Nenašli jsme žádné články

(Oldřich Janeba) rozebírají postoj ČR ke GM plodinám. V roce 1997, kdy firma PfUK žádala o povolení EU pěstovat odrůdu MON810, postačil pouze interní monitorovací plán, který předkládala sama firma. Podle nové legislativy z roku 2005 je však vyžadováno přísné sledování dopadů na zdraví obyvatel a životní prostředí, který firma předložit nedokázala. Ministerstvo zemědělství však zákaz pěstování nezvažuje. „V současnosti k tomu nemáme důvod. Kdybychom měli k dispozici jakoukoliv studii, která by s definitivní platností dokázala vyvrátit všechny negativní dopady, diskusi na toto téma bychom nevedli,“ uvedl Petr Habáň z ministerstva zemědělství.

Opatrné je i ministerstvo životního prostředí. „U kukuřice zvláštní riziko není, protože u nás nemá žádný příbuzný druh. Stanovisko Česka je tedy v evropském měřítku neutrální,“ uvedl Jakub Kašpar z MŽP ČR.

Osevní plochy s GM kukuřicí letos v Česku přesáhly 5000 ha s tím, že počet pěstitelů vzrostl na zhruba 135. Podle údajů Českého statistického úřadu se GM kukuřice pěstuje na 5,4 % celkové plochy výměry kukuřice na zrno.

referuje o hlasování v Bruselu. Ministři životního prostředí Evropské unie se nedokázali shodnout, zda Vídni nařídit, aby zrušila omezení GMO, které vedlo ke sporu sedmadvacítky se Světovou obchodní organizací.

Čtrnáct ministrů životního prostředí v Lucemburku podpořilo rakouský zákaz dovozu dvou druhů geneticky modifikované kukuřice. Zbylých třináct zemí by chtělo rakouský zákaz zrušit nebo se, jako Česká republika, hlasování zdržely. Jenže Vídeň svým zákazem porušuje pravidla na dovoz geneticky modifikovaných plodin, která si stanovila sama Evropská unie. A co je možná důležitější, porušuje podle názoru mnohých států i pravidla Světové obchodní organizace. Pokud by došlo na odvetná obchodní opatření, týkala by se zřejmě celé sedmadvacítky a ne jenom Rakouska. Je to už potřetí co členské země Unie o rakouském zákazu hlasovaly a nedokázaly zformovat takzvanou kvalifikovanou většinu, která by záležitost vyřešila. Některé státy dnes vyzvaly k přijetí jasnějších pravidel pro povolování geneticky modifikovaných potravin. Na žádných konkrétních závěrech se ale ministři životního prostředí neshodli.

Toto téma rozebírá ČRo 1 – Radiožurnál, www.iHNed.cz.

Následuje rozhovor:

Zdeněk KRUPIČKA, předseda družstva Salima Velim: „Šedesát pět hektarů máme modifikované kukuřice a zbytek do dvě stě dvaceti hektarů je konvenční - klasická kukuřice. Děláme jenom zrnovou kukuřici, to znamená tuhle konkrétní máme pro využití pro bioetanol, který bude zpracovat lihovar na Děčínsku.“

Pavel DRASTIL, agronom družstva Salima: „Ty BT kukuřice produkují protein, který vlastně hubí toho zavíječe. To znamená pokud ten zavíječ sežere tu kukuřici, tak by měl zahynout. A pro ty ostatní organismy by ta kukuřice měla bejt neškodná. To znamená pokud klasickou kukuřici ošetřujete, tak ji musíte ošetřit insekticidem a ten insekticid kromě toho zavíječe zahubí samozřejmě i další jiný hmyz, i ten užitečný.“

Věra JAKUBKOVÁ, poslankyně PS PČR /SZ/: „Neproběhly žádné dlouhodobé studie, které by prokázaly, jaké tyto potraviny mají vliv na zdraví. Je tady podezření z alergií, ze snížení imunity a ještě z dalších vlivů, ale není to potvrzeno právě těmi studiemi. A pak druhý, ten má vliv například k ohrožení genofondu těch původních plodin a samozřejmě to velmi poškozuje ekologické zemědělství, protože tam může dojít právě k přenosu různých toxinů, a pak ekologické zemědělství spláče nad výdělkem.“

Miloslav ZAPLETAL, farmář pěstující běžnou kukuřici: „Oni když tam chtěli sejt, tak vlastně museli žádat o svolení rostlinolékařskou správu, jestli se nemejlím. A podle mě měli nějaký předepsaný podmínky, za kterejch můžou to tam zasejt. Takže doufám, že to tak udělali, a že teda splnili ty podmínky, který jim Státní rostlinolékařská správa dala, a pak vlastně by mělo bejt všechno v pořádku.“

Zdeněk KRUPIČKA, na otázku, zda by neměli problém, kdyby Bt kukuřici nemohli udat na výrobu biopaliva: „Okamžitě bysme ji prodali, klidně do ZZN Kolín, Polabí nebo jinejm zpracovatelům, kteří by ji použili do krmných směsí pro výkrm hospodářských zvířat.“

Pokračování diskuse v pořadu „Duel“ uvádíme jako přílohu. >>>

pozvala k této tematice ministra zemědělství Gandaloviče. O Bt kukuřici řekl: Je méně náchylná proti škůdcům, dosahuje vyšší výnosy, a proto je ten daný pěstitel lépe konkurence schopný na tom světovém trhu. Dále se účastnil Vítězslav NAVRÁTIL, pěstitel geneticky upravené kukuřice, který dodal, že jde o zdravou plodinu a samozřejmě je to také ekonomicky pro nás zajímavé, protože to zvyšuje výnos o, řekněme, v průměru deset procent.

Barbara HELFFERICHOVÁ, mluvčí EK pro životní prostředí vyjádřila pohled EK: To, na co se chceme soustředit, je jistota, že konkrétní geneticky upravené plodiny jsou bezpečné jak pro životní prostředí, tak pro spotřebitele.

Zaměstnankyně České kanceláře Greenpeace opakovala standardní tezi o nedostatečně dlouhém testování a požadavku 100% jistoty o nezávadnosti (jakoby u jiných plodin – např. radiačních mutant – takové testování proběhlo a 100% jistota byla u čehokoli).

