V dalším sdělení Zemědělec informuje, že geneticky modifikovaná rýže je schopná poskytnout o 15 až 20 % vyšší výnos proti klasickým odrůdám. Při fotosyntéze totiž využívá oxid uhličitý efektivněji podobně jako tzv. C4 rostliny (skupina rostlin, do které patří třeba kukuřice nebo cukrová třtina). To má velký sociální dopad, neboť rýže je základní potravinou pro mnoho obyvatel a každé zvýšení produkce je krokem ke zmírnění následků hladu, kterým trpí více než 850 milionů obyvatel Země. Na začátku devadesátých let minulého století byla světová produkce rýže okolo 350 milionů tun. V roce 2005 to již bylo přibližně 618 milionů tun. Hlavní oblasti pěstování se v poslední době však stále častěji potýkají s problémem dalšího rozšiřování ploch. Chybí dostatečné zdroje vody. Hlavní produkce rýže je soustředěna ve východní a západní Asii. Čína společně s Indií, kde žije třetina lidí planety, vypěstuje více než polovinu celosvětové produkce. Dalšími velkými pěstiteli jsou Indonésie, Bangladéš, Vietnam a Thajsko. Brazílie a za ní USA jsou nejvýznamnějšími neasijskými producenty rýže.

V další zprávě Zemědělec uvádí: Návrh Evropské komise na stažení z trhu pěti geneticky modifikovaných organismů (GMO), které se doposud mohly v Evropské unii prodávat, schválil 20. března Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat. Jde o kukuřici Bt176, GA21xMON810, řepku olejku Ms1Rf1, Ms1Rf2 a Topas 19/2. Podle nařízení o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech č. 1829/2003 žádný GM produkt, který byl na trhu do doby, než nařízení nabylo účinnost, se může v unii prodávat nejdéle do 18. dubna 2007. Pokud by společnosti, které tyto GMO uvedly na jednotný trh, chtěly tyto produkty v unii i nadále prodávat, musí požádat o povolení Evropskou komisi. V případě zmíněných GMO se prodloužení prodeje nepředpokládá. Důvodem je to, že se již delší dobu nepoužívají a společnosti, které je uvedly na trh, na nich nemají obchodní zájem. Na druhé straně Evropská komise naopak povolila import tří geneticky modifikovaných odrůd řepky olejky. Jde o odrůdy Ms8, Rf3 a Ms8xRf3, které mají toleranci k herbicidu glufosinát amonium. Neobsahují markerové geny odolné vůči antibiotikům.

Za mnohem důležitější považují morální a etické otázky a právo znát původ potravin,“ řekla v rozhovoru pro vědecký časopis Nature Biotechnology ředitelka oboru potravin při Federaci amerických spotřebitelů Carol Tucker Foreman. „Je naivní si myslet, že lidé sleví z těchto výhrad jen proto, že vládní úřad prohlásí tyto potraviny za bezpečné. V podstatě nám FDA říká toto: Když už to vědci navařili, tak to musíte sníst. Ale já si myslím, že to spotřebitelé kupovat nebudou.“ V USA se už šíří petice, požadující aby maso a mléko klonů podléhalo stejným regulím jako „léky živočišného původu“. Odhaduje se, že se do této iniciativy zapojí nevládní organizace sdružující více než 60 milionů Američanů. Zemědělci jsou vývojem událostí zaskočeni. Obávají se, že by mohli zavedením klonů nakonec víc ztratit, než získat. Chovatelé skotu z USA i Evropy už se nechali slyšet, že diskuse kolem klonů „poškodí image mléka a mléčných výrobků jako přirozené a zdravé potraviny“. Evropská komise dostala na sklonku roku 2006 na stůl závěrečnou zprávu dokumentu „Klonování a veřejnost“.

Profesor bioetiky Peter Sandoe z kodaňské Královské veterinární a zemědělské univerzity shrnul závěry tlustého dokumentu do několika vět: „Evropa má před sebou dvě možnosti. Buď klony ignorovat, nebo začít s přípravou právních norem, které by regulovaly využívání potravin z klonů v souladu s etickými výhradami, jež proti nim lidé v současnosti mají. Který postup je ten správný? To se uvidí podle toho, zda se klonování prosadí a jakého měřítka nabude.“ Pokud se ukáže, že klonování je jen bublina, která rychle splaskne, pak nové zákony ani potřebovat nebudeme. Pokud se ale v Americe začnou chovat početná stáda klonů vynikajících zvířat, nebude pštrosí politika namístě. Evropa asi nedokáže prosadit zákaz dovozu potravin z klonů. Už jen proto, že se pětadvacet států EU nedohodne na společném stanovisku.