V naší republice rostly jeho plochy také rychle (v letech 2001 až 2006 z 32,7 tis. ha na 64,8 tis. ha), ale v roce 2006 se opět snížily. Byla to reakce pěstitelů na nízké ceny. Tato ekonomická nestabilita se u tritikale vyskytuje v celé Evropě.

Nejvýznamnější předností tritikale je však jeho krmná hodnota. První krmné pokusy s tritikale na prasatech vedené v roce 1988 prokázaly, že tato plodina bude významnou krmnou obilninou. Při krmení směsí A 1 s rozhodujícím podílem tritikale byl u prasat přírůstek 695 g/kus/den proti stejné směsi obsahující pšenici, po níž prasata přibrala 601 g/kus/den. Přírůstek masa, a tím ekonomický přínos v chovech s deseti tisíci prasat při rozdílu denního přírůstku 94 g/kus činí 940 kg masa za den. U směsi s tritikale byla spotřeba 2,14 kg na kilogram přírůstku a u směsi s pšenicí 2,48 kg, což představuje úsporu ve spotřebě přes jednu tunu krmiva denně. To jsou dost silné argumenty pro výhody tritikale proti krmné pšenici a ječmeni.

Do víru biopaliv se nedávno dostala také tak nepravděpodobná země, jakou je chudičká a suchem i hladomory pravidelně stíhaná Etiopie. Jedna mnichovská firma tady hodlá pěstovat další zdroj bionafty - skočec neboli ricinovník. Volné půdy v této přelidněné zemi mnoho není, a tak se „uloupl“ kus národního parku, kde žijí poslední etiopští sloni.

Jeho provokativní stať ve vědeckém časopise vyvolala rozruch mimo jiné tím, že vědec za nejlepší alternativu pro světovou energetiku označil jadernou energii.

Expanze obnovitelných zdrojů, které využívají trvale působících sil přírody jako slunce, větru, vody a růstu biomasy, by podle Ausubela vedla ke "znásilňování přírody", protože všechny tyto zdroje by při rozsáhlejší produkci vyžadovaly ohromné plochy přírodního území. Nároky obnovitelných zdrojů na prostor vyniknou zejména ve srovnání s tím, jak nepoměrně více energie dokáže na dané rozloze země vyrobit jaderná elektrárna.

Ausubel není mezi ekology, tj. vědci zabývajícími se ekologií, ve své obhajobě jaderné energie sám, třebaže většina zelených organizací a stran včetně českých zelených tento zdroj i přes hrozbu změn klimatu nadále programově odmítá. Senzaci způsobil guru zeleného hnutí James Lovelock, autor kontroverzní teorie "Gaia" o Zemi jakožto jediném "superorganismu", když v roce 2004 označil jadernou energii za jedinou realistickou možnost pro bezprostřední budoucnost globální energetiky. Odpor vůči jádru zhodnotil jako "iracionální strach živený fikcemi v hollywoodském stylu, zelenými lobby a médii". Dalším příkladem jaderného disidenta z environmentalistických kruhů je někdejší spoluzakladatel Greenpeace a nyní ostrý kritik metod a postojů této nadnárodní organizace Patrick Moore.

Důvod? Jedním z nich je to, že organizace si nemůže dovolit dát schopným uchazečům takové platy, jaké by si zájemci představovali. "Plat na úrovni středního managementu je v Greenpeace okolo patnáct tisíce čistého. To je hluboko pod pražským průměrem. V menších městech jsou platy ještě podstatně nižší," řekl www.Aktuálne.cz ředitel českých Greenpeace Jiří Tutter. Podobná platová hladina je rovněž u jiných ekologických organizací. "Finanční ohodnocení, které jsme schopni nabídnout, není obvykle pro zkušenější lidi příliš atraktivní," uznal Jaromír Němec z Hnutí Duha.