Ministr na to věcně odpověděl: V této oblasti byla provedena celá řada výzkumů a žádný z nich nepotvrdil zdravotní škodlivost GM kukuřice, na druhé straně naše pravidla jsou velmi přísná.

aby zřejmě poskytl „objektivní a vyvážené informace“ si pozval zaměstnankyni České kanceláře Greenpeace, aby přednesla standardní evangelium této organizace o GM plodinách. Ta však nepochybně redaktora překvapila, neboť zcela objektivně referoval o situaci včetně legislativní.

referuje: Jak zveřejnila snad všechna klíčová média, v České republice se pěstuje geneticky upravená kukuřice na pěti tisících hektarech, což nás staví na třetí příčku v pěstování geneticky upravených plodin v Evropě. Jsme v pěstování úplná velmoc. Důležitý je fakt, že na pěti tisících hektarech zde proběhla ultramoderní technologická revoluce, proti které ještě nedávno někteří aktivisté demonstrovali i ničili pokusná políčka. Genetická manipulace je skutečně kvalitativním skokem ve výrobě - a onen kvalitativní skok tu proběhl, aniž by si ho kdokoliv všiml a aniž by někoho ohrozil či omezil. Nic se jakoby nestalo. Málokdo si to uvědomuje - antigenetiční aktivisté nejméně - ale oněch pět tisíc hektarů je stejný skok, jakým bylo zavedení mobilů. Vždyť genetický řetězec je samou podstatou tajemství života - a my už ho dovedeme cíleně měnit k našemu prospěchu tak efektivně, že je to součástí běžné zemědělské výroby.

uvádí v návaznosti na předešlou zprávu o postoji francouzského prezidenta, že organizace pro biotechnologický průmysl (BIO) vyzvala Nicolase Sarkozyho, aby přehodnotil svůj plán na dočasné zastavení výsadby GM plodin ve Francii. Svůj nesouhlas s rozhodnutím již dříve vyjádřila i americká biotechnologická společnost PfUK. BIO zastupuje více než 1100 biotechnologických firem, akademických institucí, státních biotechnologických středisek a podobných organizací v USA a 31 dalších zemích. Členové organizace BIO se zabývají výzkumem a vývojem biotechnologických produktů. Evropská komisařka pro zemědělství Mariann Fischer-Boel uvedla, že zákaz pěstování geneticky modifikovaných plodin je proti pravidlům EU. Pokud by se tak tento případ dostal k soudu, Francie by ho prohrála, napsala agentura Reuters.

Podobně referují Haló noviny 31.

uvádějí přehled o pěstování GM plodin v EU: Množství geneticky modifikovaných potravin pěstovaných v EU letos vzrostlo o 77 procent. Podle britské BBC, která informaci zveřejnila, za to může především upravená kukuřice. Letos se sklidilo více než tisíc kilometrů čtverečních geneticky modifikované kukuřice. Ta se pěstuje zejména ve Španělsku, ale i ve Francii a v Česku. Tomu patří v unijním žebříčku třetí místo. V Česku se letos podle organizace GMO-Compass geneticky modifikovaná kukuřice pěstovala na 5000 hektarech půdy. Z údajů Českého statistického úřadu pak vyplývá, že geneticky upraveno je přibližně 5,4 procenta veškeré české kukuřice.

Kukuřice je jednou ze čtyř u nás pěstovaných geneticky modifikovaných potravin. Kromě kukuřice spadá do této kategorie ještě brambory, len a slivoň. Ty se však pěstují v režimu polních zkoušek, nikoli komerčně.

Ještě více než v Česku se zvětšila plocha pro pěstování upravených plodin ve Francii, a to z 500 na 20 tisíc hektarů. Francouzská vláda však letos vyslyšela protesty ekologů, kteří pěstování geneticky upravených potravin odmítají, a pozastavila výsadbu nových rostlin do té doby, než o dalším pěstování rozhodne vědecké komise. Sarkozy koncem minulého týdne představil nový plán na ochranu životního prostředí, podle kterého nesmí být v zemi vysazeny GMO plodiny, dokud vláda neobdrží výsledky nového výzkumu, který má zhodnotit celkový vliv těchto plodin. To by mělo být někdy na přelomu letošního a příštího roku. Současné rozhodnutí by však zemědělce nemělo ovlivnit, protože kukuřice se sází až na jaře.

Ve Španělsku se letos takzvaná "GM kukuřice" pěstuje na 75 000 hektarech půdy, minulý rok to bylo 54 000 hektarů. Upravená kukuřice se na Pyrenejském poloostrově sklízí již 10 let.

referují o mezinárodní konferenci, kterou ve Valdštejnském paláci pořádal senátní výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se Společností pro trvale udržitelný rozvoj. Vladimír Vondrejs z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na něm dokládal, že GM polodiny jako zdroje potravin nejsou nebezpečné. Hovězí maso z geneticky upraveného dobytka i koláče z mouky, která byla vyrobena z geneticky upravené pšenice, jsou stejně chutné a neškodné jako maso a koláče, které nemají s geneticky upravenými obilninami nic společného, řekl. Určité riziko podle Vondrejse existuje při pěstování geneticky modifikovaných rostlin, ale to je možné úspěšně vyloučit. Nutné je totiž zabránit šíření takto upravených rostlin v přírodě či šíření cizorodých genů například pylem. Genetických modifikací organismů může být podle Vondrejse celá řada. Centrem pozornosti nejsou klasické techniky, ale takzvané genové inženýrství.

Nejjednodušší úpravy, které provádějí genoví inženýři, spočívají podle Vondrejse v tom, že se vypůjčí gen jednoho organizmu a přenese se do jiného organizmu, aby změnil jeho vlastnosti. Výsledkem je modifikovaný organizmus. Jiným postupem je "umlčování" jednotlivých genů s cílem dosáhnout lepších vlastností organizmu.

