Dále uvádějí, že společnost Syngenta oznámila, že ruší své laboratoře v Británii, protože obchodní výhled pro GM-plodiny je velmi nepříznIvý. Syngenta je jednou z největších společností pro biotechnologie na světě a ve Spojeném království (SK) byla poslední v tomto oboru, když již dříve své aktivity silně omezily společnosti Monsanto, DuPont a Bayer. Rozhodnutí bylo komentováno v příloze Timesů jako pohroma pro vysoké školy, protože Syngenta sponzorovala výzkum na několika univerzitách. Akademici varují, že odchodem Syngenty zanikne 130 pracovních míst. Z toho 100 míst s vědeckou kvalifikací, což může znamenat prakticky zánik tohoto vědního oboru v Británii a odchod vynikajících odborníků do Austrálie, USA a Kanady. Profesor Anthony Trewavas z edinburské univerzity označil odchod Syngenty za poslední hřebík do rakve společenství botaniků. Je pociťován značný úbytek studentů v kurzech molekulární botaniky, protože nemají perspektivu kariéry. Kromě toho je obklopuje znepokojení a nepřátelství. Syngenta ve Spojeném království zaměstnává celkem 900 osob zaměřených na výzkum agrochemikálií. Jsou střediskem EU pro výzkum fungicidů a pesticidů s programem, do nějž bude investováno 14,8 milionu eur. Pobočka Syngenty ve Švýcarsku se zaměřuje na pesticidy. Pobočky v USA se mají stát středisky výzkumu biotechniky

V letošním roce uplynulo již jedenáct let od doby, kdy se ve světě začaly pěstovat GM plodiny. „Zpočátku šlo o kukuřici, sóju a brambory, krátce nato přibyla ještě řepka, papája či okrasné rostliny,“ vyjmenoval RNDr. Slavomír Rakouský, CSc., ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Od roku 1996 došlo k nebývalému nárůstu pěstebních ploch s GM plodinami. O deset let později se již pěstovaly na ploše 102 milionů hektarů. Od roku 2002 rostlo jejich uplatnění i v rozvojových zemích. V roce 2006 pěstovalo GM plodiny již 22 zemí na ploše větší než 50 000 ha, mimo jiné Brazílie (sója, bavlník), Indie (bavlník), Čína (bavlník) nebo Kanada (řepka, kukuřice, sója) a z evropských zemí Španělsko (kukuřice) a Rumunsko (sója). „Například v Argentině se již od roku 2005 pěstuje výhradně GM sója.“ „GM odrůdám dávají pěstitelé přednost, protože se proti klasickým vyznačují tolerancí k herbicidům, odolností vůči hmyzu nebo kombinací obou těchto znaků,“ vysvětlil.

GM technologie však mají i svá negativa. Asi nejzásadnějším pro pěstitele je vyšší cena GM osiva a sadby. Podle RNDr. Rakouského se totiž odhadované náklady na vyvinutí a zavedení do praxe jediné GM odrůdy pohybují kolem deseti až sta milionů dolarů. Vedle ekonomického zatížení nelze, stejně jako u jiných technologií, nikdy zcela vyloučit ani potenciální oddálený negativní účinek na životní prostředí, který však během více než deseti let jejich pěstování nebyl prokázán.

Doc. Ing. Josef Soukup, CSc., z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze upozornil na některé pozitivní ekologické aspekty pěstování GM plodin. Zatímco ve světě je v současnosti trendem snižování spotřeby pesticidů, v Evropě naopak jejich spotřeba mírně narůstá. Za jednu z příčin se považuje odmítavý postoj Evropy ke GMO. Například v České republice se spotřebuje kolem 455 tisíc kilogramů insekticidů ročně.

Ve světě se využívají GM odrůdy kukuřice s účinnými systémy ochrany proti plevelům (Roundup Ready a Liberty-Linked), jejichž pěstováním se výrazně snižuje nutnost chemického ošetřování porostu. Ačkoli se produkce z těchto GM odrůd do Evropy dováží, nesmí se tu paradoxně pěstovat. „Nespornou výhodou GM kukuřice je možné použití neselektivních herbicidů až v pozdější době, kdy už narostlo větší spektrum plevelů a mohly splnit i požadované ekologické funkce. Pěstitel si tak může načasovat ochranu v optimálním termínu,“ uvedl doc. Soukup.