Ředitel českých Greenpeace Jiří Tutter ovšem pokládá podprůměrné platy jen za jeden z důvodů, proč je o práci v organizaci malý zájem. "Nejspíš tady ještě panuje jakási skepse k roli nevládních organizací, podporovaná opakovanými útoky některých politiků na samotnou podstatu těchto sdružení," odhaduje Tutter, podle něhož patří k nejviditelnějším prezident Václav Klaus.

Podle Skalského ze sdružení Arnika jsou sice lidé, kteří se hlásí do Arniky, sice rozdílní, ale jedno je spojuje. "Je to určité znepokojení nad stavem životního prostředí a snaha se situací nějak pohnout. Zpravidla jde o lidi, kteří neuznávají konzumní způsob života, ale jejich názory na některé konkrétní věci - třeba politiku nebo i řešení dílčích problémů - mohou být různé," poznamenal Skalský.

Jiří Tutter z Greenpeace uvedl, že pro jeho organizaci je důležité také to, aby šlo o absolutně bezúhonného člověka, který odmítá násilí jako formu řešení konfliktů a který dokáže respektovat jiný názor.
Při svých akcích před úřady nebo podniky si lidé z ekologických organizací mnohdy vyslechnou nadávky a jsou označováni za ekoteroristy. U většiny veřejnosti ovšem mají úspěch. Podle posledního průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění se o ochranu životního prostředí nejlépe starají obecní úřady a ekologická sdružení. Kladné body dostaly ekologické organizace od téměř šedesáti procent občanů.

Pan Ing. Tutter by měl také uvážit, že v některých směrech, jako je náboženské tažení proti GMO, je na omílání povinné mantry složené z polopravd a lží, které jsou dávno vyvráceny, potřeba silný žaludek. Třeba tvrdit, že GM brambory mohou „kontaminovat“ pylem okolní přírodu a sklizeň ze sousedních polí. Znalost oboru je v takovém případě na škodu. Kromě toho pan ing. Tutter osobně vedl mezinárodní bojůvku, která vnikla na pokusné pole v Branišovicích a zničila tak pokus o vlivu pylu Bt kukuřice na hmyz.

Široké uplatnění mimo výrobu potravin mají zejména rostlinné oleje. Dnes se 15 až 20 procent vyprodukovaných rostlinných olejů používá pro technické účely. Již delší dobu se z nich dělají třeba biologicky odbouratelné mazací oleje, které se používají všude tam, kde je třeba předejít kontaminaci půdy naftou a produkty z ní. Tedy například jako mazadla pro motorové pily a jiné stroje pracující v lesích. Dobrým mazivem je také ricinový olej, který se získává ze skočce obecného. Jiným příkladem je tiskařská čerň na bázi sójového oleje, jíž se tiskne třetina deníků v USA. Z lněného oleje se vyrábějí fermeže, které rychle zasychají a jsou vhodné pro povrchové nátěry. Makový olej slouží k výrobě a ředění olejových barev pro výtvarníky. Rozšiřuje se výroba bionafty z rostlinných olejů. Velké možnosti dává genetické inženýrství, které poskytuje geneticky modifikované organismy nových vlastností. Jeho pomocí by bylo možné uzpůsobit obsah a kvalitu olejů (složení a podíl jednotlivých mastných kyselin) v dané rostlině. V EU jsou hlavními olejninami slunečnice, řepka a olivovník. Bylo by proto třeba najít nové nepotravinářské aplikace právě pro tyto druhy olejů a také pro olejniny, které se v Evropě sice pěstovaly, ale dnes již nejsou v takové oblibě. Příkladem je třeba len olejný a skočec obecný (z něhož se dělá ricinový olej). Další rostlinou, na kterou se zaměřili výzkumníci z týmu Epobia, je katrán habešský. Může být zdrojem jakostních rostlinných vosků. Na rozdíl od řepky nebo slunečnice není tak náročný na vodu a hnojení. Nepoužívá se pro výrobu potravin. Proto se dá očekávat menší odpor proti využívání jeho genetických modifikací, které by zvýšily jeho schopnost produkovat vosk požadovaných vlastností.