Přestože je Vondrejs zastáncem genetických úprav organizmů, které vedou k lepším výnosům, nemyslí si, že by měly genové manipulace vytlačit klasické metody šlechtění.

uvádí, že Greenpeace našla v některých masných výrobcích GM sóju. Vzhledem k tomu, že obsah byl kolem 0,1% je tato informace nezajímavá, protože zákon požaduje značení nad 0,9%, což potvrdilo MZe. Nátlak na značení živočišných výrobků ze zvířat krmených GMO je sice stará snaha této organizace, ale mnohokráte odmítnutá jako neopodstatnělá (žádné stopy v těchto výrobcích nejsou) a také by bylo takové značení nekontrolovatelné (kde nic není, tam nelze nic prokázat).

referuje o názorech, které uvádí komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischer Boel na své internetové stránce (blogu). Připustila, že debata o pomalém schvalování nových GM odrůd pro použití v EU je velmi obtížná. Připomněla i to, že DG Agri zveřejnil problémy, které asynchronní schvalování těchto odrůd v unii a ve světě přináší evropským krmivářům a chovatelům. Přes názory vědců i komise však podle ní mezi konzumenty existuje nedůvěra v geneticky pozměněné potraviny. „A politici nemohou postupovat rychleji než obyvatelé, které reprezentují.“ Je tedy ještě třeba mnoho udělat pro dokonalejší vysvětlení a objasnění všech fakt týkajících se geneticky modifikovaných organismů. Bohužel, nevidíme, že by EK takovou osvětovou kampaň organizovala nebo významně podporovala.

dokládá rizika „ekologických“ zemědělců pro přírodu – viz „Novinky ve vědě“ níže.

(Miroslav Franta) uvádějí obecnou informaci o GMO a citují Greenpeace, která prý tvrdí, že vědci např. vkládají do genetického kódu rajčat geny z bakterie, do jahod geny z ryby a do ovoce geny lidské. Takto vznikají geneticky modifikované organizmy, které touto změnou získávají výlučné vlastnosti a vyvstává otázka, do jaké míry ovlivní vývoj dalších organizmů v potravním řetězci. (I na Greenpeace to vypadá velmi divoce). V dalším se uvádí argument, který je znakem desorientace autora v problému: inkorporace VIROVÉHO genomu do genomu hostitele v souvislosti s transgeny. Dále následuje standardní mantra Greenpeace.

informují o kauze GM rýže LL601, která se dostala do mnoha skladů a získala od amerického ministerstva zemědělství povolení až se zpětnou platností. Evropský úřad pro bezpečnost potravin prohlásil, že informace a data k této rýži jsou nedostatečná a nemůže být tedy považována za bezpečnou. Greenpeace nyní tlačí na Anheuser-Busch, aby firma vysvětlila proč se ve Spojených státech nebrání používání geneticky modifikované rýže. Ta uvedla, že u veškerého piva Budweiser směřujícího na zahraniční trh je záruka, že neobsahuje žádné GMO. Anheuser-Busch je největším nákupčím rýže ve Spojených státech. Kupuje 6-10 procent roční produkce. Budweiser je jedno z mála piv vyráběných z rýže a prodává se v 60 zemích světa.

informuje o semináři o biotechnologiích v Praze, uspořádaném velvyslanectvím USA v Praze. Předseda představenstva zemědělské akciové společnosti Rostěnice Vítězslav Navrátil řekl, že geneticky modifikované plodiny se v celosvětovém měřítku pěstují na 103 milionech hektarů. V USA zaujímá geneticky modifikovaná kukuřice 95 procent plochy oseté touto plodinou. Pěstitelům přináší více výhod - dosahují vyšší výnos, mají více suroviny pro výrobu bioetanolu a spotřebují méně chemických prostředků na ochranu. „Odborné kruhy, ale i kontrolní orgány jistě vědí, že GM plodiny nejsou žádný umělý výtvor, že jde pouze o využití genů z těch rostlin a jedinců, které v přírodě existují a jsou proti danému činiteli odolné. Uměním je pouze tyto jedince v přírodě najít a jejich buňky implantovat do ostatních rostlin, v našem případě do kukuřice. Nejde tedy o nic jiného, než o vyšší stupeň šlechtění,“ uvádí Navrátil. Podle amerických statistik se podařilo uspořit 250 milionů kilogramů účinných látek, zlepšila se ochrana životního prostředí a zajistil se dostatek kvalitního krmiva pro zvířata.

Intenzivně probíhají šlechtitelské a biotechnologické práce zaměřené na odolnost proti suchu a chladu, šlechtí se kukuřice s označením Mavera, která má vyšší obsah lyzinu, což působí na lepší stravitelnost u zvířat,“ uvedla expertka na poradenství a vzdělávání Jaroslava Nekvasilová z Agrární komory ČR.

„Geneticky modifikovaná kukuřice s vyšší odolností proti suchu reaguje na sucho tím, že se nesvinují listy, ale uzavírají průduchy v listech. Tím se voda nevypařuje, ale rostlina asimiluje celou plochou listů, takže se zvyšuje výnos. Tímto osivem se může zvýšit výnos až o 24 procent,“ vysvětlila Nekvasilová.

„Během pěti až šesti let bude dokončeno šlechtění kukuřice odolné proti suchu (zvýšení výnosu o 24 % při snížené potřebě vody z přírody, které není nazbyt). Připravují se další genetické změny, například na využití dusíku, zvýšený obsah lyzinu. Co říci závěrem? Jsem rád, že jako manažer zemědělského podniku mohu v České republice pěstovat alespoň geneticky modifikovanou Bt-kukuřici. Byl bych samozřejmě raději, kdybychom mohli pěstovat kukuřici s kombinovanou odolností,“ uzavřel Vítězslav Navrátil.

uvádí, že mnoho obyvatel Tachovska zastává názor, že za zdražováním potravin a rostoucími cenami obilí stojí zemědělci. Ti však svoji vinu vehementně popírají. Podle jejich názoru ceny ovlivňují nové trhy i nedostatek obilí v Evropě. Myslí si, že stát by měl pomoci a například povolit pěstování geneticky upravených plodin.

uvádějí informace o dalším osudu brambor v ČR, které poskytl ředitel Výzkumného ústavu bramborářského Jaroslav Čepí. "Plocha brambor se opravdu snížila, a to ze 110 tis. ha roku 1989 na současných 40 tis ha. Roční spotřeba brambor na obyvatele ale poklesla z 85 kg na 75 kg. To znamená, že produkce pro potravinářské užití se snížila pouze o 100 tis. tun. Brambory dnes pěstují pouze specializované podniky, které dosahují o 25 % vyšších výnosů než před vzpomínanými 18 lety. Za tuto dobu se kompletně změnila technologie pěstování včetně hnojení a ochrany, používáme nové kvalitní a výkonné odrůdy. To vše v porovnání s minulostí vyžaduje daleko intenzivnější a neustálý přísun nových informací, které náš ústav prostřednictvím řešených výzkumných projektů a transferu výsledků výzkumu do zemědělské praxe zabezpečuje.

informuje o sklizni pokusného pole s transgenními průmyslovými brambora pro výrobu škrobu. První pokusy s geneticky upravenými brambory již v zemi prováděla firma BASF spolu s humpoleckým pracovištěm Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Farmáři na Žďársku by chtěli na zpracování GM brambor zcela převést svoji malou škobárnu v Hodíškově, která má přidělenou evropskou kvótu na 1400 tun bramborového škrobu ročně. Vede je k tomu zájem zpracovatelů.

