„Rakousko nepovolí produkty s potenciálně škodlivým vlivem na zdraví člověka. Naším hlavním cílem je ochrana spotřebitele,“ upozornil například Leopold Girsch z rakouské agentury pro zdraví a bezpečnost potravin. Takzvané GMO-free zóny vyhlásilo i Německo či Polsko.

Evropa by se ale měla probudit, protože konkurence nespí, varoval ředitel francouzského Výzkumného ústavu pro výživu, zemědělství a životní prostředí Daniel Richard-Molard. Podle Ewena Mullinse z irského výzkumného ústavu pro obilniny však většina lidí nemá možnost seznámit se s výhodami, které tyto rostliny mají, a vůbec s touto problematikou podrobněji. Vědci argumentují obrovským pokrokem ve zmíněných metodách. Větší informovanost občanů by tedy měla zajistit větší odborná osvěta. Vědci zabývající se touto problematikou v laboratořích by měli vyjít ven a říct něco o tom, co dělají, i obyčejným lidem, vyzvala odbornou veřejnost irská poslankyně z klubu lidovců a demokratů Mairead McGuinnessová.

Z praktického pohledu mají ale protesty proti transgenním plodinám malý výsledek. Ty se totiž v EU dlouhodobě zkrmují ve velkém množství. AGPM upozorňuje, že Evropská unie není již mnoho let soběstačná v produkci bílkovinných krmiv a loni jich vyrobila jen 23 % z celkové spotřeby. Dovezlo se zhruba 37 mil. tun krmiv, z toho 20 mil. tun sójového šrotu, 15 mil. tun sójových bobů a 2,8 mil. tun kukuřičného lepku z USA, který vzniká jako vedlejší produkt zpracování kukuřice na škrob a etanol. „Absence segregačního systému v produkčních zemích způsobuje, že 90 % sóji a 68 % kukuřice dovážené do EU je označeno jako geneticky modifikovaná surovina,“ uvádí AGPM. Importované komodity ji s největší pravděpodobností také ve velkém podílu obsahují, protože příslušné exportní země (USA, Brazílie, Argentina) GM plodiny pěstují ve velkém množství.

Většina v Evropě vypěstovaných plodin (a zřejmě všechny transgenní) také míří do žlabů. Z francouzských tří milionů hektarů kukuřice se zkrmí asi 70 %, sedm až osm procent je určeno pro průmyslové využití a zbytek jde na export, často do Španělska, shrnuje asociace. Kromě toho tamní zemědělci produkují na 45 tisících hektarů osivo a na 25 tis. ha sladkou kukuřici na konzum, některé postupy uplatňované při koexistenci pro ně proto nejsou novinkou.

„Při použití Bt odrůdy lze počítat se sedmiprocentním nárůstem úrody, cena za technologii je 40 až 50 eur/ha a má stoprocentní účinnost. Cena za jedno insekticidní ošetření činí 50 eur/ha, ale je třeba počítat s tím, že se účinnost pohybuje kolem 75 % a pěstitel se musí do pole dostat ve správném termínu,“ vyjmenoval Cedric Poeydomenge z AGPM. Jak zároveň ukázal, kukuřice, která není napadena zavíječem, má o několik řádů nižší obsah mykotoxinů.

Ošetření se podle C. Poeydomenge vyplatí tehdy, když se na hektaru objevuje v průměru 0,8 larvy na rostlinu. Ve Francii se počet takto postižených ploch odhaduje až na 800 tisíc hektarů.
Podobné zkušenosti mají také španělští farmáři a společnost ABE (Agricultural Biotechnology Europe, sdružuje hlavní biotechnologické firmy) vypočítala, že díky pěstování Bt-kukuřice dosáhli navýšení výnosu v rozmezí 6,5 až 15 %, což jim přineslo další zisk 146 až 170 eur/ha. Vedle ekonomického a kvalitativního přínosu Bt-kukuřice se v poslední době dostává do popředí také její pozitivní vliv na životní prostředí. Henri-Bernard Cartier připomněl, že její použití snižuje spotřebu pohonných hmot, vody a pesticidů. Asociace také ve své tiskové zprávě konstatovala, že díky pěstování GM plodin klesla spotřeba pesticidů ve srovnání s konvenční produkcí od roku 1996 o šest procent, což v objemovém vyjádření představuje 172,5 milionu kilogramů. Dále se díky nim za devět let ušetřilo 1,8 miliardy litrů pohonných hmot, přičemž rozšíření bezorebných technologií (které je často doprovází) zvýšilo pohlcování uhlíku půdou. Jen za rok 2004 eliminovaly tyto faktory z ovzduší více než deset miliard kilogramů oxidu uhličitého.

