„Samotná Evropská unie však nemá na úrovni Evropské komise ani na úrovni jednotlivých států vůbec vyjasněný postoj a názory na užití GM produkce v Evropě. Je proto nezbytné urychleně zahájit konstruktivní diskusi o možných přínosech a rizicích tak, aby spotřebitelé, ale i farmáři věděli, co v tomto směru do budoucna mohou očekávat,“ řekl Felčárek.

Dále čeští specialisté navštívili Illinoiskou státní univerzitu v Champaigne, kde shlédli rozsáhlé polní pokusy s kukuřicí a sójou. Mohli pozorovat napadení škůdci a zaplevelení u polních kontrol a porovnat s použitými GMO kukuřice a sóji. Výsledky byly u GMO podstatně lepší než u komerčních odrůd.

V dalším příspěvku Libuše Alterová hodnotí politiku EU vůči GMO: Odmítavý postoj chrání unii před přílivem levnějších plodin ze třetích zemí. Na druhé straně však ohrožuje všemi tolik vzývanou konkurenceschopnost sedmadvacítky. Vyššími výnosy, menšími náklady na ošetřování porostů a zvýšením obsahu potřebných látek dokáží GM plodiny zlevnit i třeba výrobu biopaliv. Krmiváři se již dnes dostávají do problému, který způsobuje pomalé schvalování nových odrůd. Hrozí jim totiž, že budou muset přestat dovážet suroviny pro krmiva ze zemí, kde se pěstují jiné než v unii povolené odrůdy. Zatímco unie váhavě zkouší první generaci GM plodin, jinde již sklízejí odrůdy druhé generace a poohlížejí se po dalších možnostech. Rozjetý vlak nabírá stále větší rychlost a naskočit je čím dál obtížnější. Ale ignorovat jeho houkání také není řešením.

Američtí farmáři si GM plodiny pochvalují. Například Fred Yoder, majitel rodinné farmy z Ohia, pěstuje deset let GM sóju a osm let GM kukuřici. Jak uvedl, na rozdíl od Bt-kukuřice povolené v unii objevují se v USA nové odrůdy, které jsou odolné vůči dalším škůdcům, snášejí sucho, dokáží dokonaleji využít dusík či produkují více lyzinu.

Naopak podle organizace Greenpeace má pěstování Bt kukuřice mnoho záporných stránek. Mezi ty nejdůležitější prý patří administrativní zatížení a vysoká cena osiva, ale i omezené uplatnění produkce na trhu. Řada odběratelů, stejně jako jinde v Evropě, totiž požaduje potvrzení, že mléko, maso a vejce pocházejí ze zvířat, která nebyla krmena GM plodinami, tvrdí organizace.

Dotaz: proč jsou stále protesty proti GMO? Odpověď Yoder: V první řadě to záleží na tom, kde žijete. Ve Spojených státech o tom takto nejednáme GMO pokládáme za bezpečné podle našeho regulačního systému. Evropu jsem ale navštívil mnohokrát, a tady je to opravdu odlišné. Proto musíme debatovat o těchto otázkách, o tom, co občané budou jíst, a samozřejmě to musí vycházet z vědecké základny a myslím si, že jsou bezpečné.

Jak je to v ČR? Odpověď Marie Čeřovské: V České republice se může pěstovat pouze geneticky upravená kukuřice, která je odolná proti zavíječi kukuřičnému, my ji někdy také nazýváme BT kukuřice. A ta se tady pěstuje od roku 2005 a letos jsme tedy jedním ze šesti států Evropské unie, které tuto kukuřici pěstují. A zatím musím říct, že ty zkušenosti jsou pravděpodobně dobré, zejména tady u pěstitelů, protože ty plochy neustále každoročně narůstají. Vloni to bylo dvanáct set devadesát hektarů s touto geneticky modifikovanou kukuřicí a letos už jsme evidovali pět tisíc hektarů BT kukuřice.

