Agrofert Holding, a. s., uvažuje o vybudování kapacity na výrobu 100 000 tun metylesteru v Lovosicích souběžně se vstupem na německý trh řepky a obilnin. Existence zahraničních odběratelů zlepšuje podmínky prodeje. Řepka letos zasetá a sklizená v roce 2008 se již bude přimíchávat v objemu 4,5 % metylesteru do motorové nafty. V dalším roce očekáváme zhodnocení obsahu oleje i na českém trhu, což opět zlepšuje podmínky prodeje. Pozitivní je také to, že včasné žně obilnin v tomto roce vytvářejí vhodný časový prostor pro kvalitní založení porostu a rozšíření plochy řepky.

Zvýšená produkce řepky by částečně mohla zmírnit nežádoucí tendenci trvalého poklesu objemu českého zemědělství. S vyšším zastoupením řepky na orné půdě při rostoucích cenách roste i předplodinová hodnota pro ozimou pšenici. Zvýšená produkce řepky při vysoké pěstitelské úrovni našich agronomů a při předpokládaném cenovém vývoji přispěje ke zlepšení ekonomiky celého podniku.

Dále publikuje přehledy o světové produkci olejnin a o odhadech sklizně řepky v roce 2007.

V další zprávě Zemědělec uvádí údaje o vzestupu osevu GM plodinami v USA: Největší skok byl zaznamenán u kukuřice, podíl GM odrůd stoupl v letošním vegetačním období z 61 na 73 %. Protože celková rozloha kukuřice v USA vzrostla oproti roku 2006 o 28 %, rozloha ploch osetých GM kukuřicí se zvýšila na 27,4 mil. hektarů, což představuje meziroční nárůst 7,8 mil. hektarů. U sóji a bavlny však došlo k významnému poklesu celkové rozlohy osevních ploch, podíl GM odrůd stoupl u sóji na 91 %, u bavlny na 87 %.

K 16. červenci bylo sklizeno cca 188 tis. hektarů řepky (56 %), obilovin cca 200 tis. (14 %), z toho ozimého ječmene 119 tis. (92 %) a ozimé pšenice 62 tis. hektarů (9 %). Z uvedených odhadů a skutečně dosahovaných výnosů lze vyvodit předběžný závěr, že letošní sklizeň obilovin bude pravděpodobně mírně podprůměrná. Průměr za uplynulých sedm let činil zhruba 7 mil. tun obilovin celkem, z toho asi 6,5 mil. tun základních obilovin a 500 tis. tun kukuřice.

Kvůli nutnému doplnění zásob a zvýšené poptávky po obilovinách pro výrobu bioetanolu a řepky pro výrobu oleje jsou světové a evropské ceny na vysoké úrovni. To ovlivňuje i ceny v ČR, které se nutně promítnou do konečných cen živočišných výrobků pro spotřebitele. Aby byl zabezpečen domácí trh dostatečným množstvím kvalitní suroviny, musí s vyššími cenami počítat i domácí odběratelé a zpracovatelé, jinak v ČR hrozí nebezpečí cenově výhodných vývozů nezpracovaných obilovin a řepky do zahraničí.

„Čína a další rozvojové země pracují usilovně na vývoji vlastních potravinářských GMP, ale zatím neměly v rukou nezpochybnitelný důkaz, že se pěstování takových plodin skutečně vyplácí,“ přibližuje situaci Rozelle. Nyní se okázalo, že hlavní rozdíl mezi rýžovišti s geneticky modifikovanou a tradiční rýží spočíval v množství spotřebovaných prostředků na hubení hmyzích škůdců. Pěstitelé tradiční rýže byli nuceni sáhnout po postřicích insekticidy čtyřikrát častěji než rolníci pěstující geneticky modifikované odrůdy. V celkové spotřebě insekticidů byl rozdíl ještě markantnější. Konvenční rýže spolykala desetkrát více insekticidů. Rozdíl byl patrný i ve výnosech. Odrůda Xianyou 63 dávala o devět procent vyšší úrodu než geneticky nemodifikovaná rýže. Odrůda Youming 86 svého geneticky nemodifikovaného konkurenta nepředčila, ale v tomto případě mohl sehrát určitou roli fakt, že se pěstovala jen v jedné vsi na několika málo farmách. Za nejvýznamnější považují autoři studie zjištění, že mezi pěstiteli geneticky modifikované rýže nezaznamenali jediný případ zdravotních problémů vyvolaných insekticidními prostředky. Přitom až jedenáct procent rolníků pěstujících tradiční rýži uvádělo, že po aplikaci insekticidů trpěli bolestmi hlavy, zvracením, vyrážkou nebo střevními a žaludečními potížemi.