V blízkosti Toulouse letos poprvé napadli aktivisté komerčně pěstovanou Bt kukuřici, dosud totiž ničili jen pokusné plochy, upozornili zástupci zemědělců. Pole zničili po odkvětu, kdy to již z pohledu možného sprášení okolních porostů nemělo význam. Přišlo asi 200 lidí, kteří procházeli polem a rukama lámali stvoly,“ popisuje Pascal Metge. Podivil se také nad tím, že ačkoliv úřady o chystané akci věděly již dva dny dopředu, přišlo pouze deset policistů, kteří účastníky fotili. Rozhodl se proto na aktivisty podat žalobu. Za rozbité zavlažovací zařízení a zničenou úrodu, kterou musel zaorat, žádá celkem 25 000 eur, další peníze chce za psychickou újmu a zvažoval také zažalovat policii za nečinnost.

Jak dodává jeden z postižených Pascal Metge, zničená pole byl výsledek jejich vstřícnosti vůči organizacím, které GMO odmítají. Přistoupili na jejich výzvu k otevřenosti a spolu s Claudem Menerou zveřejnili, že pěstují Bt-kukuřici. Postavili se ale také proti tomu, aby jejich jména na svých webových stránkách uveřejnila organizace Greenpeace. Jejich přání soud vyhověl a krátce po stažení informace z webu přišel útok.

Pěstování Bt kukuřice v EU ha

Je to první krok společného vývoje DuPont a BP, na němž se obě společnosti dohodly v roce 2003. Biobutanol je výhodnější než biolíh -Předností biobutanolu je, že na rozdíl od biolihu či bioetanolu, může být přidáván do benzinu ve vyšší koncentraci, až 10 obj. % u evropských benzinů a 11,5 obj. % u amerických benzinů, do budoucna až 16 obj. %, a to bez modifikace motoru. Má až o 31 % vyšší energetický obsah proti biolihu. Ověřuje se i jeho přísada do dieselového paliva.

Biobutanolové palivo je bezpečnější než běžné benziny a palivo s biolihem, méně se odpařuje za vyšších teplot. Na rozdíl od biolihu nepohlcuje vodu a může být bez rizika koroze dopravován stávajícími liniovými potrubními systémy. Jako látka přírodního původu je biobutanol dobře biologicky odbouratelný a nepředstavuje ohrožení půdy ani vody.

„Před čtyřmi lety jsme si ve firmě položili otázku, co je třeba změnit na konzervaci siláže, aby byla vhodná pro výrobu bioplynu,“ uvedl svůj výstup Dr. Jörg Winkelmann z rakouské firmy Lactosan Starterkulturen GmbH. Jednoznačně je nutné zajistit dostatek živin pro bakterie tvořící metan. Jeho obsah v bioplynu se podle něj pohybuje mezi 50 a 58 procenty v případě, že výchozí substrát pro fermentaci tvoří energetické rostliny a kejda. Jak dále vysvětlil, bioplyn ze zemědělské bioplynové stanice obsahuje 25 až 45 procent kysličníku uhličitého, dvě až sedm procent vody, do dvou procent různých plynů a méně než procento sirovodíku. Při výběru vhodného substrátu Jörg Winkelmann zmínil zejména rostliny bohaté na škrob. K výrobě bioplynu je možné použít siláž z celých rostlin kukuřice, šrotované kukuřičné zrno, CCM a vlhké obilí a všechny obiloviny pro GPS. Z ostatních energetických rostlin vyskytujících se v osevních sledech doporučil také žito na zeleno, trávu a jetelotrávu a čiroky -cukrový, eventuálně súdánský. Naopak varoval před použitím biomasy z okrasných travních ploch a dalších materiálů získaných při údržbě krajiny. „Podle současných výzkumů se projevují jako těžce zkvasitelné substráty a k výrobě bioplynu nejsou ekonomicky efektivní.“

Přes rozmanitost vstupní hmoty by provozovatel zemědělské bioplynové stanice měl zajistit její optimální nařezání. Podle představitele firmy Lactosan by se teoretická délka řezanky měla pohybovat mezi čtyřmi až osmi milimetry, což zajišťuje snazší míchání substrátu ve fermentoru a vyšší produkci bioplynu.