Jak zmíněná zpráva uvádí, geneticky modifikované organismy (GMO), zejména plodiny se velmi rychle rozvíjejí v zemích exportujících krmiva. Regulační opatření, která v případě uvádění na trh, nebo dokonce pěstování GMO známe v unii, jsou ve třetích zemích daleko méně přísná a také méně časově náročná. Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova (DG Agri) uvádí, že v unii trvá povolovací proces GMO více než 2,5 roku, zatímco ve Spojených státech amerických v průměru jen 15 měsíců. To vede podle úředníků z DG Agri k asynchronní autorizaci, kdy GMO je plně povolené pro komerční využití v potravinách i krmivech v jedné zemi, ale ne v ostatních. Rychlejší a pružnější schválení nových GMO, které dostanou zelenou od Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), není možné v unii zaručit. Na překážku je nejen další postup schvalování, ale zejména stálé odmítání GMO některými členskými státy unie. To se promítá do jednání v příslušném výboru i v radě ministrů zemědělství. Rada nemůže schválit nový GMO jen kvalifikovanou většinou. Nicméně může potřebné povolení dát dodatečně Evropská komise, pokud ovšem proti němu není kvalifikovaná většina členských států.

Doposud se problémy trhu (postihující import rýže a produktů z kukuřice) týkaly hlavně GMO, které nebyly schváleny ani v exportujících zemích a které se na trh dostaly náhodou. Unie se ovšem stejně jako na tyto ani v exportující zemi neschválené GMO dívá stejně jako na ty, které jsou ve vyvážející zemi povolené a prošly v ní schvalovacím řízením. Její legislativa nedává žádnou možnost přístup k nim nějakým způsobem odlišit. Problémy na trhu budou stále častější se zvyšujícím se počtem GM plodin povolených v exportujících zemích a zatím ještě neschválených v unii. Přitom budou narůstat problémy s odlišováním různých GM odrůd již v unii schválených od těch, které zatím ještě její souhlas nemají.

Některé exportující země se při schvalování nových GMO ohlížejí na to, jaký dopad bude mít daný souhlas na vývoz (děje se to zejména v Argentině a Brazílii, méně již v USA). Ekonomický dopad přítomnosti v EU nepovolených GMO v zásilkách určených pro trh unie také záleží na tom, jak bude unie na takový případ reagovat. Pokud unie přítomnost nepovolených GMO v zásilce zjistí, může napříště od dovážejícího státu požadovat certifikáty s analytickými výsledky potvrzujícími, že zboží neobsahuje nepovolené GMO a dvojí testy na místech vývozu a dovozu. Dalším možným opatřením je také dočasný zákaz dovozu v případě chybných certifikátů. Výsledkem je, že se export do unie bude snižovat nebo se může vůbec zastavit, pokud obchodníci nebudou chtít riskovat nepříjemnosti plynoucí z náhodného znečištění zásilky byť jen odrůdou, která v jejich zemi úspěšně prošla testováním a běžně se pěstuje. EU dováží značný podíl krmiv či jejich surovin právě ze států, v nichž se nové GMO pěstují ve velké míře.

Hrozí tedy nebezpečí omezení těchto dovozů a nutnosti hledat náhradu krmných komponent jinde. Tyto náhradní suroviny však mohou ceny krmiva značně zvýšit. Zrno kukuřice Do EU se dováží mezi 2,5 a čtyřmi miliony tun kukuřice za rok. To odpovídá asi čtyřem až sedmi procentům z roční produkce EU-27, která se pohybuje zhruba mezi 54 a 62 miliony tun. Na přelomu století se kukuřice dovážela zejména z Argentiny a Brazílie, jen velmi málo z USA. Za poslední dva roky se dovoz z Brazílie a Argentiny výrazně snížil. Loni bylo hlavním importérem Srbsko s 1,2 milionu tun, následované Argentinou (0,8 mil. t), Brazílií (0,5 mil. t) a Ukrajinou (0,35 mil. t). To znamená, že dovozy do unie od potenciálních dodavatelů surovin s příměsemi nepovolených GMO, tj. z Argentiny a Brazílie, klesly na 45 procent celkového dovozu této komodity, tedy zhruba na 1,3 miliony tun. Produkce sušených výpalků z kukuřice v USA rostla v závislosti na boomu výroby bioetanolu. V roce 2005 dosáhla 8,1 milionu tun, zatímco o rok dříve to bylo 6,5 milionu tun a v roce 2003 jen 5,1 milionu tun. Přitom jejich dovoz do unie klesal z 1,9 milionu tun v roce 1996 na loňských 625 tis. tun. Důvodem byla převážně přítomnost výpalků z odrůdy GM kukuřice v unii neschválené. Přitom šlo o odrůdu DAS-59122, jejíž povolení se v unii čeká ke konci letošního roku a která podmínky pro schválení splnila již v lednu 2005.