„Zatímco v roce 2005 se u nás Bt-kukuřice MON 810 pěstovala na ploše 270 ha, vloni to bylo už na 1290 ha a v letošním roce se odhaduje její pěstební plocha kolem pěti až šesti tisíc hektarů,“ uvedla Ing. Marie Čeřovská z odboru rostlinných komodit Ministerstva zemědělství ČR. „Zajímalo nás, co si naši pěstitelé o Bt-kukuřici myslí, jaké s ní získali během dvou uplynulých let pěstování zkušenosti. Proto jsme je oslovili prostřednictvím dotazníků,“ vysvětlila Ing. Čeřovská. Jako hlavní přednost Bt-kukuřice pěstitelé nejčastěji uvedli zdravější porost a s tím související kvalitní produkci bez obsahu plísní, dále vyšší výnosy (v průměru zhruba o 10 %) a nižší ztráty či zjednodušenou ochranu bez nutnosti postřiku insekticidy. Nejčastěji uváděnou nevýhodou spojenou s pěstováním GM plodin byla složitější administrativa, specifická pravidla pro pěstování, vyšší cena osiva a problémy s odbytem. Jako hlavní přednost Bt-kukuřice pěstitelé nejčastěji uvedli zdravější porost a s tím související kvalitní produkci bez obsahu plísní, dále vyšší výnosy (v průměru zhruba o 10 %) a nižší ztráty či zjednodušenou ochranu bez nutnosti postřiku insekticidy. Podle Ing. Čeřovské jsou zkušenosti českých pěstitelů z prvních dvou let veskrze pozitivní. V pěstebních oblastech, kde je silný výskyt zavíječe, zemědělci ocení téměř stoprocentní účinnost Bt-kukuřice vůči tomuto škůdci. Na druhou stranu je však potřeba počítat s určitými specifickými vícenáklady a pravidly při jejím pěstování.

zde ve formátu pdf

Některé perly se opakují ještě 20., kde neuvádějí, že M. Klimovičová je zaměstnankyní Greenpeace, ale hovoří o ní jako o „bioložce.“

Dále informuje o pravidlech pro ekologické zemědělce: Používání geneticky modifikovaných organismů (GMO) bude i nadále zakázáno s tím, že i pro ekologické potraviny bude platit hranice náhodné přítomnosti povolených GMO nejvýše 0,9 procenta. Seznam povolených látek pro ekologické zemědělství se nemění.

Přejímá www.businessinfo.cz 19.

Otázka: Výzkum v oblasti transgenních plodin se odehrává ve vyspělých zemích, směřuje převážně do Afriky, Asie. Nebo i Evropu musí zajímat geneticky modifikované plodiny?

Odpověď: Krekule: Mýtus, že Evropa má nadbytek potravin, je založený na nadprodukci pšenice. Celková bilance je však záporná – více potravin dováží než vyváží, velký deficit má zejména v rostlinné produkci bílkovin a tuků. Evropu dnes velice zajímá správné dietetické složení potravin a plodiny s lepším poměrem tuků, bílkovin, vitaminů žádá. Dnes roste též zájem o využívání plodin jako průmyslových, energetických a farmaceutických surovin.

Opatrný: Evropu musí eminentně zajímat zdravotní nezávadnost a kvalita potravin. Zde musí jít biopotraviny a biotechnologické potraviny ruku v ruce. Kromě modelových rostlin huseníčku a tabáku se zabýváme třeba bramborem. Je to rostlina pro naše hospodářství daleko významnější, ale z genetického hlediska nesmírně složitá. A proto je získání nových odrůd křížením časově velmi náročné. Právě pomocí transgenoze lze účinně a rychle vylepšit zejména kvalitu produkce, obsah a složení škrobu, odolnost vůči patogenům a škůdcům. My se mimo jiné zabýváme produkcí cukrů a škrobu v bramborách ve vztahu k tvorbě hlíz a odolností brambor vůči hmyzím škůdcům.

Otázka: Jednou cestou přenosu genů rezistence a odolnosti je křížit plané andské druhy s kulturními, druhá přímý přenos genů. Jakou používáte vy?