Přejímají Haló noviny, Žďárský deník, Jihlavský deník 3, Třebíčský deník 4. Některé zdroje citují.

„S manželkou máme malou biofarmu na Krátké, a proto naše brambory pěstujeme bez jakýchkoli chemických postřiků. Myslím si, že genetická úprava brambor je proti přírodě,“ domnívá se Pavel Konvalinka. Pan Konvalinka toto slyšel jistě z agitačních zdrojů, ale neví, že jí a patrně pěstuje mutanty připravené ozářením a umělé organismy jako tritikále; jelikož to neví, nepřemýšlí, zda i on nečiní proti přírodě.

představuje hybridy kukuřice. Přehlídka plodin se uskutečnila v rámci výstavy Naše pole v Nabočanech nedaleko Chrudimi. Na podzimní část této akce se tradičně nominují kukuřice a slunečnice a v některých letech je doplňuje cukrovka. O podobné akci u Trhového Štěpánova informuje také Zemědělec 15. Zájem a starost o tuto plodinu bezpochyby dokládá množství akcí, na kterých se prezentují nebo veřejně sklízejí hybridy kukuřice sortimentu různých osivářských firem. Jednou z prvních byl letos Festival kukuřice uspořádaný společností Limagrain Česká republika, s. r. o. Kukuřičné pole ZD Trhový Štěpánov se proměnilo v prostor, kde se prezentovaly jak hybridy, které společnost Limagrain pěstitelům nabízí.

Experti, kteří připravili výchozí zprávu pro jednání OECD nazvanou „Biopaliva: je lék horší než nemoc?“, uvádějí: „Farmáři jsou připraveni, průmysl investuje a vlády otevřely své pokladny, aby podpořily start biopaliv“. Jak ale upozorňují, bez podpor nejsou biopaliva konkurenceschopná s cenami produktů z ropy ve většině regionů světa. Nástup produkce biopaliv z obilí i olejnin spolu s nižšími úrodami a malými zásobami povede podle nich ke zdražování potravin. Stačí se podívat na současné ceny obilovin a olejnin na světových trzích. Kotovaná cena na burze Matif pro pšenici s dodáním v listopadu a v lednu překročila 7600 Kč/t, cena kukuřice 7100 Kč/t a cena řepky s dodáním v únoru příštího roku převýšila 9700 Kč/t. Vysoké výrobní náklady také zatím brání rozšíření biopaliv druhé generace, které by nároky na suroviny nekonkurovaly potravinám.

Nejde však jen ekonomiku či o nebezpečí možného kácení deštných pralesů nebo vysoušení mokřadů pro získání potřebné zemědělské půdy. Švýcarští experti dokonce dospěli k závěru, že z pohledu celkových emisí do ovzduší jsou jen tři druhy biopaliv méně škodlivé než benzín a nafta. Jde o bioethanol z cukrové třtiny, etanol vznikající jako vedlejší produkt při získávání celulózy a bionaftu z odpadních tuků. Přitom je nutné vzít v úvahu všechny emise, které se dostávají do ovzduší od produkce surovin po spálení biopaliva v motoru. Neméně důležitá je také energetická bilance, která posoudí výhodnost biosložky z hlediska energie vynaložené na její produkci od pěstování suroviny po využití k pohonu automobilu. Tedy sumu energie vydané od semínka po motor.

informuje o situaci v Rakousku. Čerpací stanice v Rakousku od pondělka poskytují benzín s 4,4procentním obsahem etanolu. Přidávání biosložek je však kritizováno ze všech stran. Analýzy dopadů zavádění biopaliv ukazují, že se při výrobě biosložek vyprodukuje příliš velké množství oxidu dusného, což je skleníkový plyn, který má podle vědců až 300krát vyšší skleníkový účinek než běžnější CO₂. Efekt snížení emisí CO₂ se tak nejen vyruší, ale dopad na životní prostředí je dokonce větší než při používání běžných pohonných hmot.

Ačkoliv rakouská vláda zrušila daň na etanolovou složku biopaliv, ceny pohonných hmot výrazně rostou a jsou i přes prudké zvyšování ceny ropy vyšší než bez biosložek. Kromě vysoké ceny pro spotřebitele, tak na "ekologické" opatření doplatí i státní rozpočet, který podle ekonomů přijde zhruba o 13 milionů eur (asi 350 milionů korun). Výroba biopaliv se v Rakousku nevyplácí.

Ceny rostlin, ze kterých se biosložky vyrábí, se rychle zvyšují. Koncern Agrana to dokonce donutilo k tomu, aby odložil výrobu bioetanolu, protože ceny jsou tak vysoké, že by výroba byla ztrátová. Agrana tak bude výpadek výroby nahrazovat dovozem ze sousedního Maďarska.

Ceny obilí také žene nahoru prostorová náročnost jeho pěstování. OECD uvádí, že pokud by měla Evropa pokrýt jen desetinu nynější spotřeby pohonných hmot biopalivy, musela by pěstovat energetické plodiny na plné třetině všech osevních ploch.

přináší rozbor problematiky bioetanolu. Když Henry Ford před sto lety experimentoval s automobilovými motory, etanol jako palivo vyzkoušel. Ale zavrhl ho – a z dobrého důvodu. Množství tepla, které získáte spálením litru etanolu, je o třetinu menší než z litru benzinu. Navíc vstřebává vodu z atmosféry. Pokud se nesmísí s jiným palivem, například benzinem, výsledkem je koroze, která za pár let může zničit těsnění motoru. Říká se, že důvodem jeho zavádění je, že se vyrábí z rostlin, a je tudíž „zelený“, ale skutečným důvodem, proč se etanol stal favorizovanou zelenou náhražkou benzinu, je skutečnost, že ho lidé umějí vyrábět – a pak jsou tu ještě dotace nabízené americkým pěstitelům kukuřice, výchozí suroviny při jeho výrobě. To však nemění nic na tom, že etanol je mizerné palivo. Řešením je podle biotechnologů vyrobit palivo stejně zelené, ale lepší. A o to se právě snaží.