Na vážnější ekonomický dopad ukazuje souborné hodnocení všech tří druhů krmných surovin pocházejících z kukuřice. DG Agri upozorňuje, že nahrazení importem z jiných zemí může znamenat nárůst dopravních nákladů, a to zejména u členských států, které zatím tyto suroviny dovážely přímo po moři. Samozřejmě v EU jsou stále velké zásoby kukuřice z intervenčních nákupů, a to zejména v Maďarsku. Ale, jak upozorňují bruselští úředníci, doprava po železnici z Maďarska se třeba Španělům značně prodraží.

Množství sójových bobů a sójových šrotů (vyjádřené jako ekvivalent sójového šrotu) dovážených do EU od počátku devadesátých let minulého století stále rostlo. V posledních letech se ustálilo asi na 34 až 35 milionech tun za rok. To je daleko více, než činí celá produkce sójových pokrutin v EU (kolem 12 milionu tun, pokrutiny = zbytky po odlisování oleje z rozemletých semen, šroty = zbytky po extrakci oleje z rozemletých semen nebo z pokrutin). Nejdůležitějšími dodavateli jsou Argentina a Brazílie. Podíl importu z USA klesá, roste však dovoz z Paraguaye. DG Agri upozorňuje, že vzhledem k malé vlastní produkci je dovoz této skupiny krmných surovin pro živočišnou výrobu v unii velmi důležitý. V EU neschválená GM odrůda sóji, která se pěstuje v hlavních exportních zemích, má označení MON 89788. Počítá se s tím, že by měla nahradit odrůdu RR 40-3-2, kterou bylo v roce 2005 oseto 60 procent všech ploch vyhrazených této olejnině. Jen v USA se v tomto roce pěstovala na 87 procentech výměry sóji. Další odrůda byla již v USA předložena ke schválení Úřadu pro potraviny a léčiva a federálnímu ministerstvu zemědělství v první polovině roku 2006 a povolení pro její pěstování je otázkou několika málo měsíců. Předpokládá se, že by se začala v USA pěstovat již příští rok nebo pravděpodobněji v roce 2009.

I v unii probíhá schvalování zmíněných odrůd sóji, ovšem daleko pomaleji. Odrůdu MON 89788 dostal EFSA ke schválení v listopadu 2006. K tomu je nutné připočítat dobu, potřebnou pro celý proces v unii. Z toho autoři zprávy usuzují, že zejména v letech 2009 a 2010 dojde v importech sóji a produktů z ní k dříve popsaným problémům s příměsemi v unii nepovolených odrůd. K normálu by se - pokud se v dohledu neobjeví další GM odrůda - mohl dovoz sóji vrátit až po této době. Co to bude znamenat pro unii, odhadují tři scénáře z pera DG Agri:

Celkové náklady na krmiva by se v případě středního scénáře měly zvednout o 23 procent, u nejhoršího scénáře dokonce o více než 600 procent.

V případě nejhoršího scénáře by produkce vepřového masa v unii spadla v letech 2009 a 2010 o 29 a 35 procent. Prudký nárůst cen vepřového masa v unii zamezí exportu z ní a naopak udělá z jejího trhu žádoucí odbytiště pro import ze třetích zemí. Výsledkem by bylo, že unie by se stala čistým dovozcem vepřového masa. Vysoké ceny by vedly k poklesu spotřeby v roce 2009 o 24 procent pod předpokládanou úroveň. Vyšší importy by mohly v roce 2010 spotřebu opět nepatrně zvednout, ale stejně by zůstala 17 procent pod předpovídanou hladinou.