Indičtí rolníci kupují osivo geneticky modifikovaného bavlníku za podstatně vyšší cenu, než za jakou se prodávají semena tradičních odrůd. Tahle investice se jim ale vrací v ušetřených nákladech za postřiky. Zároveň dosahují o poznání vyšších výnosů (o 40 až 60 procent) a celkově mají o 40 až 70 procent vyšší zisky než pěstitelé tradičních odrůd bavlníku. Dramatický rozdíl mezi pěstiteli tradičního a geneticky modifikovaného bavlníku byl patrný v krajně nepříznivé sezóně 1999 až 2000. Pěstitelé upraveného bavlníku vydělali místo obvyklých sto šedesáti dolarů z hektaru jen šedesát. Rolníci pěstující tradiční bavlník však nevydělali v nejlepším případě nic, a většina dokonce tratila.

V dalším příspěvku se Zemědělec věnuje zemědělské výstavě Naše pole, kde se hovořilo o šlechtitelství a certifikovaném osivu. Ing. Jan Grůza, generální ředitel společnosti Selgen uvedl, že nyní je každoročně přibližně 70 % porostů obilnin založeno certifikovaným osivem. Tento údaj nás řadí mezi přední státy v EU. Nepředpokládá příliš dramatický nárůst používání tzv. farmářského osiva (přesívání), protože zemědělci obecně vědí, že jen kvalitní osivo jim zaručuje dobrý výnos.

Zabývá se politickým vlivem: „Poptávku po biopalivech v celém světě ženou kupředu politické tlaky,“ uvedl přední světový odborník na tuto komoditu Christoph Berg v článku Globální etanolový sektor čelí novým výzvám v časopisu The Public Ledger. A naznačil to, co se většinou píše jen mezi řádky. Volání po biopalivech není ani tak motivováno obavami o životní prostředí (existují jiné alternativní možnosti, například hybridní automobily) jako politickou snahou vytvořit účinný ekonomický protitlak na silné producenty ropy a zemního plynu – ať již z arabského světa (OPEC) nebo Ruska.

Vyšší cena kukuřice: Budeme-li se řídit současným politicky motivovaným trendem, pak jsou ceny pečiva s výrobou biolihu v příčinné souvislosti a obavy, že biolíh zdraží chléb, nejsou liché. Například v USA přebytky z vypěstované kukuřice končily na trhu v Mexiku. Když se začalo s výrobou biopaliv z kukuřice, vývoz se ztenčil a cena této komodity šla dramaticky nahoru. Berg ve zmiňovaném článku napsal, že na výrobu biopaliv půjde z produkce kukuřice v USA v letech 2008 a 2009 již 25 místo současných osmnácti procent. Co to učiní s cenou kukuřice jako potraviny, lze snadno předvídat.

Závěry Komise k využívání zemědělské půdy a cenách ale závisí do značné míry na dostupnosti druhé generace biopaliv v průmyslovém měřítku. Jejich využití by snížilo jak požadavky na využití půdy, tak závislost EU na dovozu biopaliv.

Bez druhé generace biopaliv by se ale náklady, dovozy a intenzita využívání zemědělské půdy, značně zvýšily, říká Komise.

Zpráva dále upozorňuje, že pro dosažení 10% cíle není možné spoléhat se výhradně na první generaci biopaliv. Podle zprávy by do roku 2014 mohla být technologie druhé generace s nejvyšší pravděpodobností dostupná.

Z jednoho hektaru sóji se vyrobí asi 400 litrů biopaliva. Řepka dává ze stejné plochy asi 1200 litrů bionafty a olejová palma dokonce 6000 litrů. Potenciál jednobuněčných řas je 90 000 litrů biopaliva tvořeného z valné části tuky. Nazmar nepřijde ani odpad z výroby „řasového oleje“, protože je bohatý na cukry a mohl být zkvašován na biolíh. Obrovskou výhodou řas je, že nepotřebují zemědělskou půdu. Základní surovinou pro jejich růst je plyn, kterého produkujeme nadbytek a nevíme, kam s ním – oxid uhličitý. Přesto na paliva z řas pořád ještě nejezdíme. I řasy mají své mouchy. V roce 1996 zastavila americká National Renewable Energy Laboratory v coloradském Goldenu osmnáct let trvající výzkumný projekt, jenž si kladl za cíl proměnit řasy v průmyslově využitelné producenty biopaliv. Vědci prověřili tisíce druhů jednobuněčných řas. Z nich vytipovali asi tři stovky, které se na základě laboratorních testů jevily nejslibnější. Řasy potřebovaly na první pohled jen málo – slunce, vodu a oxid uhličitý. Rychle se množily a sklizeň probíhala průběžně.

Poměr olejů, cukrů a bílkovin v buňkách řas závisí na druhu. Své nejbližší konkurenty v produkci olejů však řasy hravě strčí do kapsy. Biomasa sklizená z olejových palem obsahuje asi pětinu oleje. V řasách tvoří tuk více než polovinu.