Prvním krokem na této cestě byl butanol. má však oproti etanolu některé výhody. Jeho molekuly obsahují více atomů uhlíku (čtyři namísto dvou), což znamená více energie na litr – stále však dosahuje pouze 85 % výhřevnosti benzinu. Má také menší tendenci vstřebávat vodu z atmosféry. Velká americká chemická společnost DuPont a britská energetická firma BP společně přišly s průmyslovou výrobou biobutanolu – tak se látka běžně nazývá, když je produktem kvašení. BP sice plánuje během několika týdnů začít s prodejem tohoto paliva (pro začátek ve směsi s benzinem), ale pravda je taková, že butanol není zas o tolik lepší než etanol. Zajímavé věci se dějí někde jinde.

Myšlenka vyrábět oktanol s využitím enzymového inženýrství přivedla na scénu firmu Codexis, malou biotechnologickou společnost se sídlem v kalifornském Redwood City. Codexis ovládá většinu důležitých patentů pokrývajících takzvanou molekulární evoluci. Výsledkem jsou enzymy, které dovedou provádět chemické přeměny v přírodě neznámé. . Stejně jako další dvě firmy z blízkého okolí se Codexis soustředí na molekuly, které se chemicky ještě více blíží benzinu. Nový směr, který Codexis razí, spočívá v tom, že na rozdíl od benzinu, u nějž se každá dávka přicházející z rafinerie liší chemicky od té předchozí (což je dáno tím, že ropa, z níž se benzin získává, je nestejnorodou směsí uhlovodíkových molekul), by syntetický biobenzin mohl být pokaždé naprosto stejný a mít optimální soubor vlastností, které se vyžadují od motorového paliva.

Společnost Amyris Biotechnologies pracuje na jednom typu izoprenoidů (třída chemických látek, do které patří mimo jiné kaučuk). Společnost LS9 ze San Carlos využívá syntetické biologie, zaměřuje se však na řízení drah, které vedou k syntéze mastných kyselin. jejichž molekuly jsou tvořeny osmi až dvaceti atomy uhlíku – optimální počet pro bionaftu. Plánuje však také výrobu takzvané „bioropy“. V tomto případě by mastné kyseliny obsahovaly osmnáct až třicet atomů uhlíku. V posledním stadiu syntézy by došlo k odštěpení atomů kyslíku a vzniku čistých uhlovodíků. Tuto bioropu by bylo možné zpracovávat přímo ve stávajících ropných rafineriích, aniž by je bylo třeba jakkoli adaptovat.

(Petr Havel) upozorňuje na deformaci zemědělství politickým tlakem na biopaliva. Tato poptávka mimo jiné motivuje zemědělce k porušování osevních postupů, což má celou řadu rizik. Především pro krajinu a biodiverzitu. Všem hospodářům by přitom mělo být jasné, že často pragmaticky používaný dvouletý cyklus střídání obilnin a řepky vede v důsledku k jednostrannému vytěžování půdy a následné nutnosti opětovného navracení živin do půdy. V praxi to znamená vyšší než nutné náklady na hnojiva, to však ale možná není nejdůležitější. Většina používaných hnojiv nedokáže stále masivnější „těžbu“ příslušných látek prostřednictvím omezené druhové skladby hospodářských plodin plně nahradit, výsledkem je pak snižující se kvalita půdy a razantní pokles organismů na půdě žijících. Finálním stavem je mrtvá půda, hmota, kterou kdysi označil exnáměstek ministra zemědělství Tomáš Zídek za „pouhý držák na kytky“. Kromě toho, že na takových pozemcích v zásadě nelze dosáhnout rozumného hektarového výnosu, zvyšuje tato hmota rizika povodní i sucha. Taková situace dnes reálně existuje v řadě lokalit České republiky.

Dalším, náklady zbytečně zvyšujícím zvykem, je hluboká orba. Na místě je přitom otázka, kde se takový zvyk v České republice vůbec vzal. Jedinou možnou odpovědí je předlistopadový ideologicky prosazovaný vzor hospodaření v sovětských kolchozech. Jenže orat někdy až v několikametrové vrstvě ornice, jak tomu na řadě území bývalého SSSR bylo a je, je poněkud něco jiného, než naprosto zpřevracet půdní profil na pozemcích v české kotlině, kde je vrstva zeminy v nejlepším případě pár decimetrů. V praxi to znamená, že se na povrch obhospodařovaných polí dostává část nekvalitního půdního profilu, který tam nemá co dělat a samozřejmě zhoršuje kvalitu polí. A především, čím hlubší orba, tím větší náklady na spotřebu pohonných hmot. To možná mohlo být praktické do současné doby, kdy vyšší spotřeba nafty znamenala vyšší vratku spotřební daně v rámci takzvané zelené nafty. Pokud to ale není zemědělské veřejnosti známo, pak je třeba zcela na rovinu říci, že zelená nafta, alespoň v současné podobě, nejpozději do konce letošního roku skončí. Mimo jiné proto, že Brusel považuje naše normativy a normativy obecně za nepřijatelné. Česká kotlina ale prostě není ani Sovětský svaz nebo nověji Rusko, ale ani Amerika s mnohatisícihektarovými souvislými zemědělskými plochami. A nikdy nebude.

přidávají argumenty k otázce užitečnosti biopaliv. Rostoucí využívání biopaliv také zvyšuje tlak na zemědělský sektor. To se projeví mimo jiné zvyšováním ceny plodin. Potraviny a biopaliva budou jednoduše soupeřit o suroviny na svou výrobu. Aby EU splnila cíl využívání biopaliv, musela by na to použít 84% půdy, na které se pěstují olejniny. Je jasné, že EU není schopna tuto potřebu pokrýt ze svých zdrojů a bude muset olej dovážet. Taktéž výhoda používání biopaliv pro životní prostředí je sporná. V Evropě už se ozývají hlasy, že desetiprocentní podíl biopaliv u benzínových pump do roku 2020 je nejspíš nesplnitelný cíl. Podle Financial Times však komisař pro energetiku Andris Piebalgs hodlá koncem roku zveřejnit plán, který splnění cíle umožní. „Nové technologie budou hrát velkou roli,“ řekl.

informuje o kroku Evropského parlamentu, který přijetím zprávy o obnovitelných energiích vyzval Evropskou komisi, aby do konce letošního roku připravila legislativní rámec pro naplňování cílů, které Evropská rada schválila na březnovém summitu.