Odpověď: Opatrný: Mnohé plané druhy jsou s kulturním bramborem žel nekřižitelné. V našich pokusech nám tedy slouží techniky přímého přenosu genů. V dřívější spolupráci s Ústavem experimentální botaniky jsme využívali bakteriální geny ve snaze zvýšit odolnost brambor vůči chladovému sládnutí. Na odolnosti k hmyzím škůdcům spolupracujeme s Entomologickým ústavem.

Otázka: A kdy se transgenní brambory objeví na trhu?

Opatrný: Ty naše asi hned tak ne, to vyžaduje důkladné testy a to je doména velkých firem. Ale volného pěstování, tedy mimo skleník, i když ne ještě na soukromých farmách, se dočkáme již velmi brzy. Vědci německé firmy BASF modifikovali brambor, který je složením škrobu vhodný pro výrobu biodegradovatelných plastů. Firma nabízí i další transgenní klon s geny rezistence k plísni bramborové, získané právě z jednoho jinak „nekřižitelného“ planého andského bramboru.

V dalším příspěvku (Jaroslav Drobník) předkládá několik skutečností jak se v Evropském Parlamentu, v Komisi a Britském regulačním orgánu pro GMO mění pohled na současnou evropskou legislativu a její aplikaci. Snaha vytvoření antiimportní bariery ze strachu z GMO šířeného mezi občany se ukázala retardačním faktorem pro evropské hospodářství. Náprava však bude vzhledem k zakořeněným pověrám dlouhodobá.

Ministerstvo životního prostředí však upozorňuje, že pokud by se například zvýšil podíl biomasy na vytápění domácností, mohlo by vzrůst množství jemných prachových částic v ovzduší. Už nyní je jeho množství problematické na třetině území Česka. Stát by proto měl při nahrazování topení uhlím v domácnostech za biomasu, tedy dřevo, dřevní štěpku, piliny, slámu či rychlerostoucí rostliny, postupovat obezřetně.
V roce 2005 bylo v malých zdrojích znečišťování ovzduší, tedy zejména v domácnostech, spáleno zhruba 0,8 milionu tun biomasy a přibližně 1,85 milionu tun uhlí včetně koksu. Přesto se biomasa podílela na produkci poloviny emisí polyaromatických uhlovodíků a 54 procentech emisí velmi jemných prachových částic z těchto spalovacích zařízení.

V dalším příspěvku uvádí studii ze Švýcarska: Biopaliva nejsou nutně příznivější pro životní prostředí než jejich neobnovitelné protějšky. Ukazuje to nová studie švýcarské výzkumné instituce Empa, která hodnotila jejich ekologickou bilanci na základě požadavků státních úřadů.Jak se ukázalo, ačkoli používání některých biopaliv sníží emise skleníkových plynů až o třetinu ve srovnání s benzínem nebo naftou, nemusí být jejich používání úplně pozitivní. Pěstování a zpracování některých surovin, jako jsou kukuřice nebo sója, životní prostředí často výrazně zatěžuje, což celkovou ekologickou bilanci podstatně zhoršuje. Jednotlivá biopaliva se tedy od sebe liší a tento rozdíl chtějí ve Švýcarsku vzít v úvahu také u aktuálně diskutovaných podpor pro tento sektor. Studie také upozorňuje, že „doma“ lze vyrobit jen omezené množství energie z obnovitelných zdrojů.

Přejímají Hospodářské noviny 12., EURO 18.

Uvádí též Zemědělec 11.

Profesor Tad W. Patzek z univerzity v Berkeley v řadě článků už od roku 2004 upozorňuje, že etanol je velmi neúčinné palivo, neboť jeho výroba vyžaduje až šestkrát více energie, než kolik hotové palivo skutečně obsahuje. V létě 2005 tým vědců z Chalmersovy technické univerzity ve švédském Göteborgu dospěl k závěru, že „etanol používaný v Brazílii jako náhrada za benzin se ukázal nejen jako nedostatečná náhrada, ale dokonce jako nevhodná volba z hlediska životního prostředí.“ V dubnu letošního roku Mark Jacobson z univerzity ve Stanfordu ukázal, že používání etanolu v USA povede v porovnání s benzinem ke 4% zvýšení „hospitalizace a úmrtnosti souvisejících s ozonem a výskytu astmatu“. Profesor Jacobson došel k závěru, že zatímco etanol snižuje množství některých znečisťujících látek, množství jiných látek, jako jsou acetaldehyd a formaldehyd, naopak zvyšuje.