Vědci, kteří se pokoušeli využít tento potenciál v praxi, narazili na řadu problémů. Laboratorně zvládnuté procesy v průmyslových podmínkách selhávaly. Řasy nucené k maximální produkci tuků špatně rostou. Ve velkoprovozech navíc nelze udržet optimální podmínky tak snadno jako v laboratoři.

Řasy jsou na větší výkyvy velmi citlivé. Bez slunce se neobejdou, ale příliš silné sluneční záření jim škodí. Hlídat se musí i množství řas v nádržích. Jakmile se nádrž řasami příliš „zahustí“, dělení jejich buněk se zpomalí nebo úplně zastaví. Řasy vyrábějí jako vedlejší produkt fotosyntézy kyslík a ten se musí průběžně odstraňovat. Bublinky plynu dokážou buňky řas vážně poškodit.

„Vylepšené“ brambory s kódovým označením EH92-527-1 vyvinul německý chemický koncern BASF. Vyznačují se vyšším obsahem škrobu a jsou určeny pro průmyslové využití, tedy nikoliv pro konzumaci ani jako krmivo pro zvířata. Podle Evropské komise proto představují nižší riziko kontaminace jiných plodin. Stejně mylná informace jako u ČTK: jde o změněné složení škrobu, ne jeho vyšší obsah. Pro informaci: 16.7. proběhlo hlasování ministrů zemědělství o tomto bramboru Amflora nejspíše takto: Pro: Německo, Belgie, Finsko, Estonsko, UK, Slovensko, Nizozemsko, Litva, Švédsko, ČR, Slovinsko.

Proti: Rakousko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Řecko, Kypr, Dánsko, Polsko, Maďarsko.

Zdrželi se : Francie, Bulharsko, Malta, Španělsko, Portugalsko

Dalším faktorem je růst populace a zvyšování životního standardu. V roce 2030 se očekává vzestup počtu lidí přibližně na 8,3 miliardy (zhruba o dvě miliardy více než nyní), a tedy i relativní pokles množství orné půdy na člověka. Dochází také k absolutnímu poklesu - například v důsledku zasolování, rozšiřování pouští, zastavování povrchu a eroze.

Lidé se také budou snažit dosáhnout západního standardu (platí zvláště pro Čínu), což znamená odhadovaný 70% růst spotřeby masa. Přitom na produkci jednoho kilogramu této komodity se spotřebuje zhruba pět kilogramů obilí, uvedl Dr. Ralf-Michael Schmidt, který se v rámci společnosti BASF věnuje výzkumu. Dále je třeba vzít v úvahu, že zhruba tři miliardy lidí mají stále významný nedostatek potravin.

Pro světový trh přitom platí, že spotřeba obilovin roste, ale klesá jak produkce, tak rezervy (ty se od roku 2000 snížily o 40 procent), uvedl Dr. Welsch. Dodal, že v Německu již vzrostly ceny v potravinářském sektoru proti loňskému roku o více než deset procent, u čerstvé produkce o 27 %. V souvislosti s tím se očekává nárůst cen potravin v uvedeném státě o 50 až 60 % do deseti let. „Plný talíř není samozřejmost,“ zdůraznil. Evropská unie dříve nebo později bude muset podle něj začít používat biotechnologie. „Celosvětová zemědělská produkce se musí v příštích dvaceti až třiceti letech zdvojnásobit, v posledních 25 letech již vzrostla o 85 %,“ zdůraznil Dr. Welsch. To ale nelze uskutečnit jen rozšiřováním ploch, ale především radikálními technologickými opatřeními, přičemž největší potenciál přičítá ochraně rostlin, biotechnologiím a šlechtění.

V období 2006 až 2008 plánuje firma BASF vydat na výzkum v této oblasti celkem 330 milionů eur. Nově ve vývoji transgenních plodin spolupracuje se společností Monsanto, přičemž využívá její infrastrukturu.

O tom, že genetické modifikace jsou jen jinou formou šlechtění, hovořil prof. Dr. Christian Jung z německé Christian-Albrechts-Universität Göttingen. „Pro šlechtění je důležitá rozmanitost, proto se již přes padesát let používají indukované mutace,“ připomněl s tím, že v takovém případě ale dochází k velkému množství nekontrolovaných mutací na rozdíl od cíleného vnesení genu při použití genové modifikace. Dodal, že se momentálně pracuje na vyšlechtění ozimé cukrovky. Měla by mít o 20 % vyšší výnos a ranější termín sklizně.

Na základě současných podmínek se jeví, že zemědělství bude muset projít druhou „zelenou revolucí“, protože potřeba komodit, které produkuje, bude neustále narůstat. Biotechnologie jsou v současné době jednou z nejefektivnějších a dostupných technologií, které růst mohou umožnit.

