíl.

Aktivisté slovo "ekolog" zneužívají zřejmě proto, aby si přisvojili zdání vědeckosti. Veřejnost si pak myslí, že ti, kdo se přivazují k branám Temelína, jsou odborníci, nebo dokonce vědci. Osobně jsem mezi nimi ale žádného skutečného ekologa nikdy nepotkal. Tak třeba Jan Beránek, který dnes v Greenpeace šéfuje protijadernému programu, je nedostudovaný sociolog.

se zabývá otázkou nanotechnologií, kterým hrozí podobné nebezpečí předsudků, jaké postihly GMO.

přináší velice objektivní zprávu o konferenci v Senátu (viz EKONOM z 1.11.) od Davida Boumy. Uvedeme část týkající se ekologických zemědělců, která se v takto explicitní formě neobjevila na naší stránce:

Ing. Martin Leibl, Ph. D., zministerstva zemědělství konstatoval, že s růstem ploch Bt-kukuřice (letos byla na 5000 ha) stoupá riziko kontaminace ekologicky pěstovaných ploch této plodiny. Pokud by k němu došlo, přijde zemědělec o certifikát na příslušnou produkci, a bez něj ji prodá za nižší cenu. Dále mu hrozí správní řízení a pokuta až 50 tisíc korun. Od roku 2004 se zatím vyskytlo celkem šest případů, kdy se u ekologického zemědělce objevila kontaminace GM plodinou, šlo o příměs v krmivu. Podle Ing. Leibla je možné se tomu vyhnout několika způsoby. Nekupovat krmivo s obsahem dovozové sóji, požadovat certifikát nebo si zaplatit vlastní rozbor. Pokud zemědělec činí aktivní opatření, neměl by se podle Ing. Leibla při správním řízení obávat pokuty. Změna ale nastane od 1. ledna 2009, kdy bude možný náhodný nebo technologicky nevyhnutelný výskyt GMO do výše 0,9 procenta. Jak Ing. Leibl podotkl, obchodníci s biopotravinami tím přijdou o výhodu na trhu, kterou využívali, a je otázka, zda spotřebitelé pochopí, že také biopotraviny mohou obsahovat GMO.

Opět jasná řeč, že ekologickým zemědělcům nejde o žádnou filosofii, ale o obchod.

přináší zajímavě napsaný příspěvek Stanislava Mihulky o GMO a aktivistech. Některé myšlenky:

Neexistuje žádný zákon přírody, který by zakazoval genům samovolně skákat mezi různými druhy. Naopak, děje se to často a mohou za to například viry, které při cestování mezi genomy hostitelů občas ukradnou nebo naopak ztratí kusy DNA. I v lidském genomu je spousta sekvencí prokazatelně cizího původu.

Genetické manipulace jsou mnohem cílenější než klasické šlechtění, nemluvě o mutování pomocí radioaktivity. U GMO vědci poměrně přesně vědí, co v laboratoři vyrobili, a mnohokrát ověřují bezpečnost svých výtvorů. Zato při tradičním šlechtění mohou divoce vznikat nové mutace a kombinace genů, jejichž nebezpečnost se nijak zvlášť nehlídá.

Aktivisté vidí přírodu konzervativníma očima jako nehybného molocha. Jejich pohled je vlastně docela blízký představám o stvoření světa. To, co vytvořila „příroda“, je podle nich dokonalé, neměnné a veškeré lidské zásahy do stvoření působí jenom zlo. Moderní věda vnímá živou přírodu naprosto opačně: geny v ní tečou jako hbité rybky, je úžasně proměnlivá a dovede být zlejší než všichni genetičtí manipulátoři dohromady. GM potraviny jsou zdravější než klasická strava nebo slavné biopotraviny. Díky mediální hysterii jsou nesrovnatelně přísněji hlídány a nestane se, že by svého konzumenta otrávily dejme tomu mykotoxiny, což se o nemodifikovaných potravinách rozhodně říct nedá.