Vědci z Wetlands International kromě toho zjistili, že také palmový olej, používaný jako biopalivo, je nebezpečným omylem vzhledem k výskytu nebezpečných aromatických látek v emisích. Takže podle amerického tisku existuje nejeden důvod k tomu, aby trh pro etanol mohl po první generaci zmizet stejně rychle, jako se objevil.

Doktorandce se nelíbí, že „při řešení věcí odborných se předpokládá existence jedné pravdy, případně jedné „nejrozumnější“ alternativy, kterou je třeba odhalit.“ Skutečně, stavíme-li most, nebo nasazujeme chemoterapii nádoru, volíme tu „nejrozumnější“ alternativu.

S úderným termínem „pravda“ štěká pod nesprávným stromem. Žádný skutečný vědec netvrdí, že jeho teorie je „pravda“. Za jedinou “pravdu“ považuje svůj názor např. Greenpeace, zřejmě oblíbený zdroj informací doktorandky.

Bohužel, jako studentka Karlovy univerzity má nedostatečnou zásobu fakt. O tom svědčí tato pasáž: „Věda je dnes za prvé příliš úzce propojena s ekonomickými zájmy (ať už států nebo průmyslových aktérů), než abychom se jako společnost mohli „svobodně“ rozhodnout, že určitou technologii po jejím vyvinutí odmítneme. Příkladem budiž masivní tlak amerického agroprůmyslu a vládní administrativy, s níž je tento průmysl významně propojen, na globální přijetí geneticky modifikovaných plodin.“ Je to výkřik levicovosti úměrný jejímu věku, ale její učitel by ji měl upozornit: a) aby si prostudovala Eurobarometer 2005, kde zjistí jakým nesmyslům věří evropská společnost a jak „svobodné“ by bylo její rozhodování v otázce GMO; b) jakým tlakem americký agroprůmysl tlačil na brazilská rolníky aby pašovali transgenní osivo z Argentiny; c) kdo tlačí na Čínu aby podporoval velkými dotacemi biotechnologii; d) jakým tlakem nutí americký agroprůmysl miliony drobných zemědělců používat transgenní osivo; e) proč je zřejmě komisař Mandelson agentem amerického imperialismu – pardon, agroprůmyslu.

Dále doktorandce vadí klinické a polní testování. Je mladá a patrně zdravá. Až bude nemocná, bylo by vhodné ji nabídnout lék, který nebyl klinicky vyzkoušen. Jistě by mu dala přednost před tím testovaným.

Ve své řeči Mandelson snáší řadu argumentů ve prospěch GMO. Unie by se podle něj měla podívat pravdě do očí – za 40 let bude na Zemi možná až 9 miliard lidí se zhruba dvojnásobnou spotřebou potravin ve srovnání s dneškem. „Striktní odmítnutí role GMO při výživě obyvatel je nezodpovědné a těžko omluvitelné,“ uvedl komisař. Nejde však jen o potraviny. V rámci boje proti globálnímu oteplování se bude pěstovat stále více rostlin, jejichž zpracováním se získá energie. A v neposlední řadě: pokud Unie nepřehodnotí přísný autorizační proces, nebudou mít brzy její farmáři čím krmit jejich dobytek - komisař doslova mluví o „hladovějících krávách“. Je totiž stále větší problém najít krmivo, které by svým složením odpovídalo evropským standardům. „Nejlepší obranou zájmů spotřebitelů i výrobců je režim otevřený novým technologiím, který zajistí důkladnými testy zdraví a bezpečnost populace,“ shrnuje v závěru Mandelson.

Zákaz biotechnologických potravin uplatňují v EU Rakousko, Řecko nebo Polsko, téměř vždy pro nové produkty jsou naopak Británie, Finsko nebo Nizozemsko. Velká část Evropanů je podle průzkumů naladěna vůči GMO odmítavě, třebaže vědecké testy a evropské inspekční orgány je označují za bezpečné jak pro zdraví, tak pro životní prostředí.

Mandelson však také vyzval biotechnologické odvětví, aby nebagatelizovalo obavy spotřebitelů a snažilo se je lépe informovat. Firmy a veřejné orgány musí tyto otázky lépe vysvětlovat, "aby si lidé uvědomili možné přínosy GMO potravin a především, aby získali důvěru v náš režim prověřování a schvalování," řekl Mandelson.