Jedním z neznámějších a člověkem nejdéle využívaným biopolymerem je škrob. O výrobě plastů z něj se uvažuje již velmi dlouhou dobu. Jejich výhodou by bylo i to, že obaly z nich by byly poživatelné. Nebylo by je tedy nutné před konzumací potraviny z jejího povrchu odstranit (podobně jako je tomu u párkového střívka z cutisinu). Problémem škrobů a materiálů z nich vyrobených je zatím jejich vlhnutí. Existují však i další rostlinné polymery. Ke známým a zejména v dřívějších dobách hodně využívaným patří přírodní kaučuk získávaný naříznutím kůry stromů kaučukovníků a chytáním vytékající bílé tekutiny - přírodního latexu. Kaučukovníkům se však v Evropě nedaří. Je proto třeba hledat ty přírodní zdroje, které by se daly pěstovat v EU. Tak například kaučukovník by mohl podle výsledků projektu Epobia nahradit třeba keř guayule, který by se dal pěstovat v polosuchých oblastech jižní Evropy. Další možnosti nabízí jeden z druhů pampelišky rostoucí v Rusku, zlatobýl obecný, nebo pryšce. Jiným zdrojem nových plastů by se mohl stát třeba polysacharid inulin, který je mimo jiné v čekance. Budoucnost mají i polymery na bázi bílkovin.

Obava z nemoci BSE (bovinní spongiformní encefalopatie, tzv. šílenství krav) a možného přenosu na člověka vedla v roce 2000 k zákazu zkrmování masokostní moučky všemi hospodářskými zvířaty, tedy i monogastry - drůbeží a prasaty. To vedlo nejen ke zvýšení cen krmiv, v nichž bylo nutné nahradit tento levný zdroj živočišné bílkoviny, ale také k nárůstu problému, kam s přebytečnou masokostní moučkou, která v kafilériích nadále vznikala jako výsledek likvidace odpadů živočišného původu. Proto Evropská unie uvažuje o tom, zda by nebylo možné přidávání masokostní moučky do krmiva pro monogastry povolit. V rozhodování jí má pomoci výzkumný projekt za 1,7 milionu eur. Měl by posoudit, zda by se moučka z konfiskátů z prasat nemohla použít do krmiv pro drůbež a naopak. Nadále by tedy měl zůstat zákaz kanibalismu, tedy konzumování bílkovin z těl zvířat stejného druhu.

Růstové hormony přidané do krmiva dokážou žádoucím způsobem podpořit nárůst svalové hmoty. Používaly se exogenní i endogenní synteticky připravované hormony. V Evropské unii je aplikace růstových hormonů při výkrmu hospodářských zvířat přísně zakázána. Je to vědecky zdůvodněno, nebose jedná o skryté ochranářské opatření jako je tomu o regulací GMO? Zatímco exogenní hormony, tedy látky, které nejsou tělu zvířete vlastní, není problémem stanovit, potíže dělají přídavky syntetických hormonů endogenních - tedy takových, které si tělo daného zvířete samo vyrábí. Při stanovování je totiž obtížné odlišit přírodní hormon, který se běžně vyskytuje v těle zvířete, od hormonu synteticky připraveného. Tento problém vyřešil evropský výzkumný projekt nazvaný Isoster, který řídilo německé výzkumné pracoviště. Jeho výsledkem je metoda detekující nedovolené použití i zmíněných syntetických endogenních růstových hormonů. Je založena na hmotové spektrometrii využívající izotopy. Vychází ze skutečnosti, že růstové hormony (například testosteron) vyráběné synteticky obsahují méně izotopu uhlíku 13C než hormony přírodní vznikající v těle živočichů. Pokud se zvířeti aplikuje syntetický endogenní hormon, pak se v těle smísí s přírodně vznikajícím a výsledná směs má nižší obsah izotopu uhlíku 13C než přírodní hormon. Obsah izotopu v hormonech stanoví zmíněná metoda instrumentální analýzy.