Horší vyhlídky dává i drůbeži samozřejmě poslední scénář. Tady počítají úředníci opět s poklesem produkce o 29 procent proti hodnotě očekávané v roce 2009 a o 44 procent o rok později. Výrazně podle nich by narostl import, zatímco export z unie by prakticky skončil. Domácí spotřeba by se snížila o 16 a 26 procent pod úroveň předpokládanou v roce 2009 a 2010.

Pravděpodobnost jednotlivých scénářů záleží na tom, jak hlavní importní země budou schopné a také ochotné dodávat na evropský trh pouze v unii schválené odrůdy sóji a kukuřice či produktů z nich. Pro USA je unie pouze okrajovým odběratelem (jen devět procent exportu sóji a sójových šrotů jde do EU). Je tedy pravděpodobné, že pro USA nebude obchodně příliš zajímavé se požadavkům EU přizpůsobovat. Jiná je situace třeba v Argentině, odkud jde do unie asi 42 procent celkového exportu této komodity. Ještě větší podíl svého exportu sóji dodává do unie Brazílie. Ta ale na druhou stranu také zavádí stále nové GM odrůdy. Kartami však může výrazně zamíchat Čína, která se může stát hlavním odběratelem sóji i výrobků z ní z Argentiny i z Brazílie. A o Číně je známo, že si se životním prostředím a s ochranou spotřebitele velkou hlavu zatím moc nedělá. To je důvodem, proč se úředníci DG Agri obávají, že se prostřední, ale i nejhorší scénář může uskutečnit. Upozorňují také, že poruchy trhu nemusí skončit za zmíněné dva roky, kdy se předpokládá, že nové GM odrůdy povolí i EU. Je totiž pravděpodobné, že se na trhu objeví další nové GM odrůdy, které rychleji schválí ostatní země než unie a situace se bude stále opakovat, nebo se trh úplně změní.

K výskytu mykotoxinů se loni v celoevropském RASFF vztahovalo 877 oznámení. Šlo hlavně o aflatoxiny (800 oznámení). V naprosté většině kontaminovaly ořechy a výrobky z nich (684 případů). Některá oznámení se však také týkala jejich přítomnosti v ovoci a zelenině (68 případů), v bylinkách a koření (37). Daleko méně hlášení se vztahovalo k dalším produktům - pětkrát šlo o cereální výrobky, čtyřikrát o krmiva a pouze jednou o skupinu káva a kakao. Nejčastěji ohrožené byly pistácie (276 oznámení), a to zejména z Iráku (234). Ve srovnání s rokem 2005 šlo o nich do systému o 119 hlášení méně. U aflatoxinů se počet oznámení snížil meziročně dokonce o 145. Výrazný nárůst naopak zaznamenaly ryby a výrobky z nich, jejichž obsah polycyklických aromatických uhlovodíků (zkratka PAH) překročil povolenou hranici. O něco vzrostl také počet hlášení o nadlimitních hodnotách obsahu mědi, a to ze 45 v roce 2005 na loňských 71.

Oznámení o výskytu nadlimitní hladiny veterinárních drog u ryb, výrobků z nich a jiných plodů moře loni ve srovnání s předchozím rokem poněkud ubylo - loni to bylo 80 případů, o rok dříve 104. Většinou jde o uměle chované živočichy. Například chloramfenikol se vyskytl dvakrát u faremně chovaných krevet z Vietnamu, metabolity nitrofuranu u 27 případů krevet z Bangladéše a 20 z Indie. Objevily se i případy přítomnosti malachitové zeleně, která není v EU u živočichů určených pro výrobu potravin povolená. Pokud jde o med a mateří kašičku, poklesl meziročně počet hlášení o výskytu reziduí různých léčiv z 55 v roce 2005 na loňských 20. Zejména šlo o chloramfenikol, sulfonamidy a tetracyklin. Po jednom případu zaznamenali kontroloři u dalších léčiv, a to nitrofuranu, trimetoprimu a tylosinu. U vajec se ve čtyřech případech našla nepovolená kokcidiostatika. Vdrůbežím mase kontrola dvakrát objevila zbytky zakázaného aditiva do krmiva a také chloramfenikol. U masa byla dvě oznámení na chloramfenikol, po jednom na nitrofuran a tetracyklin a u koňského masa z Velké Británie šlo ve dvou případech o přítomnost nepovoleného protizánětlivého léčiva. V kategorii mléko a mléčné výrobky bylo jen jedno hlášení, a to o chloramfenikolu v polském sušeném mléce.