Evropská rada na svém summitu ve dnech 8.–9. března 2007 schválila ambiciózní cíle na zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na celkové energetické spotřebě o 20 % do roku 2020 a zvýšení podílu biopaliv na celkové spotřebě pohonných hmot o minimálně 10 %. Cíl pro biopaliva ovšem dohoda podmiňuje „udržitelností výroby“ a tržní dostupností druhé generace biopaliv. Tato formulace odráží obavy, že by rostoucí spotřeba energetických plodin mohla mít nežádoucí dopady na životní prostředí. Členské státy by se měly rozhodnout, které obnovitelné zdroje budou v Akčních plánech závazné, v narážce na snahy o zavádění jaderné energie zdůraznil však, že se jedná o „obnovitelné zdroje“ a ne o „nízkoemisní zdroje“. Petr Duchoň (EPP-ED) ale uvedl, že za jednoznačný a nezpochybnitelný fakt považuje pouze „rostoucí závislost zemí EU na dovozu energetických surovin”. Řešení tohoto problému však musí být podle jeho názoru velmi komplexní. V této souvislosti zdůraznil odpovědnost jednotlivých členských zemí za svou vlastní energetickou politiku. Duchoň dále uvedl, že teorie o „brzkém vyčerpání konvenčních zdrojů energie a o hrůzných dopadech klimatických změn na obyvatelstvo, ze kterých zpráva vychází, je diskutabilní”.

Podle Vladimíra Remka (GUE/NGL) se „Evropa musí více věnovat rozvoji obnovitelných zdrojů energie”, musí přitom ale postupovat uváženě. Cílem podle něj „není dosáhnout určených procent podílu obnovitelných zdrojů, ale snížení emisí a závislosti na ostatních zdrojích”. Stanovení kvót podle něj není řešením. Spíše je potřeba usilovat o to, aby Evropa nepřišla o svou konkurenceschopnost.

referují o ekologické škodlivosti biopaliv jak vyplývá ze studie vědeckého týmu vedeného laureátem Nobelovy ceny za chemii Paulem J. Crutzen. Studie vědců z Británie, Německa a USA zjistila, že paliva z řepky a kukuřice mohou při spalování produkovat až o 70 procent více skleníkových plynů než ropná paliva. Je to kvůli tomu, že při jejich pěstování jsou potřebná dusíkatá hnojiva - spalování produktů z plodin tak vede k tomu, že se uvolňuje oxid dusný, známý pod označením "rajský plyn". Ten má asi 300krát vyšší skleníkový účinek než nejběžnější skleníkový plyn, oxid uhličitý. Skleníkové plyny ze spalování fosilních paliv podle řady vědců vedou k oteplování planety a právě používání biopaliv mělo být jednou z cest k omezení jejich emisí.

"Emise oxidu dusného samy o sobě jakýkoliv přínos ruší," řekl agentuře Reuters spoluautor studie, profesor Keith Smith. Samotná bilance oxidu uhličitého je sice u biopaliv neutrální, biopaliva z řepky a kukuřice však kvůli emisím oxidu dusného produkují až 1,7krát více skleníkových plynů než běžná paliva, odhaduje studie.

Lépe je na tom brazilský etanol z cukrové třtiny, který při spalování emituje o něco méně skleníkových plynů než benzin a nafta. Do toho ovšem studie nezapočítává emise vznikající při sklizni, zpracování plodiny na palivo nebo distribuci. "Pokud sečtete nepochybný objem vznikajícího oxidu dusného plus použití fosilních paliv při výrobě, zjistíte, že používáním většiny současných biopaliv žádný prospěch nezískáte," řekl Smith.

V roce 2005 bylo v Evropské unii spotřebováno celkem 3,9 milionů tun biopaliv, což je o 60 procent více než v předešlém roce. Toto množství však představuje pouhé jedno procento na celkové spotřebě benzinu a nafty. V Bruselu proto chtějí rozvoj biopaliva nadále velmi podporovat a zasadit se o určení mezinárodní strategie pro výzkum nových možností v produkci a spotřebě těchto ekologicky šetrných pohonných hmot. Cílem má být minimálně desetiprocentní podíl biopaliv na celkové spotřebě benzinu a nafty v roce 2020.

dokládá rizika „ekologických“ zemědělců pro přírodu. V jižním Německu se objevili obaleči jableční vysoce rezistentní proti bakuloviru CpGV. V pozadí vzniku této rezistence stojí ekologičtí zemědělci, kteří používali bakulovirus CpGV jako ekologický insekticidní postřik.

Tým německých vědců vedený Johannesem Jehlem z neustadtského Diensteistungszentrum Ländlicher Raum Rheipfalz ale prokázal mimo jakoukoli pochybnost, že dědičná rezistence obaleče jablečného proti bakuloviru CpGV se na jihu Německa změnila z hypotetické možnosti na tvrdou realitu. U jejího zrodu stáli právě ekologičtí sadaři. Genetické analýzy prokázaly, že za odolnost proti bakuloviru vděčí obaleč dominantní mutaci jediného genu. Tento gen se nachází na samčím pohlavním chromozomu Z, což zjevně přispělo k vysoké úspěšnosti motýlů nesoucích mutaci. Obaleč jablečný (Cydia pomonella) má chromozomální určení pohlaví typu abraxas. Znamená to, že heterogametickým pohlavím jsou samice, jejichž pohlaví je určeno konstelací pohlavních chromozomů ZW. Samčí pohlaví je homogametické a je určeno dvojicí pohlavních chromozomů Z. Genetické analýzy prokázaly, že za odolnost proti bakuloviru vděčí obaleč dominantní mutaci jediného genu. Tento gen se nachází na samčím pohlavním chromozomu Z, což zjevně přispělo k vysoké úspěšnosti motýlů nesoucích mutaci. Obaleč jablečný má chromozomální určení pohlaví typu abraxas. Znamená to, že heterogametickým pohlavím jsou samice, jejichž pohlaví je určeno konstelací pohlavních chromozomů ZW. Samčí pohlaví je homogametické a je určeno dvojicí pohlavních chromozomů Z.