O vypěstování takové odrůdy bavlníku, která by plodila semena bez nežádoucího toxinu, se šlechtitelé snažili po desítky let. Sázka na křížení ale selhala, protože látka mizela z celé rostliny, a ne jen ze semen. Taková varianta byla pro pěstování ve velkém zcela nevhodná, neboť rostlina ztratila ochranu před škůdci a výnosy byly mnohem menší. K výsledku vedl až umělý zásah do genetické výbavy rostliny. Experti z Institutu rostlinné genetiky a biotechnologie při Texas A&M University využili techniku nazvanou RNA interference (RNAi).

»Bílkovinné komplexy z chloroplastů špenátu jsou vlastně miniaturní elektronické obvody. Podařilo se nám je propojit tak, aby přeměňovaly světlo na elektřinu,« řekl Marc Baldo z MIT.

O své práci hovoří: Moje ředitelství se věnuje všemu, co se týká živých organismů. Tedy zejména biodiverzitě, ochraně přírody, ale taky environmentálním aspektům zemědělství, lesnictví, využití geneticky modifikovaných organismů, na druhé straně ale i biologickým rizikům jako jsou pesticidy nebo biocidy. Jedním z úkolů je do roku 2010 zastavit pokles biodiverzity v Evropě. Druhou podstatnou oblastí je správná implementace zemědělské politiky, tedy snaha přesunout se z tzv. prvního pilíře zemědělské politiky do toho druhého. Druhý pilíř je o tom, jak zachovat krajinu a její funkce, tady už produkce zemědělských plodin není prioritním cílem.

Rozhodně souhlasím s tím, že vymírání je evoluční záležitost a odehrává se neustále. Problém je v tom, že rychlost vymírání v posledním století je sto- možná tisíckrát vyšší než ta přirozená. Hranice je tedy přesně tam, kde vidíme přímou souvislost mezi vymíráním druhu a působením člověka; tehdy bychom se měli zamyslet nad tím, jak to omezit, protože to téměř určitě nejde úplně zastavit.

Prioritní oblasti:

1. Změna klimatu a čistá energie,
2. Udržitelná doprava,
3. Udržitelná spotřeba a výroba,
4. Ochrana a řízení přírodních zdrojů,
5. Veřejné zdraví,
6. Sociální začlenění, demografie a migrace,
7. Celosvětová chudoba a problémy udržitelného rozvoje, (Strategie uvádí pro ne dílčí a operativní cíle a programy či příklady navrhovaných opatření a akcí).

Zbyněk Prokop je pravděpodobně jediným vědcem, trvale pracujícím v České republice, s erudicí nezbytnou pro studium kinetiky biochemických reakcí. Prokopovo jméno proběhlo snad všemi sdělovacími prostředky, když tým brněnské Masarykovy univerzity, jehož je členem a který vede teprve pětatřicetiletý docent Jiří Damborský, objevil metodu, jak šetrně a bezpečně zlikvidovat yperit. Jedná se o bojový plyn ještě z 1. světové války, který si lehce vyrobí i vlády rozvojových zemí, o teroristech ani nemluvě. Úspěch byl zaručen, odborníci NATO nešetřili pochvalou. A penězi. Objevy a nápady mladíků z Loschmitových laboratoří, jak se jejich pracoviště na Přírodovědecké fakultě jmenuje, se v současnosti uplatňují v USA při hledání nebezpečných látek v ovzduší, ve Švýcarsku při dekontaminaci podzemních vod a ve Francii při čištění kontaminovaného materiálu.

Prvním objektem zájmu autora je Marek Minárik a podnik Genomac International, který zakládal se svou sestrou. K nabízeným službám patří diagnostika prostřednictvím genetického testování, stejně jako zjišťování otcovství a původu. Vedení Genomacu mluví o tom, že je zavaleno objednávkami - jen poslední měsíc jich prý bylo šest set. Samotné testy původu tak přinesly za měsíc obrat přes 700 tisíc korun a zisk přes sto tisíc, každý test totiž přináší zhruba 200 korun zisk. přičemž podíl testů otcovství Minárik odhaduje až na 70 %. Další menší část přinášejí preventivní genetické testy - co do počtu stovka ročně. Do budoucna chce Minárik uvést do provozu medicínské centrum a začít spolupracovat s pojišťovnami. Vedle toho hodlá otevřít vlastní budovu, mluví také o sepsání publikace o populaci v Česku na základě testování původu nebo sestavení národní databáze, na jejíž bázi by bylo možné vytvořit genetickou mapu Česka.