Dále je třeba také zvážit, že s výjimkou Evropy, která se ke genovým modifikacím staví konzervativně, probíhá ve světě v tomto sektoru intenzivní rozvoj. Neplatí to jen pro USA a Kanadu, ale například také pro Čínu. Ta má podle akademika Atanase Ivanova Atanassova, ředitele bulharského AgroBioInstitutu, připraveno patnáct různých genetických modifikací k uvedení na trh. Týkají se tabáku, rajčat, kuřat, lososa či květin. Nejvýznamnější světovou obilninu -rýži, již také modifikovali na toleranci salinity, chorob a herbicidů. Transgeny se podle něj zabývali také v Rumunsku, kde upravili dvanáct plodin, nicméně zákony zatím neumožňují jejich využití.

V dalším příspěvku uvádí, že nižší objem sklizně ve 27 zemích Evropské unie v roce 2006 (265,5 milionu tun) proti původnímu očekávání vedl ke snižování zásob na konci hospodářského roku 2006/2007 a k současným historicky nejvyšším cenám obilovin. Nejen tato skutečnost, ale i perspektivní odliv až 30 % z celkového množství obilí k výrobě biopaliv vedou zemědělskou komisařku Mariann Fischer Boel k úmyslu předložit Evropské komisi návrh na stanovení nulové míry povinného vynětí půdy z produkce pro výsevy na podzim 2007 a na jaře 2008. Tímto návrhem hodlá reagovat na vzrůstající napětí na trhu s obilovinami.

„Důsledkem nižší sklizně obilovin v roce 2006, a to nejen v ČR ale i v Evropě a ve světě, a rozšiřování nepotravinářského využití na bioetanol, hlavně v USA, nastal výrazný nárůst jejich cen. Například v ČR se květnové ceny obilovin meziročně zvýšily o 35 až 50 %, řepky o 12 procent. To s sebou přineslo svá pozitiva, ale i negativa, zvláště pro producenty vepřového a drůbežího masa a vajec,“ uvedl k cenám obilovin Miroslav Jirovský, předseda Zemědělského svazu ČR. Podle odhadů agrární komory by se v příštích letech na potřeby výroby bioetanolu z obilí mohlo spotřebovat něco přes milion tun obilovin

Zvýšená potřeba obilovin a řepky pro výrobu bioetanolu aMEŘO způsobuje nárůst kotovaných cen na evropských burzách, například na leden 2008 dosahují u obilovin a kukuřice úrovně 4500 až 4800 Kč/t a u řepky 8200 Kč/t. To bude mít vliv i na ceny v České republice.

A kdo nutí jejich účastníky, aby upravované produkty konzumovali? Vždyť oni zajisté nakupují jen biopotraviny. A za sebe prohlašuji, že se o „ochranu“ neprosím a podobné akce organizace Greenpeace považuji za humbuk a cirkus.““

O autorovi| Josef Kodet, Praha 10.

Venter tedy nepracoval se syntetickou, ale s přírodní DNA. Navíc přenos uskutečnil mezi velmi blízce příbuznými druhy bakterií. Přesto nelze brát pokus na lehkou váhu. „Je to velké překvapení a velký technický výkon. Přenést tak velký kus DNA z jednoho organismu do druhého se dosud nikomu nepodařilo,“ říká Hořejší. Dlouhé úseky dědičné informace se totiž při manipulaci lámou, nelze je třeba jen tak jednoduše nabrat do pipety.

Před několika lety Venter nechal celý plán prověřit komisí vedenou bioetikem Mildredem Cho ze Stanfordovy univerzity. Komise dospěla k závěru, který odráží obecný postoj vědecké komunity k těmto problémům: pokud experimenty zůstanou pod kontrolou vědecké veřejnosti a úřadů, není důvod k obavám.

Teoreticky může vzniknout organismus, který by mohl způsobit ekologickou katastrofu. Využíval by třeba zdroje z okolního prostředí mnohem efektivněji než živé formy stvořené matkou přírodou. Kdyby unikl, nic by jeho množení nezastavilo. Riziko je ale prý zanedbatelné, protože vědci se budou snažit vytvořit naopak velmi choulostivou bakterii, která mimo kontrolované prostředí nepřežije ani minutu.

I mnozí Venterovi odpůrci navíc uznávají, že je těžké chtít podobný výzkum zastavit, zvlášť když v minulosti prokázal užitečnost: geneticky modifikované bakterie vyrábějí například inzulín pro nemocné cukrovkou, v tělech zvířat vznikají některé léky.

Nebezpečí ale podle etické komise přece jen existuje, jen spočívá v něčem jiném. Není pochyb o tom, že Venterovy experimenty pozorně sledují vojenské kruhy po celém světě. A pokud by se někdo snažil vytvořit superorganismus s ničivými vlastnostmi cíleně, uspět by mohl.