Počet hlášení o výskytu nepovolených barviv v koření podstatně klesl. Zatímco v roce 2005 jich bylo 213, loni do systému došlo jen 60. V roce 2005 vedla suverénně Indie, a to zejména se závadným kořením chilli nebo kari. Loni ji vystřídalo Rusko a Turecko. Objevila se i geneticky modifikovaná rýže. Celkem 127 oznámení poukazovalo na nepovolené geneticky modifikované potraviny. Z toho v naprosté většině - 126 hlášení - šlo o v unii neschválenou geneticky modifikovanou rýži - zejména o odrůdu GM LL 601.

Tým vědců z Británie, USA a Německa zjistil, že spalováním biopaliv se vypouští do ovzduší více skleníkových plynů než spalováním běžných fosilních paliv. Příčinou je oxid dusný, na který se při spalování mění část dusíku obsaženého v rostlinách díky hnojení. Emisí oxidu dusného vzniká mnohem více, než se dosud soudilo -Mezinárodní panel pro klimatické změny pracoval s údajem, že se přemění asi 2 procenta dusíku, autoři studie ale zjistili, že je to 3-5 procent. Biodiesel z kukuřice tak produkuje o 70 procent více skleníkových plynů než konvenční paliva, biodiesel z řepky o 50 procent víc. Některé další plodiny si vedly lépe, ale žádná z nich se zatím nepoužívá masově a není tak dotovaná. „Údajné výhody biopaliv jsou ještě pochybnější, než se dosud soudilo,“ řekl profesor Keith Smith z Edinburghu. Členem týmu byl také Holanďan Paul Crutzen, laureát Nobelovy ceny za chemii a expert na ozonovou vrstvu. Studie byla zveřejněna v časopise Atmospheric Chemistry and Physics.

Politici svými subvencemi podle OECD navíc deformují trh ve prospěch nevyzkoušené technologie, jejíž vliv na na zabránění změnám klimatu bude přitom jen nepatrný. "Nynější tlak na zvýšené využívání biopaliv vytváří neudržitelné napětí, které naruší trhy, a přitom nepřinese žádné významnější užitky životnímu prostředí," uvádějí autoři studie.

Jak uvedl prof. Berschauer, společnost odhaduje objem trhu pro biotechnogie v roce 2015 zhruba na 3,6 mld. eur. Třetina připadne na bavlnu, řepku a rýži, tedy plodiny, které jsou předmětem aktivního výzkumu. Sója a kukuřice budou v tomto období podle prognóz v USA zabírat dvě třetiny trhu s biotechnologiemi. „Vycházíme z toho, že již v příštích třech letech bude mít 90 % osiva kukuřice v USA toleranci k herbicidům,“ uvedl prof. Berschauer. V souvislosti s tím se společnost rozhodla dále vyvíjet technologii LibertyLink (LL, rezistence vůči účinné látce glufosinat-ammonium) v kukuřici a sóje. Vzhledem k tomu, že přípravek má jiný mechanismus účinku než glyfosáty, vůči kterým se objevuje rezistence, je efektivní ho použít v rámci antirezistentních strategií. Proto společnost Bayer CropScience letos v červnu poskytla technologii LibertyLink firmě Monsanto pro využití v sóji a kukuřici. Plodiny tedy budou tolerantní k oběma účinným látkám zároveň.

V oblasti biotechnologií má společnost připravených více než 40 projektů, které se týkají tolerance plodin k herbicidům, ale také rezistence vůči hmyzu, stresu, chorobám a které jsou zaměřeny na zvýšení výnosu a kvality. Do roku 2015 by se na trhu mohly objevit první odrůdy hlavních plodin, které budou tolerantní k široké paletě stresů (RNAi-PARP plodiny).