Pokud nese samička obaleče jablečného na svém jediném pohlavním chromozomu Z mutovaný gen zaručující rezistenci k bakuloviru CpGV, pak dokáže viru bez potíží odolat. Vzdoruje i vysokým koncentracím viru, které se běžně nepoužívají. Dcerám ale tuto rezistenci nepředává, protože ty dědí po matce jen pohlavní chromozom W. Předává však rezistenci synům. Pokud sameček nese mutovaný gen jen na jednom z pohlavních chromozomů Z, pak je vůči bakuloviru CpGV asi tisíckrát odolnější než samec, který mutovaný gen zcela postrádá. Takový sameček předává gen pro rezistenci polovině svých dcer i synů. Zbývající potomci gen postrádají a jsou k bakuloviru normálně vnímaví. Za těchto podmínek se sice projevuje v populaci obalečů určitá míra rezistence proti bakulovirům, ale stále tu ještě jsou jedinci obou pohlaví s plnou vnímavostí.

A právě v této situaci se ocitli organičtí sadaři. Částečná rezistence populace obaleče se projevovala na úrodě jabloní citelnými škodami, a tak se sadaři rozhodli pro razantní krok. Zvýšili dávky bakulovirových postřiků a opět potvrdili platnost úsloví, podle kterého je cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly.

Co se stalo? Plně rezistentní samičky a částečně rezistentní samci s jednou vlohou pro odolnost plodili potomstvo, v němž čtvrtina samců nesla mutované geny na obou chromozomech Z. Tito samci jsou 100 000krát odolnější vůči bakuloviru CpGV než obaleči, kteří mutaci vůbec nenesou. Spolu s rezistentními samičkami tito samci jako jediní přežili zvýšené dávky bakuloviru. V té chvíli byla populace obalečů s ohledem na rezistenci proti bakulovirům téměř „jednobarevná“. Přežily jen samičky, které nesly na svém jediném chromozomu Z mutovaný gen, a spolu s nimi přežili jen ti samci, kterým mutovaný gen na obou chromozomech Z zajišťoval vysokou rezistenci. Tito samci a samice mohli plodit jen vysokorezistentní potomky obou pohlaví. A to také činili. Postřiky jabloňových sadů bakulovirem tím zcela ztratily na účinnosti. Vznik rezistence byl náhlý a její rozšíření prakticky bleskové. Protože je mutace dominantní, nepřipadá v úvahu využití strategie refugií, která se osvědčuje v případě rezistence vyvolané recesivní mutací, například při vzniku rezistence proti Bt-toxinu geneticky modifikovaných plodin (např. i u nás pěstované kukuřice linie MON 810). Doby, kdy jsme si mysleli, že rezistence proti bakulovirům nehrozí, jsou ty tam. Autoři studie zveřejněné prestižním vědeckým časopisem Science zdůrazňují, že úspěch a „životnost“ nových bakulovirů bude záležet na strategii jejich užívání. Zemědělci si budou muset při aplikaci bakulovirů počínat s ohledem na aktuální riziko vzniku rezistence stejně obezřetně, jako kdyby používali chemický insekticid.

referují o jednání v Bruselu o Rakouské snaze zakázat GMO. V Lucemburku se konalo zasedání Rady EU pro životní prostředí. Na programu byl také návrh Komise, aby Rakousko zrušilo svůj zákaz na dva druhy GMO kukuřice. Jednání se účastnil komisař Stavros Dimas a OSN zde zastupoval Yvo de Boer. Za Českou republiku byl původně ohlášen ministr Martin Bursík, nakonec ho však zastupoval jeho náměstek Jan Dusík.

Návrh Evropské komise týkající se zrušení zákazu, který Rakousko vydalo na dva druhy GMO kukuřice, nebyl zástupci států potvrzen ani vyvrácen. Konkrétně se jedná o typ MON810 a T25, určený jako krmivo pro chovná zvířata. Patnáct zúčastněných států hlasovalo proti návrhu Evropské komise a čtyři pro (Velká Británie, Nizozemí, Švédsko a Estonsko). Česká republika se zdržela hlasování. Komisař Stavros Dimas k hlasování podle deníku Financial Times prohlásil: „Jsou tu dva hlavní důvody, proč lidé podpořili Rakousko. Jednak z důvodu opozice proti GMO a potom také proto, že věří, že stanovisko členských států má být respektováno.“ Na rakouský zákaz si však již stěžovalo několik zemí Světové obchodní organizaci (WTO), která následně vyzvala EU, aby byl zákaz zrušen. Pokud se tak nestane, hrozí odvetná opatření Unii jako celku.

Vzhledem k tomu, že účastníci jednání Rady pro životní prostředí návrh Komise tentokrát ani neodmítli ani nepřijali (Rada EU tento návrh již dvakrát odmítla, a to roku 2005 a 2006), disponuje nyní Evropská komise právem rozhodnout o budoucnosti rakouského zákazu. Pokud by rozhodla v jeho neprospěch, mělo by Rakousko dvacet dní na reakci. Unie by tak mohla ještě stihnout časový limit, ketrý jí udělila WTO (21.listopad 2007) na zrušení zákazu. Komisař Stavros Dimas však podotkl, že Komise přihlídne k zájmům členských států.

přinášejí rozhovor o výše uvedené kongresu s Janem Velebou, prezidentem Agrární komory ČR. Řekl, že v zemědělství vznikla objektivně nová situace, která se zejména týká produktů rostlinné produkce. Tuto situaci ovlivňují dva faktory. Prvním je zvyšující se poptávka po rostlinných produktech, která je způsobena rostoucí výrobou biopaliv, zejména v USA.

Druhým faktorem je rostoucí poptávka po obilí, která je způsobena zvyšující spotřebou potravin ve světě, zvláště v Číně a Indii. Dalším jsou i klimatické vlivy. Příkladem je i letošní velké sucho v Austrálii.