Neschopnost schvalovat nové bezpečné produkty GMO by podle Mandelsona mohla poškodit evropskou živočišnou výrobu, která je silně závislá na dovozu krmiv. Valná většina dovezeného krmiva, zejména sóji, je založena na biotechnologické produkci z USA nebo Brazílie. "Jestliže nevykryjeme mezeru mezi schvalováním GMO v EU a v zemích exportujících krmiva jako USA, Argentina a Brazílie, mohli bychom skončit s hladovými krávami a farmáři zápasícími o živobytí," řekl komisař.

"Izolace od mezinárodního obchodu v zemědělských biotechnologických produktech, které splnily věrohodné normy bezpečnosti, prostě asi není pro EU průchodnou cestou. Musíme pochopit realitu," řekl Mandelson.

Respekt k realitě přitom ministři zemědělství EU projevili při úterním schvalování jednotného označování biopotravin. Vzhledem k rozšířenosti některých GMO produktů a k nelibosti environmentalistických organizací byli ministři nuceni povolit označování potravin za "bio" i tehdy, když nich bude obsaženo do 0,9 procenta GMO.

Podle údajů komise trvá schvalování nových geneticky upravených plodin v USA v průměru 15 měsíců, zatímco v EU je to deset let. GMO jsou vytvořeny dodáním přesně určeného genu do plodiny tak, aby produkt byl odolný například vůči škůdcům nebo pesticidům, nebo byl produktivnější či výživově hodnotnější.

Pan komisař bude muset vážně promluvit s kolegou Dimasem.

Přejímají regionální deníky (celkem 11).

Nejenom lesy Dolního Saska, nýbrž také příměstské parky Braniborska a vlastně celé Německo se jen hemží zvířátky s šedivým kožichem a černou obličejovou maskou, které v jiných koutech Evropy jen stěží zahlédnete. Nejvíce je v tomto ohledu postižen hesenský Kassel. Řeč je o mývalu severním (Procyon lotor), všežravci z čeledi medvídkovitých, původem ze severní Ameriky. Na území Spolkové republiky se dnes přemnožil tak, že se na mnoha místech stal vážným problémem a ohrožuje jiné živočišné druhy.

Mýval jako škodná

Biologické centrum je bezesporu známé po celém světě. Když budeme srovnávat počet vědeckých výstupů, což jsou kvalitní publikace v mezinárodních uznávaných časopisech v biologicko–ekologických oborech, je naše centrum určitě na prvním místě v České republice a na jednom z prvních míst v Evropě, neřku–li přímo na prvním.
Priority: vzdělanost, kterou klademe na velmi důležité místo. Rádi bychom se například zapojili i do vzdělávání středoškolských učitelů. V biologii dochází k ohromnému vývoji, téměř denně čtete v novinách například o DNA, geneticky modifikovaných organismech, ale mezi učiteli je řada těch, kteří o tom ve svém formálním vzdělávání nikdy neslyšeli. To chceme ve spolupráci s univerzitou napravit. Dále jsou to vědecké výsledky. Ty teoretické jsou příspěvkem ke světovému poznání, a potom je to přímý aplikovaný výzkum do regionu. V Budějovicích jsme například ověřovali dopad geneticky modifikované kukuřice na životní prostředí, což je výzkum velmi důležitý pro celou Evropu a má dopad i pro ekonomiku. A takových příkladů je hodně, sledování čistoty vod a další. Aplikovanému výzkumu v regionu bychom se chtěli ale věnovat mnohem víc a z toho důvodu plánujeme vybudovat specifický ústav „bioregion“. Jak my, Biologické centrum, tak Jihočeská univerzita, začínáme na aplikovaný výzkum klást velký důraz a bez vybudování patřičných mezičlánků to nepůjde.

Dále je třeba získat víc peněz z Evropské unie na základní výzkum v rámci takzvaného sedmého rámcového programu.

Budeme muset přijímat nové pracovníky, protože hodně jich začne odcházet do důchodu. Mladí lidé, i naši absolventi doktorského studia, jsou dlouhodobě v cizině a nechce se jim zpátky. My je budeme muset nalákat. Lepší platové podmínky jim určitě nenabídneme, ale budeme muset vytvořit podmínky aspoň v práci, aby měli špičkovou laboratoř, a radost z toho, že můžou pracovat, protože pro vědce je práce to hlavní.