Geny z rostlin, které si dobře umí poradit se suchem, popřípadě se slanou půdou, jsou tedy nyní pro molekulární genetiky navýsost zajímavé. Vylepšené plodiny, které si vystačí s málem vody či přežívají i na zasolených půdách, představovali na BioVision 2007 různé biotechnologické firmy. Například Syngenta představila transgenní odrůdy kukuřice a tropické cukrové řepy, odolné vůči suchu. Její zástupce Michael Mack se chlubil rovněž s vylepšenou slunečnicí, která má být nejen odolnější vůči suchu, ale bude obsahovat i více oleje s lepším poměrem zdravých a nezdravých mastných kyselin. „Do roku 2050,“ předpokládá molekulární biolog Richard Flavell z Kalifornské univerzity v Los Angeles, „budeme znát každý gen a jeho varianty ve všech hlavních, ale i mnoha méně významných plodinách. Genetické modifikace budou běžné – ostatně bez nich se rozhodně nepodaří uživit devět miliard lidí, které v té době budou obývat naši planetu.“ Flavell popisuje budoucnost, zároveň však představuje výsledky laboratorního výzkumu na univerzitě: rostlinky rajčat a rýže po genové úpravě se mají čile k světu, přestože je vědci trápili suchem. Ve srovnání s nimi mateřské rostliny bez přidaného genu skomírají.

Jak rostou dotace, roste i zisk v zemědělských společnostech a firmách. Za poslední dva roky se ročně pohyboval okolo 7,5 miliardy korun. mzdy se v zemědělství pohybují na úrovni 14 237 Kč a dosahují jen 72,5 % úrovně v národním hospodářství. Reálné mzdy zůstávají v zemědělství nadále pod úrovní roku 1989. Je to 92,1 % oproti průmyslu, kde za stejné období vzrostly na 131 %. Prostor zemědělského podnikání každoročně stlačují velké dovozy. V loňském roce Německo zvedlo do Česka o šedesát procent export vepřového masa. Pozitivní je, že zemědělské firmy a společnosti ve zvyšující míře investují. Tyto investice zvyšují produktivitu práce na 272 % proti roku 1989, dnes dosahuje 91 % Evropské unie. Na druhou stranu se i nadále snižuje počet zaměstnanců. V roce 1989 pracovalo v zemědělství 533 000 lidí. V roce 2004 jejich počet klesl na 136 000 a letos to bude už jen 124 000 zaměstnanců. Snižuje se produkce jak živočišné, tak rostlinné výroby. Objem hrubé zemědělské produkce se snížil meziročně o 4,8 %.

EU v současnosti tápe jak dál se zemědělskou politikou. V příštích letech lze očekávat tlak na příjmy zemědělců, lze také počítat se zvýšením poptávky po kvalitnějších potravinách a po plodinách určených na průmyslové zpracování. EU bude zrychlovat tempo otevření (liberalizace) zemědělského trhu, zrušení vývozních podpor a spojených plateb. Toto otevření trhu sníží podíl domácích zemědělců na trhu EU a dojde ke snížení vývozu krmného obilí, hovězího masa, cukru, másla a sušeného mléka s následnou stagnací vývozu drůbežího masa. Bude se prosazovat, že konkurenční síla EU spočívá ve vývozu vysoce jakostních zpracovaných výrobků. V budoucnu můžeme počítat s velmi radikálními změnami v rámci Evropské unie.

Je třeba směřovat výrobu na biopotraviny. Zemědělci se budou muset naučit, aby evropské dotace na obnovu venkova směřovaly do údržby a péče o krajinu a zůstala tam zachována zaměstnanost. Přijde doba útlumu dotací na výrobu a bude poskytována větší podpora venkovu. Bude třeba se zaměřit na program nepotravinářské produkce zemědělství, jako jsou výroba alternativní energie, biopaliv a netradičních stavebních hmot a údržba krajiny.

Druhá generace má mít oproti klasickým biopalivům vyšší množství energie, lepší kvalitu a příznivější celkovou bilanci skleníkových plynů, které podle vědců oteplují atmosféru. Nebude také tolik konkurovat potravinové produkci. Odhaduje se však, že závod na zpracování biopaliv druhé generace bude stát čtyřikrát více než kapacitně srovnatelný závod na bionaftu ze zemědělských plodin.

»Biopaliva druhé generace budou mít mnohem nižší emise skleníkových plynů a ostatní ekologické dopady než první generace, jejíž produkce dnes v EU převládá,« řekl evropský komisař pro životní prostředí Stavros Dimas. Dánsko se například domnívá, že EU by první generaci vůbec neměla podporovat a soustředit by se měla jen na druhou generaci. Experti odvětví počítají s tím, že etanol z celulózy by se co do nákladů mohl vyrovnat kukuřici již za pět let. Přechod ke druhé generaci je klíčový, jinak hrozí pokračující strmý růst cen například kukuřice.