Druhým předmětem zájmu je lékař David Stejskal, který vede společnost Gennet, což je ve skutečnosti několik společností, které nesou slovo Gennet ve svém názvu. Tou, na kterou odkazují webové stránky kliniky a kterou má David Stejskal uvedenou na své vizitce, „proteklo“ v roce 2004 (za který jsou k dispozici poslední oznámené výsledky) zhruba 25 milionů, provozní výsledek dosáhl pěti milionů. . „Každý zdravotní laboratorní test, a to nejen molekulárně genetický, je nutné se znalostí osobní i rodinné historie a stavu pacienta správně indikovat, řádně interpretovat a jeho výsledek srozumitelnou formou sdělit pacientovi. Ten, kdo test indikuje, také musí mít v případě pozitivního výsledku zajištěnu návaznost dalších opatření - od léčby po pravidelné sledování. A to podle platných zásad správné lékařské praxe,“ míní Stejskal. Na trhu je obrovské množství testů nabízených různými subjekty - příčinou tohoto stavu je podle Davida Stejskala legislativní chaos. K problematice se vyjadřuje nekompromisně a v názoru na etiku se rozchází se svými „kolegy“.

Třetím je Radovan Haluza (45 let). Ke genetice se dostal, když mu bylo 27 - poté, co vystudoval farmacii. V té době pracoval ve fakultní nemocnici v Hradci Králové, kde posléze založil laboratoř molekulární genetiky. Dnes vede firmu Generi Biotech, kterou založil. Za rok 2005 se ve firmě otočilo kolem 14 milionů korun, provozní výsledek dosáhl necelých 2,5 milionu korun. Vedení však vidí potenciál pro růst: „Pozici firmy posuzuji podle vztahu k duševnímu vlastnictví,“ vysvětluje Haluza. Na „nejvyšším stupni“ vidí firmy, které mají vysokou přidanou hodnotu a pracují s vlastním duševním vlastnictvím. Jako příklad uvádí firmu Contipro z Dolní Dobrouče, kterou vede Vladimír Velebný.

Ilja Mráček založil firmu Gentest Nepřišel ze zdravotnictví, ale pracoval jako konzultant poradenské společnosti McKinsey & Co. Jeho hlavním produktem je nyní test na zjištění dispozic k tvoření hlubokožilních trombóz, vady známé taky jako „syndrom ekonomické třídy“. Konkurenční výhoda Gentestu podle Mráčka: klient si zakoupí za 24 tisíc test, sám si odebere krev z prstu, zašle vzorek poštou a na uvedenou korespondenční adresu dostane výsledek. Celé testování tak probíhá anonymně, nikdo totiž nezkoumá, zda adresa je skutečně bydlištěm testovaného. Firma Gentest nedisponuje vlastní laboratoří, ani nepoužívá ty české. Důvod? „V zahraničí je nutné laboratoře certifikovat. Kupující tak získává záruku spolehlivosti,“ uvádí Mráček. Jaké však využívá, o tom chce raději mlčet s odkazem na vlastní know-how. Upozorňuje však, že vzhledem k tomu, že sám nechal svou firmu certifikovat, využívá také jen certifikované laboratoře.

Na budoucnosti genetiky se oslovení více či méně shodnou. „Genomac má potenciál zavést v Česku genetické testování ve velkém objemu,“ říká například David Stejskal s tím, že lékaři se tomuto vývoji zřejmě budou bránit. Budoucnost je možná právě v „genetických továrnách“ a regulaci genů. Genetika by tak měla opustit svou současnou roli a vydat se cestou léčby. Marek Minárik zmiňuje taky cílenou léčbu: na základě genetického profi lu bude stanovena optimální léčba pomocí léků. Terapie, která se využívá pro stanovení druhu a množství léčiva, je v Česku ale zatím spíše „experimentální“.

„Využití genetiky ve farmaceutickém průmyslu je teprve na začátku,“ potvrzuje Věra Kudynová, tisková mluvčí farmaceutické firmy Zentiva. Podle ní je genetika „oblast s velkým potenciálem“, kterou Zentiva pečlivě sleduje. Přesto: v současné době prý společnost nevyvíjí žádné aktivity přímo v oblasti genetiky. Výjimku tak tvoří jeden z výzkumných projektů, na němž spolupracuje s psychiatrickou klinikou Univerzity Karlovy. Ten je zaměřen na identifikaci faktorů, které by umožnily předpovídat účinnost antidepresiv u jednotlivých pacientů, což je vlastně hledání jakési genetické predispozice. Zájem je o genetické zjišťování původu. „Je to odlehčení,“ říká Marek Minárik zakladatel firmy , Genomac.