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který byl dnes shodou okolností v Maďarsku, odkud pocházejí jeho rodiče. Každý v Sarkozyho projevu viděl rozchod se zásadami, kterých se v evropské zemědělské politice držel jeho předchůdce Jacques Chirac. Chiraka známe i my u nás jako sveřepého obhájce společné evropské zemědělské politiky, jako odpůrce snižování dotací, jako bojovníka za to, aby právě francouzským zemědělcům a francouzskému venkovu připadl při každém jejich rozdělování ten největší podíl. Chirac pocházel z venkova a zůstával mu věrný.

Prezident republiky jim jedním dechem sliboval, že je nenechá na holičkách a zároveň jim oznamoval, že podle jeho představy už by neměli z Bruselu dostávat štědré dotace. Sarkozy chce také zemědělce chránit zrovna tak, jako Chirac, jen naprosto jinou metodou. Podle něho to, co on navrhuje, lépe odpovídá dnešní realitě. Ovšem odpovídá to také dnešní hlavní tendenci světového obchodu? Společnou zemědělskou politiku zavedla Evropská unie pro to, že se zformoval otevřený světový trh, trh bez celních zábran. Trh, na kterém by měly zemědělské produkty ze všech koutů světa stejnou šanci. Evropská unie chtěla respektovat pravidla globalizace, pravidla liberalizovaného světového obchodu, otevřeného trhu, volné soutěže, ale nechtěla přitom odsoudit evropský venkov k pozvolnému vylidnění a evropské zemědělství neschopné v takových podmínkách konkurovat, k záhubě. Proto zemědělskou výrobu podporovala dotacemi a podporuje dále. Zejména dotacemi vývozních cel. Světový zemědělský trh tím neutrpěl. Evropským potravinám to pomohlo obstát ve volné soutěži.

Sarkozyho koncepce vychází z opačného přístupu. Francouzský prezident řekl: "Společná evropská zemědělská politika musí být založena na nekompromisní zásadě upřednostňování produktů z Evropské, unie, promiňte mi to nehezké slovo upřednostňování. Chtěl jsem jen co nejstručněji vyjádřit odborný termín /nesrozumitelné/, tedy pravidlo, podle něhož se na jednotném evropském trhu má dávat přednost výrobkům pocházejícím z Evropské unie." Tahle Sarkozyho myšlenka mě zaujala. Francouzský prezident chce pro evropské zemědělce přesně to, co chce pro francouzské zemědělce známý bouřlivák a ničitel McDonaldů José Bové a jeho odborový svaz považovaný mezi ostatními za nejradikálnější. Vzpomínám na to, s jakým výrazem v tváři mi jeden z funkcionářů toho svazu a chovatel hovězího dobytka ze Saint Le Salb řekl: "My nechceme žít z dotací. My chceme, aby nám vrátili právo živit francouzský národ. Pak budeme prodávat za skutečné ceny, subvence nebudeme potřebovat." Sarkozy to říká podobně: Chci, aby se naši zemědělci uživili, i když budou prodávat za skutečné ceny. A na jiném místě: Chci novou společnou zemědělskou politiku proto, že nehodlám ponechat na holičkách farmáře, kteří nežádají pomoc, kteří nechtějí žít ze subvencí.

Realizace jeho idejí o evropském zemědělství by byla jistě velmi prospěšná, a to nejen zemědělcům. Jenom že by ve Světové obchodní organizaci vyvolala ještě větší nevoli vůči Evropské unii, než jakou tam trvale působí bruselské subvencování zemědělské produkce. Francouzský prezident ale také nastínil cestu, která by k realizaci nové evropské zemědělské politiky a tedy k osvobození evropských zemědělců od závislosti na dotacích měla vést. "Do zemí Evropské unie by se dovážely jen takové potraviny, které by splňovaly přísné evropské sanitární normy," řekl Sarkozy. A farmáři, kteří ho poslouchali, si museli nutně pomyslet, že aplikování takových pravidel na dovoz potravin do Evropské unie, by asi opravdu hodně posílilo pozici evropského zboží na evropském trhu. Zbývá ovšem je nejdřív v Unii a pak v WTO ve Světové obchodní organizaci prosadit.