Další škody na životním prostředí přinese výstavba infrastruktury a to, že k produkci biopaliv se široce používají pesticidy a další chemikálie. Například dánská ministryně životního prostředí Connie Hedegaardová mluví o "humbuku kolem biopaliv" a dodává: "Lidé si myslí, že když něco dostane nálepku 'bio', tak to musí být zelené." Na plodinách založenou produkci biopaliv kritizovaly i nadnárodní ekologické organizace Greenpeace a WWF "Obětuje to (rozšiřování půdy pro biopaliva) potravinovou bezpečnost iluzi energetické bezpečnosti," uvedl šéf Soil Association Peter Melchett.

Biopaliva přitom již na samém začátku svého boomu prudce zdražila ceny zemědělských surovin ve světě a hromadný přesun k nim by mohl ohrozit globální produkci potravin a výživu chudých. Jelikož Evropa nebude schopna sama vypěstovat dost plodin k produkci biopaliv, hrozí, že půda, která v rozvojových zemích slouží k obživě lidí, bude ještě více nahrazena biopalivovými plantážemi; to může vést ke zrychlenému mýcení deštných pralesů a úbytku biodiverzity.

Podle jeho odhadů by EU potřebovala k produkci pouhého jednoho až dvou procent své spotřeby pohonných hmot plných 18 procent orné půdy, jež je k dispozici. Předseda britské Komise pro udržitelný rozvoj Jonathan Porritt upozornil, že využívání větších ploch půdy k produkci biopaliv by v roce slabší úrody v jedné z významných zemí mohlo vést ke katastrofě středověkých rozměrů. "Vrátili bychom se přímo do věku chronického a traumatického hladomoru," řekl Porritt na lednové konferenci biopotravinářských organizací v Cardiffu.

V Brazílii, která je největším světovým výrobcem etanolu a zatím prakticky jediným jeho vývozcem, se pod tlakem potřeby biopaliv podle ekologů mýtí deštné pralesy a z unikátních savan se stávají obří plantáže. Tropické pralesy ubývají kvůli produkci palmového oleje na biopalivo i v Indonésii a Malajsii. V Číně nedávno vláda zastavila výstavbu závodu na etanol v obavách z ohrožení potravinové bezpečnosti země. V Mexiku prudké zdražení nepostradatelné tortilly kvůli poptávce po kukuřici v USA vyvolalo v lednu silné protesty.

Více si experti slibují až od "druhé generace" biopaliv vyráběných z nezemědělských a odpadových surovin. Ta je však hudbou budoucnosti, protože si vyžádá obrovské investice, nejprve do vývoje, a poté do výrobní a distribuční infrastruktury. Současná kampaň za biopaliva tak podle řady pozorovatelů prospěje jen části zemědělců, kteří jsou politicky vlivnou skupinou v Evropské unii i v USA. V Americe razantní podpora biopaliv souvisí i se snahou snížit závislost ekonomiky na dovozu ropy z nestabilních nebo vyloženě nepřátelských zemí.

Spojené státy letos podle údajů ministerstva zemědělství využijí 18 až 20 procent z celkové produkce obilí k výrobě bioetanolu, a už příští rok to má být asi 25 procent.

Skokové zvýšení ceny obilí se již promítá do cen potravin. V Mexiku, které závisí na dodávkách obilí ze Spojených států, zdražily tortilové placky za necelý rok na dvojnásobek. Vyvolalo to protestní pochody nespokojených občanů.

»Souvislost s poptávkou po obilí k výrobě etanolu je evidentní,« uvedl David Victor, šéf Program on Energy and Sustainable Development na Stanford University.

Růst cen obilí už začínají pociťovat i američtí spotřebitelé. Rostou nejen ceny pečiva, ale i drůbežího a vepřového masa, protože zrní představuje v obou případech dvě třetiny krmiva.

A situace se bude jenom zhoršovat. Ve výstavbě je stovka provozů na výrobu bioetanolu. A prezident Bush vyhlásil záměr produkovat do roku 2017 na 131 miliard litrů bioetanolu ročně. Z obilí se v současné době vyrábí asi 42 miliard litrů ročně -a kapacita amerického zemědělství unese zvýšení už jen asi o čtyři miliardy.

Analytici zemědělského trhu doufají, že rostoucí ceny obilí zájem o jeho využití k výrobě etanolu ochladí.