Nakonec uvádí zprávu o GM topolech odstraňujících polutanty z ovzduší.

také upozorňuje na past, kterou si EU legislativně připravila a která může vést k nedostatku krmiva. Uvádí: větší problémy může znamenat již přijatý zákaz dovozů surovin na výrobu krmných směsí z USA, Brazílie a Argentiny. Pod tlakem lobbyistických organizací typu Greenpeace totiž Brusel přijal nulovou toleranci na příměsi geneticky modifikovaných organismů u krmiv z GMO odrůd, které ještě nebyly v Evropské unii schváleny. Podle analýzy Evropského generálního ředitelství zemědělství to může znamenat propad dovozů krmiv ve výši až 32,3 milionu tun ekvivalentu sójového šrotu. To by vedlo k dramatickému růstu cen.

(Jaroslav Drobník) uvádí příklad jak EU v zemědělské biotechnologii nasadila legislativu, která je v rozporu s vědeckými fakty. Především každá nová odrůda nese sebou určitá rizika a legislativní dogma, že rizika plynou ne z vlastností, ale ze způsobu vyšlechtění samo o sobě je nevědecké – jde o analogii rasizmu. Natož pak uzákonění, že všechny metody šlechtění jsou bezpečné s výjimkou genetické modifikace, která přináší nebezpečí srovnatelné s vysoce jedovatými chemikáliemi, takže takto vyšlechtěné organismy musí být obdobně regulovány.EU si zřídila vědecký orgán k posuzování rizik GMP, ale o vědeckých stanoviscích rozhodují ministři hlasováním. Svou podstatou jsou rizikovější radiační mutanti, což uznali i aktivisté, ale jen do té doby, než jim takový názor politici zakázali. Vyvoláním obav z GMP chtěla EU bránit dovozu levnějších zemědělských produktů, nyní stojí před hrozbou, že touto vytvořenou bariérou vyhladoví evropský dobytek, neboť vlastní zákony jí zakáži dovážet 34 milionů tun sóji ročně do krmných směsí.

se vrací k perle evropské legislativy – barevným akvarijním rybkám. Když je někdo má v akváriu v obyváku, vystavuje se pokutě až 50 tisíc, neboť podle bruselského zákona (který jsme povinni implementovat) ohrožuje přírodu a zdraví Evropanů.

(Alice Olbrichová) referuje o konferenci v Senátu, o které jsme uváděli na naší stránce pod názvem „Fakta a ideologie“ 2007-11-04. Tato redaktorka je již všeobecně známá od dob co psala o „Žlutém nebezpečí“. Také zde píše o geneticky modifikovaných plodinách svým typickým způsobem (srovnejme s níže uvedenou zprávou redaktora Boumy o téže konferenci): „Evropa sice hlásí úspěchy, ale ty se zatím nedostaly dál než na pokusná políčka.“ Žurnalistický zrak paní redaktorky přehlédl nevýznamnou evropskou zemi Česko, kde se Bt kukuřice pěstuje nikoli na pokusných políčkách, ale na pěti tisících hektarů a nevýznamný úřad, jakési ministerstvo zemědělství (jak to paní redaktorce nadiktovali později), který uvádí 10% až 15% zvýšení výnosu. Že nedohlédne za humna, to paní redaktorku připraví o poznání, že ve Španělsku letos rostla na 75.000 hektarech, ve Francii na více než 21.000 ha, tedy 1,5 procenta celkové výměry kukuřice. Ale co; pro zkušenou redaktorku jsou to jen pokusná políčka. Aby dosáhla „vyváženosti“ staví proti profesoru Sehnalovi, řediteli Biologického centra AV ČR, který předvedl přesné analýzy toxinu, německou aktivistku, která tvrdí, že přesné stanovení je nemožné. Tato agitátorka (ani paní redaktorka) ovšem nemá ani povědomí vědeckém měření rozkladu toxinu v půdě, který je rychlý. Paní redaktorka jí cituje "Nevíme, kolik toxinů z Bt kukuřice je v krmivu a jaký účinek mají na zvířata," ale nevadí jí, že se touto kukuřicí léta krmí a žádné problémy nejsou.

žádné další komentáře