Skutečností je, že v produkci biopaliv a také v rozvoji biotechnologií Evropa silně zaostává za Spojenými státy. Američané uvolnili obrovské zdroje financí i výzkumných kapacit na výzkum výroby biopaliv druhé generace. Na rozdíl od toho, co se běžně používá zde v Evropě, v USA jdou cestou výroby biopaliv z celulózy, z dřevní hmoty apod. Situace v Evropě se dá charakterizovat tak, že jde o stav, který je něčím mezi boomem výroby biopaliv a jakýmsi alibismem, že rovněž v Evropě děláme něco pro rozvoj tohoto odvětví. Velmi odlišný názor je i na rozvoj biotechnologií. Konkrétně jde o pěstování geneticky modifikovaných (upravených) plodin. V severní Americe existuje boom při jejich pěstování a následním využití pro výrobu potravin. Pro USA je v tomto smyslu typická liberalizace, volnost. V Evropě naopak v tomto ohledu panuje velmi konzervativní přístup. Podle mého názoru hrozí Evropě, že rychlík, kterým je v přeneseném slova smyslu Amerika, jí zkrátka ujede.

Výhoda GM plodin spočívá především v tom, že ekonomický efekt této výroby je mnohem vyšší. Například na Středozápadě USA, kde panuje velké sucho a jsou tam značné problémy s vodou, se pěstuje především kukuřice. Geneticky upravená kukuřice se však dovede lépe se suchem vypořádat. Navíc geneticky upravené plodiny jsou odolnější proti škůdcům a nemusejí se proti nim používat chemické postřiky. Takže i za chemické postřiky američtí farmáři ušetří na nákladech. Kdežto zde v Evropě jsou zemědělci vysloveně závislí na tom, zda zaprší či nezaprší. V tomto směru nám Amerika »utíká«.

Ke shodě nedošlo právě u těchto geneticky upravených plodin. Ale ani v pohledu na otevření hranic nedošlo ke shodě, protože otevřené hranice Evropské unie by nebyly jen pro třetí země, ale i pro Ameriku. V rámci organizace COPA vidíme problém i v tom, že Američané žádají otevření trhu po Evropě a přitom nechtějí postupovat recipročně. Svůj trh si prostě chrání.

přináší referát o Světovém zemědělském kongresu Severní Amerika - Evropská unie, který se poprvé v historii konal v nové členské zemi Evropské unie. Hostitelem byla ve dnech 15. a 16. října tentokrát Praha. Účastnili se ho i zástupci farmářů z Mexika a Kanady.

Na konferenci se hovořilo i o geneticky modifikovaných organismech a Američané potvrdili, že jejich podíl na trhu bude prudce vzrůstat. „Nejsme spokojeni s tím, jak se dosud Evropa stavěla zády ke GM plodinám, a budeme chtít legislativní změny,“ uvedl JeanMichel Lemétayer. Uvítal, že Česká republika má již řadu pozemků, kde se GM plodiny pěstují.

Na tiskové konferenci to demonstroval zástupce jedné z firem, kde se již po několik let pěstuje GM kukuřice. Je to v akciové společnosti Rostěnice a její předseda Vítězslav Navrátil uvedl, že se jim to velmi osvědčilo a plochy kukuřice budou rozšiřovat. Ekonomický výsledek není sice tak citelně vyšší proti pěstování konvenční kukuřice, ale zdravotní hledisko je mnohem lepší. U kukuřic GMO se nevyskytují plísně, a tím se do krmiv nedostávají aflatoxiny.

přináší zajímavou úvahu „Diář Pavla Párala“: Za pozornost stojí nedávno přijatá směrnice Evropské unie schválená zřejmě pod tlakem Greenpeace. Tento fungl nový zákon zakáže v nejbližší budoucnosti dovoz zvířecích krmiv, ve kterých bude nějaká příměs geneticky modifikovaných plodin (GMO) v EU neschválených. Dosud se tolerovalo půl procenta, a to proto, že GMO se užívají prakticky všude na světě, jen Evropa se jim zarputile brání, poháněna zelenými iniciativami. Vyloučit z krmných směsí dovážených do Unie GMO je tak fakticky nemožné. Takže se prostě a jednoduše dovážet nebudou. V Evropě se více krmiv nevyprodukuje, mimochodem také proto, že zemědělská půda bude sloužit mnohem více výrobě biopaliv. Čuníci a kuřátka něco papat musí.

Méně krmiva znamená i méně hospodářských zvířat. Analýza Evropské komise suše konstatuje, že v roce 2010 může poklesnout evropská produkce kuřecího masa o čtyřicet procent a vepřového o třicet procent. To samozřejmě povede k prudkému růstu cen. Spotřebitele možná utěší, že farmáři se zahojí na evropských zemědělských dotacích, vyplácených z našich spotřebitelských daní.

Je přitom pozoruhodné, jak se zelení bojovníci v otázkách klimatu zaklínají vědeckými poznatky, v jiných záležitostech jimi však hluboce pohrdají. Právě genetická modifikace hospodářských plodin je podle nich nebezpečná lidskému životu, ačkoli vědecké důkazy pro takové tvrzení jsou zhruba stejně pádné jako důkazy telepatie či účasti mimozemšťanů na stavbě egyptských pyramid.

Přebírá www.neviditelnypes.cz 24.

uvádějí, že největší světový výrobce geneticky upravených plodin, PfUK Co. (MON), prohloubil ve 4QFY ztrátu na $210mil. / 39c na akcii když ve stejném.období minulého roku činila ztráta $144mil. / 27c. Bez zahrnutí některých položek činila ztráta 18c/a což bylo o 2c/a více než odhady analytiků. Podle společnosti má zisk v roce 2008 vzrůst na $2,20 až $2,40 na akcii když se na zisku kladně podepíše nárůst poptávky po geneticky upravených plodinách. Akcie MON otevírají poklesem o -3,3% na $85,96/a.

(S využitím www.spotrebitele.info připravil -mf-) uvádějí úvahu „O škodlivosti geneticky modifikovaných potravin aneb za vším hledej politiku.“ Zatímco Argentina, USA, Uruguay nebo Brazílie považují geneticky modifikované potraviny (GMO) za naprosto normální záležitost, evropské země vytvořily v 90. letech minulého století právní rámec, který výrobu a využití „mutantů“ v potravinářství omezuje. Bohužel informace autora jsou mylné: uvádějí mezititulek „GMO se do potravních řetězců zatím nedostávají“, který se v zápětí vyvrací informací, že GM sója a GM kukuřice jsou u nás schváleny jako potravina. Ostatně víme, že některé jedlé oleje jsou označeny, že obsahují podíl oleje z modifikované sóji. Také není pravda, že Bt kukuřice se pěstuje u nás na 10 000 ha. Skutečnost je poloviční.

žádné další komentáře