Alternativou k alkoholovému kvašení obilí je využití celulózy. Ve státě Louisiana se právě rozbíhá pilotní provoz továrny, která by měla po plném náběhu produkovat 5,3 mil. litrů etanolu ročně. Další firmy finalizují plány - ale start nové technologie závisí na tom, jestli dostane finanční pomoc od státu.

Spojené státy letos podle údajů ministerstva zemědělství využijí 18 až 20 procent z celkové produkce obilí k výrobě bioetanolu, a už příští rok to má být asi 25 procent.

Skokové zvýšení ceny obilí se již promítá do cen potravin. V Mexiku, které závisí na dodávkách obilí ze Spojených států, zdražily tortilové placky za necelý rok na dvojnásobek. Vyvolalo to protestní pochody nespokojených občanů.

»Souvislost s poptávkou po obilí k výrobě etanolu je evidentní,« uvedl David Victor, šéf Program on Energy and Sustainable Development na Stanford University.

Růst cen obilí už začínají pociťovat i američtí spotřebitelé. Rostou nejen ceny pečiva, ale i drůbežího a vepřového masa, protože zrní představuje v obou případech dvě třetiny krmiva.

A situace se bude jenom zhoršovat. Ve výstavbě je stovka provozů na výrobu bioetanolu. A prezident Bush vyhlásil záměr produkovat do roku 2017 na 131 miliard litrů bioetanolu ročně. Z obilí se v současné době vyrábí asi 42 miliard litrů ročně -a kapacita amerického zemědělství unese zvýšení už jen asi o čtyři miliardy.

Analytici zemědělského trhu doufají, že rostoucí ceny obilí zájem o jeho využití k výrobě etanolu ochladí.

Alternativou k alkoholovému kvašení obilí je využití celulózy. Ve státě Louisiana se právě rozbíhá pilotní provoz továrny, která by měla po plném náběhu produkovat 5,3 mil. litrů etanolu ročně. Další firmy finalizují plány - ale start nové technologie závisí na tom, jestli dostane finanční pomoc od státu.

Zakládání „chemioték“ z geneticky modifikovaných organismů prožívá rozkvět. Některé společnosti využívají bakterií rodu Streptomyces, jiné produkují pomocí transgenních savců či drůbeže mléko a vejce obsahující účinné látky. Librophyt sází na tabák, protože je schopen lépe snášet syntézu aktivních molekul, která může být pro některé mikroorganismy toxická.

Asi 1200 pozměněných komárů pak vědci vypustili do klece, kde byl stejný počet jejich přírodních "kolegů" a malárií nakažená myš. Geneticky modifikovaný hmyz časem převládl, po devíti generacích představoval už 70 procent komáří populace v kleci. Vědci soudí, že ačkoli genetická modifikace tyto komáry oslabila, z dlouhodobého hlediska se jim dařilo lépe, neboť žili déle a kladli více vajíček. Tento objev považují někteří odborníci za důkaz, že geneticky pozměnění komáři, stvoření za pomoci levných technologií v laboratořích, by nakonec mohli být v boji s malárií účinnější než chemické spreje a další prostředky.

„Nakoupili jsme ji také, ale obchodní partneři z Rakouska mne upozornili, že se tam nesmí prodávat. Zjistil jsem, že i tady bychom mohli dostat vysokou pokutu. Už je nemáme, raději jsme je zkrmili. Dali jsme je dravým rybám a ty je sežraly,“ uvedl jeden z prodejců akvarijních ryb na Hodonínsku, který si nepřál uvést své jméno.

S geneticky upravenými organismy se sice lidé setkávají stále častěji, v Evropské unii ovšem platí, že na jejich užívání musí být vydané povolení. A to tyto rybky nemají. I Martin Těhník z České inspekce životního prostředí připustil, že geneticky modifikovaná rybka je velmi efektní. Upozornil však, že dokud si někdo z akvaristů nevyřídí na ministerstvu životního prostředí povolení, které obnáší poplatky a velké papírování, musí inspekce jako státní orgán dohlédnout, aby se dál nešířila. Zatímco geneticky upravované plodiny se už stávají i potravinami, tato ryba se chová jen pro okrasu. I pracovníci inspekce životního prostředí přiznávají, že pro zdejší přírodu s největší pravděpodobností nebezpečná není.

S tím, že je na evropském trhu velké množství nepovolených geneticky modifikovaných akvarijních rybek, přijeli vloni do Bruselu francouzští specialisté.

Evropská komise krátce poté všechny členské státy vyzvala, aby zmapovaly, jak to s problémem v jejich zemích vypadá, a pohlídaly, aby se dál ryby nešířily. V Česku je tento zákaz aktuální i kvůli tomu, že je země známá obrovským počtem chovatelů.